Miloš Seifert v mých vzpomínkách
V Teplicích Šanově jsem založil woodcrafterský kmen od svého nástupu do školy v roce 1926 a vedl jsem ho až do konce “menšin” 1938.
Asi v r. 1933 jsem Woowotannu pozval k týdennímu pobytu u nás. Byl to týden nezapomenutelně krásný, svátek našeho kmene Slunce.[1]
O prázdninách r. 1941 zajel jsem k Woowotannovi do Bechyně. Byl těžce nemocen a cítil se opuštěn a tolik sám, tolik sám…
Poznal mne hned – ač několik týdnů předtím prý nikoho nepoznával. Měl radost, pamatoval nejen moje křestní jméno, ale vzpomněl sám i na junácké jméno, které mi on sám kdysi slavnostně navrhl na Waldenu.
Jeho stav byl beznadějný a několikrát během mojí návštěvy usnul.
Před mým odchodem mi řekl: “Vojto, věřím, že woodcraft v Československu bude — i až já odejdu –”
Je, bratře Woowotanno, je a bude. Woodcraft je životním přesvědčením, životní náplní dobrého člověka. A pokud budou mezi námi dobří, čistí lidé, bude i woodcraft.
- ↑ Ve skutečnosti šlo o společný tábor několika kmenů (Bílého Slunovratu, kmene Dívky táborového ohně a teplického kmene Slunce) u chaty Walden nedaleko Nového Hrozenkova.
