Uživatel:Willy/ Krabičky z březové kůry

Z thewoodcraft.org
Přejít na: navigace, hledání
Průzračné ráno u lovecké chaty - foto SKW

Letos v únoru jsme se s pár přáteli z bushcraft-portálu.sk vypravili na několik dní do jedné lovecké chaty uprostřed slovenských hor. Po celodenním toulání opuštěnými lesními stezkami, jsme se večer v příjemném teple praskajících kamen a za romantického svitu svíček pustili do výroby krabiček z březové kůry. Tu kůru jsem tam převezl až z dalekého Laponska. Doma byla uložená na půdě a už dlouho čekala na svoji příležitost. Zimní čas, pěkná příroda a pár kamarádů - to mi připadalo jako ten správný čas.

Skupinka vyrobených polotovarů - foto SKW

Rozhodli jsme se pro výrobu typu krabiček, jaké se používají v celé severní Evropě a na Sibiři. Nejprve jsem prohlíželi a diskutovali nad tématickou skandinávskou literaturou, pak samozřejmě připravovali střihy a nakonec došlo i na první pokusy o vytvořením hezkého a hladkého spoje. Vzhledem k tomu, že březová kůra díky několikaletému skladovaní vyschla, zkusili jsme i experimentovat se změkčení formou povaření. Jako vedlejší produkt tohoto pokusu vznikla i tmavě hnědá tekutina. Jako perličku přidávám, že si ten vývar nakonec jeden z nás ve spěchu ráno z hrnce nalil do čutory v domnění, že se jedná o zbytek černého čaje z večera. Jak později prozradil, ještě se o tu dobrotu podělil s někým ve vlaku a vše kupodivu dopadlo bez jakýchkoliv vážných následků . Ze zvědavosti jsem nakonec také jeden z dalších výluhů ochutnal, a nebylo to až tak hrozné, prostě takový zdravotní hořký čaj. Konec konců, léčivý vývar z rezavce šikmého - "čagy" - houby parazitující na bříze, patrně taky nebude bůhví jaká dobrota.

Teď ale k věci, z první fotky je vidět mezifáze výroby jednotlivých krabiček. Výsledek svojí mnohočetné výroby už Mišo prezentoval na tomhle linku někde přede mnou.

Hotové výrobky

I já jsem už dodělal obě svoje krabičky. Tu třetí střední velikosti co je na spodní fotografii vlevo, už mám doma hodně let. Vyrobil jsem si ji hned po návratu z první severské výpravy a máme v ní s manželkou na památku kus dutohlávky sobí - typický lišejník, který pokrývá většinu tundry Laponska.

Ta největší krabička by měla v budoucnu posloužit jako cukřenka do našeho srubu. Dno i víko jsem vyrobil z nejspodnější části už hodně starého a uschlého kmene břízy. Mělo to být původně topivo do kamen v jednom srubu ve Švédsku, všiml jsem si, že jsou léta pěkně zvlněná a tak jsem obdařil svůj batoh pár polínky se slovy, to se někdy bude hodit.

Tu nejmenší krabičku použiji na nějaké bushcrafterské drobnosti, co s sebou vozím ven. Na dno a víko jsem použil tzv. březovou "kořenici", tohle dřevo se nejčastěji používá na střenky severských nožů.

Musím říct, že tohle zvláštně kroucené a krásně zbarvené dřevo břízy mne fascinuje od první chvíle, no ono je to vidět i na mých oblíbených nožích :-).

Zdobení

willy-krabicky01.jpg
Již tradičně s kapesním nožem

Měl jsem doma ještě nějaký kus březové kůry a tak jsem se pustil do výroby další krabičky. Zalíbil se mi oválný tvar krabiček a tak jsem tentokrát udělal půdorys jako hodně protáhlou elipsu. Vnější vrstvu kůry jsem spojil jednoduchým zámkem. U vnitřní vrstvy kůry jsem žádný zámek nedělal, pouze jsem ji svinul bílou stranou ven a na ni nanesl lepidlo Herkules. Potom jsem ten svitek kůry vsunul dovnitř budoucí krabičky a přitiskl ke stěně tak, aby lepidlo dobře spojilo obě kůry. Dovnitř jsem po dobu schnutí lepidla napasoval dřevěný špalík, který vnitřek krabičky vyplnil tak těsně, že vlastně část lepidla byla vytlačena ven.

Po zaschnutí – raději jsem to nechal 24 hod – jsem špalík vyndal, očistil vyteklé lepidlo, nožem zarovnal okraje kůry na horním a dolním okraji krabičky. Následovala výroba dna a víčka. Udělal jsem si z papírového kartonu zhruba tvar a ten jsem vyzkoušel, jak moc těsně zapadne, upravil jej a pak obkreslil na dřevo. Dno jsem dělal jen z obyčejného březového prkénka, zatímco na víko jsem použil odřezek z březové boule, co mi zbyl z výroby tradičního laponského hrnku – kuksy. Dřevo jsem nahrubo opracoval s pomocí pilky, rašple a nože. Pro přesné spasování pak pilník a nakonec postupně jemnější smirkové papíry. Pro povrch dřeva jsem k zvýraznění textury víka použil lihové mořidlo a nakonec přetřel lněným olejem. Dno je tradičně upevněno jen několika malými kolíčky udělanými z tvrdšího dřeva, zatlučenými do předem vyvrtaných dírek.

Pořád jsem vymýšlel nějaké zdobení kůry které bude na krabičce vidět. Hledal jsem inspiraci v knihách i na internetu. Většinou je kůra zdobena podobným způsobem, jaký se s pomocí různě tvarovaných razidel používá při dekoraci výrobků z hovězí kůže. Kůra, kterou jsem použil já, byla vyschlá - několik let skladovaná a tak už nebyla tak pružná a ani při namočení nedosáhla vláčnosti čerstvé kůry, kam by se razidla celkem bez námahy krásně otiskla. Naštěstí jsem narazil na ještě jeden, ne moc běžný způsob zdobení. Ornamenty se vytváří jemnými naříznutími povrchu kůry nožem a to je doplněné vypichováním dírek s pomocí šídla.

Tuhle metodu jsem si podle sebe ještě trochu upravil. Místo řezů nožem jsem použil malé dlátko na linoryt profilu „V“. Motiv jsem se snažil vymyslet nějaký přírodní. Na figurální a složité křivky jsem se s dlátkem necítil a tak padla volba spíše na něco jednoduššího a symetrického. Strávil jsem pak příjemný sobotní večer v malém lesním sroubku s tužkou a čtverečkovaným papírem. Při světle svíček jsem zkoušel něco, co mi ze začátku připadalo nemožné, tedy jen s pomocí teček a jednoduchých čar vytvořit něco, co by vypadalo jako přírodní . Návrhů jsem měl několik papírů, ale vyklubalo se z toho přeci jen pár, co by stály za úvahu. Ukončil jsem výběr a nezbývalo než přistoupit k realizaci.

Motiv jsem si předem zhruba rozpočítal a rozkreslil na papír tak, aby ornamenty vyšly po celé ploše kůry. Tužkou jsem pak už přímo na krabičku naznačil jednotlivé kontury a pustil se do rytí a vypichování. Klasické šídlo bylo příliš ostré, moc pronikalo do kůry a vytvářelo jen malou dírku. Nakonec jsem si upravil špičku většího hřebíku a s ním jsem nakonec dírky v pohodě vytvořil. Pro zvýraznění - ztmavení dírek - jsem ještě použil ostře nabroušený hrot obyčejné tužky. Posledním krokem bylo přetřít březovou kůru lněným olejem, povrch to náramně oživilo, vše trochu ztmavlo a zdobení ještě více vyniklo.

Jako první jsem ozdobil malou krabičku, kterou jsem ukazoval už ve svém minulém příspěvku. Když jsem viděl výsledek práce, dostal jsem odvahu ozdobit i tu větší - zatím poslední krabičku.

Publikováno 5. března 2014 na bushcraft-portal.sk