Stránka:vatra-28-3.djvu/4

Z thewoodcraft.org
Verze z 29. 11. 2016, 13:34, kterou vytvořil Tuwanakha (diskuse | příspěvky) (→‎Ověřeno)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka byla ověřena

I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou a uzřev jej, pominul. Samaritán pak jeden, cestou se ubíraje, přišel až k němu a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest.

A přistoupiv, ovázal rány jeho, naliv oleje a vína a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody a péči o něj měl.

Druhého dne pak odejíti maje, vyňav dva peníze, dal je hospodáři a řekl jemu: „Měj o něj péči a cožkoli nad to vynaložíš, já, když se vrátím, zaplatím tobě.“

Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry?

Z příručky woodcraftu od E. Th. Setona

HLASY LESA

V pohádkách a baladách našich slýcháme, ze sýček sedá na okno chalupy a volá „půjď, půjď“, a že tak volá člověka na hřbitov.

Opravdu často zvířata vydávají hlasy podobné lidským, nebo známým z okolí lidského.

Kráčíte—li lesem, slyšíte někdy v dutém stromě „vodu se vařit“ Syčí to tam, jako když nejprudčeji z kotle vycházejí páry. Nahlédnete dovnitř: to mladé sovičky volají po potravě, ty věčně hladové krky!

Staré sovy skuhrají. V noci je uslyšíte.

Je více zvířat, které chrápou, když spí, tak jako člověk. Je to na příklad ježek nebo hranostaj. Ježka můžete lechtat na zadní pacičce, za kolenem, kde má stehenní šlachu. Je lechtavý a dá se do křiku. Kdo jste měli doma ježka, jistě nezapomenete na jeho kvílivý nářek, když ho něco bolí. Sténá jako dítě.

Často jdeme lesem a slyšíme dítě naříkat. Myslíme si: co se to tady stalo? Dítě samo v lese, pláče a běduje? I jdete se podívat — to tu ježek! Ale možná, že ne ježek, že zajíc. Když se chytí do pasti, kvílí, naříká bolestně zajíc i králík. Půjdete a vysvobodíte nešťastnou oběť lidské surovosti. Vidíte, jak je dobře rozumět zvukům v lese!

Starý šedivec jezevec někdy chrochtá jako vepř. To zvlášť tehdy, kdy mu lidé rozkopávají doupě. Je rozzloben a dává najevo svou zlost bručením. Jenže lidé a jezevčíci na to nedají a zničí krásný, nevinný život pro několik mizerných chlupů!

Mňoukání v lese slýcháte dost často. To nejsou vždy kočky, známí pytláci ptactva v lese. Mňoukají někteří naši dravci: káně lesní, když krouží ve vzduchu, káně rousné v zimě, ba někdy i sojka, která je umělcem v napodobení různých lesních zvuků.

Hvízdají kachny (hvízdalky) a luňáci vysoko na obloze. Na stromě hvízdá brhlík a šoupálek. Hvízdá lednáček u vody.

Takové jsou hlasy lesa. Podle Woodwarda