Organizace:Wandervogel

Z thewoodcraft.org
(přesměrováno z DF)
Přejít na: navigace, hledání

Tato studie o Hnutí stěhovavých ptáků - WANDERVÖGEL, byla sepsána na základě původního nepublikovaného článku: "Hnutí Stěhovavých ptáků", který byl vypracován jako práce do předmětu "Sociální doktríny", jehož autorem byl editor této stránky: Kapica Aleš; im. ročník 1997, obor politologie - religionistika

Historie a vývoj hnutí "Stěhovavých ptáků"

Hnutí stěhovavých ptáků - Wandervogel[1] vzniklo na konci 19. století v Německu, a záhy získalo mezi německou mládeží ohromnou popularitu. Ve své podstatě bylo první generační vzpourou v evropských dějinách.

První skupinu Wandervoglů vytvořili r.1896 studenti gymnázia ve Steglitz u Berlína pod vedením 21-letého H.Hoffmanna[2] Toho nahradil r.1900 student práv Karl Fischer[3].

Hnutí se vyvinulo ze studentských dopisovatelských kroužků, které tehdy fungovaly prakticky na všech německých středních školách. Byl to především zatuhlý systém školní výchovy, potlačující veškerou kreativitu studentů, co vyvolalo takovou vlnu popularity hnutí Wandervoglů. Tehdejší systém školní výchovy korespondoval s racionálním myšlením století průmyslové revoluce, a svou suchopárností a citovou sterilitou zákonitě vyvolával v mladých lidech touhu po úniku.

Jednotlivá "hnízda" vznikala zcela spontánně z iniciativy studentů samých (podobně vznikaly o zhruba 35 let později Foglarovy čtenářské kluby). Vůdci (dá-li se vůbec o nějakých hovořit) byli ti z nich, co vynikali přirozenou autoritou. I když hnutí bylo čistě studentskou záležitostí, přesto existovala od samého počátku jistá forma spolupráce s dospělými, bez jejichž podpory by asi stěží mohli podnikat daleké výpravy nejen po Německu, ale i do okolních zemí. Ti byli sdruženi ve spolku Eufrat[4].

Do r.1913 se hnutí Stěhovavých ptáků šířilo živelně a mnoho hnízd vzniklo bez jakékoliv koordinace. Odhaduje se, že před vypuknutím první světové války r.1914 bylo v Německu 30.000 Wandervoglů. V tomto období bylo hnutí vedle tělovýchovných spolků a pivních studentských společností (burschenschaftů) nejmohutnějším spolkem německé mládeže. Na rozdíl od nich však vybízelo své stoupence k abstinenci a boji proti kouření. A hlavní myšlenkou vůbec bylo vyvést mládež ven ze zatuchlých tělocvičen, hospod a studoven do přírody. Jitřit vnímání romantiky a probouzet u ní zájem o své kořeny. Politika a národovecké hašteření jim byly naprosto cizí.

Poněkud jiná byla situace po skončení 1.světové války. Víc jak 7000 wandervoglů padlo (předválečné hnutí bylo víceméně chlapeckou záležitostí), což prakticky znamenalo, že byli vybiti téměř všichni vůdci jednotlivých hnízd, takže v r.1918 bylo nutno začít znovu od základu. Veteráni co se vrátili z války pochopitelně měli snahu obnovit své spolky, ale válka - a hlavně její výsledek - byla příčinou prvních náznaků radikalizace. U některých navrátilců vyvolalo válečné "dobrodružství" důsledně nepolitické zaměření (což bylo typické právě pro obnovený Wandervogel), u jiných socialistickou (Neuwerk, Bündische Jugend), nebo nacionalistickou (Jugendeutscher Bund, Branný spolek) orientaci.

Zpočátku byl poměr sil mezi různými názorovými skupinami celkem vyrovnaný, ovšem se stoupající chamtivostí Francouzské reparační politiky, stoupal i pocit křivdy v celé německé společnosti, který vyústil v pocit ponížení Německa nikoliv jako státu který prohrál válku - císařství již neexistovalo, ale Němců jako národa vůbec[5]. To pochopitelně nahrálo nacionálně orientovaným seskupením, které ve svých projevech začaly mísit patriotismus s nacionalismem.

Německá mládež viděla jediné východisko z prohlubující se krize Německého státu ve sjednocení všech Němců. Započal bouřlivý proces vznikání a splývání různých organizací s cílem sjednotit německou mládež a vychovat novou generaci, která by pak byla schopna vybudovat novou, silnou německou říši, kterou by respektoval jako rovnocenného partnera celý svět. Představy o tom, jak onoho respektu dosáhnout však byly mlhavé a lišily se spolek od spolku. Od získání vážnosti německého národa jeho kulturní úrovní, přes převahu vojenskou po jeho rasovou nadřazenost. Tady, v tomto kvasu dvacátých let byl počátek polarizace německé společnosti, ve které umírněné síly neměly šanci získat převahu[6].

Také Stěhovaví ptáci, kteří sice stáli mimo politiku, ale měli možnost na vlastní oči reálně srovnávat situaci v jiných zemích, vnímali postup vítězných mocností vůči jejich zemi jako přinejmenším nespravedlivý, a tak se mnoho z nich začalo přiklánět k nacionalistickým svazům. Celý proces krystalizace mládežnických hnutí od konce války do r.1930 je poměrně nepřehledný, a pro účel této studie nemá smysl dopodrobna popisovat seskupení, která vznikala slučováním a opětným štěpením různých spolků.

Vyvrcholil připojením různých spolků wandervoglů (mimo Deutsche Freischar[7] např. i tzv. Kronacher bund, a další) 4.května 1930 k Velkoněmeckému svazu mládeže (Großdeutscher Jugendbund) v jehož čele stál viceadmirál ve výslužbě Adolf von Trothy, člověk vlivný a vážený v nacionálních kruzích. K tomuto svazu se připojil ještě Svaz mladých nacionalistů (Jugendnationaler Bund). Jenže krajně nacionalistické vystupování Velkoněmeckého svazu mládeže vedlo k velice rychlému vystřízlivění, a tak se Stěhovaví ptáci velice rychle odtrhli (počátkem října téhož roku) a obnovili svou starou organizaci Deutsche Freischar. Pod vedením Helmuta Kittela se vrátili ke své původní nezávislosti, a začali prosazovat své vlastní představy a cíle, v nichž se distancovali od všelijakých "ozdravných" ideologií. Sdružení rychle mohutnělo (před rokem 1929 sdružovalo 12 tisíc členů ve 421 místních skupinách - většinou v severní části Německa) a svou činností se snažilo odtáhnout mládež od destruktivních a nebezpečných vlivů radikálních proudů, především nacionálního socialismu.Ze strany radikálních socialistů bylo toto odvrácení od každodenní politiky a jejího chaosu kritizováno, zvláště po roce 1933 jako "elitářský a nezodpovědný izolacionismus". Faktem zůstává, že jak členové Deutsche Freischar, tak ostatní členové tzv. hnutí svazové mládeže (Bündische Jugend)[8] podcenili nebezpečí blízkého nacistického převratu, a z naivní představy, že svým vlivem dokáží odolat nacionálnímu socialismu, je probralo až převzetí vlády nacisty v roce 1933.

Nezávislé, svobodné svazy mládeže, které se vymykaly kontrole nacistů byly již dlouho Hitlerovi solí v oku, proto v průběhu roku 1933 byla jejich činnost nejprve prostřednictvím různých omezujících nařízení eliminována, a následně zakázána. Největší zášť pak vyvolávaly ty, které se odmítaly pokořit - mezi nimi v prvé řadě členové Deutsche Freischar - bývalí Stěhovaví ptáci.

Jen malá část jejich vůdců se totiž v dobré víře připojila k nacistům. Ostatní stáli před následujícími otázkami: Hodně jich váhalo, zda si může dovolit vystavovat nebezpečí ilegální činnosti kromě sebe také svěřenou mládež. Další soudili, že je třeba se poddat nevyhnutelnému osudu, a nezbývá než doufat v možnost přežití v rámci organizací nového režimu (Hitlerjugend, Jungvolk, BDM), který se stejně dříve či později stejně musel zhroutit. Jenom menšina z nich viděla, že nastávají tuhé časy a proto přešla i se svými skupinami do ilegality.

Dokud nacisté ještě plně neuchopili do rukou státní aparát, tak to ještě jakž takž šlo. Do chvíle, než zostřující se trvalá policejní persekuce schopných vůdců úplně zpřetrhala kontakty mezi jednotlivými skupinami. Hodně mladých vůdců pak přešlo i s celými svými skupinami do Jungvolku, který sdružoval mladší ročníky Hitler Jugend (do 15 let). V jeho rámci se pak pokoušeli nadále pracovat podle svého. To se dařilo byť s obtížemi do začátku 2.světové války. Pak již dostoupila všeobecná podezřívavost v Hitler Jugend tak daleko, že všichni bývalí příslušníci Svazové mládeže (včetně bývalých Deutsche Freischar) byli vyhozeni a mnozí z nich skončili v koncentračních táborech a později v trestných praporech wehrmachtu.

Přeživší bývalí příslušníci spolků wandervoglů těsně po válce svou činnost neobnovili. Dali by se počítat snad možná i na stovky, ale byli rozeseti po celém Německu a navíc obnovující se demokracie nutně potřebovala lidi nezkorumpované nacistickou minulostí. 2.světová válka a situace v Německu, která jí předcházela, jejich hnutí zasadily mnohem těžší ránu než byla ta první. Teprve od poloviny šedesátých let lze opět zaznamenat větší výskyt osamocených spolků, které se hlásí k odkazu starých Wandervoglů a jejich ideálům, většinou však jde o pouhou ideovou návaznost, než o nástupce původních spolků. (Viz. seznam v závěru práce)

Bund der Sudetendeutscher Wandervogel

Myslím, že snad není nutno příliš zdůrazňovat, že hnutí Stěhovavých ptáků nebylo omezeno pouze na Německo, ale záhy se rozšířilo do všech okolních oblastí s německým obyvatelstvem. Místní podmínky pak zákonitě diktovaly ideově politický rámec těchto úzce příbuzných svazků.

Bohužel, nepodařilo se mi zjistit nic bližšího o působení wandervoglů před první světovou válkou v Českých zemích, i když se mi zdá velmi nepravděpodobné, že by se nám první vlna popularity tohoto hnutí vyhnula.

Archivní materiály o jejich existenci na Ostravsku hovoří nikoliv o samotné organizaci BSW která si vedla vlastní evidenci na svém ústředí, ale o spolcích Eufrat, které se musely nechat registrovat jako samostatná sdružení, aby mohly figurovat jako právnické osoby. Podle záznamů v úředních spisech a dochovaných ročnících časopisu Sudetendeutscher Wandervogel pak lze dedukovat zajímavé skutečnosti.

Bund der Sudetendeutscher Wandervogel[9], který měl oficiální sídlo v Liberci, pravděpodobně vznikl z iniciativy jednotlivců, kteří se po vzniku samostatného Československa ocitli v izolaci, odtrženi od center svých původních svazků, které se ocitly na druhé straně hranice.

V průběhu dvacátých let se poměrně rychle konsolidoval, a tak jako většina organizací mládeže té doby zaznamenával pravidelný nárůst členské základny. Oproti německým wandervoglům, však byli sudetští mnohem více konzervativní, a drželi se spíše stranou od slučovacího trendu, který vládl v Německu během let 1920 – 1929. V závěru tohoto období se mohli chlubit stabilní členskou základnou tvořenou víc jak 3000 členy obého pohlaví, prakticky ve všech našich krajích s německou populací. Ve srovnání s jinými, podobnými českými organizacemi je to poměrně slušné číslo, jelikož ty s bídou dosahovaly počtu 1000 členů. (výjimkou snad mohly být pouze některé skautské organizace).

Činnost sudetských wandervoglů byla hodně prodchnuta náboženským duchem a na rozdíl od "říšských" wandervoglů, kteří byli mnohem vstřícnější k novým trendům ve společnosti, se drželi více tradičního ducha Wandervoglu. Podnikali výlety do přírody, zajímali se o lidovou kulturu, zpěv, tanec, národní literaturu. Přitom odmítali kouření, alkohol a plytkou zábavu průmyslové kultury. "Příbuzní" v Německu byli přece jen více v zajetí proudu doby, který volal po výchově nového člověka a bylo to znát i v ideovém posunu jejich sdružení.

Tak jako většina sudetských Němců však v sobě i oni nesli pocit křivdy, že jejich pokus o územní samostatnost na základě práva na sebeurčení národů – téhož práva na jehož základě vznikla ČSR - byl vojensky potlačen, a jim jakožto "nepřátelům státu" upřeno právo na rovnoprávné národnostní postavení v rámci nově vzniklé republiky.

Tato vzájemná nedůvěra se jen velice těžko překonávala, obzvlášť když ze strany majoritní české populace nebyla žádná ochota a vstřícnost ke spolupráci. Zákonitě pak následovalo u obyvatelů Sudet uzavření se do sebe sama.

Podezíravost českého mocenského aparátu zacházela dokonce tak daleko, že i na základě sebemenších, ničím nepodložených anonymních udání byla sudetským spolkům mládeže zakazována činnost[10]. Bylo jenom otázkou času, kdy neustálé špiclování a represe (které však postihovaly i české nekonformní spolky!) vyvolá odmítavou reakci vůči soužití v rámci jednoho státu.

Ekonomická stabilita Československé republiky dvacátých let vedla k utlumení sociálních rozdílů, a naopak tím výrazněji vystoupila do popředí menšinová politika.

Přezíravost, s níž se většina české společnosti stavěla vůči všemu německému. Nepřímo nahrávala nacionálním extrémistům s jejich demagogickým slovníkem. Podpora "aktivistických" stran z české strany byla velice vlažná, spíš je možno říct mizivá. Dá se to říci i o spolcích mládeže, neboť paradoxně české organizace měly daleko širší kontakty s podobnými spolky v Německu, nežli u nás[11].

Přesto, ještě před nástupem Adolfa Hitlera k moci r.1933, bylo podle mého mínění možno zabránit katastrofě, jenže to by obnášelo revizi národnostní politiky prvních poválečných let ČSR. Ovšem dopad celosvětové hospodářské krize urychlil proces vzájemného odcizení. Toho využili pangermanisté, kteří začali strhávat sympatie sudetských němců na svou stranu. Pangermanismus měli ve svém ideologickém arzenálu také nacionální socialisté, ti však mířili dále než jenom ke sjednocení všech Němců (ostatně myšlenka panslavismu je stejně, ne-li dokonce starší než myšlenka pangermanismu). Chtěli učinit Němce "nadnárodem". Tato představa opájela Němce natolik, že poznenáhlu začali do svého myšlení infiltrovat další ideje nacionálního socialismu. Někteří sice možná s výhradami, nicméně najednou už nebylo možné se zdravou kůží vycouvat (viz. epizoda se vstupem do NSDAP u Heideggera, který sice zavčas rozpoznal uzurpátorskou povahu této organizace, avšak právě tak si byl vědom skutečnosti, že otevřené vystoupení proti režimu by znamenalo jednoznačný verdikt).

Před nástupem nacistů k moci mělo úsilí o připojení k Německu spíše klesající tendenci a bylo tématem jen malého počtu extrémních národovců. Ostatně i vystoupení sudetských Němců po 1.světové válce bylo spíše vedeno snahou uhájit vlastní autonomní postavení. Obrat nastal až poté, co se v Německu začali výrazněji prosazovat nacisté. Ti začali jitřit dlouhodobě neřešenou sudetskou otázku, a následující vývoj už byl zcela v jejich režii. Zpočátku oprávněné požadavky sudetských Němců zneužili pro narušení obranyschopnosti Československa, které s odevzdáním Sudet zároveň ztratilo svá draze vybudovaná opevnění a zůstalo vyloženě na milost a nemilost Německa.

Po záboru Sudetští Němci z euforie velice rychle vystřízlivěli. Jejich území bylo rozparcelováno mezi existující Říšské župy, a o nějaké samostatnosti nemohlo být ani řeči. Poté, co začalo být vítězství Německa ve 2.světové válce stále víc a víc nejisté, si čím dál tím víc začali uvědomovat bezvýchodnost své situace, a z toho pravděpodobně plynulo až fanatické bojové "nadšení" vojáků z řad sudetských Němců. Marná byla snaha Wenzela Jaksche a jiných antifašistických emigrantů dosáhnout méně radikálního řešení než jakým byl odsun. Češi chtěli odplatu, a poté co vyšel najevo brutální nacistický teror, usilovali už jen o posvěcení transferu vítěznými mocnostmi, což se nakonec stalo. Sudetští Němci tak zaplatili kolektivní účet za celé Německo. To si dodnes uvědomuje svůj dluh vůči nim, a především v tom bude příčina, proč nejsou odsunutí Němci jen parciální frakcí německé společnosti a jejich požadavky stále hrají roli v česko-německých vztazích.

Na závěr této kapitoly chci ještě zmínit, jaký byl osud BSW. Tak jako v Německu nacionální socialisté usilovali především o jednotnou organizaci mládeže, jejímž prostřednictvím by mohli provádět masovou infiltraci své ideologie, tak v Československu vystoupila do popředí SdP, která sebe sama prezentovala jako strana mladých. Však také nejaktivnějšími členy byli odchovanci posledních let. Politický boj v pohraničí se velice rychle začal podobat situaci v Říši, odkud přicházela vydatná ideová "pomoc", zatímco aktivisté zůstali osamoceni. (O tom, jaké přesvědčovací praktiky byly uplatňovány se lze dočíst v knize Mileny Jesenské: Nad naše síly; Češi, Židé a Němci 1937-1939). Většina vůdců se s nadšením přidala k politickým radikálům, a jen malá hrstka se nadále snažila držet stranou. Okolní tlak však byl nesnesitelný, proto se alespoň naoko zapojili do jednotné nacionální fronty a pokoušeli se uchránit vlivu extremistů alespoň ty nejmenší. BSW tak oficiálně splynul s Turnverainem. Poslední ročník časopisu Sudetendeutscher Wandervogel vyšel r.1935.


Byť se Wandervogel považuje svým charakterem za součást tzv. hnutí svazové mládeže (Jugendbundbewegung) ke kterému náleželi i němečtí skauti, byl hnutím postaveným na zcela jiném organizačním základu. O tom, že vzbuzoval u nacistů daleko větší obavu z podvratné činnosti než jiná sdružení svědčí mimo jiné i skutečnost, že skautské organizace (obzvláště pak církevní) byly na rozdíl od jeho stoupenců do určité míry tolerovány ještě do r.1937. Jaká byla (ve stručnosti) geneze skautského hnutí a které jeho hodnoty ovlivnily ideový rámec Wandervoglu (působících od r.1927 pod názvem Deutsche Freischar)?

Wandervogel a skautské hnutí

Problémy, vyvolané úpadkem tradičních kulturních hodnot, který způsobil překotný rozvoj průmyslu, byly na přelomu století i v jiných průmyslově vyspělých zemích - USA, Anglii, Francii, Rakousko-Uhersku. Výchova mládeže byla v oné době tématem, které stálo zpočátku zcela na okraji zájmu společnosti jako celku.

Ve Spojených státech nárůst kriminality mladistvých vedl k prvním pokusů o jejich nápravu. Bohužel, výsledek byl žalostný. Idealistický názor založený na myšlence, že pouze chudoba a nedostatek jsou příčinou onoho úpadku, se svým následným pokusem řešit situaci pouhým odstraněním prvotních příčin se ukázal jako nedostačující. Když byl učiněn pokusný experiment, ukázalo se, že mládeži nestačí pouze dát k dispozici materiální prostředky, ale že je též nutno jí dát nějakou motivaci a vyvolat její zájem. Bylo nutno nejprve porozumět duši dítěte a pak nalézt správný klíč k získání jeho zájmu.

V Americe měl první výraznější úspěch malíř a spisovatel Ernest Thompson Seton, který vyvolal r.1902 se svým woodcrafterským hnutím mezi americkou mládeží ohromný boom. Seton svou koncepci založil na tehdy oblíbené myšlence, že vývoj dítěte od početí až do dospělosti je ve své podstatě kopií evolučního vývoje. Tudíž, že v dětském věku hrají při jeho výchově daleko větší roli přirozené pudy, nežli rozumová úvaha. V potlačování těchto přirozených pudů při výchově dítěte potom viděl prvotní příčinu, která vede k jeho kriminalizaci ze strany společnosti. Vycházel přitom ze zkušenosti vlastního dětství. Svůj výchovný systém stavěl na ctižádosti a zodpovědnosti lidského jedince, který teprve nenásilnou socializací v rámci rovnocenného kolektivu nalézá své místo ve společnosti. Jako vzor vybral pro své hnutí původního obyvatele amerického Indiána[12].

S částečně oškubanou a přepracovanou Setonou myšlenkou - skautingem, zahájil své vítězné tažení světem angličan sir Robert Baden-Powell[13]. Jím vyvolané hnutí se zpočátku tvářilo jako identické, takže se Seton v USA zpočátku domníval, že obě větve časem splynou a přijal čestnou funkci náčelníka BSA (Boy scouts of America), ale r.1915 již bylo nad slunce jasné, že jestli k nějakému názorovému splynutí dojde, tak leda hluboko v budoucnosti. Woodcrafterské hnutí Setonovo se tedy vydalo spolu s ním svou cestou. Ovšem již bylo pozdě a ono propáslo svou šanci, uplatnit se stejně široce jako skauting. Ten si během Setonova náčelnictví vybudoval hegemonii v celých USA. Skauting, na rozdíl od elitářského woodcraftu, nekladl důraz na výchovu lidské individuality, ale na pouhou praktickou část - táboření, zvyšování fyzické připravenosti, zdůrazňování významu poslušnosti a zbožnosti a především nutnosti bezpodmínečného sebeobětování ve prospěch celku.

Jaký byl však v Německu? Zde před 1.světovou válkou skauting žádné výraznější stopy nezanechal. Příčinu je nutno hledat v rozdílech kulturních tradic Britské, Americké a Německé společnosti. Navíc zde již bylo etablované hnutí Stěhovavých ptáků.

Zatímco Británie vychovávala svou mládež v duchu imperiálního patriotismu, který v USA nahrazoval patriotismus občanský, německá mládež, obzvláště ta studující, tíhla k romantismu a evropským kulturním hodnotám. Woodcraft oproti tomu zcela v americkém duchu vyzdvihoval pragmatickou stránku sebevýchovy vycházející z pionýrské minulosti amerického západu a skauting stavěl především na poslušnosti a loajalitě vůči systému. U předválečného skautingu šlo v podstatě o předvojenskou přípravku, jejímž účelem bylo vychovat poslušného občana ochotného položit svůj život v zájmu státu. Díky tomu se mu dostávalo všemožné podpory i z oficiálních míst. Tento militární charakter skautingu ale nebyl všude tak vyhrocený, a mnohde jeho stoupenci více vnímali jeho původní woodcrafterskou ideu.

K vyostření vztahu mezi těmito dvěma proudy však došlo až těsně po 1 světové válce, kdy v Anglii otevřeně vystoupila část skautů pod vedením Johna Hargravea proti stávající skautské byrokracii a založila vlastní organizaci Kibbo Kift, která měla svým charakterem podstatně blíž k Německému hnutí Stěhovavých ptáků, než ke skautingu. Hargrave tak posunul celý spor do úplně jiné roviny. Setonem byl považován za epigona, zatímco oficiální místa britských BSA v něm viděla nebezpečného rebela.

Wandervogel byl do té doby volným, na nějakém centrálním vedení naprosto nezávislým hnutím které lze snad přirovnat pouze k našemu rannému trampskému hnutí z období tzv."divokého skautingu". Nakonec, svědčí o tom i charakteristika uvedená v Masarykově slovníku naučném z r.1933: "Wandervogel, něm. hnutí mládeže vzniklé 1901, organizované 1913 za účelem života v přírodě podle zásad volnosti těla a ducha, směs trampství a skautství."[14]

Ovšem právě chybějící centrální vedení byl bod, jímž se německé hnutí odlišovalo. A právě Hargrave svou koncepcí kmenové výchovy, jejíž původní idea byla převzata z woodcraftu, výrazně ovlivnil další vývoj. Bohužel, spíše v negativním smyslu. Hargrave - velmi inteligentní mladý muž, ovšem s despotickými sklony, otevřeně hlásal vůdcovský princip, sice s demokratickým právem zvolit si svého vůdce, ovšem následným vzdáním se vlastní individuality ve prospěch celku. Postup, který potom v praxi uplatnili nacisté.

Bližší studium historie Kibbo Kiftu sice ukazuje mnohé podobné znaky s metodou kterou využili k uchopení moci nacisté (možná to byl právě vliv Hargravea, co způsobilo, že německá mládež viděla v nástupu nacistů realizaci svých představ o správném vedení státu) - přetvoření hnutí v politickou stranu, mohutné demonstrace vlivu a úsilí o sociální reformy, ale naprostý rozdíl byl v cílech. Hargrave rozhodně nechtěl eliminovat méně schopné ze společnosti, ani nechtěl narušovat či dokonce odstranit zaběhlé demokratické principy ve společnosti. Šlo mu o pouze o to, aby si každý dostal šanci nalézt odpovídající místo ve společnosti, bez ohledu na to, z jakých poměrů pochází.

Z následujícího exkursu je zcela jasně patrné, že hnutí Wandervogel s jeho programem nelze s klidnou duší přiřadit do některé ze škatulek. Jeho členové se svou touhou po volnosti se zcela vymykali dosavadním představám organizovaného spolku, a do jisté míry se vymykají dodnes. Patrně jen obyvatel střední Evropy, který má reálnou zkušenost s trampingem je schopen toto hnutí a myšlení jeho stoupenců pochopit.

Idea Wandervoglu

Na samém počátku stála, jak už bylo řečeno, touha uniknout. Hnutí Stěhovavých ptáků si nečinilo žádné vědomé politické, ani ideové ambice. Jeho stoupenci pouze toužili být sami sebou, uniknout stálému dozoru dospělých, a trávit svůj volný čas po svém. Lákala je divoká příroda, a vzbuzovala v nich nadšení a upřímný obdiv k jejich vlasti, její tiché kráse, tak nepodobné pestrým exotickým krajům. Dalo říci, že historicky pouze "..navázali na tradici potulných středověkých vagantů - studentů, žáků, kleriků, kteří žili vandrovním životem, tvořili jakýsi druh amatérských souborů, hráli divadelní kusy s veselým, často satirickým obsahem, deklamovali verše a zpívali vervné a rozpustilé písně a popěvky. Z toho vznikala v novém hnutí označení členů jako 'vagant', ‚nadvagant' apod."[15].

Na svých tazích objevovali divoké dosud nenavštěvované kouty země, a kontakt s místním obyvatelstvem je přiváděl k zájmu o lidovou kulturu. Tento zájem však nebyl omezen jak už bylo zmíněno, pouze na Německo a německy hovořící kraje. Navštěvovali také zapadlé oblasti v Československu, Rumunsku, Polsku i jinde. Ne však ve smyslu "Drang nach Osten", jak se jim snaží přisoudit dnešní historiografie. Existují naopak doklady o tom, že na svých toulkách navazovali přátelství, která zpřetrhal až nástup fašismu s jeho agresivní politikou, a občanským terorem[16].

Každá skupina vytvářela tzv. "hnízdo", které mělo vlastní formu samosprávy, a jehož členové si sami rozhodovali o svých záležitostech. V jeho čele obvykle stál student nebo mladý učitel, který však pouze koordinoval činnost hnízda.

Až do nástupu nacistů k moci se vyhýbali jakémukoliv politizování a i potom doufali, že je nový režim nechá na pokoji. Jenže jejich svobodomyslnost byla příliš nebezpečná. Zanedlouho se stalo v Německu běžnou praxí udávání, ať již z přesvědčení o nutnosti nápravy, nebo pouhé závisti či zášti. K tomu, aby byl člověk odeslán do lágru, stačilo kupříkladu jenom to, že se choval podle lidí v jeho okolí nekonvenčně[17].

Pod všeobecným tlakem propagandy začalo čím dál tím víc záležet na upřímnosti vztahu mezi členy hnízda a jejich soudržnosti. Někteří udavači si ani neuvědomovali tragédii jakou způsobili, a mnohý z nich pochopil až o několik let později, když se sám dostal do soukolí policejní mašinérie svou hloupou naivitu.

Na každém kroku číhalo nebezpečí nařčení z vlastizrady a sabotáže a tak každý, až na tragické výjimky, které raději zvolily mučednickou smrt, ukryl své pravé smýšlení hluboko do sebe. Válečné běsnění však většinou veškerá jejich předsevzetí obrátila vniveč. Přesto se nalezli jedinci, kteří dokázali nalézt alespoň v jediném okamžiku sílu ke vzpouře. Je velmi pravděpodobné, že to byli právě ti, které v mládí ovlivnil duch Wandervoglu.

Závěr

Na základě prostudovaných materiálů jsem dospěl k závěru, že Wandervogel sám o sobě, při počtu svých členů a cílech, v zásadě ani nemohl změnit či výrazně ovlivnit vývoj v Německu. Jako ideového předchůdce nacismu jej mohli označit pouze povrchní historici, které v podstatě ani nezajímala detailní struktura vývoje mládežnického hnutí v Německu a ideové nuance jednotlivých mládežnických spolků, ale pouze jejich vnější znaky. Učinili tak pravděpodobně ve snaze nalézt odpověď na otázku kde se vzala taková vlna fanatického nacionalismu a barbarství v národě s tak hlubokou filosofickou tradicí. Při tom však ztotožnili barbarství s návratem k prostotě, a nacionalismus s patriotismem.

Nevím zatím o žádné sociologické studii, která by se seriozně zaobírala prognózou vývoje v Německu po případném válečném vítězství nacionálního socialismu, ale domnívám se, že s velkou pravděpodobností by dříve nebo později nastoupil trend destrukce nacistické doktríny, přímo z řad tzv. nové generace - svědčí pro to mimo jiné zaznamenané případy individuálního odporu bývalých členů Hitler Jugend v období 2.světové války.

Dovětek…

Můj zájem o podrobnější studium hnutí Wandervoglů byl vyvolán při překládání knihy T.Wyrwalského: Rozwój idei puszczanskiej w skautingu 1902-1939. Historická fakta totiž příliš nekorespondovala s oficiálním hodnocením tohoto hnutí v historiografické literatuře o vývoji hnutí mládeže v předválečném Německu. Počínaje vyloženě ideologicky zaujatou studií Mosty pro revanš (Doc. dr. Antonín Faltys, Csc., edice Slovo k historii, Melantrich, Praha 1986) a konče knihou Politické ideologie Andrewa Heywooda (Victoria Publishing a.s., Praha 1994)

Poznámky k textu

  1. Název Wandervogel (Stěhovaví ptáci) pro toto hnutí mládeže vzniknul až o několik let později r.1902, vymyslel jej chlapec jménem Wolfgang Meyen. Za svůj znak si W. zvolili symbol gryfa, bájného ptáka (u nás známého z pohádky o "ptáku ohniváku". Měl symbolizovat skutečnost, že duch tohoto hnutí povstal z popela a při svém tahu po kraji za sebou, tak jako onen bájný Gryf, nechával skupinky zapálených chlapců (a později i děvčat).
  2. Hoffman Hermann, *10.1.1875 Štrasburk (Alsasko) +29.5. Kiel, nastoupil na Steglitzské gymnázium jako učitel stenografie. Ve svých 21 letech zorganizoval ze skupiny svých žáků volné vandrovní sdružení, v jehož vedení ho vystřídal o čtyři roky později Karl Fischer.
  3. Karl Fischer, *21.3.1881 Berlín +13.6.1941, měl ohromnou zásluhu na tom, že se hnutí Stěhovavých ptáků velice rychle rozšířilo po celém Německu. R.1906 však byl z řad tohoto hnutí vypuzen pro své autoritářské způsoby. Odcestoval do Číny, kde pak byl po vypuknutí války internován jako válečný zajatec. Do Německa se vrátil r.1920 přes Japonsko. V hnutí mládeže však už potom žádný větší vliv neměl.
  4. Eufrat (zkratkra z Eltern und Freundenrat) byl spolek ve kterém se sdružovali rodiče a sympatizanti Wandervoglů, kteří takto podporovali činnost mládeže a umožňovali podporovaným skupinám podnikat i finančně náročné výpravy do ciziny.
  5. Pravý viník konfliktu - šovinistické Rakousko-Uhersko však přestalo existovat, tudíž se zákonitě hledal viník, který měl zahojit válečné šrámy. Rakousko samo naopak bylo traktováno spíše jako oběť. Cílená propaganda se snažila zaretušovat skutečnost, že všechny národy Rakouska-Uherska byly vesměs loajální vůči Koruně.
  6. Francii vyhovoval slabý německý stát, proto se snažila maximálně prodlužovat jednání o poválečném vyrovnání, čímž svazovala ruce sociálně-demokratické "Výmarské" republice. Vleklá krize, která bránila normalizaci poměrů vedla k rostoucí inflaci. Nešlo přehlédnout, že za daného stavu nejvíc prosperuje obchod založený na spekulaci. Ten byl vesměs doménou bohatých židovských rodin. Nikoho v Německu nezajímaly příčiny, proč jsou židé nejvíc zastoupeni v intelektuální a obchodní sféře. Nacionalisté přišli s naivní myšlenkovou zkratkou - židobolševickým hnutím, které se snaží ovládnout svět prostřednictvím kapitálu. Vypůjčili si marxistický pojmový aparát a aplikovali ho na aktuální celosvětovou situaci. Nikoho nezajímalo, že židé se do svého postavení dostali díky diskriminaci v předcházejících staletích, kdy jim bylo zapovězeno vykonávat jiné profese, a pouze přizpůsobili svým možnostem. S nástupem kapitálu však poklesl význam řemeslné a zemědělské výroby, a naopak stoupl význam finančnictví.
  7. Na Deutsche Freischar (Německé volné sbory) se přejmenovala část skupiny Wandervoglů přejmenovaly r.1927.
  8. Hnutí svazové mládeže – to bylo označení pro širokou škálu organizací mládeže, které stály v opozici proti nacionálním socialistům. Byly mezi nimi jak organizace vzniklé z bývalého Wandervoglu, včetně Deutsche Freischar, ale také skautské spolky církevní i světské.
  9. Kromě této organizace ještě existovala jiná, náplní činnosti velmi podobná - Bund der Adler und Falken. Tato organizace však měla na rozdíl od Wandervoglů socialistickou orientaci. Jejich osud je do značné míry podobný, proto se o ní podrobněji nezmiňuji, ale doporučuji internetovou adresu uvedenou v pramenech.
  10. Vypovídají o tom záznamy v aktech Zemského archívu v Opavě
  11. Je to patrné např. z korespondence Miroslava Vavrdy, člena Ligy čs. woodcrafterů, v jeho korespondenci s Ernestem Schütte, což byl zástupce místní organizace Deutsche Freischar v Breslau (dnešní Wroclaw).
  12. Inspirací mu mohl být Charles Alexander Eastman - Ohiyesa, první Indián, který dosáhl v Americe vysokoškolského vzdělání (byl lékařem), a který má vůbec prvenství jako člověk, který psal o Indiánech a jejich pohledu na svět mezilidských vztahů. Ohiyesa se rovněž zapojil do tohoto hnutí mládeže, ovšem v rámci YMCA.
  13. To bylo r.1906. Baden-Powell, který měl možnost na vlastní kůži pocítit jak cenné služby prokazovali Burům jejich chlapci při jejich povstání proti Britům v jižní Africe, ihned uviděl ve využití některých prvků woodcraftu příležitost ke skryté paramilitární výchově. Nebylo by však zřejmě úplně poctivé, kdybychom nepřiznali Baden-Powellovi jistou možnost pozdější korekce cílů skautské výchovy po první světové válce.
  14. Komentář k heslu "Wandervögel" v Masarykově slovníku naučném, díle č.7, vydaném r.1933
  15. Kniha o woodcraftu, Biblioteczka Walden, Katowice, 1995, str.120
  16. Jako takový doklad může posloužit například již jednou zmiňovaná korespondence mezi M.Vavrdou a E.Schüttem, která je součástí archívu M.Vavrdy, dnes uloženého v depozitáři Pedagogického muzea J.A.Komenského v Praze
  17. Před několika lety byl v jednom německém městě nalezen archív místního gestapa, z let 1933 až 1945. Po jeho rozboru odborníci s překvapením zjistili, že Gestapo s rozsáhlou sítí agentů je mýtus. Udávali se lidé navzájem a z nejrůznějších příčin. Při pokusu vypátrat některé z lidí co se tehdy neváhali pod ně podepsat, si nikdo z těchto dnešních důchodců najednou nepamatoval, že by něco podobného někdy psal.

Použitá literatura a prameny

Knihy:

  • Kniha o woodcraftu, Biblioteczka Walden, Katowice, 1995 (http://www.phil.muni.cz/~lanska/Walden/kw.pdf)
  • Butler, Rupert: Hitlerova mladá garda, Columbus, Praha 1997
  • Cordier, Leopold: Die evangelische Jugend und ihre Bünde, Schwerin i. Mecklb., 1927
  • Jesenská, Milena: Nad naše síly; Češi, Židé a Němci 1937-1939, Votobia, Olomouc, 1997
  • Mann, Golo: Dějiny Německa 1919-1945, Český spisovatel, Praha, 1993
  • Wyrwalski, Tadeusz: Rozwój idei puszczanskiej w skautingu 1902-1939, Kraków,1990

Články a statě:

  • Urban, Willi: Ich war ein Wandervogel.., in německém časopise Scouting, č.3/1992
  • Kapica, Aleš: Společnost Stěhovavých ptáků, strojopis

Slovníky:

  • Brockhause Enzyklopadie
  • Masarykův slovník naučný

Internetové zdroje:

Pozn.: Na těchto adresách lze nalézt bližší informace o genezi jednotlivých odnoží hnutí Stěhovavých ptáků, vesměs jde o stránky po válce nově vzniklých organizací, které se snaží ideově navázat na toto hnutí.