Pečení Bannocku

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search

Suroviny připravené k pečení.Vše pohromadě.Mícháme těsto.Těsto je hotovo.

Když jsme se Sokolem zkoušeli pečení chleba v kotlíku, zbyla nám nějaká mouka. A tak Sokola napadlo, že během doby, kdy bude kynout těsto na chleba, si zkusíme upéct i klasický bannock – tedy pečenou nekvašenou chlebovou placku. Nachystali jsme si hladkou mouku, drcený kmín a špetku soli s přiměřeným množstvím vody.

Při přípravě těsta jsme nejprve smíchali mouku se solí a kmínem.

Pak jsme pomalu přilévali vodu.

Jakmile se těsto začalo při míchání spojovat, vodu jsme již nepřilévali a těsto zpracovávali v prstech a v dlaních. Vytvořili jsme vláčný bochánek, který jsme nechali v klidu asi půl hodiny odpočinout.

Oheň byl dobře živený bukovým dřevem, takže žár byl slušný. Z rozštípnutého špalku dost velkého smrku jsme si vyrobili prkénko. To jsme nejprve z jedné strany hodně nahřáli a pak na něj přimáčkli asi půl centimetru silnou placku z těsta.

Prkénko jsme vložili na okraj ohniště tak, aby na těsto mohl působit žár, ale neolizovaly jej plameny.

Těsto i s prkénkem jsme čas od času potočili a pokračovali v pečení.

Těsto na prkénku.Pečeme.Prkénko pootáčíme v žáru ohně.Dopečeno.

Po nějaké době těsto, které bylo po celou dobu přilepeno stále stejnou stranou k prkénku začalo pozvolna růžovět. Ze zvědavosti jsme postupně okraje placky od prkénka odtrhávali a zjišťovali, jak vypadá placka z druhé strany. Bylo to však stále syrové. Zdálo se nám, že těsto se vlastně o prkénko jakoby chladí. Nakonec jsme placku od prkénka odtrhli celou a pokusili se ji dopéct i z druhé strany. Byl ale značný problém, dát ji tak, aby na ni mohl působit žár po celé ploše a přitom nesjížděla do ohně. Upřímně řečeno s výsledkem té první placky jsme nebyli úplně spokojeni. Náš bannock byl totiž tenký a suchý.

Proto jsme druhou placku dali na jen lehce sádlem vymazanou pánev a tu jsme stejně jako při pečení s prkénkem šikmo opřeli o kameny v ohništi .

Pečení na pánvi.Hotovo!

Proces se značně urychlil, pánev patrně také akumulovala teplo ohně a předávala je těstu i ze spodní strany. Po nějaké době jsme placku otočili a pečení bylo za chvíli hotovo. Tentokrát byla placka méně suchá, uvnitř propečená a ta troška tuku jí dala lepší chuť.

Jak trefně konstatovala moje žena - se Sokolem je radost tábořit!

Fotografovala Willyho žena Zdeňka; Publikováno 22. května 2014 na bushcraft-portal.sk