Pokračování textu ze strany 99
… červení; oheň potlačených vášní šlehal jeho očima, až se jiskřily divokostí rozzuřeného byka stavícího se k obraně. Nicméně, mluvil pomalu a skoro tiše. Neměl mnoho co říci. Vůbec nevyhrožoval a nedělal posuňků.
Řekl, že vyslechl, co Velký Otec nařídil. Bylo nejdražším přáním jeho a jeho lidu dělati to, co si přál Velký Otec, poněvadž vědí, že jsou bezmocní v jeho rukou. Ale nyní Velký Otec jim říká, aby dělali, co nemohou udělati — vydati se na pochod do Indiánského Territoria za takového počasí. Většina jistě by zahynula na cestě a ti, kteří by došli do reservací, by se stali brzo obětmi horečky, jež vždycky přivedla smrt do všech jejich chýší. jestliže tedy Velký Otec si přeje, aby zemřeli — nuže dobrá, jenom že oni chtějí zemříti tam, kde teď jsou a třeba vlastníma rukama. Nevrátí se na jih a neopustí svá baráková vězení.
Kapitán Wessels věděl, že nářek Tupého Nože byl dobře odůvodněný. Avšak vázán přísnými pravidly služby, neměl naprosto žádneho názoru o ničem. Proto se obrátil přímo k tlumočníkovi, aby Tupému Noži vysvětlil, že rozkazy poroučejí a musí býti poslouchány a aby jej ujistil, že jízdní průvod učiní vše, co bude v jejich moci, aby ochránil Indiány od všech drsnosti cesty, pokud nebudou nevyhnutelny.
Tupý Nůž ovšem zůstal pevný a jeho druzi, když byli vyzváni, zabručeli pouze krátký souhlas s míněním Tupého Nože.
„Tedy tlumočníku,“ řekl Wessels, „řekni jim, že potrava a topivo jim bude úplně zastaveno, dokud se neusnesou v tichu opustiti svůj barák, odhodláni vydati se na jih, jak nařízeno.“
