František z Assisi

Z thewoodcraft.org

Giovanni Francesko Bernardone (⁕ 1182, Assisi – † 1226)

Lehkomyslný syn bohatého kupce z Assisi – Giovanni Francesko Bernardone (1182-1226) je osvícen v kostele při bohoslužbě a začne propagovat Ježíšovo učení. Stane se jeho oddaným následovníkem, spolu se svými přáteli opouští blahobyt a hlásá návrat k přírodě. Ujímá se opuštěných dětí a zakládá řeholnický řád, který si říká Františkáni. O sv. Františkovi z Assisi se mimo jiné ví, že miloval zvěř jako své bratry a dokonce jim v lesích dělal kázání. Jeho slavná báseň Píseň tvorstva (Laudes creatuarum) je jedním z písemných pravzorů pro vztah k přírodě tábornických organizací a ochránců přírody. Výrazným negativem jeho asketické osobnosti (nejen z hlediska tábornictví a výchovy), je však jeho téměř nulový vztah k hygieně a tělesné zdatnosti vůbec. Přesto je dodnes jedním z patronů anglického skautingu.[1]

PÍSEŇ TVORSTVA

Nejvyšší všemohoucí dobrý Pane, tvé jsou chvály, sláva, čest a všecko požehnání; jenom tobě patří, Nejvyšší ty, oslovit tě jménem žádný člověk hoden není.

Chválen buď, můj Pane, mnou a všemi stvořeními, a především panem bratrem sluncem, jenž přináší den a jímž nás osvěcuješ; krásný je a září velikou se skvěje, Nejvyšší, a tvoje světlo vyjadřuje.

Chválen buď, můj Pane, skrze sestru lunu, skrze hvězdy; na nebi stvořils je jasné, jako drahokamy krásné. Chválen buď, můj Pane, skrze bratra vítr, skrze vzduch a mraky, jasno, všecka počasí, kterými všem stvořením svým žíti dáváš.

Chválen buď, můj Pane, skrze sestru vodu, která je tak užitečná, dobrá, pokorná a čistá.

Chválen buď, můj Pane, skrze bratra oheň, který poskytuješ našim nocem, a je krásný, radostný a mohutný a silný.

Chválen buď, můj Pane, skrze naši sestru, matku zemi, která dává život a jež vládne nade všemi a jež rodí různé plody, trávu a barevné květy.

Chválen buď, můj Pane, skrz ty, kdo z tvé lásky odpouštějí a snášejí nemoci a protivenství. Blažení jsou ti, kdo věrně v míru vytrvají, neboť ty je budeš korunovat v nebi.

Chválen buď, můj Pane, skrze naši sestřičku – smrt těla, před níž žádný živý člověk kam utéci nemá. Běda těm, kdo zemrou ve smrtelných hříších! Blaze těm, jež ve tvé svaté vůli konec přistih! Druhá smrt, smrt duše, nic jim zlého neudělá.

Chvalte mého Pána, blahořečte, děkujte mu a s velikou pokorností sloužete mu!

Přeložil Jaroslav Pokorný, in Navštívení krásy. Italská renesanční lyrika, Mladá fronta, Praha 1964, str. 10-11.

  1. Studenovský - Historie tábornictví, 2007