Pokračování textu ze strany 5 kmen, Cesta lesa je cesta bohatství, otvírají se moudrosti netušené. Všichni už vědí, kde je mají hledat. Bratrstvo žije. Nesmí se teprve tvořit, ale přišlo, aby se zcelilo.
Tábor je sociální útvar. To je první a hlavní vědomí, které musíme míti. Dvě věci to praví, jedna mlčky — totemový kůl, druhá životem a činností — táborový sněmovní kruh.
Kde se nesněmuje kolem ohně, když den uhasíná a otevírá se velké mysterium noci, tam není moudrého tábora Neb není moudrý ten, kdo žije jen sám sobě.
Celý tábor se soustřeďuje kolem ústředního ohně, kruhu sněmovního a totemového kůlu, Kde není sněmů, tam také asi není práce. Na sněmech se udělují orlí péra, zde se dává uznání, kdo zaslouží býti zván junákem, bojovníkem neb strážcem lesní moudrosti — sněm je obrazem denní neb týdenní práce v táboře, soudem té práce, tmelem junáctví.
Proto si zařiďte pěkně především sněmovní kruh. Sedadla si omalujte. A místo v kruhu chraňte jako posvátné, Tam mluví k vám Velký Duch, když jste pohromadě. Tak čisto jako je v kruhu, bude pak i kolem. Když přijdete do tábora, vyhlašte nejdříve řád, pravidla své lesní obce. Čistoty a zdravotních pravidel musí býti přísně dbáno. Na totemové desce jsou vyhlášky, aby nikdo se nemohl vymlouvat.
Od ústředního ohně nechť do celého tábora rozšíří se jasný duch u ušlechtilá snaha, které je „tabú“ vše nepřirozené a nezdravé, čím město stůně. Hnusné jsou papírky, plechové krabice, zbytky od jídla v okolí tábora. Hnusnější ještě člověk s cigaretou neb dýmkou. Kdo ztratil své mládí, nemá v lese co dělat, nehodí se sem. Zde je jas, slunce, svěžest!
A proto neplatí pro nás názvy škarohlídů ani ne přemoudřelost mnohých. Také se neohlížíme, co našemu počínání řeknou cizinci, kteří nás ještě nechápou. Vždyť právě my jsme průkopníky nového vyššího života a my svým představám věříme.
I nebojíme se každým směrem oprostit se od toho, co nás svíralo a zdržovalo dříve, aniž se bojíme teď v táboře sáhnouti k tomu, co dosud jen jiskřilo naší fantasií a co v městě by narazilo na odpor a neporozumění, Zde to může být docela přirozené. Zde v táboře musí platit Ruskinovo: každý den člověka má být svátkem.
Mládež miluje otevřenost a tedy i vnější výraz, formu. Právě proto, že tábor jest sociální útvar a že zde ruší, je-li kdo příliš uzavřen do sebe a jiného smýšlení než ostatní. Kmen čí družina, toť hrstka několika, kteří si porozuměli, Otevřenost pak zvláště v mládí hledá trvalou formu, stalo-li se něco opravdu sociálním majetkem. Pravda, že tak vznikla dogmata, ztrnulé řády, mrtvé ceremonie. Toho nebezpečí však není tam, kde je tolik života jako v junáckém táboře. Proto tábor žije ve znamení symbolů, slavností a obřadů.
Seton naučil se tomu u Indiánů a o Hargraveových táborech říkají, že „jsou samé obřady“.
A skutečně od totemového kůlu, malovaných sedadel a posvátného kruhu není možno než sám na sobě ještě provést očistu ke kráse a povznešení. Kdo by mohl jíti do tábora ve všedním obleku ulice? Každý junák touží po tom mít „kroj“, lesní kroj, jeden jako ..text pokračuje
