Ořeší aneb Kdo schoval hlízky?
Bývalo zvykem skřítků, že měli slavnou hostinu prvého dne veselého měsíce května, aby oslavili návrat jara.
Jednou z jara, před dávnými časy, sešli se jak obyčejně. Král skřítků pozval všechny vůdce. Místo pro oběd vybráno bylo pod mandragorami, jejichž ploché deštníčky tvořily dokonalou střechu proti dešti i slunci. Zvonivý Ptáček, jemuž také říkají Drozd, zvonil na svůj zvonek, svolávaje všechny náčelníky skřítků jménem.
»Ta-růl-ja! Ting-a-line-line-ling!«
»Oka-lí! Tine-a-ling-ling-ling!«
»Čerk! Ting-a-ling-ling-ling!«
»Pojďte na hody! Ting-a-ling-ling-ling!«
Sta světlušek bylo povoláno, aby si pospíšily se svými světly a byly celou noc připraveny, a pilní skřítkové nasbírali na hody dobré věci z lesa i vod.
Přišel zářivý a krásný májový den. Kuchaři měli již všechno »jídlo« v Mandragorové Síni, světlušky spaly zdravým spánkem, aby nabily svoje baterie na noc. Mlokům se sbíhaly sliny v ústech, když viděli tolik dobrých věcí. Nebyli však pozváni a proto zůstali stranou. Byly tu lastury, naplněné červenými jahodami, a larvy chrostíků na širokých listech, posypané lesním kořením. Hlavním jídlem byl špenát z různých rostlin, obložený lískovými oříšky. Bylo tu hodně salátu ze šťovíku, šťavele a řeřichy. Zvláštní lahůdkou však byly velké škrobovité koblihy. Byly tu pryskyřicové slzy sladké břízy a u každého místa vrbová kočička, aby host si mohl potravu poprášiti zlatým pylem, čímž dostala peprnou příchuť. Všichni hosté tu byli a hody ..text pokračuje
