Stránka:wo1991.djvu/163

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla zkontrolována


Pokračování textu ze strany 162

V knížce “Vudkraft“ Brno 1939 čteme na stránce 17:

Obrátili jsme se nejprve na hrdiny našeho plemene – krále Artuše, Siegfrieda, Svatopluka, Pribinu, Žižku z Trocnova a jiné. Ale všichni ti jsou příliš mlhaví nebo nemají zvláštního vztahu k prostému životu v přírodě. Robina Hooda, Kozinu, Jánošíka, hrdiny našeho dětství, jsme zamítli z podobných důvodů; a také proto, že, zbaveni všeho kouzla nebo mythu, byli pouhými rebely.

Nehledě k tomu, že kouzlo a mythos mají důležitou funkci, věř, bolí mne ta dvě slovíčka “pouhými rebely”. Rebel – neměl v určité době, určité situaci, své oprávnění? Nebyly i v Čechách kdysi selské vzpoury oproti kruté feudální moci? “Dopadli jako sedláci u Chlumce” – zbylo přísloví. Zbojníky jsme v Čechách neměli, ale povstalce, kteří riskovali všecko, jsme měli.

Bída z lidí vlky činí –
vlky z lesů žene hlad…

… zpívali V + W v “Baladě z hadrů”, – Nechtěl bych se dostat zbojníkům do rukou. Nechtěl bych se dostat náčelníku Geronimo do rukou. Asi by to bylo značně nepříjemné. Ale ve své době, ve své situaci představují protest proti útlaku, proti nespravedlnosti – a tomu protestu rozumím. Vždyť to byl útlak, o jehož formách nemáme dnes ponětí. “Pouze rebelové”. Kde jsou časy Junácké obce Psohlavců a Horních chlapců… Něco během let vyvanulo, čeho je mi líto. Dvojnásob proto, že v našem světě – vedle toho, co je dobré a krásné – přibývá nespravedlnosti, útlaku, vykořisťování – utrpení statisíců a milionů volá do nebe (Gen 3,10) jako kdysi Kainova krev. Příroda je ničena brutálně, celé krajiny devastované (severní Čechy, kraje v býv. NDR), ničíme ovzduší s nepochopitelnou neodpovědností a krátkozrakostí. To je přítomnost naše a přítomnost světa, kde vraždění trvá – hned zde – hned tam, a USA jsou největším dodavatelem zbraní světa.

“Svědomí světa” neexistuje. Sdělovací prostředky referují o tom, co se politicky vyplácí. Je to hluboce deprimující. Vládnou monopoly. Vím, že nic nezměním, trápí-li mne to. H. D. Thoreau kdysi napsal “Je-li déšť dobrý trávě v horách, je dobrý i mě”. Solidarisuje se s trávou, s přírodou. To je dojemné. Ale trpí-li miliony lidí v Africe, zabíjí-li se v Etiopii a v Sudánu, – vraždí-li se Slované na Balkáně – a další a další a další – není mi to ..text pokračuje