Stránka:wo1991.djvu/56

49 Vynikal atletickou postavou, úspěšně se uplatnil v řadě sportu,kterým vyučoval specielní sekretář Ymky, Čechoameričan, jako všichni první vedoucí Ymky. Byl šikovný manuálně, rozený vůdce chlapeckých družin, uměl dobře bavit i zabavit, a nebyl ani sobec, ani výtaha-prostě ideálně všestranný chlapec. Nemá-li mladý člověk přitažlivý domov zvláště v době,kdy přišel o zaměstnání a má jen dívku,kterou si nemůže vzít- když nemá na byt ani na rodinu, není se co divit, že neunese tíhu okolností. Nikdy jsem ho neměl důvod v čemkoli odsoudit a ani dnes bych to neučinil. Vycházeli jsme spolu lépe než vlastní bratři. Byl to pravý junák. Skoda, že už zemřel jeho věrný spolužák a tím i můj kamarád Ferdinand Sobíšek - To je svědectví přítele. Neviděl jsem fotografii Andyho. Ale představuji si ho jako junáka, táborníka, i jeko letce, který bravurně shodí s letadla kytici květů do nádvoří budovy, kde pracuje jeho dívka - „Autor Písně Ohnivcovy.Jako se ta píseň stala částí našeho woodorafterského projevu, ať je i vzpomínka na jejího, tragicky zesnulého tvůrce,mezi námi živá. Sněm má svůj pevný řád, stanovený E.Th.Setonem i naší vlastní tradicí. Patří k němu výklad Dvanáctinásobného zákona, který řekne náčelník tábora. Patří k němu závěrečná modlitba Wah- konda, při které máme ruce vztaženy, rozpřaženy,a během zpě- vu modlitby je pomalu skláníme směrem k ohni. Tak je to podle E.Th.Setona. Mne však zaujala Píseň Ohnivce a osud jejího tvůrce. Jsem rád,že jsem Ti to mohl vyprávět. Ze nám bratr profesor K.langer vykreslil tak pěkný portret Andyho, svého junáckého přítele. Walden- co je to? Už to víš? Je to opravdu zvláštní. Zpívali jsme často kánon: Walden hoří-Walden hoří ku požáru - ku požáru- hoří - hoří- zachrafujte- zachraňujte ! Pěkně to znělo,když se hlasy proplétaly. "Waldent shořel na jaře 1945,když se bojovalo ve SvAtojanské dolině.Jeden věrný junák mi přinesl ohořelou třísku, na památku. Dosud ji mám,