Seton a jeho zdraví

Z thewoodcraft.org

Ernestův zdravotní stav byl poznamenán rodinnou situací. Při sčítání lidu Anglie a Walesu, roku 1861. byl jeho otec Joseph Logan Thompson zámožný muž. Ve svých 39 letech měl již devět potomků. Osm synů a jednu dceru. Nejstaršímu měl už 15 a nejmladším byl tehdy 8 měsíční Ernest. Joseph Logan Thompson byl loďař. Provozoval tři obchodní lodě, ale v následujících letech ho potkala smůla. O lodě přišel a úspěšné podnikání se mu zhroutilo[1]. A to se bohužel, neblahým způsobem odrazilo i na jeho chování a nejhůř to odnesl právě Ernest[2].

Východiskem byla emigrace do Kanady, která zlepšila jejich ekonomickou situaci, ale otec od té doby škudlil kde mohl. Při tak vysokém počtu potomků mohl nejvíc ušetřit jedině na jídle, zábavě a služebnictvu. Cokoliv jiného bylo společensky neúnosné.

Nedostatek kulturního vyžití Ernesta netrápil. Nalezl si jiný zdroj zábavy, která ho nic nestála v pozorování přírody. Velmi ale strádal citově. Útěchu nalézal jen v přírodě a doma si to kompenzoval studiem, což jeho otce určitě těšilo. Jenže to sebou přineslo další zhoršení zraku.

S očima měl problém odmalička – šilhal[3] a byl pro to i oblíbeným terčem škodolibých spolužáků[4]. A teď začal být i krátkozraký.

Také si začala vybírat svou daň nedostatečná výživa[5]. Situace se trochu zlepšila poté, co se trochu během léta zotavil na Blackwellovic farmě v Lindsay. Ale ztráta jediného útočiště a pocit, že o něj nestojí ani milovaná matka v něm vyvolal hlubokou depresi, která ve spojení se stresem ze školy způsobila nervové zhroucení v zimě 1875. Bylo tehdy 15 let. Vystrašená matka na něj opět soustředila pozornost, takže došlo ke zlepšení.

Ale hned v následujícím roce 1876 mu po cvičení vyhřezla tříselná kýla a musel začít nosit kýlní pás[6], což mu na sebevědomí pochopitelně nepřidalo. O možnosti operativního řešení se dozvěděl, když mu bylo 22 let. Operaci podstoupil po šesti letech 20. března 1883 v Chicagu, v nemocnici Sv. Josefa, což byl špitál pro chudé. Městská nemocnice byla vyhrazena jen těm co měli domovské právo v Chicagu. A za operaci na soukromé klinice by musel zaplatit 500 dolarů, kdežto u Sv. Josefa se platilo jen 6 dolarů týdně[7]. Soukromou kliniku si dovolit nemohl – stále ještě splácel otci svůj “dluh”[8].

Problémy se zrakem částečně vyřešil během prvního studijního pobytu v Paříži (~1892), kdy začal nosit brýle[9]. Na dálku už viděl dobře, ale při práci u stolu měl stále problém. Trápil se s tím asi čtyři roky. Během pobytu v divočině, když lovil Loba, jeho problémy odezněly ale po návratu začaly znova. Pomohlo mu, když si na Garlandovu radu pořídil malířský stojan[10], Definitivně svoje problémy se zrakem vyřešil až na konci roku 1908, kdy si ve svých 48 letech na doporučení specialisty pořídil bifokální brýle.[11]

Poznámky

  1. Keller, 1984 s.25–29
  2. Během dospívání projde každý člověk několika fázemi a každá z nich se na jeho osobnosti odrazí nějakým způsobem. Výzkumy, které umožnil technologický pokrok koncem 20. století, ukázaly, že vývoj lidkého mozku začíná už v prenatálním stádiu – tedy před narozením, ale pro vývoj lidského jedince je nejdůležitější prvních šest let života. Během novorozeneckého a kojeneckého stádia (1 rok života) se rozvíjí mozek. Za nejdůležitější, z hlediska vztahu k rodičům s považuje období do tří let – právě v tomto období Ernestova dospívání přišel jeho otec o své zdroje příjmů. O to víc se malý Ernest citově upjal na matku. Jenže ta měla po něm ještě dva mladší potomky, co vyžadovali její mateřskou péči, takže citově velmi strádal.
  3. Keller, 1984 s. 32
  4. Keller, 1984 s. 41, 47
  5. Podvýživou trpěl až do roku 1881. Jeho stav se v tomto směru zlepšil až po návratu z Anglie, když odcestoval za bratry na farmu. Ve Londýně, si musel veškeré jídlo kupovat, kdežto na kanadském venkově si mohl 21 letý Ernest jídlo také ulovit.
  6. Operativní řešení sice bylo možné, ale nesla sebou značné riziko, že ji pacient nepřežije. Povědomí o antisepsi se začalo do světa šířit z Londýně jen o pár let dříve (1867) díky anglickému lékaři Josephu Listerovi.
  7. Výsledek asi nebyl esteticky zcela v pořádku, protože se nechal krátce po rozvodu a uzavření sňatku s Julií Moss Butree, v El Pasu operovat znovu (ve druhé polovině února 1935). Údajně s tím byly trochu komplikace, přeci jenom mu bylo 75 let, ale v květnu už vyrazil na obvyklé přednáškové turné po školách. – Keller, 1984 s. 211
  8. S otcem se definitivně vyrovnal až roku 1890. Více o tom, jak k onomu “dluhu” přišel viz Setonův nepřátelský vztah k otci (Poznamenal Keny)
  9. Keller, 1984 s. 125
  10. Aby si opatřil stojan mu neporadil Beard, ale Hamlin Garland – Keller, 1984 s. 131 na základě Companion on the Trail: A Literary Chronicle 1931
  11. Keller, 1984 s. 184