Uživatel:Skarman/ Obory

Obory, které musí nebo má ovládat jedinec, který chce žít plným životem v původním lidském prostředí, ve volné přírodě

Kniha o woodcraftu od Milana Klimánka a Františka Kožíška: Woodcraft je umění, filosofie, folklor, umění společenské zábavy, přírodověda, sport, rukodělné dovednosti – a táboření, které má v tomto souboru mimořádný, klíčový význam. Všechny tyto činnosti mají totiž společného jmenovatele; jsou to obory, které musí nebo má ovládat jedinec, který chce žít plným životem v původním lidském prostředí, ve volné přírodě.

Jako příklad jsou uvedeny obory:

Znalost Kantovy filosofie
Postavení srubu sekerou
Znalost písní primitivních národů
Umění eskymáckého obratu na kajaku
Rozeznání ptáků v lese podle hlasu
Dokázání průstupu severní stěnou Gangu
Přežití ve sněhové vichřici
Rozumění umění starého Řecka

A tak jsem hledal nějaký charakteristický Kantův filosofický výrok. Nalezl jsem Kantovy odpovědi na tři základní otázky:

Co mohu vědět?

Kant: Vím něco jen tehdy, pokud si tím můžu být absolutně jist, pokud se to nemůže změnit. Lze někde nalézt takto jisté poznání? Ano - v matematice a přírodních vědách (příkladem vědění jsou např. Newtonovy zákony). Problém je však to, že vždy, a to se týká i věd, poznáváme jen to, jak se nám věci jeví, jak je vnímáme, a nikoli jaké jsou ve skutečnosti. To také znamená, že o metafyzických problémech , mezi které patří třeba otázka existence Boha, nesmrtelnosti duše, nebo existence svobodné vůle, nemůžeme vědět prakticky nic.

Co mám dělat?

Kant: Na otázku, co mám dělat, nám odpovídá morálka. Jaká zásada však morálku nejlépe vystihuje? Musí to být nějaká zásada, která platí nutně a vždy a jejíž platnost je absolutní. Takou zásadu musíme odhalit jen samotným rozumem, nezávisle na zkušenosti. Já takovou zásadu odhalil, a nazval ji kategorickým imperativem. V jednoduché formulaci zní asi takto: Správné je jen takové jednání, se kterým bychom souhlasili, i kdybychom věděli, že tak budou jednat všichni.

V co můžu doufat?

Kant: Nemůžeme dokázat a vědět, zda má náboženství pravdu, ale můžeme v něj doufat, věřit. Já v ně věřím a doufám. Když říkám náboženství, mám tím na mysli protestantské křesťanství zahrnující víru v Boha, v nesmrtelnou duši, ve věčný život odměňující morální jednání, ve svobodnou vůli.

Pozn.: kategorický imperativ = přikazující tvrzení

mravní svoboda = člověk jedná podle mravů a ve svobodě