Stránka:vatra-24-3.djvu/7

Bylo podivnou hříčkou pří- rody, že na paloučku před starým dubovým lesem „Křivá“ v bezprostřední blízkosti mo— drých vod Bečvy, na mohut- ných ramenech borovice zří- dily si poštolky kolébku pro potomstvo. Dávno už kryje zem bývalého majitele revíru, nad- šeného lovce, který nasázel bo— rovice na palouček, aby v po- hodlné výrovce ztrávil mnohý den, bedlivě pozoruje choulí- cího se kulika. Tělo lovcovo vrátilo se v prach, ale boro— vice zmohutněly rozložitými ko- runami. Radostné jarní dny, kdy kvetou topoly a listnatý les hučí zrána projevem radosti z tisíce hrdel! Tehdy poštolák divoce lítal nad mohutnými duby, pronásledován vranami ajptačí havěti, která ho nemiluje a nebojí se ho. A znova vracel „se ke družce, jásaje projevoval svoji lásku a štěstí, kroužil nad ře- kou a lkal na suchém kořánu staletého dubu. Potom v koru— ně mohutné borovice objevily se silně pruty skládané do kruhu, a v několika dnech vy- rostlo na prutech teplé poštolčí hnízdo. A když hýřila příroda tisicerými květy a zelenala se střemcha, obletoval vysoko nad paloučkem poštolák svoji druž- ku, která přinesla na svět čtyři kropenatá vejce. Když pak má- jový deštik zavlažoval kvetoucí zem a hebké lístky lip draly se zpupenů, seděla již poštolka z příkazu bezmezné lásky ma— teřské na svém budoucím po- kolení. 41