Henry R. Schoolcraft

Henry Rowe Schoolcraft

Henry Rowe Schoolcraft (⁕ 28. března 1793, Watervilet, Albany, New York – † 10. prosince 1864, Washington D. C., USA) byl americký podnikatel, který literárním zpracováním svého geologického průzkumu na indiánském území zaujal guvernéra Michiganského teritoria, kterým byl od války roku 1812 Lewis Cass, natolik, že ho dosadil roku 1822 na místo vládního agenta v Sault Saint Mary, aby vedl vyjednávání s indiánskými kmeny. Výmluvný, ctižádostivý, bezohledný a prolhaný Schoolcraft, který měl grafomanské sklony, tak dostal jedinečnou šanci, jak si za státní peníze vybudovat renomé největší autority Spojených států přes indiány.

Původ

Jeho otcem byl Lawrence Schoolcraft (*1758 Fishkill, New York – 1840), údajně vnuk zeměměřiče Jamese Calcrafta co v oblasti Albany původně vyměřoval pozemky, který si pozměnil jméno „Schoolcraft“ poté co změnil práci a stal se učitelem.

Žil se svou ženou Margaret-Anne Barbarou, rozenou Rowe v Gilderlandu kde provozoval sklárnu. Během druhé britsko-americké války za nezávislost v letech 1812–1815 vstoupil do armády, kde dosáhl hodnosti plukovníka.

Jako první se jim narodil syn James Lawrence Schoolcraft (*1791–1846), o kterém ještě bude řeč. Henry Rowe Schoolcraft, který se narodil roku 1793 byl druhorozený. A po něm už jenom jejich sestra , takže vyvstává první otázka: Proč byl v pozdějších letech James považován za Henryho mladšího bratra? A co vůbec dělal do roku 1838? To zatím nevím, ale podivné okolnosti jeho úmrtí leccos naznačují.

Henry Rowe Schoolcraft v 15 letech (1803) začal studovat na Union College, pak jeho studia zřejmě přerušila válka roku 1812 a dokončil je na Middlebury College. Zajímal se zejména o geologii a mineralogii.

Když dokončil školu, začal pracovat v otcově sklárně. Ve 24 letech na tohle téma napsal a publikoval svůj první článek „Vitreology” (1817). Dlouho ale u toho nevydržel. Opustil rodinný podnik, krátce po sobě vystřídal několik skláren ve státě New York, Vermont, New Hampshire a nakonec vyrazil na západ.

Expedice v letech 1818 až 1821

Svou první cestu podnikl na území bývalé francouzské Louisiany, se svým společníkem Levi Pettibonem od 18. listopadu 1818 do února 1819. Cestovali z Potosi, podél řeky Missouri, do dnešního Springfieldu. A pak pokračovali dál po White River až do Arkansasu, a Schoolcraft při tom pečlivě sbíral veškeré informace, ohledně této oblasti. Především ho zajímaly doly na olověnou rudu, které zde již od 18. století provozovali francouzští kolonisté.

Věděl, jak tyhle infomace zhodnotí. Ihned po návratu, předložil rukopis, který pak vyšel pod názvem A View of the Lead Mines of Missouri (1819), předložil úřadům a díky tomu se jeho spisek dostal až do rukou tehdejšího amerického ministra války Johna C. Calhouna, kterého systematická Schoolcraftova práce musela nepochybně zaujmout.

Proto mu nabídl aby se zúčastnil jako geolog expedice, kterou organizoval guvernér Michiganského teritoria Lewis Cass. Oficiálně bylo hlavním cílem najít prameny řeky Mississippi ale skutečný cíl byl nejspíš jiný. Bylo totiž potřeba vyřešit otázku dosud sporné hranice mezi Spojenými státy a Britskou Kanadou, která měla jít přes území, které dosud patřilo indiánům a všímavý Schoolcraft byl ideální osoba, která tuhle oblast mohla systematicky popsat.

Expedice vyrazila na cestu dlouhou téměř 2 000 mil (3 200 km) z Detroitu na jaře roku 1820. Nejprve putovali podél Huronského a Hořejšího jezera, a pak dál na západ až k řece Mississippi a podél ní přes území dnešní Minnesotty až do dnešní Iowy.

Pak ale dorazili k jezeru kde byla voda tak mělká tak, že se nedalo dál plout. Místní obyvatelé sice informovali expedici o tom, že na jaře, kdy je vyšší stav vody je možné plout kánoí dál proti proudu, ale na to aby čekali až do jara následujícího roku neměli čas. Takže prohlásili tohle jezero za prameniště řeky Mississippi a počest guvernéra mu dali jméno Cass. A vyrazili zpět do Detroitu.

A z této cesty po návratu vytěžil hned dvě publikace. Knižně vyšly jeho deníkové záznamy, pod názvem Journal of a Tour into Interior of Missouri and Arkansaw (1821) ale zároveň kniha Narrative journal of travels through the northwestern regions of the United States : extending from Detroit through the great chain of American lakes to the sources of the Mississippi River, performed as a member of the expedition under Governor Cass. In the year 1820. (1821), kterou zpracoval podobným způsobem jako předchozí publikaci o dolech v Luisianě.

A po návratu roku 1821 se ihned zúčastnil další vládní expedice, která procestovala Illinois, Indianu a Ohio. I tentokrát vydal obšírnou zprávu, ale s mírným zpožděním. Kniha Travels in the central portions of the Mississippi valley: comprising observations on its mineral geography, internal resources, and aboriginal population. Performed under the sanction of government, in the year 1821. vyšla až roku 1825.

V jeho životě totiž nastala zásadní změna.

Agent pro komunikaci s indiány 1822 až 1841

Lewis Cass, který měl během společné výpravy roku 1820 dost času na to, aby Schoolcrafta důkladně poznal ho totiž roku 1822 protlačil na nově zřízený post agenta pro komunikaci s indiány se sídlem v Sault Saint Marie v Michiganu.

Svou kancelář měl Schoolcraft ve vojenské pevnosti Fort Brady, kterou vláda spojených států nechala vybudovat o dva roky dřív, pro případ že by opět došlo ke konfliktu s Velkou Británií podobně jako v letech 1812–1815.

Hlavním úkolem výmluvného Schoolcrafta bylo bránit agitaci britů mezi Odžibveji.

Právě zde se Schoolcraft se setkal se svou první ženou Jane Johnston - Bamewawagezhikaquay (Letící hvězda) (31. ledna 1800 Saulte Ste Marie, Chippewa, Michigan – 22. května 1842 Ancaster, Ontario, Canada), která byla dcerou obchodníka s kožešinami Johna Johnstona (25. srpna 1762 Port Rush, County Antrim, Ireland – 22. září 1828 Saulte Ste Marie, Chippewa, Michigan), který měl skotsko-irské kořeny a indiánskou ženu Oshauguscodaywayquay (~1772 Chequamegon, Bayfield, Wisconsin – 28. listopadu 1843 Saulte Ste Marie, Chippewa, Michigan ), dceru válečného náčelníka Odžibvejů jménem Waubojeeg. která přijala jméno Sussanah. Jane byla jeho nejstarší dcera. Celkem spolu měli osm dětí a na místní poměry to byla bohatá a dobře známá a vlivná rodina.

Jane Johnston - Bamewawagezhikaquay

Lze jen těžko uvěřit, že by 23 letá dívka, bez jakýchkoliv učebnic a pedagogického vzdělání naučila během 8 let 30 letého manžela, který mezi indiány nežil jazyk do té míry, že by byl schopen se s jím domluvit a mezi tím mu ještě odrodila 4 děti. Přesto Schoolcraft tvrdil, že se jazyku Anišinábe naučil od ní. Mnohem pravděpodobnější je, že to ona sama pod manželovým jménem a možná i s jeho pomocí realizovala své literární ambice. Je známo, že si vydávali vlastní rodinný časopis a v průběhu let si pro sebe navzájem psali také svou vlastní poezii.

Ona byla bilingvní, znala jazyk, a nepochybně byla seznámena prostřednictvím matky a příbuzných s kulturou Ojibwejů, přesto že byl její otec běloch. Lze jen stěží pochybovat o tom, že to byla ona kdo interpretoval do angličtiny odživejské mýty, které byly pro Longfellowa inspirací pro jeho Píseň o Hiawathowi (The Song of Hiawatha).

Byla vrstevnicí matky Williama W. Warrena, která byla také, stejně jako ona, dcerou bílého obchodníka s kožešinami a domorodé ženy. Rozdíl byl jen v tom, že otec Warrenovy matky měl předky ve Francii, kdežto ten její na Britských ostrovech.

Svému muži porodila celkem čtyři děti, ale dospělosti se dožily jen dvě. Prvorozený syn, William Henry Schoolcraft (červen 1824 – březen 1827) zemřel v nedožitých třech letech. Jane velice truchlila nad jeho ztrátou a svůj zármutek si vylévala do veršů. Jako druhá se měla narodit dcera, ale Jane v listopadu 1825 potratila.

Krátce po smrti prvorozeného syna se narodila Jane Susan Ann (14. října 1827 – 25. listopadu 1892, Richmond, Virginie), zvaná Janee a po ní John Johnston Schoolcraft (2. října 1829 – 24. dubna 1864). Ten byl těžce zraněn v bitvě u Gettysburgu, během občanské války a zemřel ve věku 34 let v Elmiře, státě New York, aniž by se stačil oženit a mít potomky.

Obě děti Schoolcraftovi poslali roku 1838 do internátní školy v Detroitu. Janee to ve svých 11 letech zvládla celkem dobře, ale devítiletý John rodiče velice postrádal. A když se po smrti jejich matky, která trpěla častými nemocemi jejich otec znovu oženil, jejich vzájemné vztahy s otcem skončily na bodu mrazu.

Johna Tannera a Rafinesque

Schoolcraft byl mistr kompilace a je nutné ocenit že se mu podařilo soustředit nejrůznější materiály, od různých autorů.

A nepochybně měl o nich velký přehled.

Byl ovšem také dost ješitný.

A především lze pochybovat o jeho jazykových schopnostech. Při tom množství indiánských kmenů nebylo reálné aby zvládnul jejich jazyky natolik aby se s nimi domluvil. Musel využívat služeb tlumočníků, jako byl John Tanner, nebo později William W. Warren ale navenek prohlašoval, že ho jazyku Anišinábe naučila žena. Je těžké tomu uvěřit, jelikož v té době s výjimkou slovníku Davida Zeisbergera nebylo k dispozici nic, co by umožnilo porozumět jazyku, který byl zcela odlišný od angličtiny.

Totéž lze říci o irokézských jazycích. V tom množství dialektů se mnohdy ztráceli i rodilí mluvčí.

Systematicky s velkou jazykovou výbavou a odpovídajícím vzděláním se těmto jazykům věnoval David Zeisberger.

Byla opravdu velká náhoda, že se objevil John Tanner, který byl unesen ve věku, kdy se dítě snadno učí, takže kromě rodné angličtiny se za 30 let života mezi indiány naučil několik dialektů jazyka Anišinábe. Jenže je otázkou, jestli se naučil také číst a psát. I když, jak víme, než byl unesen krátce do školy chodil.

William W. Warren, měl výhodu v tom, že byl od dětství bilingvní a k tomu získal univerzitní vzdělání. Vyrůstal mezi indiány a hodně s nimi komunikoval.

Nechce se mi tedy věřit, že by se Henry Rowe Schoolcraft, který neuměl jiný jazyk než angličtinu, během 8 let naučil jazyku od své manželky natolik, aby se obešel bez tlumočníka.

Indiánský agent

Schoolcraft zahájil svůj etnologický výzkum v roce 1822 během svého jmenování americkým indiánským agentem v Sault Ste. Marie, Michigan . Měl zodpovědnost za kmeny na území dnešního severního Michiganu, Wisconsinu a Minnesoty. Od své manželky Jane Johnstonové se Schoolcraft naučil jazyk Odžibvejů , stejně jako mnoho z tradice kmene a jeho kultury.

Schoolcraft vytvořil "Muzzeniegun, or Literary Voyager", rodinný časopis, který on a Jane vydávali v zimě 1826 – 1827 a obíhal mezi přáteli (“muzzeniegun” je Odžibvejský výraz pro knihu). Obsahoval většinou jeho vlastní spisy, i když obsahoval několik kousků od své manželky a několika dalších místních obyvatel. Ačkoli vydávali pouze jednotlivá čísla, každé bylo široce distribuováno obyvatelům Sault Ste. Marie, poté Schoolcraftovým přátelům v Detroitu, New Yorku a dalších východních městech. Jane Johnston Schoolcraft používala pseudonymy „Rosa“ a Leelinau při psaní článků o různých aspektech indiánské kultury.

Schoolcraft byl zvolen do zákonodárného sboru Michiganského teritoria, kde působil v letech 1828 až 1832. V roce 1832 znovu odcestoval do horní části Mississippi, aby urovnal pokračující problémy mezi národy Odžibwe a Dakota (Sioux). Snažil se mluvit s co největším počtem indiánských vůdců, aby zachoval mír. Byl také vyškolen jako lékař a dostal instrukce, aby začal očkovat domorodé Američany proti neštovicím. Zjistil, že pravé neštovice byly mezi Odžibwey neznámé, než se v roce 1750 vrátila válečná skupina, která měla kontakt s Evropany na východním pobřeží. Odjeli do Montrealu, aby pomohli Francouzům proti Britům v tzv. sedmileté válce.

Během cesty Schoolcraft využil příležitosti prozkoumat region a vytvořil první přesnou mapu jezerní oblasti kolem západu Hořejšího jezera. Pod vedením Ozawindiba, odžibwejského průvodce, Schoolcraft narazila na skutečné prameny řeky Mississippi, jezera, které domorodci nazývali „Omushkos“, což znamená Losí jezero, ktere Schoolcraft přejmenoval na jezero Itasca, jméno, které vytvořil z latinských slov veritas znamenající 'pravda' a caput znamenající 'hlava'. Nedaleká řeka Schoolcraft, první velký přítok Mississippi, byl později pojmenován na jeho počest. Americké noviny široce pokrývaly tuto expedici. Schoolcraft navázal osobním popisem objevu ve své knize Vyprávění o expedici přes řeku Mississippi k jezeru Itasca (1834).

Poté, co se jeho území pro záležitosti indiánů v roce 1833 značně zvětšilo, Schoolcraft a jeho manželka Jane se přestěhovali na Mackinac Island, nové sídlo jeho administrativy. V roce 1836 se zasloužil o urovnání sporů o půdu s Odžibveji. Spolupracoval s nimi na uskutečnění Washingtonské smlouvy (1836), kterou postoupili Spojeným státům - rozsáhlé území o rozloze více než 13 milionů akrů (53 000 km 2 ), v hodnotě mnoha milionů dolarů. Věřil, že Odžibvejům by bylo lépe, kdyby se naučili farmařit a vzdali se svých rozsáhlých loveckých území. Vláda souhlasila s vyplácením dotací a poskytováním zásob, zatímco Odžibvejové přešli na nový způsob života, ale poskytování slíbených dotací bylo často opožděné a podfinancované. Odžibvejové v důsledku toho trpěli podvýživou.

V roce 1838 v souladu s podmínkami smlouvy Schoolcraft dohlížel na výstavbu indiánské koleje na ostrově Mackinac. Budova je uvedena na národním registru historických míst. Poskytoval dočasné ubytování Odžibwejům, kteří přišli na ostrov Mackinac, aby pobírali renty během jejich přechodu k tomu, co si vláda USA představovala jako usedlejší způsob života.

V roce 1839 byl Schoolcraft jmenován superintendentem indiánských záležitostí v severním oddělení. Začal sérii indiánských studií později publikovaných jako Algické výzkumy (2 sv., 1839). Mezi ně patřila jeho sbírka indiánských příběhů a legend, z nichž mnohé mu jeho manželka Jane Johnston Schoolcraftová vyprávěla nebo pro něj přeložila.

Zakládání časopisů

Schoolcraft založil a přispíval do prvního amerického časopisu o veřejném vzdělávání, The Journal of Education. Vydal také The Suvenir of the Lakes, první literární časopis v Michiganu.

Pojmenování míst

Schoolcraft pojmenoval mnoho míst v rámci michiganského území. Pojmenoval Leelanau County, Michigan po pseudonymu své manželky „Leelinau“. Pro okresy založené v roce 1840 provedl elize – proces spojování nebo slučování morfémů, které obsahovaly abstraktní myšlenky z více jazyků – a vytvořil tak jedinečná místní jména, která považoval za nikdy předtím v Severní Americe nepoužitá. Vezměme si jména jako Alcona, Algoma, Allegan, Alpena, Arenac, Iosco, Kalkaska, Leelanau, Lenawee, Oscoda a Tuscola - zde například Schoolcraft kombinoval slova a slabiky z indiánských jazyků se slovy a slabikami z latiny a arabštiny. Jezero Itasca, pramenné jezero řeky Mississippi, je dalším příkladem jeho původních indiánských a latinských morfémů. V roce 1843 byla bohužel vymazána jedinečná jména šesti okresů Schoolcraftem pojmenovaných v roce 1840 po náčelnících domorodého Michiganu – Kautawaubet, Kaykakee, Keskkauko, Meegisee, Mikenauk a Tonedagana.

Nejvyšší autorita

O svou funkci agenta a politickou moc přišel Henry Rowe Schoolcraft roku 1841 poté, co se k moci dostala Strana Whigů

Odstěhoval se s manželkou do New Yorku kde o rok později, 22. května 1842 během návštěvy u sestry v Kanadě zemřela, když její manžel cestoval po Evropě.

Opět na výsluní

Na výsluní se dostal znovu roku 1846, kdy se opět dostali k moci „demokraté”. Aby mu zajistili stálý příjem, zalobovali jeho příznivci v Kongresu Spojených států, a ten ho pověřil vypracováním komplexní referenční práce o kmenech všech amerických indiánů.

Schoolcraft odcestoval do Anglie, aby požádal George Catlina, aby se ujal ilustrování jeho práce, protože byl tehdy všobecně považován za předního ilustrátora indiánského života. Nicméně byl zklamán, protože to Catlin odmítl.

Nakonec se mu podařilo najít jiného ilustrátora. Armádního kapitána a později generála Setha Eastmana, který měl malování jako koníček. Působil tehdy jako velitel pevnosti Fort Snelling v dnešní Minnesotě a ukázal se jako velice schopný malíř. Mnohé jeho kresby a malby indiánů jsou dnes považovány za ikonické.

12. ledna 1847, po přestěhování do Washingtonu, DC, se Schoolcraft ve věku 53 let znovu oženil s Mary Howardovou (zemřela 12. března 1878). Jeho nová žena pocházela z jihu. Byla a otrokářkou z přední rodiny pěstitelů bavlny v okrese Beaufort v Jižní Karolíně. A její podpora otrokářství a odpor vůči smíšeným rasovým odborům vytvořily napětí v jejím vztahu s Schoolcraftovými dětmi z předchozího manželství, a důsledkem bylo, že se s otcem a jeho novou partnerkou přestali stýkat.

Walam Olum

6.6.1848, se na schůzi New York Historical Society pokusil Ephraim Georg Squier ze Cincinnati (Ohio), který byl korespondečním členem této společnosti. opět upozornit na Walam Olum, na který narazil v Rafinesqueově pozůstalosti. Byl to geolog, který se začal zajímal o význam indiánských piktogramů protože je nalézl na různých skalních útvarech. Neměl už pochopitelně k dispozici originály, které měl původně k dispozici Rafinesque, protože se ztratily. Jenom to, co Rafinesque obkreslil. Také nevěděl jsou-li opravdu autentické, proto kontaktoval Johna Copwaye Kah-ge-ga-gah-bowh, ukázal mu nalezený rukopis a ten mu potvrdil že jde skutečně o piktogramy, které se používají při obřadech Midéwiwinu.

Společnost ho vyslechla, přijala jeho příspěvek a požádala o vyjádření, největší vědecky uznávanou autoritu té doby ohledně kultury Anišinábe a indiánů vůbec, Henryho Rowe Schoolcrafta.

Ten jim odepsal, že dle jeho názoru je to padělek, ale poté, co byl Squeriův příspěvek včetně pitkogramů veřejně publikován, mu v osobním dopise 16. února 1849 napsal, že je možné, že je Rafinesquv překlad autentický. Ovšem na věci to nic neměnilo. Svým názorem další bádání v této oblasti na dlouhé roky pohřbil a Squier, který dostal od společnosti příspěvek 100$ dolarů, se dál zajímal o indiánské hroby v údolí Missisippi (tzv. mounds).

V té době již měl Schoolcraft problém se psaním, protože mu roku 1848 ochromilo ruce revma. Mary o něj pečovala a psala text studie který jí diktoval místo něj.

Času měli dost, protože se politická karta zas na několik let obrátila.

Schoolcraftův literární monument

Schoolcraftovo dílo začalo postupně vycházet až od roku 1851 (když se opět po 4 leté pauze dostali k moci „demokraté” a do roku 1857 postupně vyšlo v rámci vydavatelství JB Lippincott & Co. z Philadelphie. 6 svazků. Kritici chválili jeho vědeckou erudici, informační hodnotu i pečlivé Eastmanovy ilustrace. Neunikly jim však také nedostatky práce, jako např. chybějící jmenný rejstřík a nepřehledné sestavení, díky nímž byly informace jen těžko dohledatelné. Ovšem u tak rozsáhlého díla, na kterém Schoolcraft neustále pracoval, je to pochopitelné.

Schoolcraft se hřál na výsluní, ale roku 1861 byl zvolen republikán Abraham Lincoln, a vypukla občanská válka, která rozdělila USA.

Smrt

Schoolcraft zemřel během občanské války ve Washingtonu, DC, 10. prosince 1864. Po jeho smrti darovala jeho choť přes 200 knih z jeho knihovny, které byly publikovány v 35 různých indiánských jazycích, do Boston Athenæum. Oba manželé byli pohřbeni na kongresovém hřbitově ve Washingtonu, DC.

Post mortem

Schoolcraftovo dílo bylo tak monumentální, že až roku 1928 nechala americká vláda zpracovat novou celkovou studii o situaci amerických indiánů, která je dnes známá jako Meriamova zpráva (podle technického ředitele týmu Lewise Meriama.)

A uplynulo téměř o 100 let od vydání posledního svazku, než byl vydán také chybějící rejstřík, který obsáhnul všechny vydané svazky. Nechalo ho vypracovat Bureau of American Ethnology Smithsonian Institution a vydalo r. 1954

Bibliografie:

Jeho knihy a dokumenty jsou archivovány v knihovně Kongresu.

A View of the Lead-Mines of Missouri, including Observations on the Mineralogy and Geology of Missouri and Arkansaw (New York, 1819)

"Transallegania, or the Groans of Missouri," a poem (1820)

Journal of a Tour in the Interior of Missouri and Arkansas (1820)

Travels from Detroit to the Sources of the Mississippi with an Expedition under Lewis Cass (Albany, 1821)

Travels in the Central Portions of Mississippi Valley (New York, 1825)

"The Rise of the West, or a Prospect of the Mississippi Valley," a poem (Detroit, 1827)

"Indian Melodies," a poem (1830)

The Man of Bronze (1834)

Iosco, or the Vale of Norma (Detroit, 1834)

Narrative of an Expedition Through the Upper Mississippi River to Itasca Lake (New York, 1834)

"Helderbergia, or the Apotheosis of the Heroes of the Anti-Rent War," an anonymous poem (Albany, 1835)

Algic Researches, a book of Indian allegories and legends (2 vols., 1839)

Cyclopædia indianensis, of which only a single number was issued (1842)

"Alhalla, or the Land of Talladega," a poem published under the pen-name "Henry Rowe Colcraft" (1843)

Oneota, or Characteristics of the Red Race of America (1844-5) Republished as The Indian and his Wigwam (1848)

Report on Aboriginal Names and the Geographical Terminology of New York (1845)

Plan for Investigating American Ethnology (1846)

Notes on the Iroquois, containing his report on the Six Nations (Albany, 1846; enlarged editions, New York, 1847 and 1848)

The Red Race of America (1847)

Notices of Antique Earthen Vessels from Florida (1847)

Address on Early American History (New York, 1847)

Outlines of the Life and Character of Gen. Lewis Cass (Albany, 1848)

Bibliographical Catalogue of Books, Translations of the Scriptures, and other Publications in the : : : : Indian Tongues of the United States (Washington, 1849)

American Indians, their History, Condition, and Prospects (Auburn, 1850)

Personal Memoirs of a Residence of Thirty Years with the Indian Tribes on the American Frontiers, 1812 to 1842 (Philadelphia, 1851)

Historical and Statistical Information respecting the History, Condition, and Prospects of the Indian Tribes of the United States, with illustrations by Capt. Seth Eastman, published by authority of congress, which appropriated nearly $30,000 a volume for the purpose (6 vols., 1851–7) He had collected material for two additional volumes, but the government suddenly suspended the publication of the work.

Scenes and Adventures in the Semi-Alpine Region of the Ozark Mountains of Missouri and Arkansas, a revised edition of his first book of travel (1853)

Summary Narrative of an Exploratory Expedition to the Sources of the Mississippi River in 1820, resumed and completed by the Discovery of its Origin in Itasca Lake in 1832 (1854)

The Myth of Hiawatha, and other Oral Legends (1856).

Mentor L. Williams, ed., Narrative Journal of travels Through the Northwestern Regions of the United States Extending from Detroit through the Great Chain of the American Lakes to the Sources of the Mississippi River in the year 1820, East Lansing, Michigan: The Michigan State College Press, 1953.

The Indian Fairy-Book, from Original Legends (New York, 1855), was compiled from notes that he furnished to the editor, Cornelius Mathews.

Odkazy a zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Henry_Schoolcraft