John Tanner

John Tanner - Jashâwanibissi (⁕ 1780, Kentucky – † 1846, Sault St. Mary) psáno též Shaw-shaw-wa-ne-ba-se („Vlaštovka”), byl ve věku 9 let unesen mezi Anišinábe a následně adoptován.

Jeho otec, John Tanner starší (1732 Chesterfield, Virginia, USA – 20.6.1812 Jackson, Missouri, USA)) byl duchovní, který se přistěhoval do Kentucky z Virginie. Svou první ženu, Dorcus Susannah rozenou Pickerill (1750 Bedford, Virginia – 1782 Kentucky) si vzal 19.10.1775 v něstečku Bute, v Severní Karolíně. Porodila mu hodně dětí, ale ne všechny se dožily dospělosti.

Nejstarší byla Agnes (*1757 – 1809), na kterou vzpomínal John Tanner jako ma Agátu, a po ní následovaly další děti o který se, kromě Lucy (*1774 – 1835) jmenovitě nezmiňuje.

Jejich matka zemřela, když mu byly dva roky. Přestěhovali do Elk Horn za strýcem a tam se jejich otec znovu oženil. A jeho nová žena mu porodila další dvě děti, bohužel její jméno neznáme. Víme jen to, že v červnu 1792 již byla po smrti. V Elk Horn začal John Tanner mladší chodit do školy, ale moc dlouho si jí neužil, protože jeho otec koupil tři čluny, nalodil rodinu, zvířata a černé otroky, a vyrazil po proudu řeky Ohio do Cincinnati, kde obsadil opuštěnou farmu, naproti ústí řeky Big Miami, kterou před nějakým časem vyplenili indiáni.

Právě tam si vyčíhnul koncem léta 1789 malého Johna Manito-o-geezhik, z kmene Ottawů, který se vracel se svým synem z neúspěšné válečné výpravy. Původně měl sebou dva syny, ale mladší syn Žo-šó-wa-ne-bí-zi (Vlaštovka) měl smůlu a byl při neúspěšném nájezu zabit.

Obával se reakce své ženy a když překvapili malého Johna samotného v lese, kde sbíral oříšky, dostal spásnou myšlenku, že místo zabitého syna přivede chlapce, který ho zastoupí a tím zmírní její hněv. Proto využil příležitosti a malého Johna unesl.

Ten se pochopitelně vzpouzel, takže s ním nejednali zrovna v rukavičkách a rezignoval až poté, co mu Manito-o-geezhik ukázal chumáč vlasů (skalp) a těmi několika málo anglickými slovy které znal naznačil, že zbytek jeho rodiny byl zabit.

Cestovali celou zimu, než dorazili do vesnici Sau-ge-nong, kde se žena jeho únosce, Ne-keek-wos-ke-cheem e-kwa, musela smířit s tím jak se věci mají.

Jak vzpomínal John Tanner, neobešlo se to bez pláče, ale objala ho a začala líbat jako by byl skutečně její syn. A hned následující den se na místě, kde pohřbili tělo jeho předchůdce uskutečnila adopce. Tím se z něj stal Anišinábe, který patřil, stejně jako Manito-o-gezhik do rodu Hada. Díky tomu se mohl vzdělávat prostřednictvím Midéwiwinu.

Nicméně Manito-o-geezhik, v něm bez ohledu na adopci, neustále viděl bělocha, který byl trvalou připomínkou jeho debaklu. Proto se k němu choval neurvale a pokaždé když se opil, se ho pokoušel zabít. Jeho starším synům Kwo-ta-she a She-mung byl lhostejný. Relativně dobře se k němu chovaly kromě adoptivní matky jenom jejich sestry a dva mladší bratři, zhruba 12 letý Giš-ká-ko („Žíznivec”), který byl u toho když ho unesli a Bi-né-ší („Pták”), který byl jeho vrstevníkem.

Žil v téhle rodině dva roky a mnohokrát se musel zachránit útěkem do lesa před opilým Manito-o-geezhikem. Trpěl hlady a měl pocit, že všichni muži v téhle rodině jsou krutí a krvelační. Jedinou světlou výjimkou byl v jeho očích pouze Bi-né-ši.

Pak se v Mackinacu konal sněm, kam Britové sezvali zástupce Siuxů, Winebagů, Menominiů a také algonkinských kmenů, jako bylo Odžibvejové, Ottawové a další, kde se Manito-o-geezhik setkal se svou příbuznou, která byla respektovanou náčelnicí Ottawů. Také ona přišla o nejmladšího syna a tak přišel na skvělý nápad, jak se zbavit nechtěného a ještě na tom trhnout.

Jeho žena sice protestovala, ale soudek se 38 litry whisky, který kromě jiného přinesla jeho budoucí nová matka, ji umlčel.

Je možné, že Net-no-kwa byla původně ženou bratra Manito-o-geezhika který mohl být i s jejím vlastním synem zabit při nějaké válečné výpravě. To by vysvětlovalo, proč všechno proběhlo tak hladce. Anišinábe totiž berou potomky bratrů jako sourozence. Jejím druhem byl o 17 let mladší muž, jménem Taw-ga-we-ninne, Odžibvej z Red River, lovec, který měl mladší ženu se kterou měl dva syny. Wa-me-gon-a-biew (Ten kdo si obléká peří) byl o něco starší, a mladší Ke-wa-tin (Severní vítr), byl Johnův vrstevník. Všichni dohromady tvořili jednu rodinu která Johna přijali velice přátelsky.

Net-to-kwa náležela k rodu Bobra, což je rod z rodové skupiny Bimádivási což doslova znamená „ty co shání živobytí” a Taw-ga-we-ninne, coby lovec, byl pravděpodobně z téže skupiny, takže je tedy velmi nepravděpodobné, že by mohla být biologickou matkou jeho dětí. Jejich partnerství mělo zřejmě ra

Nikdy na to nezapomněl a vždy o ní hovořil s velkou úctou.

Od té doby žil v oblasti Velkých jezer a Red River mezi Anišinábe z kmene Ojibwa a Salteaux.

Net-no-kwa ho naučila ho vše co potřeboval znát k životu v divočině a připravila tak, aby zvládnul ve zdraví i svou první válečnou výpravu. Také ho zasvětila do různých rituálů a připravila na vstup do Midéwiwinu.

Roku 1800, když mu bylo 20 let se oženil s neteří michiganské obchodnice s kožešinami, Magdelaine LaFramboise, z kmene odžibwejů jménem Mis-kwa-bun-o-kwa, která ho ale po 7 letech opustila. O tři roky později se znovu oženil, ale opět došlo na konflikt se tchánem, který podobně jako otec jeho přechozí ženy zřejmě nedokázal unést neustálé zpochybňování adopce svého zetě.

Nevraživost, kterou mu začali ostatní indiáni dávat otevřeně najevo po smrti Net-no-kwy byla nejspíš důvodem, proč se rozhodl roku 1812 odejít mezi bělochy a vyhledat své příbuzné.

Jenže vypukla válka, která mu tuhle cestu znemožnila. Takže začal spolupracovat s Thomasem Douglasem, 5. hrabětem ze Selkirku, který téhož roku založil kolonii na pozemku který odkoupil od společnosti Hudson's Bay Company. A Tanner pro jeho kolonisty lovil bizony, aby přežili. Roku 1817 opět Selkirk Tannera zaměstnal, tentokrát jako průvodce se kterým se vydal dobýt zpět Fort Douglas od anglické North West Company.

Po úspěšném tažení se lord Selkirk začal o Tannera zajímat. Na základě jeho nejasných vzpomínek na dětství se mu podařilo zjistit, kde by mohli žít jeho příbuzní. Roky 1818–1822 tak strávil na cestách se svou druhou manželkou a dětmi při hledání své rodiny. Jeho žena se pak usadila na ostrově Mackinac a jejich děti navštěvovaly misionářskou školu. Ale opět se začal narážet na stíny minulosti a tak se musel vzdát naděje na návrat ke svému předchozímu životu.

Odešel do Kanady, kde nějakou dobu pracoval jako obchodník pro American Fur Company. Roku 1823 našel v Rainy Lake svou bývalou ženu a pokusil se získat své děti z prvního manželství, ale jeho bývalá žena se jich odmítla vzdát a požádala někoho, aby ho zabil.

A tak byl John Tanner ze zálohy postřelen olověnou kulí, kterou byla protažená již zahnívající jelení šlacha, která měla v ráně vyvolat infekci. Ale díky péči doktora Johna McLoughlina zákeřný útok útok přežil, ale než se zotavil, jeho bývalá žena i s dětmi zmizela.

Zpátky do Kentucky se již nevrátil. Roku 1824, poté co se uzdravil, odešel do Michilimackinacu na ostrově Mackinac, kde pracoval jako tlumočník pro agenta amerických indiánů a 15 měsíců také jako zaměstnanec American Fur Company. Jeho druhá manželka se k němu na nějaký čas připojila, ale když se roku 1828 přesunul do Sault Ste Marie (Mich.), kde byl zaměstnán jako tlumočník tamního agenta amerického Úřadu pro indiánské záležitosti, kterým byl Henry Rowe Schoolcraft.

Schoolcraft který se pasoval do role odborníka přes indiány

do si na základě jeho informací udělal jméno jako odborník na Odžibveje, jejich jazyk a zvyky – jeho spisy vytvořily základ epos Longfellowa Hiawatha. Jenže byl zároveň namyšlený a panovačný muž, který se s nikým o slávu dělit nechtěl. S Tannerem se pohádali a tak John byl brzy znovu bez práce.

Jak se zdá, Schoolcraftovi byli vypečená rodina. Otec obou bratrů Lawrence Schoolcraft (*1758 Fishkill, New York – 1840) měl manufakturu na výrobu skla. Zapojil se do války za nezávislost a dosáhl hodnosti plukovníka. Henry byl údajně pravnukem Jamese Calcrafta z Albany, zeměměřiče, který vyměřoval pozemky na území budoucího státu New York, který se pak stal učitelem, a přijal jméno „Schoolcraft“.

V letech 1818–1819 podnikl Henry Rowe Schoolcraft (28. března 1793 Watervilet, Albany, New York – 10. prosinec 1864 Washington, D.C.), který se zajímal o geologii výpravu k Missouri, kde mapoval ložisla olověných rud.

Jeho práce si všiml americký ministr války John C. Calhoun, který navrhl, aby se Schoolcraft připojil k Lewisi Cassovi na expedici která mělo roku 1820 najít prameny řeky Mississippi. To se však podařilo až roku 1832, výpravě kterou vedl sám Schoolcraft. A tehdy potkal Henry Rowe Schoolcraft guvernéra teritoria Michigan, kterým byl Lewis Cass, a ten ho roku 1822 protlačil na místo agenta pro záležitosti indiánů v Sault Saint Marie v Michiganu.

A tam se setkal a v roce 1823 oženil s Jane Johnston - Bamewawagezhikaquay (31. ledna 1800 Saulte Ste Marie, Chippewa, Michigan – 22. května 1842 Ancaster, Ontario, Canada), dceru Johna Johnstona (25. srpna 1762 Port Rush, County Antrim, Ireland – 22. září 1828 Saulte Ste Marie, Chippewa, Michigan), který měl skotsko-irské kořeny a Oshauguscodaywayquay (~1772 Chequamegon, Bayfield, Wisconsin – 28. listopadu 1843 Saulte Ste Marie, Chippewa, Michigan ), dceru válečného náčelníka odžibvejů jménem Waubojeeg. která přijala jméno Sussanah.

A byla to teprve jeho žena, kdo ho měl naučit jazyk Anišinábe a kdo mu údajně pomohl shromáždit legendy tohoto kmene. O čemž lze silně pochybovat.

A byl to superintendant pro indiánské záležitostí Schoolcraft kdo se v roce 1836 zapojil do vyjednávání různých smluv a dohod s místními kmeny, na jejichž základě si stát Michigan odkoupil za cenu zhruba 12 ½ centů za akr od indiánů odhadem 15 milionů akrů půdy, tedy zhruba polovinu východní části Horního poloostrova a asi jednu třetinu Dolního poloostrova. A právě tyhle kupní smlouvy byly na počátku odsunu domorodých Američanů na západ.

Jeho mladší bratr James Lawrence Schoolcraft (*1791–1846) si vzal její sestru Annu Marii Johnston (), se kterou měl tři děti, Evelyn Schoolcraft (4.3.1839), která se provdala za Williama Ketchuma Allena; Howarda Schoolcrafta (*1841 – 1866), který byl zavražděn jako 25 letý mladík v Mexiku a Mary Elizabeth Leontine Schoolcraft, která se provdala za George Peirce Dorra.

Přibližně v téže době se potkal rovněž s Edwinem Jamesem, americkým armádním chirurgem, který trpělivě zaznamenával jeho vzpomínky na život mezi Odžibveji které zároveň s jeho popisem života indiánů a pasáží věnovanou jejich jazyku roku 1830 nechal vydat v New Yorku. Kniha „Vyprávění o zajetí a dobrodružství Johna Tannera”, zaznamenala ohromný úspěchem a dodnes je důležitým a podrobným historickým záznamem o změnách, ke kterým došlo, během onoho hektického období, mezi národy Anišinábe.

Jenže Tanner prý nebyl spokojen s tím, jakým způsobem byl jeho životní příběh podán. Prý ho James v knize zesměšnil, jenže ve skutečnosti jde o velmi poctivě podaný popis Tannerova příběhu, takže mu to nejspíš někdo namluvil.

Tannerovi, který zřejmě neuměl anglicky číst a psát, namluvil.

Podle všeho to byl žárlivý Schoolcraft, který zneužil toho že John Tanner neuměl anglicky číst a psát. Svědčí o tom skutečnost, že si na něj Tanner, poté co si vše s Edwinem Jamesem vyjasnil, došlápl. Výsledkem bylo, že ho Schoolcraft ze svých služeb propustil a začal všude pomlouvat.

V jeho podání byl John Tanner podezřívavý, paranoidní hrubián, který otevřeně pohrdá tím, jak křesťané praktikují svou víru.

Vzájemná zášť mezi komunitou a Tannerem vypukla v roce 1846, kdy byl zavražděn James Schoolcraft, Henryho bratr, o kterém Tanner věřil, že ho připravil o peníze. Tanner zmizel ve stejnou dobu a okamžitě se předpokládalo, že je vinen. Už ho nikdy neviděli živého, i když se o tělu nalezeném o několik let později v bažině poblíž Sault Ste Marie považovalo jeho; identifikace byla nejistá. Stejně tak byla i Tannerova vina, protože podezření spočívalo také na armádním důstojníkovi, poručíku Bryantu Tildenovi, o kterém se říká, že se přiznal na smrtelné posteli, ale důkazy na žádné straně nebyly přesvědčivé.

Díky téhle práci se ale setkal s průzkumníkem, botanikem a lékařem Edwinem Jamesem, který sepsal Tannerův dramatický příběh .

Byla přeložena do němčiny, francouzštiny....

A pak se naposledy John Tanner pokusil začlenit do společnosti bílých: odcestoval do Detroitu kde ho čekalo jednání ohledně Edwinovy knihy a tam se znovu oženil s hotelovou pokojskou, kterou vzal sebou zpět do Sault Ste. Marie, čímž ale pohoršil „dobré” ženy z města, které usoudily, že si opatřil bílou ženu jen proto aby vychovávala „jeho hrubé a ignorantské míšence“ pozvednout jeho společenské postavení. A poté, co jeho žena porodila své vlastní dítě, se ji těmto dámám podařilo i s dítětem dítě z města.

19. července 1831, se na zpáteční cestě do Sault Saint Marie, , se na trajektu z Detroitu setkal s politologem a filozofem Alexisem de Tocqueville, kterému věnoval jednu kopii svého Vyprávění. Bylo to významné setkání, neboť právě jeho kniha poskytla základ Tocquevillovu chápání domorodých společností v severoamerické divočině a je citována v jeho knize Democracy in America.

John Tanner pak dál spolupracoval s Edwinem Jamesem na překladu Nového zákona do jazyka Anišinábe.

Pak se ale dostal do konfliktu s Abelem Binghamem, baptistickým misionářem, kvůli místní misijní školou.

Jádrem jeho sporu Binghamem byla Tannerova starší dcera Martha, která se stala horlivou katoličkou, přestala se stýkat s otcem a někdo dal podnět mu byla soudně odebrána. Později se z ní stala jeptiška.

Tanner nevěděl kdo za tím je. Jako první ho napadl Bingham, takže si něj došlápl, jenže ten ukázal na Schoolcrafta, takže mu Tanner jen natáhl pro výstrahu nos a šel, čímž považoval věc za uzavřenou. Jenže Bingham si to vyložil jako osobní útok.

Takže byl od roku 1833 nezaměstnaný a žil v podstatě jako vyděděnec na okraji města, až do konce svého života.

Pak se ovšem roku 1846 objevil v Sault St. Marie žhář, který vypálil několik domů. Obyvatelé města podezřívali Tannera, jenže i jeho dům byl vypálen do základů. A pak byl, o několik dní později, nalezen mrtev Schoolcraftův mladší bratr James Schoolcraft, kterého někdo zastřelil. Pro obyvatelé města byl jednoznačným viníkem Tanner, jenže ten zmizel a velké pátrací skupině vedené poručíkem Tildenem se ho nepodařilo chytit. Až rok na to se zcela náhodou našla v lesní bažině mrtvola u které byla nalezena Tannerova puška.

Všichni považovali Tannera za vraha a žháře, přestože mu vina nikdy nebyla přesvědčivě prokázána a vyšetřena nebyla ani jeho smrt. Ale smrt Jamese Schoolcrafta nakonec objasněna byla. Přiznal se k ní na smrtelné posteli právě poručík Tilden, který tak horlivě pomáhal chytit Johna Tannera. Zabil Jamese Schoolcrafta ze žárlivosti a je velmi pravděpodobné, že pak chladnokrevně zavraždil i Johna Tannera, jehož mrtvé tělo i s puškou hodil do bažiny, aby pak na něj mohl svést svůj zločin. Ovšem k této vraždě se již nepřiznal.

Tannerovi potomci se čas od času objevují v historii. Jeden ze synů se stal hlavním náčelníkem Saulteaux. O dalším je zmínka v kanadské smlouvě, kterou získal velký pozemek na kterém dodnes hospodaří jeho potomci. James, který se stal presbyteriánem, byl zabit roku 1870 během povstání na Red River – není jasné, zda náhodou nebo úmyslnou akcí některých Wolseleyových jednotek. Jeho syn, vnuk Johna Tannera, také jménem John Tanner,bojoval v občanské válce. Pak se usadil na řece Little Saskatchewan v Manitobě, kde provozoval přívoz a osada která zde vznikla se stala známou jako „Tanner's Crossing“. Dnes je zde mměsto jménem Minnedosa. Martha jak už bylo zmíněno, vstoupila do Řádu sester z Loretty a získala učitelský certifikát. S láskou na ni vzpomínali její studenti. A druhá dcera, která ho doprovázela při cestě do Států, se provdala a její potomci, se stali významnými obchodníky v Duluthu.

https://shrineodreams.wordpress.com/2012/02/03/john-tanner-between-two-worlds/

Ohlasy

Roku 1836 začal v ruském Petrohradě vydávat svůj časopis literárně společenský časopis «Современник» (česky „Současník”) Alexandr Sergejevič Puškin (26.5.1799 – Moskva, Rusko – 29.1.1837), a v září téhož roku, ve 3. čísle na stránkách 205 až 256, publikoval rozsáhlý článek o Tannerově knize ve kterém uvedl i několik fragmentů přeložených do ruštiny,

Tannerův životní příběh ho očividně hluboce zasáhl. Hned v úvodu napsal: Nedávno vyšly v New Yorku Zápisky Johna Tennera, který strávil třicet let v pouštích Severní Ameriky mezi jejími divokými obyvateli. Tyto „poznámky“ jsou cenné ve všech směrech. Jsou nejúplnějším a pravděpodobně posledním dokumentem o existenci lidu, po kterém brzy nezůstanou žádné stopy. Letopisy negramotných kmenů vrhají skutečné světlo na to, co někteří filozofové nazývají přirozený stav člověka; svědectví je prostoduché a nezaujaté, budou konečně svědčit před světem o prostředcích, které americké státy používaly v 19. století k šíření svého panství a křesťanské civilizace. Spolehlivost těchto „poznámek“ je mimo jakoukoli pochybnost.

Bohužel, krátce na to podlehl na následkům střelného zranění ze souboje. Takže ruský překlad, který udělal Jurij Janovič Retejum – Юрий Янович Ретеюм (1915 – 1991) vyšel nakonec až roku 1963