Pokračování textu ze strany 46
… všecky zakázané písně, které znal. Podle zásady „můj dům, můj hrad” táborová rada nic nenamítala. Ale musel mít při tom stan zavřený – ne otevřený. Dosud jej slyším…
“Sing-Sing když ležel v tmách, a já jen dýkou mách´
kdo může říct, že viděl víc, když překročil jsem celý práh.”
nebo
“není dobrodruh jako dobrodruh, spoustu dobrodruhů
i z urozených kruhů, a rozmanitých druhů – známe.”
Vařilo se ve Waldenu a také se tam jedlo – nebo jsme seděli při jídle kolem chaty. Jeden junák měl funkcí vrchního kuchaře – a ostatní jsme se střídali ve službě v kuchyni. Byli někteří mistři ve vaření na otevřeném krbu. Vzpomínám na opáleného, statného táborníka Ľuďo Klibániho, náčelníka zvolenského kmene Ranné svitanie, který byl odborník na halušky s bryndzou a slaninou. Měl na to velké kovové síto od své babičky. Jiný uměl na krbu opéci buchty. Ovšem, to nebylo běžné.
Líbilo se mi, jak táborový den začínal – a jak končil. Povel k vstávání dával táborový bubeník (i k jiným příležitostem). Bylo nutné stan otevřít, dát schnout pokrývky, vlhké od noční tatranské rosy. Kdo chtěli, odešli na chvíli na Rysí skálu k meditaci. Rysí skála byl zajímavý skalní útvar nedaleko od nás, u cesty. Místní lid tomu říkal Kanceľ t. j. kazatelna. Hlouček se nás vždy sešel. Vzpomínám, že náčelník kmene Radosti četl z Thákúrovy knihy „Sádhaná” – někdo, dva, tři – k tomu něco řekl a potom jsme chvíli mlčeli a soustředili se na to, co bylo čteno. Jindy to byla „Gitandžali” od stejného autora. Nebo četl Ing. Felix Dvořák z knihy katolického pedagoga Gilleti „Výchova karakteru”. Účast na těchto ranních chvílích byla dobrovolná – nikdo nebyl ani náznakem nucen. Kdo chtěl meditovat sám, v tichu lesa, mohl – a nemusel to nikomu hlásit. Rozkaz – po vojenském způsobu – byl u nás neznámý. Bylo dost času, aby se každý věnoval své zálibě, chtěl-li. Vzpomínám na junáka-botanika, který všude chodil s Prombergerovým Klíčem , či na jiného, který vyřezával. Konali jsme kratší i delší vycházky z tábora. Oblíbený – a nebezpečný – byl průzkum jeskynního systému (krápníkové jeskyně) – snad tento jeskynní prostor pokračoval až k Lipt. sv. Mikuláši. Byli mezi námi osvědčení vůdci, kteří nás vodili. Ovšem byl to podnik ilegální, do jeskyň se lezlo velkou děrou a – samozřejmě – na vlastní risiko. Později byla díra uzavřena těžkou kovovou mříží. To byl konec průzkumu. – Oblíbená byla návštěva poměrně vzdálené salaše, s ..text pokračuje
