Finanční krize r. 1837

Finanční krize r. 1837 v roce 1837 byla důsledkem dlouhotrvající inflace, kterou odstartovala roku 1830 centrální banka tím, že navýšila množství peněz v oběhu o 35%.

Situaci ještě víc zhoršila prosperující Druhá US banka, která rovněž natiskla další bankovky a navýšila objem depozit. Celkový objem peněz v oběhu tak stoupnul mezi lety 1833–37 o 84% (ze 150 mld. na 267 mld. USD). Háček byl v tom, že tomuto množství natištěných peněz neodpovídalo jejich krytí.

V USA od poloviny r. 1834 do r.1836 probíhalo období hospodářského růstu spojené s expanzí na západ. Největší peníze do ekonomiky přinášel především prodej bavlny, kterou nakupovaly hlavně textilky z Anglie. A stát vše financoval především z prodeje bavlny a státních dluhopisů do Evropy.

V r. 1836 však Bank of England zjistila, že jí dochází hotové peníze, proto navýšila úrokové sazby a omezila půjčky. Zvýšení úrokových sazeb slibovalo klientům do budoucna vyšší výnosy z uložených peněz. Zároveň také v evropě klesnul zájem o jejich cenné papíry, což vedlo ke snížení jejich hodnoty. Důsledkem toho bylo že do amerických bank přitékalo méně hotových peněz, než z nich odtékalo.

V roce 1836 proběhly prezidentské volby, které vynesly do prezidentského úřadu Martina Van Burena, který podporoval osídlování západu na úkor indiánů. Nový prezident ještě nestačil nastoupit do úřadu (v březnu 1937), když poptávka po bavlně v Anglie, zřejmě v důsledku opatření Bank of England, náhle klesla. Tím pádem spadla i její cena, protože nebyl odbyt. V hospodářství USA však hrál obchod s bavlnou klíčovou roli. Náhlý pokles její ceny způsobil řetězovou reakci, protože se americkým bankám významně snížil přísun hotových peněz, které potřebovaly na splácení dluhopisů.

Americké banky, tedy byly nuceny přistoupit ke stejnému kroku, jako banky evropské. Nedostatek hotových peněz vedl k tomu, že 10. května 1837 přestaly banky v New Yorku cenné papíry vyplácet. Tím se dostala do problémů řada podnikatelů, protože se nemohli dostat k penězům, které měli uložené v cenných papírech a půjčky byly moc drahé.

Ke všemu ještě nový prezident Van Buren odmítnul podniknout jakékoliv kroky, které by mohly situaci přinejmenším zmírnit. Během prvních tří týdnů tak jenom v New Yorku zbankrotovalo 250 firem a nezaměstnanost stoupla na 25%.

Na konci r. 1838 to sice vypadalo, že se situace zlepší, ale další navýšení úrokových sazeb Bank of England a holandských bank krizi dále prohloubilo. Trvala tak zhruba následujících sedm let, dokud v Kalifornii nevypukla r. 1848 zlatá horečka a přísun levného zlata do státní pokladny situaci zlepšil.

Během této krize z 850 amerických bank jich 343 skončilo bankrotem a 64 přežilo jen za cenu velkých finančních ztrát.