ne a je mi bratrem každý junák. Jenže o tom nerozhoduje organisace, nýbrž on sám, je-li junákem. A Baden-Powella si vážím, vždy ho stavíme po bok Ernestu Thompson Setonovi. Ale o pravdu nám jde a zvlášť my Slované nesneseme, aby se nám v mravním a náboženském ohledu něco nalhávalo. To bychom byli pěknými syny osvobozené vlasti, pěknými dětmi Masarykovými. Naše husitská krev nedá se mísit s vypočítavou anglickou! Baden-Powellův skauting trpí loyalitou, imperalismem, militarismem, církevností, zkrátka je to skauting služby dnešní společnosti, dnešnímu státu, církvím a všem těm přežitkům starých dob feudálních a byrokratických.
Je zkomolením myšlenky Setonovy, která měla býti hnutím pro obrodu výchovy, poněvadž vytržena z ní jen jedna část — služba lidem — a to právě ta, která spíše měla býti výslednicí těch druhých složek — jež vychovávají individualitu.
Tedy rozdíl je hluboký, nelze jej ani vypovědít několika slovy. Studuji-li některé mi dosud neznámé dílo Setonovo, vždy se mi znovu prohlubuje ta propast mezi ním a Baden-Powellem. Rozdíl je jistě asi tak veliký, jako mezi dvěma povoláními, jichž oba jsou typickými představiteli, slavnými autoritami, povoláním přírodopisce a povoláním generála. — Tu kázeň skoro účelem organisace, výchova k podřízenosti a připravenosti, tam láska je vším, láska k přírodě, k sobě, k zemi celé a životu na ní. V Anglii a všude jinde, kde bylo kopírováno. B-P. skauti vyplňují svůj život shonem obdobným onomu, kterými žije společnost: parády, koncerty, divadla, sbírky peněžité, losy, všeho druhu sport, hry a zábavy, filatelie — i z něčeho tak krásného jako je táboření pod širým nebem učiněn byl sport — nemáte jasného východiska z toho zmatku programového, ptáte-li se po filosofii toho všeho nenaleznete odůvodnění. A tím méně umělecky a nábožensky budete moci přijít k jasnému závěru, nebot toho procítění zde není. Estetická krása — a to při výchově má být nejsilnější moment — tu vůbec není. Kdež pak! Skauting, který se opírá jen o číslice, kolik je organisovaných, spokojí se i s takovými, kteří kouří a jsou alkoholiky!
Za to Zálesácká Liga prohlašuje: „Zálesáctví“ je světový názor, je idea, je to cesta prostoty, opravdovosti a krásy. Zálesácká Liga chce naší mládeži postaviti před oči ideální bytost, fysicky silnou, důstojnou, způsobnou, sebeukázněnou, šťastnou pomáhá-li, vyzbrojenou pro všechny okolnosti, moudrou cestami lesa, ve styku s lidmi, tak širokého vývoje, že může beze všeho se státi specialistou na každém místě, kde je potřeba. —
Padesát procent lidí klesne. než stanou se muži, zaprou a zradí ideály svého mládí. Jistě ještě více než padesát. A přece děti se celkem rodí zdravé, duševně zatížených je malé procento. Ale výchova nerozvíjela ty zdravé insktinkty, které jsou v nás dědictvím po předcích, by jen je ubila nebo uvedla v rozklad a nesoulad.
My musíme chlapci dáti žít život jemu vlastní, jemu vhodný. To bude možno jen v těsném styku s přírodou. Neboť vývoj lidstva musí prodělat mládí zhruba znova, aby probudily se všechny instinkty v přirozené síle a kráse. Tu nesmíme být jednostrannými. Ani tělesná výchova ve smyslu starého Řecka by nám nestačila. Hledělo se příliš k tělu. Člověk má čtvero základů, jež staví jeho bytost: tělo, mozek, duch a společnost. Tělesný vývoj děje se v mládí hrami venku v přírodě, správnou dietou, péčí o zdraví a krásu těla. Milujeme slunce, vzduch, vodu, klid noci. Vývoj rozumový podněcuje studium přírody a práce rukou. Duchovní vývoj podporujeme kázní, uctivostí, silou imaginace při hrách, u ohně, symbolismem, zasvěcováním do lesních tajemství, uznáním Neznámého — Krásu a romantiku všude stavíme napřed. Službu společnosti konáme v Červeném kříži, skautingu, v táboření, probouzíme sociální city sněmováním, slavnostmi nám blízkými, soužitím v táborech.
Zálesáctví instinkty přivádí k zdravé činnosti, otvírá pole působnosti, probouzí zájmy. Zálesáctví je skutečnou výchovou a všichni opravdoví reformátoři výchovy po něm, třeba nevědomky, sahají. Neboť ono věří v mládež a neoktrojuje názory starých, ono spoléhá více na to, jak promluví dítě svými potřebami, touhami samo, než jak káže nějaký výchovný katechism. Ono je přístupno pokusům, methodám novým a přímo k nim vyzývá, poněvadž heslem jeho je činnost, poněvadž naplňuje život celý a není jen hrou pro některé okamžiky.
Do přírody se nechodí „tábořit“, aby se tábořilo, ale studovat z Knihy Přírody a posílit duši magickými silami primitivního života. ..text pokračuje
