Jak žijí naše divoké slepičky, víte už z povídky Setonovy o Štěpokůrci a Vrbovy „Bažantnice“. Jenom ten, kdo dovede tiše seděti na pasece s očima otevřenýma, může viděti, jar; učí bažantí matka svoj-e kuřátka proměniti se v kaménky do trávy zapadlé. Není div, že toto umění neznají bažanti, které vodila krůta v bažantnici.*) " Jakou radostí mi bylo pozorovati ptačí havěť na ryb- níce Nekoři nebo Sedleckém (u Valčic), když každý páLr hledal svůj kout pro očekávanou rodinu. Boje, sváry, hádky a demonstrace jsou denním zjevem ve vodní republice. A potom vodí Slipky, kachny, bukáči a rackové drobounká ká— tata po_hladině a po hustých vodních travinách. Jenom ná< hoda může přispěti k tomu, abyste snad jednou v životě— . spatřili vakovité, do vidlice větví vpletené hnízdo žluviinol Za to však každý, kdo miluje ptactvo, zná hnízda našich pěnkav. V zahradách nalezne nejen hnízdo pěnkavy, ale i dlasko- vo,k*terý SICVdJOblě hnízdění živí hmyzemave vrcholcích h'rušní maličké hnízdečkio Zvonohlíkovo. Vzácné štěstí je náhodou ob- jeviti rodinu strnadovu, skřivánčí či chocholoušovu. Vpleteno mezi rákosím je výborně ukryto hnízdo rákosníka velkéhol. Nebýti stálého vrzavého vapěvk'u, ani byste o jeho existenci nevěděli. Mezi vzácné ptáky náleží skorec na horských vodách, dudek na pastvišti a lelek na pasece. Jak podivná jsou soví mláďata. Porbstlá bělostným chmý— řím, otevírají oči nezvyklé dennímu světlu. Jak chrání je obětavá matka. Mládě vylétnuvši z hnízda, sedí na skále, vidí-li přiblížiti se člověka, sedí nepohnutě. Sova stala se skalou a teprve až zaniká nebezpečí, přiletí matka. Téměř neznámá jsou hnízda dravčí. Jsou však vyhledávána lesníky a lovci, kteří se domnívají, že plní své h|0spuodářské poslání, mohou-li zničiti každého nepřítele lovné zvěře. Proto zapadli jestřábi do hlubokých lesů, neznámí jsou nám sokolové a zmizela s polí í pioštlolka. Dravčí matka je vzorem opatrnosti a lásky mateřské, která nezná mezí. Naše lesy jsou zbaveny- hubením dravců své nejkrásnější výzdoby. Je povinností ju- náků starat se o ochranu posledních zbytků. Lesní moudrost- jest příkazem nejintensivnější ochrany přírody. Tato vyvěrá z lásky k přírodě, kterou jsme získali jejím pozorováním. Sestoupíme potom k těm, kterým říká člověk „němá tvář“, přestaneme potom věřit, že zvíře řídí se svým pudem a člo— věk rozumem. Pochopíme, že má zvíře svůj způsob jednání a myšlení, svou lásku k životu, svoji. radost a žal. Je součástí velikého celku a jenom hloupá teorie o člověku, pánu příro- dy, mohla rozdělit a dělí ptactvo na užitečné a škodlivé. Ju- nák sestoupil s trůnu lidské pýchy a uznává světa řád a chce jeho plnou krásu. Je jejím vyznavačem a nemůže být sobcem.
- ) Bažantnici dávají bažantů vejce krůtám, které vodí vylíhlá mlád'gta.
. 74
