Stránka:seminar2010sbornik.djvu/12

From thewoodcraft.org
Revision as of 11:34, 31 July 2020 by Keny (talk | contribs)
(diff) ← Older revision | Latest revision (diff) | Newer revision → (diff)
Jump to navigation Jump to search
Tato stránka byla ověřena


Continue from page 11

… Seton v El Alisal váženým hostem. V debatách strávili s Lummisem mnoho hodin. Vymněňovali si historky a nápady. Don Carlos Lummis byl pro Setona autoritou ve znalostech historie pohraničí a zásoboval jej údaji o výskytu živočichů v době rané španělské éry, stejně jako historkami, které slýchal na svých cestách. Setona fascinovaly Lummisovy indiánské artefakty a chválil jeho Muzeum Jihozápadu. Lummis se záhy začal intenzivně angažovat v úsilí zlepšit poměry v indiánských školách v pueblech Jihozápadu. Postupně se obklopil aktivisty, se kterými později založil organizaci pro boj za práva indiánů a nazval ji Sequoya League. Lummis byl náruživým kuřákem, milencem mnoha žen a holdoval alkoholu. Přesto se mu podařilo vybudovat úctyhodnou knihovnu, nashromáždit rozsáhlou sbírku indiánských předmětů a pořídit velmi ceněné soubory fotografií. Po smrti se jeho dům stal sídlem Společnosti pro historii jižní Kalifornie.

Lincoln Steffens (1866-1936) byl americkým novinářem a politickým filozofem, který překvapil Ameriku svým výrokem „Octl jsem se v budoucnosti a ona funguje.“ Vyjádřil jím svůj obdiv k Sovětskému svazu, který navštívil v roce 1919. Psal pro celou řadu novin a soustřeďoval kolem sebe příznivce socializmu a komunizmu. Jeho vlastní životopis, který vyšel v roce 1931, svědčí o tom, že ke konci života ze svého obdivu poněkud vystřízlivěl. Steffens poznal Setona přes Grace Gallatinovou, kterou znal od dětství. Patřil mezi filozofy, volnomyšlenkáře a umělce, kteří na přelomu století našli v Cos Cob na předměstí New Yorku inspirativnější útočiště, než jakým bylo rychle se rozvíjející se velkoměsto. Seton tam se svou novomanželkou Grace našel vhodný pozemek pro vybudování rodinného sídla, které nazval Wyndygoul. Zcela jistě mu imponovaly některé levicové názory Steffense a strávil s ním nejedno odpoledne procházkou po lukách a debatou o politice. Steffens později o Setonovi napsal: „Myslím, že by většina lidí řekla, že je dětinský v tom, jaké nadšení v něm vzbuzují studánky, potoky, stromy, rostliny a stinné lesní kouty, které jsme spolu viděli. Ani obchodník s realitami, ani původní Američan by nepochopili, co vidí za krásu v neprostupných bažinách a hlubokých lesích. Dali by přednost krajině, kterou někdo před nimi odlesnil. Seton neposuzoval zdejší krajinu jen podle toho, jak se líbila jemu – coby malíři, ale také také podle toho, jak by se v ní asi líbilo zvířatům. Jestli by si ji oblíbili jeleni, veverky, nebo třeba sovy.“

John Collier (1884-1968) byl americkým sociálním reformátorem a advokátem indiánů. Již na studiích na Kolumbijské univerzitě začal rozvíjet filozofii, která později ovlivnila jeho práci pro podporu indiánů. Zajímal jej dopad průmyslového věku na život lidí. Propagoval názor, že společnost se stala příliš materialistickou a individualistickou a tvrdil, že Američané musí znovu v sobě najít smysl pro společenství a zodpovědnost. V letech 1919 až 1921 studoval historii a tehdejší život indiánů v pueblu Taos a došel k závěru, že bílá civilizace nemá právo zničit kulturu indiánů. Nabyl přesvědčení, že mají-li indiáni přežít, musí zpátky získat alespoň část pozemků, které jim běloši vyrvali. Začal usilovat o zrušení pozemkového zákona z roku 1887, který tehdy krádež území legalizoval. Zaútočil přímo na Úřad pro indiánské záležitosti a odhalil jeho praktiky a zkorumpovanost. V letech 1926 – 1927 zpracoval monumentální studii o poměrech v indiánských rezervacích, která je známa jako Merriamova zpráva. Zpráva odhalila selhání federálních úřadů, které přímo vyústilo v zoufalý stav ve vzdělávání indiánských dětí a v chudobu jejich rodin. Ve třicátých letech - v době hospodářské krize - Collier inicioval program Indiánský nový úděl, obdobu Nového údělu, jehož tvůrcem byl prezident Franklin D. Roosevelt. Seton se poprvé setkal s Collierem díky jejich společným přátelům Lutherovi a Charlottě Gulickovým. V té době byl Collier občanským důvěrníkem Lidového institutu (People’s Institute) v New York City. Pracoval také jako vůdce v organizaci Dívky táborového ohně (Camp Fire Girls) a působil v národním představenstvu vůdců této organizace. Ve dvacátých letech sledoval Collier se zájmem Setonovo úsilí v organizování lesní moudrosti. Později se mu vybavil projev, kterého byl svědkem u jednoho oběda v New York City Club v roce 1924. „Seton v něm trval neústupně na názoru, že naděje indiánů Spojených států reprezentují naděje všech indiánů západní polokoule. Byl to on, kdo co nejnaléhavěji mluvil o všech negativních důsledcích pronásledování indiánů v USA pro všechny původní obyvatele – od řeky Rio Grande až po Chile.“

..text continues