Naše baletka baletí
říkával mistr Bezvoda, když se z okénka naší prkenné kanceláře díval, jak malé cikánské děvčátko, asi pětileté, “vykrúcá” se, točí a tancuje, a samo si k tomu zpívá. Již jsme ji znali – naši baletku. Dělala to vždy, aby si ukrátila dlouhou chvíli, když s maminkou a ostatními cikánskými maminkami s dětmi čekala, až přijdou otcové s výplatou. Přicházeli opilí a mnoho té výplaty nebylo, protože v pátek již pili na dluh. Obdivoval jsem cikánské ženy, že dokáží hospodařit s tím málem, co od mužů dostávají. Dětí bylo u toho vždy dost. I kojenců, které cikánské maminky kojily během čekání. Ale “baletila” jenom ta naše – už jsme ji vyhlíželi. Dlouhé sukýnky, bosé nožky (ovšem tehdy nechodily bosé jen cikánky – bosé chodily i slovenské ženy. Když šly do města, měly boty přivázané na zádech, a teprve před městem se obouvaly), kroutila se a poskakovala – byla radost dívat se na to dítě. Třeba z ní byla později známá tanečnice – kdo ví?
Divíš se, co Ti to vyprávím, viď? Je to vůbec o woodcraftu? To nevím, ale zdá se mi, že trochu je. Ne vždy, ale často má něco svou předehru. I zde tomu tak bylo. Někdy v létech 1933 nebo 1934 nám ve sdružení evang. mládeže četl bratr Láďa Janata zajímavou starou brožurku: “Gipsy Smith aneb Co může býti z cikána“. Vyšlo 1909 ve Vídni nákladem “Sdružení české mládeže ve Vídni“. Napsal J. S. Porter. Gipsy Smith byl významným cikánským kazatelem v Británii, který se vepsal zlatým písmem do církevních dějin ostrovní říše, vedle Moodayho, Torreye a dalších. Podnikal daleké evangelisační cesty do Skotska, USA a Austrálie. Jako starý muž vyprávěl: “Byl jsem představen dvěma presidentům Spojených států v Americe. Obědval jsem s biskupy a arcibiskupy. V mé studovně je pověšen dopis, psaný mi anglickou královnou. Avšak nejvzácnější (jsou) mé pozemské poklady jsou dva obrazy. Jeden představuje cikánský vůz, v němž moje matka skonala. Na druhém je skupina cikánů. Nikdy doma nespím, aniž bych se na tyto obrazy nepodíval – ” Tak jsem o cikánech něco věděl a ten sešitek jsem léta sháněl, až jsem jej dostal v Brně od milého Dr. Vodnaříka. Proto z něj mohu citovat.
Stalo se, že jsem pracoval nějaký čas v Tatranské Lomnici na stavbě lanové dráhy na Lomnický štít. Tu stavbu konaly dvě firmy. Technickou stránku, konstrukce – o to se starala firma Konstruktiva z Chrudimě. Jelinkož v té době nebyli u nás odborníci ..text pokračuje
