Stránka:wo1991.djvu/126

Z thewoodcraft.org
Tato stránka nebyla zkontrolována

117 a Medicinmani požívají u Mohawků naprostou autoritu, Nikdo z mladých Indiánů se neodvážil říci:“ Ale to je náš kamarád t My jsme jej pozvali. Žije mezi námi jako jeden z nás.Pracuje S námi.Pomáhá nám.Má nás rád t" Nic z toho. Stáli kolem v ucti- vém odstupu- a náš chlapec byl.sám s opilým Medicinmanem,kte- rý mu poručil,aby s ním šel do malé místnosti vedle tiskařské- ho stroje.Tam začal výslech. Byl večer- byla noc. Medicinman byl nejdříve útočný. Kluku,proč máš červenou pásku kolem čela, když nejsi Indián? Proč děláš,jako bys byl Indián? Náš chlapec uměl odpovídat, úzkost jej opouštěla, a Indiána opouštěla opi- lost. Bylo k ránu, když rozhovor, který se zdál nekonečný,zvol- na dostával jiný ráz. Medicinmen mluvil k našemu chlapci téměř otcovsky. Je dobře, že jsi přišel z daleké země mezi nás.Potře- bujeme přátele. Jsi náš přítel. Nezapomeň však vrátit se domů. Kdybys tu zemřel, tvá duše by zmateně bloudila, protože je tu cizí.My, když zemřeme -tak jsou tu naše duše doma. Zde žili ne- ši předkové- zde zemřeme.Doma. Ale ty tu nejsi doma, tvá duše tu není doma.Je dobře,že jsi náš přítel- ale pamatuj,co ti říkám: nezapomeň se vrátit. Nakonec našeho chlapce objal a opa- koval: jsme přátelé, viď t Jsme přátelé. Když vyšli,bylo ráno. Mladí indiánští přátelé seděli celou noc v kruhu kolem tiskárny Neodvážili se ani odejít, ani usnout „dokud tu byl Medicinman a 3 někým mluvil.- Později se setkával s tímto mužem častěji. Býval opilý - i když ne vždy. Ale nezapomenul našemu chlapci přátelsky pokynout. Nevím, kolikrát byl náš chlapec mezi Mohaw- ky. Dvakrát-snad třikrát. Někdy na jejich území na US straně, někdy na kanadské. Přemýšlel o tom, usadit se mezi nimi trvale. Oženit se s indiánským děvčetem. Ale pamatoval na radu Medicin- mans a vrátil se. Je jistě smutné, když duše bloudí a neví si rady.. To bylo někdy 1973 nebo 1974. Neznám jméno toho Medicin- manavale pamatuji,že opakoval našemu chlapci: Vrať se domů, Není to dlouho, co švýcarský novinář a hudebník René Bardet mluvil s Milo Yellowhairem, Indiánem, zahraničním mluvčím Smluvní rady Lakota-Siouxů, indiánským delegátem komise UNO pro lidská práva, kterého pověřila Rada starších Lakota-Siouxů, aby se na mezinárodním foru ozval proti zneužívání a "výprodeji“ lakotské spirituality. Milo Yellowhair řekl:" Každá kultura má svůj směr, má vlastní sílu,-dostala vlastní duchovní dar. A tím musí přispět, aby svět zůstal v celosti, v plnosti. Také Evropanům bylo něco darováno.Ale- jak to bývá-je to ztra-