Stránka:vatra-27-2.djvu/4

KTO ZA PRAVDU HORÍ. Kto za prav-du — ho-rí vsvátej o- be - ti; kto za lud-stva prá-va ži- vot po-svá - tí, kto nad krivdou biedných sl-zu vy-ro- ní, to- mu mo - ja pie-seň slá-vu za - zvo - ní. Keď zahrmia dela, orol zaveje, za slobodu milú kto krv vyleje, pred ohnivým drakom kto vlasť zacloní, tomu moja pieseň slávu zazvoní. Kto si stojí slovu, čo priam shrkne svet, komu nad statočnosť venca v nebi niet, koho dar nesvedie, hrozba neskloní, tomu moja pieseň slávu zazvoní. K. Kuzmány. KER SÍPKOVY. V hlubokém údolí, nad řekou, leží mlhy. — To včera slunce tolik svítilo, že voda byla příjemná. Ale přes noc vzduch se ochladil a teď od hravého povrchu vodního odléhají páry, které splývajíce v závoj, zahalují vrcholky stráně. Vzduch se otepluje, mlhy odnáší vítr, několik skal je trhá. Rozplývají se. Zmizely. Slunce již ozářilo pozadí stromů na protějším břehu a první paprsek pro- letěl větvemi jako šíp. Dopadl na skálu a zalil ji zlatem. Již dlouho hlodal čas v těchto skalách. Ošlehávaly je větry přinášející déšť i sníh. Rozryté, oprýskané jejich útesy pomalu mizí, zaoblují se a zasypávají svou vlastní, rozrušenou hmotou.