pokus

Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.

Nearly forty years ago, Mr. Ernest Thompson Seton walked into my office in New York$1 one day about noon.	Zhruba před čtyřiceti lety, jednou takhle kolem poledne vstoupil do mé kanceláře$1 v New Yorku muž.
He introduced himself and invited me to step over to the Waldorf Astoria Hotel$2 and have luncheon with him and a talk about camping.	Představil se jako Ernest Thompson Seton a obratem se zeptal, zdali bych nepřijal jeho pozvání na oběd v restauraci nedalekého hotelu Waldorf Astoria$2, při kterém bychom si pohovořili na téma táboření.
With alacrity I accepted the invitation, for in those days, lunching at the Waldorf with so distinguished a man was not an every day occurrence with me.	Přijal jsem s nadšením, protože pozvání k obědu v tak luxusním hotelu jako byl Waldorf Astoria, navíc ve společnosti tak významného muže, jakým byl právě on, jsem nedostával každý den.
It was a memorable occasion.	Byla to pamětihodná chvíle.
During our conversation, Mr. Seton challenged me to name the greatest Camp leader in history.	Během našem rozhovoru se mne otázal, jestli vím, kdo byl nejvýznamnější táborový vůdce v dějinách.
The reply was not satisfactory to him.	Nevzpomínám si už, co jsem mu tehdy na to řekl, ale s mou odpovědí spokojen nebyl,
He said “No, you are wrong. Moses was the greatest Camp leader in history. He led the children of Israel when they camped for forty years in the wilderness”.	neboť mne opravil: “Nikoliv, mýlíte se. To Mojžíš byl největší táborový vůdce všech dob, protože tábořil v poušti s dětmi Izraele po čtyřicet let.”
Of course I had to admit, in the language of the day, that was “some camp”.	S tím jsem samozřejmě musel souhlasit, neboť jazykem té doby řečeno, to bylo “skutečné táboření!”.
Then as our conversation developed, he told me about his experiments with some boys at his home place in Cos Cob, Conn.	A jak se náš rozhovor dál rozvíjel, začal mi vyprávět o tom co dělá v rámci svého experimentu s chlapci z Cos Cob, v Connecticutu na svém pozemku.
At that time I was serving as the Boys' Work Secretary of the International Committee of Young Men's Christian Association, and had the idea that I knew something about boys and camping, but I quickly saw that Mr. Seton had some ideas that were quite new to me so, I listened with both ears wide open.	Pracoval jsem tehdy jako Tajemník pro práci s chlapci v rámci Mezinárodního komitétu Y.M.C.A., a měl dojem, že o chlapcích a táboření s nimi už ledacos vím. Ale Seton měl nápady, o jakých jsem ještě neslyšel, takže jsem ho s narůstajícím zájmem poslouchal.
We exchanged ideas for an hour or two, and then and there began a friendship that has steadily grown through nearly forty years of rather intimate relationships.	Vyprávěli jsme si hodinu, možná dvě. A právě tehdy a tam začalo naše přátelství, které se za těch následujících čtyřicet let stalo velmi důvěrné.
He told me of some of his early experiences, and I told him of some of mine.	Vyprávěl mi o svých prvních zkušenostech z raného dětství a já jemu zas o těch svých.
In his early teens he had organized a number of boys as a club or tribe of Indians.	Jako kluk dal dohromady partu chlapců, takový klub či indiánský kmen.
In my early teens I had organized a Boys' Literary Society which did many things that were not of a strictly literary nature.	Já zas, když jsem byl malý kluk, si s kamarády založil Literární společnost, ale podnikali jsme spolu i věci, které s literaturou moc společného neměly.
Each of us had taken to the woods in our boyhood as naturally as a duck takes to water.	Bylo jasné, že nás to oba od dětství táhlo do lesů stejně, jako to divokou kachnu táhne k vodě.
My camping experience began as a boy, about 1877$1, I cannot place the date exactly, but remember the occasion.	Své první zkušenosti s tábořením jsem začal sbírat někdy kolem roku 1877$1 (to jsem byl tak osmi, devítiletý kluk) – už si nepamatuji, kdy přesně to bylo, ale stále na to vzpomínám.
When we met that day, I had behind me at least twenty consecutive years of experience in family camps, cruising camps with companions and in leadership of boys' camps.	V době, když mého prvního setkání se Setonem, jsem už měl za sebou dvanáct let zkušeností, které jsem získal při táboření s rodiči, během prázdninových plaveb na kánoích s partou kamarádů i jako vůdce táborů pro chlapce.
We seemed to have much in common in the way of experience and interest.	Ukázalo se, že máme hodně zážitků i zájmů společných.
But there was a new flavor about the kind of camping he talked about.	Ovšem druh táboření, se kterým mne seznámil během svého vyprávění, byl zcela nový.
Something of the picturesque and dramatic.	Malebný a působivý.
We had always had the camp fire and had gathered about it in more or less of a circle for any kind of social event that the occasion demanded, and informality was dominant.	Přestože jsme se v průběhu táboření při různých příležitostech také scházeli ve větším či menším počtu ve společném kruhu kolem ohně, pokaždé to bylo jen zcela neformální posezení u ohně.
But Seton talked about a Council ring, about the Council rock, about Council decorum, about ceremony and atmosphere and setting.	Ale Seton vyprávěl o sněmování ve společném kruhu, o poradní skále, slavnostním rázu sněmování, obřadů i atmosféře celého sezení.
There was the sound of the tom-tom and the Indian dance, as well as the serious business of the Council.	Bubnování na tam-tam a indiánské tance, to vše patřilo ke sněmu, stejně jako rokování o vážných záležitostech.
There were titles and coups, and grand coups, challenges, and a host of new and unfamiliar things.	Zde se přiznávaly tituly, pocty velké i malé, vyhlašovaly různé výzvy a konaly mnohé pro mne zcela nové a neobvyklé věci.
From my early boyhood in Eastern Canada, I had been familiar with Indians who lived near by.	Své rané dětství jsem strávil ve Východní Kanadě, takže jsem byl důvěrně obeznámen s Indiány, co žili nedaleko nás.
Later, in my father's store, I had traded with them.	Když jsem byl starší a vypomáhal otci v krámě, také jsem s nimi obchodoval.
They did not wear blankets, or feathers, or sport tomahawks.	Nechodili zahalení do přikrývek, s péry ve vlasech a neházeli tomahawky.
They bore no resemblance to the wild Indian of the cheap thriller novel.	Neměli vůbec nic společného s těmi divokými indiány z laciných románů.
They were decidedly tame.	Byli zcela neškodní.
I saw nothing in them to inspire the boyhood of a nation to worthy achievements, in any direction.	Nebylo také na nich nic, co by mne jako chlapce mohlo něčím inspirovat. Když se to vezme kolem a kolem, budili ve mně spíš soucit.
The were poor and bedraggled.	Byli chudí a odraní.
They made basket and rustic furniture and trapped small animals for their fur, and thus eked out what seemed to us to be a rather miserable existence.	Vyráběli proutěné koše a venkovský nábytek. Do pastí chytali drobnou kožešinovou zvěř a ten jejich způsob života se mi jevil spíš jako politováníhodné živoření.
They did not want to work any more than they had to, and desired only enough money for immediate need.	Nepracovali víc než bylo nutné. A peněz vydělávali jen tolik, kolik jich právě potřebovali.
If they had enough to eat, and could keep warm in cold weather, they worried not at all about possessions$1.	Byli spokojení, když měli co jíst a v zimě dost dříví na to, aby neumrzli. Nelámali si hlavu s majetkem ani po něm netoužili.$1
They seemed to us to be a variety of unobtrusive resident hoboes.	Působili spíš jako usedlí tuláci, ale na rozdíl tuláků nikoho neobtěžovali.
They did not fit into the picture of the noble red man of the Hiawatha type, or of the dangerous, cruel, blood thirsty savages that needed to be exterminated.	Žádný z nich nevypadal jako ušlechtilý rudoch Hiawathova typu. A nepůsobili ani jako nebezpeční krutí divoši, lačnící po krvi, které je nutné zlikvidovat.
When Seton began to paint his picture of the ideal Indian – the Indian before he was degraded by contact with the white man, one could not but respond.	Takže, když mi začal Seton líčit svou vizi ideálního Indiána – Indiána, kterého ještě nezkazil kontaktem s bělochy, nevěděl jsem, co na to říct.
When he invited me to Cos Cob to see the original band of “Seton Indians”, I was only too glad to go.	Proto jsem byl potěšen, když mne pozval do Cos Cob, abych viděl tu první tlupu “Setonových indiánů” na vlastní oči.
He had told me about the “Deer hunt” and how his Indians could track the noble animal to its lair, and, armed only with bows and arrows, gain a well-earned victory.	Vyprávěl mi o “lovu na jelena”, jak jeho indiáni stopují to ušlechtilé zvíře, dokud se nedostanou k jeho úkrytu. A poté, vyzbrojeni pouze luky a šípy, dosáhnou zaslouženého vítězství.
I wanted to see it done.	Chtěl jsem to vidět.
This “Deer hunt” was a game invented by Seton.	Ten “lov na jelena”, to byla jeho, Setonova hra, kterou sám vymyslel.
Right here is a good place to call attention to that expression “invented by Seton”.	A myslím, že právě teď nastal vhodný okamžik, abych popsal co znamená, že to “vymyslel Seton”.
Of other things one might say adapted by Seton, or used by Seton, but of this game, I use the words invented or created by Seton.	Jsou věci, o kterých bych mohl říct, že si je Seton pouze upravil, nebo které využil. Ale u téhle hry jsem zcela záměrně použil slovo vymyslel. Také bych mohl použít slovo vytvořil,
To me, Seton was a “creative genius”.	protože pro mne, byl Seton “tvůrčí génius”.
Many men can collect the good ideas of other people and arrange them in various ways and rename them or modify them, but it takes a rare type of mind to create, originate, invent, then dramatize, and add glamour to even so simple a thing as the game of “Hunt the Deer”.	Hodně lidí sbírá dobré nápady jiných lidí, různými způsoby je upravuje, přejmenovává a pak využívá. Ovšem na to, aby někdo vymyslel zcela původní, neotřelou hru, připravil ji, a také jí dodal patřičný dramatický nádech a kouzlo, na to je potřeba mít vskutku originálního ducha – obzvláště u tak prosté hry, jakou je “lov na jelena”.
That day about a score of boys were assembled and the deer was produced.	Ten den se shromáždilo deset chlapců a také mi byl představen jelen.
It was made of burlap sacking, filled with straw.	Byl zhotoven z jutového pytle, vycpaného slámou.
It did look something like a deer; not too much, but enough to whet the imagination.	Vypadal sice trochu jako jelen, ale bylo k tomu potřeba opravdu hodně představivosti.
A series of concentric rings made with black paint indicated where the heart was supposed to be.	Několik soustředných kružnic namalovaných černou barvou naznačovalo, ve kterých místech má srdce, které musí být zasaženo.
Here again was another of Seton's chracteristic ideas.	A to byla další myšlenka, typická pro Setona.
He said “Use symbolism and you cannot go far wrong, but if you attempt realism, it has to be pretty nearly perfect or it is ridiculous”.	Říkal: “Použijte symboliku a nic nezkazíte, ovšem pokusíte-li se napodobit realitu, musí být váš model opravdu dokonalý, jinak bude vypadat směšně.”
Now he knew better than to try to make a perfect replica of a deer, so he made a symbol of a deer, and 10, to the imagination of the boy, it became a deer.	Dobře věděl, že nemá smysl ztrácet čas výrobou dokonalé napodobeniny jelena, protože těm deseti chlapcům vybaveným představivostí bohatě stačil pouhý symbol, který jelena představoval.
He impressed upon me the value of symbolism.	A pak mne přesvědčil o hodnotě symbolismu.
This day he was to be the deer, and the boys the hunters, so he strapped tracking irons on his feet and the boys took up their bows and arrows.	Ten den byl jelenem a chlapci lovci, takže si nazul stopovací železa a chlapci popadli své luky a šípy.
Who told Seton how to make tracking irons?	Řekl někdo Setonovi, jak vyrobit stopovací železa?
Where did he get the idea that the one who played deer should leave visible tracks for the hunters to follow?	Kde vzal ten nápad, aby ten, kdo hraje roli jelena zanechával viditelnou stopu, po které mohou jít lovci?
Like the boy who built a dog house according to his own original idea and boasted, “I built it all out of my own head and have wood enough left for another”, so Seton out of his own head had worked out the scheme and with his own hands had made the deer an the first set of tracking irons.	Stejně jako chlapec, který si postavil chýši podle svých představ a při tom se pyšnil tím, jak "postavil vše podle sebe a ještě zbylo dost dřeva na další", tak si i teď ve své hlavě vymyslel pravidla hry, a vlastnoručně vyrobil nejenom jelena ale i první pár stopovacích želez.
Here was not only constructive imagination and dramatization, but a philosophy of symbolism and a handicraft of real artistry.	To nebyla jen konstrukční představivost a schopnost dramatizace, ale i filosofie symbolismu a ruční práce opravdového umění.
But where did the boys get the bows and arrows?	Ale kde vzali chlapci své luky a šípy?
At the beginning they had not skill enough to make them, so they were purchased.	Na začátku neměli žádné zkušenosti s jejich výrobou, aby si je mohli vyrobit sami, takže byly zakoupeny.
Seton had gone to the dealers and purchased a supply and sold them to the boys.	Seton zašel za velkoobchodníkem, objednal je do zásoby a pak je prodával chlapcům.
At this point he showed both foresight and generosity.	V tomto bodě ukázal obojí – prozíravost i štědrost.
He realized that some people would be quick to say, “it is a money making scheme, buying at wholesale and selling at a profitable retail price to the boys”, so he adopted the practise of selling every article at a trifle lower price than he had to pay for it.	Jelikož vše sám ihned zrealizoval, hrozilo, že by se objevili lidé co by řekli “no to je přeci normální byznys, nakoupit ve velkoobchodě a pak to se ziskem prodávat chlapcům”. Aby tomu předešel, prodával chlapcům vše za cenu nižší, než sám zaplatil.
Of course this was not good business, and it was never intended to be.	Samozřejmě, že to pro něj nebylo výhodné, ale o to mu nešlo.
It was generosity.	Z jeho strany to byla štědrost.
Seton was a rather keen business man on some deals, but with boys his attitude was always one of generosity.	A i když byl v některých směrech obchodník, vůči chlapcům byl Seton vždy štědrý.
But to get back to the Deer hunt.	Ale zpět k lovu na jelena.
The boys gave him 10 or 15 minutes start.	Chlapci mu dali deseti až patnácti minutový náskok.
He picked up the burlap deer, put it under his arm, strapped the tracking irons on his feet, and started down the dirt highway.	Seton popadnul jutového jelena, vrazil ho pod paži, a se stopovacími želízky přivázanými na nohou vyrazil dolů prašnou silnicí.
I went along with him at a brisk pace.	Chtěl jsem jít s ním, tak jsem svižně vyrazil za ním.
The tracks that he left in the dust of the road did not seem at all plain to me.	Stopy které zanechával, se v prachu silnice téměř ztrácely.
After going some distance down the country road, he stopped and jumped sideways on to a flat stone.	Pak odbočil na polní cestu. Zastavil se a uskočil stranou na plochý kámen.
From there he managed to get to a rail fence, leaving behind him as little trace as possible.	Od něj, se dal k plotu co vedl kolem železniční trati, zanechávajíc stopy tak malé jak jen to šlo.
After going a sort distance on top of the fence, he jumped down into the woods, and after going a few hundred yards through the trees and scrub, he deposited the deer, half hidden under the low hung branches of a hemlock tree.	Šel kus podél něj, a na jeho konci skočil do lesa, kde po několika stech metrech proplétání mezi stromy a křovinami zanechal jelena, napůl ukrytého, pod dlouhými převislými větvemi tsugy.
Then taking off the tracking irons, and making a wide circle, we reached the starting point.	Potom si sundal stopovací želízka a širokým obloukem jsme se vrátili na místo startu.
Now I expected several things to happen, but they did not happen.	Teď jsem myslel, že se bude dít několik věcí, ale nestalo se tak.
First, I expected to see the boys get down on hands and knees, or at least stoop over and study out the tracks.	V prvé řadě jsem myslel, že uvidím jak chlapci po čtyřech, nebo alespoň v hlubokém předklonu slídí po stopě.
I had a picture in my mind of the Indian Scout stealthily stooping and cautiously moving forward, with one hand shading his eyes from the sun.	V hlavě jsem měl obrázek indiánského zvěda, co se jako stín obezřetně plíží po stopě, se zrakem cloněným rukou před sluncem upřeným k obzoru.
But these boys started off at a run.	Ale tito hoši aniž by se nějak zdržovali vyběhli tryskem vpřed.
Then I expected that when they came to where the trail suddenly stopped short in the dirt road, they would be completely baffled.	Dále jsem si myslel, že budou zcela bezradní až přijdou k místu kde stopa v prachu náhle končila.
But no, they did not overrun that critical spot by more than a hundred feet before the cry of “trail lost” rent the air.	Ale kdepak, přeběhli přes ono kritické místo sotva sto stop, když se ozval vzduchem výkřik “Stopa ztracena!”.
Then, backing up to the last clear track, they began to spread out fanwise in every direction.	Pak se vrátili k poslední viditelné stopě, a vějířovitě se rozešli aby každý z nich pátral po stopě ve svém směru.
In an incredibly short time the new cry “trail found” rang in triumph.	Neskutečně brzy se ozval triumfální výkřik: “Stopa nalezena!”.
The game was scored by points, and the boy who first discovered the trail that had been lost was entitled to so many points.	Hra byla bodována, takže chlapec, který našel ztracenou stopu, získal k dobru několik bodů.
Then they assembled at the refound trail and were off again through the woods.	Po znovu nalezené stopě opět vyrazili vpřed. Znovu ji ztratili až v lese.
Here the progress was slower for the trail was less distinct, but soon a new cry was heard.	Tady už postupovali pomaleji, protože zde stopu bylo hůř vidět. Ale brzy byl slyšet nový výkřik.
The first boy to catch sight of the burlap deer beneat the hemlock tree shouted at the top of his voice “Deer”.	Chlapec, který šel v čele zahlédl slaměného jelena mezi tsugovými větvemi a jásavým hlasem zvolal: “Jelen!”
For this discovery he was entitled to a certain number of points.	Za tento objev byl rovněž odměněn určitým počtem bodů.
The rules of the game then demanded that he stand still and all the rest of the brave hunters take place behind him.	Zůstal stát na místě, jak to vyžadovala pravidla hry, a zbytek udatných lovců se seřadil za ním.
Now the bows and arrows came into play and each boy toed the mark and shot his arrow at the deer.	Teď přišla řada na luky a šípy. Každý z chlapců šel postupně na značku a na jelena vystřelil svůj šíp.
To hit the deer anywhere gave the archer so many points; to hit one of the circles around its heart gave a larger number of points, and to put an arrow in the black spot that represented the heart gave a still larger number of points and finished the game.	Jakýkoliv zasáh jelena, znamenal pro střelce další body; Pokud se trefil do některého z kruhů, které byly kolem srdce, dostal příslušný počet bodů. A pokud zasáhl černý kruh uprostřed, který představoval srdce – byl konec hry.
But the sighted deer was quite a distance away and there were bushes and braches in the way, so if no one hit the fatal spot the first time, the rule permitted them to advance a certain number of paces and try again from the new position.	Ale zahlédnutý jelen byl příliš daleko a v cestě stály větve, takže žádný z šípů vystřelených v prvním kole neznamenal smrtící výstřel. Pravidla hry v takovém případě připouštěla učinit několik dalších kroků a zaujmout novou střeleckou pozici.
So it was try and advance, and try again, and keep on trying and advancing until the deer was pronounced dead.	Takže popošli a zkusili štěstí znovu. Postupovali a zkoušeli to opakovaně zas a zas, dokud nebyl jelen prohlášen za mrtvého.
One cannot, in relating this incident, inject into it the zest, enthusiasm and excitement of those who participated.	Neumím, pokud jde o tuto záležitost, popsat tu chuť, nadšení a vzrušení těch co se na ní podíleli.
For the time, it was not an artificial hunt – a sort of make believe-affair, but rather, very real.	Pro onu chvíli to nebylo "jako" lov – o kterém víme že je jen hra, ale skutečný lov.
The game had been so clothed with drama, so full of tense expectancy, so intensely active, that every boy was on his toes, physically and mentally every minute.	Ta hra byla tak dramatická, plná napjatého očekávání a intenzivní akce, že každý chlapec byl každou minutou, tělem i duší na špičkách.
For the moment, he had practically forgotten who he was, or where he was, for his whole attention was concentrate on tracking an elusive deer, and his mind was filled with anticipation of achievement.	V ten moment, prakticky nevnímal, kým je a kde je, protože jeho pozornost byla soustředena na vystopování nepolapitelného jelena a duše naplněna touhou po dosažení cíle.
It was thus that Setons had the ability to lift a group of boys out of themselves, and place them for the moment at least in a new world.	To byla Setonova schopnost přenést skupinu chlapců a sebe sama alespoň pro tuto chvíli do jiného světa.
Perhaps that expression “in a new world” might be used to describe many of his activities with boys.	Snad právě to “přenesení do jiného světa”, může nejlépe popsat mnoha jeho aktivit s chlapci.
He lifted them out of a prosaic white man's world, and placed them in an ideal Indian's world.	Vytáhnul je ze všedního světa bílého muže, a přenesl do světa ideálních indiánů.
There was no room in this ideal Indian world or the degraded Indian, or the blood thirsty redskin of cheap fiction.	Zde, v tomto světě, nebylo místa pro poníženého indiána, nebo krvelačného rudokožce z laciného románu.
He recognized that the real Indian of any period or locality had both vices and virtues.	Poznal, že skuteční Indiáni z různých míst a období v sobě měli jak neřesti tak ctnosti.
They were not either totally good or totally bad, so he threw the spotlight on their virtues which were real and many, and allowed their vices to remain obscured in the shadows.	Nebyli ztělesněním dobra, ani špatnosti, proto soustředil pozornost na jejich klady, které byly skutečné a nebylo jich málo, a jejich zápory nechal zapomenout v jejich stínu.
I well remember the first time that I saw fire produced by rubbing two sticks together in the primitive way.	Dobře si pamatuji jak jsem poprvé viděl oheň získaný primitivním způsobem třením dvou dřev.
I was in the Smithsonian Institute in Washington.	To jsem byl ve Smithsonian Institute ve Washingtonu.
The Curator took some rubbing stick from one of the exhibits there and asked Seton if he thought he could produce fire from them.	Kurátor vzal jakási třecí dřeva z jedné vitríny a zeptal se Setona, jestli by s nimi nemohl zkusit rozdělat oheň pro ně.
Seton said he was willing to try.	Seton na to ochotně odvětil, že to zkusí.
He took off his coat, and quickly, with his pocket knife, trimmed the [charcoal] end of the stick to make it fit more satisfactorily in the socket of the other stick.	Sundal si kabát, hbitě svým kapesním nožem ořezal opálený konec kolíku, aby lépe seděl do díry v tom druhém klacku.
Then fitting the bow to the spinning stick, he produced smoke, spark and fire in an incredibly short time.	Pak nasadil řemínek luku na kolík, nejdřív vyrazil kouř, pak se objevila jiskra a za chvíli vyrazil plamen.
Many times since then, I have seen him light the Council fire with rubbing sticks.	Od té doby jsem ho viděl zapalovat sněmovní oheň třením dřev mnohokrát.
Once I heard a very prominent man ask him, “What is the use of lighting a fire that way in these days* when matches are so cheap and plentiful?”*	Jednou jsem slyšel velmi významného muže jak se ho ptá: “K čemu je v dnešní době zapalování ohně takovým způsobem, když sirky jsou tak laciné a prakticky všude k dostání?”
This man represented a great majority who live in these days in their prosaic, humdrum world.	Ten člověk představoval většinu těch co prožívají svůj život prozaickým nudným životem.
Seton stands out as one who at will could live in those days, in a picturesque world of idealized realism.	Seton byl jinde, chtěl svůj život prožívat v minulosti, v malebném světě zidealizované reality.
No one who ever saw him in a Council ring at night in the woods, amid breathless silence, with dignified and impressive gesture light the ceremonial fire by this primitive method, could question why.	Nejden z těch co ho pokaždé viděli ve Sněmovním kruhu v noci v lesích, uprostřed dezdechého ticha, s důstojnými a impozantními pohyby zapalovat sněmovní oheň touto primitivní metodou, se mohou ptát proč.
It would have been a spiritual let-down in that setting for some rash person to step forward and light that fire by striking a match.	Bylo to možná uvolnění ducha, který sedával na některé zbrklé osobě ke kroku vpřed a zapálení ohně škrtnutím sirky.
The match did not belong in that setting.	Škrtnutí se k tomuto sezení nehodilo.
Round the Council fire we were living in those days not these days.	Kolem Sněmovního ohně jsme žili v tehdy, a ne v teď.
From my earliest boyhood I had been familiar with competitive sports and games.	Od svého nejrannějšího dětství jsem byl obeznámem s nejrůznějšími soutězivými sport a hrami.
It was Seton who first called my attention to what he regarded as the great evil of such competition, and the way in which he proposed to remedy it.	Byl to Seton, kdo prvně upotal mou pozornost k tomu co on považoval za velké zlo takového soutěžení, a cestu ve které on nabídnul možnost nápravy.
When ten boys compete in running a hundred yard dash, only one can win, and nine must suffer defeat.	Když deset chlapců soutěží v běhu na sto yardů, může vyhrát jen jeden a devět musí utrpět porážku.
To bring a sense of defeat and humiliation to nine boys in order to bring a sense of victory and elation to one boy, did not appeal to Seton.	Přivodit devíti chlapcům pocit porážky a ponížení, aby jednomu chlapci přinesl pocit vítězství a povznesení, se Setonovi nelíbilo.
Why not, he reasoned, arrange it so that each boy could [be\|we] a winner and receive plaudits for the amount of effort he put into it.	Proč to neuspořádat tak, aby každý chlapec mohl být vítězem a získat pochvalu za to, kolik úsilí do toho vložil.
To him it seemed poor Psychology to allow one boy to win the dash with ease, or only partial effort, while another boy who had striven to his utmost, and come in second or third, was doomed to defeat, humiliation and discouragement.	Zdálo se mu, že je to špatná psychologie, když jeden chlapec vyhraje s lehkostí nebo jen s částečným úsilím, zatímco jiný chlapec, který se snažil ze všech sil a skončil druhý nebo třetí, je odsouzen k porážce, ponížení a znechucení.
If there was an inevitable relation between struggle and development of character, then surely we should some how recognize and encourage struggle and effort as well as achievement and accomplishment.	Pokud zde byl nevyhnutelný vztah mezi snahou a rozvojem charakteru, pak bychom měli nepochybně nějakým způsobem tuhle snahu a úsilí rozlišit, a ocenit stejně jako ten výkon a splnění úkolu.
In the foot race, for instance, why not encourage each contestant to compete with time rather than companions.	Proč například v pěším závodě nepodpořit každého závodníka, aby soutěžil spíše s časem než s kamarády.
Glory for him would consist on how fast he could run, not on how fast or slow others could run, or ran.	Jeho sláva má být založena na tom, jak rychle se on sám umí pohybovat, a ne na tom, jak rychlí či pomalí jsou ti ostatní.
To continue to beat one's own record was the highest kind of achievement, regardless of how many others were raster or slower than he.	Za nejcennější úspěch bylo považováno překonání vlastního rekordu. Nebylo podstatné, kolik dalších běžců bylo rychlejších či pomalejších.
Even when he could beat the record of every other contestant, he must not slacken his effort, but continue to beat his own record because of what it did for him, and not because of anything it did to others.	I když by mu stačilo překonat rekord některého z ostatních soutěžících, neměl by polevit. Měl by dál usilovat o překonání vlastního rekordu kvůli tomu co to znamená pro něj, ne kvůli tomu, co to znamená pro jiné.
So Seton advocated competing against time and space, rather than against companions.	Podle Setona měl být soupeřem prostor a čas, ne ti ostatní.
He developed a plan whereby a boy's record was kept in points.	Vypracoval plán, podle kterého bylo možné výkony každého chlapce bodovat.
If he ran a certain distance in a certain time, so many points; if at a faster pace, so many additional points.	Pokud uběhl určitou vzdálenost za určitý čas, získal odpovídající počet bodů, a pokud to zvládnul rychleji, získal další body navíc.
Thus each boy had his record of points earned or won.	A každý chlapec si vedl záznamy o tom, kolik bodů získal nebo vyhrál.
When a certain feat had been achieved, he was awarded a “coup”; where a more difficult feat had been achieved, he was entitled to a grand coup.	Když jich měl dost, aby splnil podmínky pro určitý výkon, získal “coup”; a takový pro jehož získání bylo nutné překonat obtížnější podmínky, se nazýval “grand coup”.
This same principle obtained with titles in the tribe; they were earned, not granted or given without record of achievement.	Stejný princip platil i pro tituly; ty bylo možné získat, ale jen na základě předložených záznamů o dosažených výsledcích. Bez toho na ně nebyl žádný nárok.
To be a “Brave or warrior” or a “Sagamore” or a “Sachem” indicated a long line of successful achievements.	To, že někdo dosáhnul titulu „Hrdiny či též bojovníka”, „Sagamora” nebo „Sachema” představovalo dlouhou řadu úspěšně splněných činů.
In the original Seton Indians, no boy at the Council fire wore a feather in his headdress that he had not earned.	Kolem ohně na sněmu Setonových indiánů neseděl jediný chlapec, který by měl v čelence pero co si nezasloužil.
It would be a mistake to claim that there is no evidence of an Indian program being used in the boys' camps of America previous to the organization of the Seton Indians in 1902.	Bylo by chybné tvrdit, že nejsou žádné zmínky o tom, že by byl Indiánský program využíván na amerických chlapeckých táborech před vznikem Setonových indiánů v r. 1902.
In the year 1901 there were reported in Young Men's Christian Association boys' camps an attendance of 4327 boys from 228 localities.	Podle záznamů v r. 1901 navštívilo chlapecké tábory které organizovala YMCA 4327 chlapců z 228 lokalit.
In a few of them the leader seemed to have in mind a military type of camping, greatly modified of course to suit the occasion.	U několika z nich se vůdci shlédli ve vojenském stylu táboření, pochopitelně značně upraveném pro tuto příležitost.
The tents were lined up in the open, bugle calls, flag raising, toy cannon salute, fatigue squads, sentinel duties, and in some even a semblance of military drill, and an officers' headquarters tent.	Stany byly vyrovnány v řadě, troubili nástupy, vztyčovali vlajku, stříleli z miniaturních kanónů čestné salvy, vyčerpávající pochody, povinné noční hlídky, a v v některých případech i vojenská pořadová cvičení, a v čele stan pro velící důstojníky.
Most of the camps, however, were more like a family affair, and many of them played at living like Indians.	Ale většina táborů byla víceméně rodinnou záležitostí, a hodně z nich se při své činnosti inspirovalo životem Indiánů.
As I look over the issues of Association Boys printed in 1902, I find, for instance, an article by George G. Peck entitled, “Things learned in Seventeen Consecutive Seasons in One Boys' Camp”$1.	Když si tak procházím články v Association Boys, z r. 1902, čtu namátkou kupř. článek George G. Pecka nazvaný “Poznatky ze sedmnácti sezón v jednom chlapeckém táboře” (Things learned in Seventeen Consecutive Seasons in One Boys' Camp.)$1.
Among other things, Mr. Peck advises that after seventeen years' experience “Copy the life ( not he habits ) of the savage”.	Kromě jiného, pan Peck radí, po sedmnácti letech zkušeností, “Inspirujte se životem divochů, a ne jejich způsobem života.”
“Camping should not be a dress affair”, etc.	“Táboření nemá být jen o tom co máte na sobě”, atd.
Another article of 15 pages on “Boys as Savages”$2, urges “The necessity of trying to satisfy the natural cravings of a boy's nature and using them for noble purposes, rather than trying to inject into his make-up a new set of instincts that will give him the disposition of Mary's little lamb.	Další patnáctistránkový článek “Chlapci jako divoši”, zdůrazňuje “nezbytnost zkoušek, pro uspokojení přirozených tužeb chlapecké povahy a jejich využití pro ušlechtilé účely, spíše než se pokoušet napodobovat jeho malování a opět v nich probouzet instinkty, které jim budou dávat vlastnosti Mariina malého jehňátka”
In an editorial paragraph in this same issue, I find these words: “the writer knows of a 'band of Indians' which was organized on this basis with its own chief, medicine man and keeper of the wampum.	V předmluvě k tomuto článku najdete tato slova: “pisatel ví o 'tlupě indiánů' co byla zorganizována na tomto základě se svým vlastním náčelníkem, medicinmanem a strážcem wampumu.
The chief was supposed to round up his tribe at the Sunday meeting and he did this successfully.	Náčelník svolal svůj kmen do společného kruhu na nedělní setkání a a úspěšně ho realizoval.
The Indians decorated their Council chamber with appropriate decorations.	Indiáni pro tento účel vyzdobili svou sněmovní místnost příslušnými dekoracemi.
Their leader read Hiawatha to them”$3.	A jejich vůdce jim pak četl z Hiawathy.”$3
In a following issue, an article by C. B. Horton on “Fun in Boys' Camps”$1 described “Indian War dances”, “Cannibal foot ball games”, etc.	V následujícím čísle, v článku C. B. Hortona “Zábava na chlapeckých táborech”$1, popisuje “Indiánské válečné tance”, “Kopaná kanibalů”, atd.
Also F. R. Dennis describes in detail his rules for the game “White Man and Indian”$2.	Také F.R. Dennis detailně popisuje svá pravidla pro hru “Běloch a Indián”$2.
George D. Bivin takes four pages to describe “The Wild Indians of Buffalo”$3 with their braves, sagamores, sachems, medicine men, pow-wows, Indian nicknames, head dresses, war clubs, face paint, secret writing, etc.	George D. Bivin zabral čtyři stráky svým popisem “Divokých indiánů z Buffala”$3 s jejich bojovníky, sagamory, sačemy, medicinmany, pow-wow, indiánskými přezdívkami, čelenkami, tomahawky, malováním, tajným písmem, atd.
M. D. Crackel writes about his bands of Indians in Cleveland, “The Sioux and the Mohawks”$4.	M. D. Crackel napsal o své tlupě Indiánů z Clevelandu článek “Siuxové a Mohawkové”$4.
Still later, in 1905, in this same publication, appears an article by Ernest Thompson Seton on “Laws of the Seton Indians”$5.	O něco později, v roce 1905, se ve stejné publikaci, objevil článek Ernesta Thompsona Setona o “Zákony Setonových Indiánů”$5.
An editorial paragraph in this issue calls attention to the “Red Book”$6 published by Seton – a thirty-two page description of things related the Seton Indians, with illustrations of tepees, decorations, etc.	Jeden z úvodních odstavců v tomto případě upoutává pozornost na “Red Book” vydanou Setonem – kde na dvaatřiceti stránkách textu popisuje věci, které se týkají Setonových Indiánů, s obrázky týpí, ozdobami, atd.
The most far reaching series of articles, beginning in Association Boys in 1902, and appearing in each issue for two years were “Studies of Adolescent Boyhood”$1 by Luther H. Gulick, M.D.	Ještě dál šla série článků, vycházející v Association Boys pod dobu dvou let od r. 1902, pod názvem "Studia dospívajícího chlapectví" od Luthera H. Gulicka, M.D.
It was my great privilege to sit as a student under Dr. Gulick in 1898 and it was under his guidance that I wrote at that time the article “Boys as savages”$2, which was printed four years later.	Bylo mi velkou ctí, být v r. 1898 žákem doktora Gulicka, a to bylo pod jeho vlivem, že jsem v té době napsal článek “Chlapci jako divoši”$2, který byl otištěn o čtyři roky později.
It is not hard to understand my quick response to Seton's ideas on the occasion of our first meeting, for Dr. Gulick had drilled me on the natural instincts of a boy.	Není těžké porozumět mé rychlé reakci na Setonovy myšlenky u příležitosti našeho prvního setkání, když jsem byl chlapcem, doktor Gulick ve mně vypěstoval mé přirozené instinkty.
In the program of the Seton Indians, I thought I saw many of Dr. Gulick's theories spring into living reality.	Zdálo se mi, že v programu Setonových Indiánů, vidím mnoho z teorií doktora Gulicka přeneseno do reálného světa.
It is a far cry from playing Indian in a hap-hazard, superficial and more or less purposeless way, to the thorough-going, character building type of program introduced by Seton.	Pouhá povrchní hra na indiány, bez jakéhokoliv plánu, plná nebezpečí a víceméně bezúčelná je na hony vzdálená od systematického programu, zaměřeného na rozvíjení charakteru, jaký představil Seton.
His aim was character development, not merely amusement, or entertainment.	Jeho cílem byl vývoj charakteru, a ne pouhé povyražení a zábava.
To give but one example of his way of thinking through a difficult problem, I well remember a conversation we had about scalping.	Dám ale příklad, jakou cestou se ubíraly jeho myšlenky při řešení obtížného problému. Dobře si pamatuji náš rozhovor na téma skalpování.
Now scalping was very real practice among Indians, and the question arose whether in a boys' program to omit it altogether or whether there was some way to adapt or modify it so that it could be used to advantage.	Teď bylo skalpování velice reálnou praktikou mezi Indiány, a tak vyvstala otázka, jestli ho zcela vypustit, a nebo zda by se přeci jen nenašel způsob, jak by se dalo s výhodou využít při hře.
Of course it was impossible to encourage boys in stark reality to make even a feeble approach to actually scalping each other.	Pochopitelně, že nešlo o to vyzvat chlapce k tomu, aby se navzájem skutečně skalpovali.
But, how to give reality to scalping, and avoid making a farcical pretense, was a real problem.	Ale o to jak ho využít, a při tom zabránit tomu, aby působilo jako laciná komedie. To byl problém.
It would be simple to make a ridiculous performance out of it, but how to make it serious and real and at the same time serve a useful purpose, was a knotty question.	Byla to zapeklitá otázka, jak to udělat, aby zůstala zachována vážnost tohoto aktu a zároveň aby posloužil pro dobrý účel.
He decided to present to each boy when he joined a tribe, a scalp which consisted of a circle of leather or cloth, about 1½ inches in diameter, from which dangled a long bunch of horse hairs.	Rozhodl se dát každému chlapci, který přišel do kmene skalp, což byl kotouček z plátna, nebo kůže, o průměru zhruba 1½ palce, ze kterého visely dlouhé prameny “vlasů”, vyrobených z koňských žíní.
The boy was solemnly abjured, “This is your scalp”.	A chlapec byl slavnostně zavázán slovy “Toto je tvůj skalp.
Treasure this as your honor. You may lose it without absolute disgrace, but not without some humiliation”.	Važ si ho, jako své cti. Když ho ztratíš, nebude to naprostá ostuda, ale bez ponížení se to neobejde.”
The boy could only lose his scalp in some important competition approved by the Council.	Chlapec mohl ztratit svůj skalp jedině v nějaké důležité zkoušce, uložené Sněmem.
If he lost, the scalp would go to the winner, and the loser had to remain tuftless until with time an patient effort he was considered to have grown a new one.	Pokud ho ztratil, získal jej ten kdo zvítězil, a poražený zůstal bez chomáče, dokud časem a trpělivým úsilím byl hoden aby mu vyrašil nový.
But, a brave without a scalp has no voice in the councils of the tribe.	Bojovník bez skalpu ale neměl hlasovací právo na sněmu kmene.
He cannot even sit in the Council [or take part in any competitions].	Nemohl se účastnit Sněmu, [ani soutěží].
He has temporarily lost his right of franchise, his vote and voice and every symbol of manhood.	Dočasně ztratil svá práva a výsady, svůj hlas, zkrátka všechny symboly svého mužství.
When a member of the tribe has succeeded in getting the scalp of another “brave” he becomes a “warrior”.	Když nějaký člen kmene úspěšně získal skalp jiného “bojovníka”, stal se “válečníkem”.
Thus scalping became a matter of utmost seriousness and was resorted to only on rare occasions.	Toto skalpování se stalo věcí maximální vážnosti a přistupovalo se němu pouze ve výjimečných případech.
The importance of the right of franchise or suffrage, made a deep impression.	Důležitost práva na výsady a hlasování tvořil hluboký dojem.
The scalp became almost a symbol of life itself and the lesson impressed that one must not risk his life needessly, but yet there are times when such a risk is justifiable.	Skalp se stal symbolem představujícím sám život a lekcí, vedoucí k tomu, že nikdo nemá svůj život riskovat zbytečně, ale že jsou chvíle kdy je takový risk ospravedlnitelný.
Yes, this is but a sample of Seton's reasoning; respect the natural instinct and find some way of satisfying it that is not only beneficial but also agreable and entertaining.	Ano, to je ale příklad Setonova uvažování; ctít přirozené instinkty a najít nějakou cestu k uspokojení toho co není jen prospěšné ale také příjemné a zábavné.
Any man who can so sublimate scalping that it becomes almost a virtue is indeed a creative genius.	Člověk, který dokáže takovým způsobem posunout význam skalpování, že se stane téměř ctností, je skutečně tvůrčí génius.
There is no contradiction here between Seton's aversion to wholesale competitive sports, and his recognition that there are times and occasions when one boy is not only entitled to enter, as it were, into single combat with one of his peers, but that he cannot avoid such an encounter except at the expense of his own self respect and the risk of losing the respect of his companions.	Tady není žádný rozpor mezi Setonovou averzí k masovým sportům, a jeho postřehem že tady je čas a příležitost kdy chlapec není jenom oprávněn vstoupit, jak to bylo, do osamělého zápasu s jedním ze svých vrstevníků, ale že on nemůže se vyhýbat takovým situacím kromě situací které by byly na úkor jeho sebeúcty a riskem, vedoucím je ztrátě respektu jeho party.
It was Seton's insight and wisdom that provided this ultimate solution of what might otherwise have developed into a wrangle or worse between two boys equally desirous of a certain kind of leadership.	Byla to Setonova pochopení se a moudrost, která poskytla konečné řešení toho, co jinak mohlo vést k hádce či špatnostem mezi dvěma stejně ctižádostivými chlapci, co stejným dílem prahli po tom aby se nějakým způsobem ujali vedení.
Such a challenge had to have some outlet, so a dignified contest was arranged.	Taková zkouška mohla dopadnout všelijak, takže v takových případech se připravila vždy důstojná soutěž.
The general result was not only increased prestige for the winner, but also increased respect for a good loser who had done his best.	A výsledkem ve finále nebylo jen zvýšení přestiže u vítěze, ale také nárůst respektu pro dobrého poraženého který udělal vše co bylo v jeho silách.
Granted that thousands of boys “played Indian” before Seton was born and that leaders of boys used this and that from Indian lore to amuse and entertain them, and possibly even to instruct and educate them, the fact remains that as far as I am able to discover Seton was the pioneer in developing a comprehensive, complete, articulate scheme of character building through dramatizing, enlivening, coordinating and vivifying Indian life and lore.	Připouští, že tisíce chlapců si "hrálo na indiány" předtím, než se Seton narodil a že vůdci chlapců používali ledacos z Indiánské tradice k tomu aby je zaujali a zabavili, a možná i dokonce i poučili a vychovali. Faktem je, že tak daleko jak jak jsem schopen bádat byl Seton pionýrem ve vývoji rozsáhlého, kompletního a jasně zřetelného schématu budování charakteru prostřednictvím dramatizace, prožití, sladění a oživení Indiánského života a tradice.
There is a world of difference between mere noise and music, even if the same violin or piano is used for producing both.	Je to stejný rozdíl jako mezi rámusem a hudbou, kdy jde pokaždé o stejné housle, či piáno použité k produkci.
One man may use Indian activities and produce discord; another may use the same activities and produce harmony.	Někdo může použít Indiánské aktivity a výsledkem bude disharmonie a jiný použije stejné aktivity a výsledkem bude harmonie.
It is not the canvas, the paint and the brushes that are responsible for a great painting.	Krása obrazu není daná použitým plátnem, barvami a štětci.
It is the artist.	Je daná uměním toho, kdo jej maluje.
With the same raw materials, different men make different things, so with Indian life and lore many men have produced many kinds of programs – good, fair and indifferent – ineffective and worse.	Ze stejné suroviny různí lidé tvoří různé věci, takže na základě života Indiánů a jejich tradic může hodně lidí vytvořit hodně programů – dobré, spravedlivé a indiferentní – neefektivní a horší.
It was Seton the artist who painted a great picture with this material.	Byl to Seton umělec, kdo namaloval z tohoto materiálu ten skvělý obraz.
It was Seton the musician who made it sing.	Byl to Seton hudebník, kdo zazpíval tu píseň.
It was Seton's creative imagination and spirit that made it live and breathe.	Byla to Setonova tvůrčí představivost a duch který tomu vdechnul život.
Possibly only those who have had the privilege of knowing this magnetic personality can appreciate his enthusiasm, kindly qualities and the contagion of his ideas.	Možná jenom ten kdo měl to privilegium poznat jeho přitažlivou osobnost může ocenit jeho nadšení, laskavost a nakažlivost jeho nápadů.
No way has been found adequately to give credit to Seton for his great contribution, for so much of it lies in a realm where no copyright is possible.	Nenašel jsem jiný lepší způsob, jak dodatečně splatit Setonovi dluh za jeho velký přínos, za těch mnoho věcí co vytvořil v říši kde není možný žádný copyright.
Many partial and feeble imitations of his program have appeared.	Objevilo se mnoho dílčích a chabých napodobenin jeho programu.
It is so easy to pick this and that from a program, to change it a little here and there, and then for someone else to imitate the imitator, and so on, and on, while the originator is forgotten.	Je to tak snadné vyzobat to i tamto z jeho programu, tu a tam trochu pozměnit a pak pro někoho jiného zase napodobit napodobitele, a tak dál a dál, dokud není ten co to vymyslel jako první zapomenut.
One is reminded of Kipling's poem “The Explorer” in which he says	Možná si někdo vzpomene na Kiplingovu báseň “Objevitel”, ve které říká:
“Well I know who'll take the credit – all the clever chaps that followed –	“Dobře znám ty, co teď sklízí slávu – šli pohodlně v mých stopách.
Came a dozen men together – never know my desert fears;	Pěkně v stádě pohromadě – a tak nepoznali z pouště strach;
Tracked me by the camp I'd quitted, used the water holes I'd hollowed.	Šli až tam, kde zanechal jsem studnu, co vyhrabal jsem žíznící.
They'll go back and do the talking. They'll be called the Pioneers.”	Napili se. Vrátili se. A teď jim budou říkat Průkopníci!”
To lift playing Indian from the level of purposeless child's play, to a dignified yet thrilling scheme of character development is no small accomplishment, and one is not surprised at the volume of misunderstanding and prejudice that greeted it at every turn.	Pro vyzdvižení hry na indiány z úrovně bezúčelné dětské hry, na důstojné a napínavé schéma vývoje charakteru není malá dovednost, a jeden není překvapen množství nepochopení a předsudků které vítaly to v každém tahu.
The first tribe organized by Seton on his own estate in Cos Cob, Conn. in 1902, soon attracted attention, partly because of Seton the author, artist, lecturer, naturalist, and well known public character.	První kmen Seton zorganizoval r. 1902 na svém vlastním pozemku v Cos Cob, ve státě Connecticut. Brzy vzbudil pozornost, hlavně proto, že byl dobře známá veřejně činná osobnost, spisovatel, malíř, přírodovědec a lektor.
Anything in which he had a hand was bound to attract public attention.	Všechno na co sáhnul, budilo zájem a přitahovalo pozornost veřejnosti.
But this would have been short lived if the attention of the public had not been arrested by something novel, something virile, something that suggested great possibilities and held out promise of wide spread interest.	Ale to mohlo mít velice krátkého trvání, pokud pozornost veřejnosti nebyla upoutána nějakou povídkou, něčím mužným, něčím co naznačovalo velké možnosti a slibovalo široký proud zájmů.
It appealed to some as a new and unique contribution in the realm of character education for boys.	Někoho to přitahovalo jako nový a unikátní přínos v oblasti výchovy chlapeckého charakteru.
To others it was a puzzle, a mystery, with a vague appeal to submerged instincts.	Pro druhé to byla hádanka, záhada, s vágním odvoláním na ponořené instinkty.
Some were doubtful, some distrustful, some were fearful of a lowering of a boy's ideals.	Někteří pochybovali, jiní nedůvěřovali, někomu se nelíbilo snížení chlapeckých ideálu.
Some regarded Seton as a master hypnotist who could cast a spell over a group of boys and onlookers and make the unreal seem real for the time, and they feared reactions and a let down, when the spell wore off.	Někteří považovali Setona za mistra hypnózy, který dokázal slovem očarovat skupinu chlapců a přihlížejících aby z nereálna vytvořil pro tuto chvíli realitu, a ti se obávali reakce a zklamání, když kouzlo pominulo.
Some said the scheme was impossible or impractical without a Seton at the center; that it was not a program in which an ordinary man could hope for success.	Někdo říkal že systém byl nemožný a neuskutečnitelný bez Setona ve středu; takže to nebyl program ve kterém by obyčejný člověk mohl doufat v úspěch.
Some disapproved and thought the whole thing degrading; some were sceptical and some saw only the visible and heard only the vocal, missing the spiritual significance that even a minimum of insight might have apprehended.	Někteří to odmítali a měli celou věc za degradující; někteří byli skeptiky a jiní viděli pouze viditelné a slyšeli pouze hlas, chyběl jim duchovní význam který i minimální vhled mohl mít zadržen.
Soon this first tribe was commonly referred to as “Seton's Indians”. Some used it as a term of derision.	Záhy byl ten první kmen všeobecně známý jako “Setonovi Indiáni” (Seton's Indians) Byli tací co ten výraz používali jako posměšný.
When, however, the idea began to spread, and other tribes were organized in other localities, they were by common consect called “Seton Indians”, or “The Seton Indians”, and this name persisted until the year 1905.	Avšak když se ta idea začala šířit, a byly zorganizovány další kmeny v jiných lokalitách, byli s obecným souhlasem nazývání “Seton Indians”, nebo také “The Seton Indians”, a toto jméno přetrvalo do roku 1905.
In 1906, however, a new edition of “The Birch Bark Roll” appeared and the name “Woodcraft Indians” was used.	V roce 1906 se však objevilo nové vydání “Svitku březové kůry” a bylo použito jméno “Woodcraft Indians”.
I do not know just how much significance to place on the following quotation from that edition.	Nevím nakolik je významná následující citace z tohoto vydání.
“Moreover the ideal Indian, whether he ever existed or not, stands for the highest type of the primitive life, and he was a Master of Woodcraft, which is our principal study”.	“Kromě toho ideální Indián, ať již existoval nebo ne, stojí pro nejvyšší formu prostého ("primitive") života, a on byl Mistr Woodcraftu, který je naším základním studiem.”
(The italics are mine.)	(Při psaní jsem měl na mysli kurzívu)
In the following paragraph which tells of what is included in the term “Woodcraft” he includes “many branches of Indian-craft”.	Následující odstavec, ve kterém se hovoří o tom co obnáší výraz “Woodcraft” je uvedeno “mnoho odvětví Indiánské moudrosti”.
From this time on Woodcraft seems to have been regarded as the larger term which included Indian craft.	Zdá se, že právě od té doby se na Woodcraft pohlíželo jako všeobjímající výraz, který zahrnuje i Indiánštinu.
One can only surmise what influence operated, as Seton's Indians gradually developed into Woodcraft Indians, and still later into the “Woodcraft League”.	Můžeme se jen dohadovat, co způsobilo ten významový posun, že se Setonovi Indiáni vyvinuli ve Woodcrafterské Indiány a ještě později v “Ligu Lesní moudrosti”.
At least two things gradually emerged; first, a desire to expand and extend the original idea, both with regard to the content of the program and the constituency to which it might appeal.	Přinejmenším dvě věci se postupně objevily; Jako první touha po expanzi a rozšíření původní myšlenky, obé se zřetelem k ohleden na obsahu programu a voličstvo ke které to mohlo promlouvat.
In Seton's article in 1905 we find this rather illuminating statement: “It (The Seton Indian program) is so plastic that it may be engrafted on any other organization mode of camping, to any desired extent, in whole or in part”.	V Setonově článku z r 1905 najdeme toto osvětlující prohlášení: “Je to (Setonůn indiánský program) tak pružné, že to mže být naroubováno na libovolný organizační model táboření, rozšiřitelný dle libosti, v celku i detailech.”
This statement threw the doors wide open, and anyone was invited to come in and take anything he wanted.	Toto prohlášení otevřelo dveře dokořán, a každý byl pozván, aby přišel a vzal si co chtěl.
This was more than a generous gesture; it expressed the desire of his heart to share what he had and to give freely to all.	To bylo více než velkorysé gesto; to vyjadřovalo touhu jeho srdce sdílet co měl a dát to volně k dispozici všem.
What he expected in return was an equally generous attitude on the part of those who received, in acknowledging the gift, and returning some credit to the giver.	Co čekal na oplátku, byl stejně velkorysý postoj k částem které kdo přijal, v uznání daru a vrácení určité míry vážnosti (credit) dárci.
In this he was bitterly disappointed.	V tomto směru byl hořce zklamán.
He said (Birch Bark Roll, 1906) “I should like to lead this whole nation into a way of living out of doors”.	On říká (Svitek březové kůry, 1906) “Rád bych vyvedl celý národ na cestu života v přírodě.”
Further on he indicates that his plan is for “young people” not boys exclusively, and little by little he expanded his idea until it included not only both sexes but all ages.	Dále on ukazuje že jeho plán je pro "mladé lidi", nejenom pro chlapce, a kousek po kousku rozšířoval svou ideu dokud neobsáhla nejenom obě pohlaví, ale i všechny věkové kategorie.
The second thing to emerge in this period of expansion was a greatly enlarged idea of “Woodcraft”.	Druhá věc která se objevila v tomto období růstu, bylo velké rozšíření idey “Woodcraftu”.
It seemed as if the original idea was “Indian Craft” for boys, which included some Woodcraft, and in the process of expansion the scheme became a Woodcraft Program for everybody which included some Indian Craft.	Zdálo se jako kdyby původní idea byla “Indiánština” pro chlapce, která obsahuje woodcrafterské prvky, a během rozšíření schématu z toho vzniknul Woodcrafterský program pro každého, který obsahoval Indiánské prvky.
By Woodcraft we mean out-door athletics, nature study and camping as a fine art.	Woodcraftem myslíme atletiku v přírodě, studium přírody a táboření jako výtvarné umění.
Photography is recognized as a branch of nature study, and camper craft is made to include the simplest methods of triangulation, star craft, finding one's way, telling direction, sign language, as well as many branches of Indian-craft	Fotografování je vnímáno jako druh studia přírody, a tábornická dovednost zahrnuje jednoduché metody triangulace, znalost hvěz, hledání cesty, určování směru, znakovou řeč, stejně tak, jako hodně druhů Indiánské dovednosti
It seemed that the term Woodcraft could be stretched to include all outdoors for we find “The wilderness affords the ideal camping, but many of the benefits can be got by living in a tent pitched on a town lot, piazza, or even house top”.	Zdá se, že výraz Woodcraft mohl být roztažen tak aby zahrnul všechny aktivity v přírodě, za účelem nalezení “Příroda nabízí ideální táboření, mnoho z benefitů může být získáno životem ve stanu postaveném v městském parku, na verandě, nebo na ploché střeše domu.”
From the house top it was an easy jump to the City street, and there soon appeared games that could he played on the pavements and some forms of Indian scouting and tracking from block to block.	Z domovní střechy to byl snadný skok na ulici, a ta nabízela hry které se mohly hrát na chodníku a další formy Indiánského slídění a stopování od bloku k bloku.
During this period Seton was broadcasting ideas from the lecture platform and through the press.	Během tohoto období Seton šířil svou ideu školením a prostřednictvím tisku.
He had gathered together a group of man who acted as a sort of National Council, but their efforts seem to have been confined to giving counsel or advice on the content, of the program.	Shromáždil skupinu mužů, která fungovala jako jakýsi Národní Sněm, ale zdá se, že jejich snahou bylo potvrzovat uznání sněmu či radit v obsahu tohoto programu.
He had no way of keeping track of the various organizations which used his program in part or as whole, except as correspondence or visits or newspaper mention may have revealed it.	Neměl žádný jiný způsob, jakým by mohl sledovat co všechno využily jiné organizace z jeho programu, ať už to byla jen část, nebo vše. Zpětnou vazbu mu poskytovala jen korespondence, osobní návštěvy a zmínky v novinách.
A glance through some Y.M.C.A. printed matter of this decade shown considerable interest in the kind of thing that Seton stood for, but it is impossible to discover how much or how little could be traced to him.	Letmý pohled do materiálů Y.M.C.A. vytištěných v této dekádě, ukazuje značný zájem v druhu věcí které Seton vyprodukoval, ale je nemožné objevit jako moc nebo jak málo to mohlo být následován ním.
Painesville, Ohio, winter camp divided its boys into three Indian tribes, Cleveland had its “Sioux” and “Mohawks”; Newark had everything from Ornithology Clubs, bird clubs, to Gypsy trips and marooning parties.	Painesville, Ohio, zimní tábor měl rozdělen chlapce do tří Indiánských kmenů, Cleveland měl své “Siouxy” a “Mohawky”; Newark měl všechno od Ornitologického klubu, přes ptačí kluby, po cikánské výlety a kaštanové párty.
Camp Dudley reported clubs studying Geology, birds, trees, and various wood craft interests, and to earn a coveted “D” the boys had to do many things like mountain climbing, making shelters, cooking simple meals, catching and taming a chipmunk, identifying 20 birds and 20 trees, etc.	Tábor Dudley hlásil kluby studující Geologii, ptáky, stromy a různé řemeslné aktivity v lese, a pro zasloužení vytouženého “D”, chlapci museli chlapci vykonat mnoho věcí jako např. lézt po skalách, vyrobit přístřešek, uvařit jednoduché jídlo, chytit a ochočit chipmunka, určit 20 ptákl a 20 stromů, atd.
Montclair camp had its “White man vs. Indian” games; Springfield, Mass., had its “Pawnee Indian Camp”$2; Roanoke, Va. describes its “Wild Indians” in four pages, ending with this advice: “read Wild Indians of Buffalo, ‘Association Boys’ february 1904, and the little red book ‘How to Play Indian’ by Ernest Thompson Seton”.	Tábor Montclair měl své hry “Bělochy versus Indiány”; Ve Springfieldu, Mas., měli svůj “Pónijský indiánský tábor”; v Roanoke, ve Virginii popsali na čtyřech stránkách své “Divoké indiány”, a článek zakončili tímto dodatkem: “čtěte Divoké indiány z Buffala v 'Association Boys' z února 1904, a malou rudou knížku 'Jak si hrát na Indiány' od Ernesta Thompsona Setona.”
Another four page article describes “The Snapping Turtles” of 23rd Street Y.M.C.A., New York.	Další článek va čtyřech stránkách popisuje „Kajmanky” („The Snapping Turtles”), skupinu která působila v rámci Y.M.C.A., na 23. ulici v New Yorku.
Camp Becket reported a library with books on Nature Study, Wood Working, etc., a place to make things, clubs for study of birds, flowers, trees, seeds, mosses, ferns, first aid, life saving, and even an out door presentation of Hiawatha.	Camp Becket psal o knihovně s knihami o studiu přírody, o práci se dřevem, atd., která fungovala jako dílna a klubovna, kde bylo možné nastudovat vše o ptácích, květinách, stromech, semenech, mechu, kapradinách, první pomoci, ochraně přírody (life saving) nebo si zahrát ve hře o Hiawathovi.
Several Associations in New Jersey reported nature study clubs organized as “Indian Trailers” with Big Chief, Medicine Man Keeper of the Birch Bark Roll, etc., braves known as Eagle Feather, Rain-in-the Face, Silent Foot, etc.	Z New Jersey zas psalo několik sdružení o klubech přírodovědců, které vznikaly pod názvem „Indiánští tahouni” (Indian Trailers), v čele s Velkým náčelníkem, Medicinmanem, Strážcem Svitku březové kůry, atd., a bojovníky se jmény jako Orlí pero , Déšť ve tváři, Tichošlápek, atd.
“The boys are very enthusiastic and are becoming quite skilled in woodcraft… …every Association in the County could have a successful and enthusiastic band of young naturalists”.	“Chlapci jsou velmi nadšení a začínají se zdokonalovat ve woodcraftu… …každé sdružení v kraji by mohlo mít tak úspěšnou a nadšenou skupinu mladých přírodovědců”.
Racine, Wisc. tells of nine Bible clubs formed as “Indian Tribes”.	Z Racine, Wisc. psali o devíti Biblických klubech, organizovaných jako „indiánské kmeny”.
From Eastern District, Brooklyn, we quote: “The fact that 61 campers voted unanimously after trying the Indian form of organization, to repeat it the following season, gives evidence of its popularity. Of course it is true that some men have played Indian in such a juvenile way as to disgust older boys; on the other hand, other men have been able enthusiastically to enlist the entire camp in living what approximated a real Indian life, imitating of course, only the virtues of the savage, not his vices.”	Z východního okrsku v Brooklynu psali, citujeme: “Fakt, že 61 táborníků po vyzkoušení indiánské formy organizace jednomyslně hlasovalo pro její opakování v následující sezóně, svědčí o její oblíbenosti. Samozřejmě je také pravda, že někteří dospělí si hráli na indiány tak dětinským způsobem, že to starší chlapce znechutilo; na druhou stranu jiní dospělí dokázali svým nadšením strhnout tak, že se táborový život se velice blížil tomu skutečnému indiánskému, přičemž samozřejmě napodobovali jen ctnosti divochů, nikoliv jejich neřesti.”
The foregoing quotations, selected at random from one publication of one organization, were printed before much was known about the Boy Scout Movement in America.	Výše uvedené citace, náhodně vybrané z jedné publikace, jedné organizace, byly otištěny mnohem dřív než se dostaly do USA nějaké zprávy o skautském hnutí.
Doubtless similar quotations could be produced from many other organizations.	A podobné citace bychom nepochybně našli i v publikacích mnoha dalších organizací.
Whether boys' organizations and organizations which dealt with boys were sprayed or deluged with ideas about Woodcraft, handicraft, nature study, Indian craft, etc. during that period, is a matter of opinion.	Zda byly chlapecké organizace a organizace, které se chlapci zabývaly, v tomto období zasypávány nebo zaplavovány myšlenkami o woodcraftu, ručních pracích, studiu přírody, indiánských řemeslech apod., je věc názoru.
[That there were more than 57 varieties of effort in this field, one way be sure.]	[S jistotou mohu říct, že v této oblasti tenkrát vyvíjelo nějakou aktivitu více než 57 různých subjektů.]
That there was some exploitation of these ideas is evident.	A je evidentní, že jeho nápady do určité míry využívaly.
A joyful Saturday in the woods could be hitched up inseparably with a less enjoyable attendance at Church or Sunday School the following day.	Radostná sobota v lese mohla být neoddělitelně spojena s méně příjemnou účastí v kostele nebo v nedělní škole následujícího dne.
Bible study could be presented as the “Message of the Great Mystery” and made a part of the tribe's regular program.	Studium Bible by se mohlo být prezentováno jako „Zpráva o Velkém Tajemství” a tak se stát regulérní součástí kmenové činnosti.
In fact, any particular thing the leader wished, could, to use a mixed metaphor, be decorated with war paint and feathers, wrapped up in a blanket and swallowed whole at a camp fire pow-wow.	Opravdu, cokoliv si vůdce přál, stačilo – metaforicky řečeno – pomalovat válečnými barvami, ozdobit peřím a zabalit do deky, aby to při táborovém ohni zbaštili na jedno polknutí.
I wish to bear testimony to the generosity and tireless efforts of Seton during this period of seed sowing.	Chci podat svědectví o Setonově velkorysosti a neúnavném úsilí v tomto období setby.
True, his formal lectures were booked through a lecture bureau and he was not allowed to break the price charted where a paid admission was involved, but he said “I can lecture all I want to for nothing”.	Pravda, jeho oficiální přednášky se objednávaly prostřednictvím zprostředkovatelské kanceláře a pokud se při nich platilo vstupné nemohl jít pod stanovenou cenu, ale říkal: „To co chci mohu přednášet i zadarmo.”
I do not recall that he ever refused to speak before any group when I asked him to do so.	A nevzpomínám si, že by někdy odmítl promluvit před nějakou skupinou, když jsem ho o to požádal.
This he did a his own expense, gladly, freely and frequently.	Dělal to na vlastní náklady, rád, dobrovolně a často.
He gave days and weeks of time, traveling at his own expense, without thought of financial remuneration, glad of the opportunity to spread his gospel of the “Blue Sky Method” of living.	Věnoval dny a týdny svého času, tomu, aby mohl šířit své evangelium o své „metodě výchovy pod modrou oblohou” . Cestoval na vlastní náklady a bez toho, že by jen pomyslel na nějakou finanční odměnu.
It is because I was able to observe at first hand the effect of Seton's influence on many leaders of boys in America that I can picture what in all probability took place in England as a result of Seton's contacts there.	A právě proto, že jsem mohl z první ruky pozorovat jeho vliv na řadu vedoucích chlapců v Americe, si dokážu představit, co se pravděpodobně odehrálo v Anglii v důsledku jeho tamních kontaktů.
Some seed undoubtedly fell by the wayside, some on stony ground, some among thorns, but some fell in fertile soil and brought forth fruit abundantly.	Některá semena nepochybně zasel po cestě, jiná padla na kamenitou půdu, některá mezi trní, ale některá zasel i do úrodné půdy a ta přinesla hojné ovoce.
One may read of his lectures in London, Newcastle, Rossall, Haileyburg, Ealing, Aysgarth, Dover College, Uppingham, Cheltenham, Aldenham, Fetters' College, Loretto, Harrow, Brighton, Hampstead, etc. and imagine what influences were set in motion in England in the Autumn of 1904.	Když čtu o jeho přednáškách v Londýně, Newcastlu, Rossallu, Haileyburgu, Ealingu, Aysgarthu, Dover College, Uppinghamu, Cheltenhamu, Aldenhamu, Fetters' College, Lorettu, Harrow, Brightonu, Hampsteadu, a jinde, dokážu si představit, co vše se dalo pod jeho vlivem v Anglii na podzim roku 1904 do pohybu.
At this time the little “Red Book” already mentioned, was the only printed matter available for distribution at the meetings.	Tehdy byla již zmíněná „Rudá knížka” jedinou tiskovinou na toto téma, která se při těchto setkáních distribuovala.
In the Autumn of 1906 Seton was again lecturing in England, and at this time met Baden Powell, and, to use Seton's own expression “found him ablaze with interest”.	Na podzim roku 1906 Seton opět přednášel v Anglii, a právě tehdy se sešel s Badenem Powellem, kterého „shledal planoucího zájmem”, jak si poznamenal.
By this time the little “Red Book” had expanded and become the “Birch Bark Roll” of 1906 editions and a copy was given to Baden Powell.	Právě v tomto roce původně útlou „Rudou knížku” rozšířil a vydal pod názvem „Svitek březové kůry” (The Birch Bark Roll) (1906). A jeden výtisk daroval i Baden Powellovi.
It seems that this was a momentous occasion for Baden Powell had been asked to re-write his brochure “Aids to Scouting” which had been written for the benefit of soldiers, and make it suitable for a hand book for the use of the “Church Lads” of England.	Vypadá to, že právě to byl klíčový moment pro Baden Powella, který byl požádán, aby přepsal svou brožuru „Příručka ke skautingu”, kterou původně napsal pro vojáky, aby byla použitelná jako příručka pro anglické „Církevní jinochy” (Church Lads).
Many times I have stood at the junction point where two great rivers meet and watched the mingling of the waters.	Mnohokrát jsem stál na soutoku dvou velkých řek, a pozoroval, jak se jejich vody mísí.
Sometimes in India one hears an expression which indicates the mingling of the Ganges and the Jumna Rivers.	V Indii občas slýcháme výraz, který označuje splynutí řek Gangy a Džumny.
It is used when a man's hair, while still black, is just beginning to show the first grey hairs.	Používá se také, když se ve vlasech, začínají objevovat první šediny.
The mingling of the waters is easily understood, and the stream that follows the intermingling sometimes shows indication of both origins, and sometimes one of the original streams seems to have swallowed up the other.	Na tom mísení vod to lze snadno pochopitit. V proudu, který teče dál za soutokem, se chvílemi objevují charakteristické známky obou toků a občas se zdá, jako by jeden z těch původních proudů pohltil ten druhý.
When two such men as Seton and Baden Powell meet and the stream of their ideas whose sources were in different mountains, mingle, one need something more then common eyesight or even insight, to say of the following stream, “This came from this stream and that from that stream”.	Když se potkají dvě osobnosti, jako Seton a Baden Powell, a proudy jejich myšlenek, které pramení v různých horách, se začnou mísit, toho potřebujeme víc než jen obyčejný zrak nebo dokonce vhled, abychom mohli o následujícím proudu říct: „To pochází z toho a tohle z onoho proudu.”
True, there may be bits of driftwood that could only have come from one of the contributing streams, or a sediment or coloring that could only flow from the other.	Pravdou je, že zde plavou kousky splaveného dřeva, které mohou pocházet jen z jediného z toků, i kal, který pochází jen z toho druhého.
But in a stream of mingled ideas, how difficult it is to trace origins.	Ale v proudu promíchaných myšlenek, je těžké vystopovat jejich původ.
Take even so simple a word as “Scouting”.	Vezměte si i tak jednoduché slovo, jako je „skauting”.
Both men had used it previous to their meeting; both had printed something about it.	Oba ho používali dávno předtím než se sešli; a oba o něm už také něco publikovali.
One had in mind Indian Scouting adapted to boys; the other had in mind aboriginal Scouting, adapted to soldiers.	Jeden měl na mysli indiánský skauting přizpůsobený chlapcům; a druhý zas skauting domorodců, přizpůsobený vojákům.
Whether Baden Powell got his ideas of Scouting from natives of Africa or not, I do not know, but Seton undoubtedly got his ideas from the Indians of North America.	Nevím, zda Baden Powell čerpal své nápady ohledně skautingu od afrických domorodců, ale u Setona není žádných pochyb že se inspiroval indiány Severní Ameriky.
Both men, however, were familiar in a general way, through reading, with the various forms of native Scouting the world over.	Oba muži však byli díky četbě důvěrně obeznámeni s různými formami skautingu po celém světě.
In 1906, Scouting as such, was a minor, and Woodcraft a major activity in the Woodcraft Indians, but when the Boys Scout Movement was publicly inaugurated in England in 1908, Scouting in that organization was the major idea, with Woodcraft as minor activity.	V roce 1906 byl skauting jako takový jen vedlejší aktivitou Woodcrafterských Indiánů, tou hlavní byl woodcraft, ale pro skautské hnutí, které bylo představeno veřejnosti roku 1908 v Anglii, byl naopak hlavním tématem skauting a woodcraft jen vedlejší aktivitou.
Just as the word Woodcraft had been stretched in America to cover almost every kind of outdoor activity, now the Boy Scout idea was stretched to include almost any kind of activity that appealed to boys.	Podobně jako se v Americe význam slova woodcraft rozšířilo na téměř všechny druhy outdoorových aktivit, rozšířilo se význam slova skauting na téměř všechny druhy aktivit, které se zamlouvaly chlapcům.
The chemistry of ideas is quite beyond me, but I have seen, or at least been among those present when hydrogen and oxygen were mixed in the old reliable formula of H²0 and the two gases turned into water.	Chemie myšlenek jde zcela mimo mě, ale viděl jsem, nebo jsem alespoň byl mezi těmi, co byli u toho, jak se vodík a kyslík smíchaly ve starém spolehlivém vzorci H²0 a oba plyny se proměnily ve vodu.
The chemistry which explains how two gases mixed become a liquid is difficult enough, but the chemistry of mixed ideas is something quite beyond my comprehension.	Chemie, která vysvětluje, jak reakcí dvou plynů vzniká kapalina, je poměrně složitá, ale chemie mísení myšlenek je cosi zcela mimo mé chápání.
In the period between October 30, 1906 when Seton and Baden Powell first met, and the public inauguration of the Boy Scout Movement in England, January 24, 1908, I do not discover that the Woodcraft Indians had changed their program much or materially because of that momentous meeting, but the idea of “Scouting” in the mind of Baden Powell seems to have undergone a significant change, and some of this undoubtedly because of his contact with Seton.	V období mezi 30. říjnem 1906, kdy se Seton prvně setkal s Baden Powellem, a oficiálním oznámením vzniku skautského hnutí v Anglii 24. ledna 1908 jsem nezaregistroval, že by woodcrafterští indiáni kvůli tomuto významnému setkání nějak výrazněji či podstatněji změnili svou programovou náplň činnosti, zato idea „skautingu” v mysli Baden Powellově prošla výraznou změnou, a to nepochybně i díky jeho kontaktu se Setonem.
It is because I saw Seton, with lavish generosity, share his ideas with all who would accept, in America, that I am confident he did likewise in England, and especially so when he found so eager a listener as Baden Powell.	Protože jsem viděl Setona, jak se v Americe s velkorysou štědrostí dělil o své myšlenky se všemi, kdo je chtěli přijmout, jsem přesvědčen, že tak činil i v Anglii, a to zejména tehdy, když našel tak dychtivého posluchače, jakým byl Baden Powell.
How great was this contribution of ideas by Seton there is no way of knowing.	Neexistuje žádný způsob, kterým by se dalo určit, jak velký byl jeho myšlenkový přínos.
Does the chemistry of ideas explain how two original ideas, when suitably mixed, may produce a third that bears little or no resemblance to either of its contributing parts?	Dokázala by chemie myšlenek vysvětlit, jak může reakcí dvou myšlenek, když se smíchají ve vhodném poměru, vzniknout myšlenka třetí, která se vůbec nepodobá, a nebo jen velmi málo, ani jedné z těch původních?
It was during the latter part of 1908, and more particulary during 1909 that the influence of the English Boy Scout Movement began to be felt in America.	Bylo to až v druhé polovině roku 1908 a zejména v roce 1909 co se v Americe začal projevovat vliv anglického skautského hnutí.
Copies of the English Handbook were found here and there and visitors returning from England began to tell about the Scouts.	Tu a tam se objevil výtisk anglické příručky a návštěvníci vracející se z Anglie začali vyprávět o skautech.
In Toronto, Canada, “Scouting for Boys” was presented to the boys' cabinet in the Y.M.C.A. and received with ridicule, finally being voted down.	Když ukázali v kanadském Torontu knihu „Skauting pro chlapce” (Scouting for Boys) chlapeckému výboru Y.M.C.A., byla přijata s posměchem a při závěrečném hlasování zamítnuta.
The older boys thought it savored of the “tin soldier idea”.	Starším chlapcům to přišlo jako „nápad cínového vojáčka".
They pictured each other Scouting round the country, hiding from the enemy behind trees and rocks.	Představili si, jak procházejí coby skauti krajinou a při tom se schovávají před nepřítelem za stromy a kameny.
The word “Scouting” suggested eavesdropping and snitching.	Slovo „skauting” u nich evokovalo špehování a donášení.
To be a Scout, (they thought) was not a very honorable distinction, so they turned it down, but were unanimous in desiring some kind of a group program.	Být skautem (podle nich) nebylo nic nač by mohl být někdo hrdý, proto ho odmítli, ale zároveň si všichni do jednoho přáli najít nějakou vhodnou programovou náplň pro práci skupiny.
Then, just as a few years earlier, some leaders had picked this and that from the Seton Indian program, they began to pick and choose what they thougt desirable from the Scout program.	A tak, si ze skautské činnosti někteří vedoucí vzali jen to, co se jim hodilo, stejně, jako si o několik let dříve vzali jen to co se jim hodilo z činnosti Setonových Indiánů.
Thirty two groups were organized, but the three groups which followed the Scout program most closely proved to be the most successful.	Objevilo se 32 organizovaných skupin, ale jen tři z nich, které se nejvíc řídily skautským programem, se ukázaly jako úspěšné.
In October 1909 a public meeting was called by some prominent military man who had visited Great Britain the preceding summer and been impressed with the Scout Movement.	V říjnu 1909 jeden významný voják, co v létě předchozího roku navštívil Velkou Británii a byl nadšen skautským hnutím, svolal veřejnou schůzi.
The meeting was held in the Armory but the speakers assured the audience that Baden Powell clearly stated that the Movement was non military in its purpose.	Setkání se konalo v kasárnách, ale řečníci ujistili přítomné, že Baden Powell jasně prohlásil, že jeho hnutí nemá vojenský účel.
A council was organized, the city divided into seven divisions with local committees and some 1500 boys were enrolled.	Byla zorganizována rada, město bylo rozděleno do sedmi divizí s místními výbory a zapsáno asi 1500 chlapců.
In England, in the beginning of Scout popularity, they had to contend with “Monkey Scouts”, so in Canada the same thing occurred.	V Anglii, se v počátcích skautské popularity potýkali s „opičími skauty” (Monkey Scouts), a v Kanadě se vyskytla stejná záležitost.
Irresponsible groups began to ape the Scouts and bring discredit on the genuine Scout Movement.	Nezodpovědné skupiny se začaly opičit po skautech a diskreditovat skutečné skautské hnutí.
In both cases a strong organization was needed to suppress and restrain these “monkey patrols”.	V obou případech bylo zapotřebí silné organizace, která by vliv těchto „opičí hlídek” potlačila a omezila.
It has always seemed to me that Seton's organization suffered more from “monkey Indians” or irresponsible and incapable imitators than from any other cause, and no adequate governing body undertook to remedy this problem.	Mně se vždy zdálo, že Setonova organizace trpěla spíše „opičích indiánů” nebo nezodpovědnými a neschopnými napodobiteli než jakoukoli jinou příčinou a žádný odpovídající řídící orgán se nepokusil tento problém napravit.
When the English Boy Scout Handbook began to appear in scattered localities in the U.S.A. various leaders of boys in various ways began to adapt and modify and pick and choose from the program.	Když se anglická skautská příručka začala objevovat na v různých místech USA, začali si ji různí vedoucí chlapců různými způsoby přizpůsobovat, upravovat a vybírat z programu.
These efforts ranged all the way from merely adding a little Boy Scout garnishing to an existing program, to a whole hearted effort to try the entire program with a newly organized group.	Tyto snahy sahaly od pouhého přidání malé skautské ozdoby do stávajícího programu až po upřímnou snahu vyzkoušet celý program s nově organizovanou skupinou.
In addition to the danger of disintegration came the danger of exploitation.	Kromě nebezpečí rozpadu hrozilo i nebezpečí vykořisťování.
The “swivel chair Scout Master” who wanted all the honor while an assistant did all the work, was sometimes a Sunday School teacher and sometimes a Clergyman eager to capture the following of the boys for the benefit of his organization or special interest.	Skautský vedoucí s "otočnou židlí", který chtěl mít všechnu čest, zatímco pomocník dělal všechnu práci, byl někdy učitel nedělní školy a někdy duchovní, který chtěl získat přízeň chlapců ve prospěch své organizace nebo kvůli jiného svého zájmu.
There were others who would like to have exploited this new interest, and it soon became apparent that some kind of National supervison was necessary.	A objevili se i jiní, co by chtěli využít tohoto nového zájmu ve svůj prospěch, takže se velice záhy ukázalo, že nějaká kontrola a dohled z celonárodního centra bude nutností.
It was my privilege, early in 1910, to call together a group of men interested in the leadership of boys and to propose the forming of a National Comittee.	A mým privilegiem bylo, že se mi dostalo té cti, abych počátkem roku 1910 svolal skupinu mužů co se zajímali o to jak se mají vést dospívající chlapci, a při té příležitosti je vyzval aby společně vytvořili tenhle celonárodní výbor.
The meeting resulted in the appointment of a Committee on Organization, with executive powers, pending the organizing of a permanent National Comittee.	Výsledkem téhle schůzky bylo jmenování organizačního výboru s výkonnými pravomocemi, který měl fungovat až do té doby, než bude ustaven stálý celonárodní výbor.
The unanimous choice for Chairman of this organizing Committee was Ernest Thompson Seton, and later, when the permanent organization was completed, he was unanimously chosen as “Chief Scout”.	Předsedou tohoto organizačního výboru byl jednomyslně zvolen Ernest Thompson Seton a později, když byla už vytvořena stálá organizace, byl také jednomyslně zvolen do funkce "Skautského náčelníka" (“Chief Scout”).
As I look back on the five years that followed, and recall how whole heartedly he threw himself into an effort to promote the Boy Scouts of America at he beginning of this period, and how grieved he was at the end, I realize something of the tragedy and disappointment that overtook him. No man could have been more generous with his time and effort.	Když se dnes ohlédnu zpět na těch pět let co následovalo a vzpomenu, jak se na začátku tohoto období z celého srdce vrhl do úsilí o podporu amerických skautů a jak byl na jeho konci zarmoucený, uvědomím si něco o tragédii a zklamání, které ho postihly. Nikdo nemohl být velkorysejší ve svém čase a úsilí.
His zeal and energy were astounding.	Jeho zápal a energie, kterou do toho vložil, byly ohromující.
He wanted to contribute all of his Woodcraft Indian program to this new movement, to have it merge in the blood stream and lost its identity as a separate outside movement.	Chtěl do tohoto nového hnutí vložit celý svůj indiánský program Woodcraft, aby se s ním spojil do jednoho proudu, i za cenu toho, že tím jeho vlastní samostatné hnutí přišlo o svou identitu.
He stood prepared to give freely all of his ideas and experience and ability.	Byl připraven poskytnout všechny své nápady, zkušenosti a schopnosti.
He was astounded at the reluctance of this new Committee to swallow at a gulp what he was so eager to give.	Byl ohromen neochotou tohoto nového výboru spolknout jedním dechem to, co mu tak velkoryse a ochotně nabídnul.
With increasing bewilderment it dawned upon him that this new movement in America, true to form, only wanted to pick and choose from the program that he had created.	S narůstajícím rozčarováním zjišťoval, že tohle nové hnutí v Americe, tak poplatné svému vzoru, si chce vybrat z programu co pro ně vytvořil, vybrat jen to co se mu hodí.
To him it seemed that the tendency was to choose the less important, and ignore the more important items in his original program.	A měl pocit, že má tendenci vybírat si jen to méně důležité, zatím co ty důležité body jeho původního programu ignoruje.
At the beginning of the Scout Movement in America, the name of Ernest Thompson Seton was a great asset, for he was nationally known through his books and lectures, and recognized, (as ever) as an authority in Nature Study, Woodcraft and Indian lore.	Na počátku skautského hnutí v Americe bylo jméno Ernesta Thompsona Setona velkým přínosem, protože díky svým knihám a přednáškám byl znám po celé zemi a (vždy) uznáván coby autorita v oblasti studia přírody, woodcraftu a indiánských tradic.
This new, vaguely understood and much misunderstood movement needed a sponsor of National reputation.	Toto nové, nejasně chápané a značně nepochopené hnutí potřebovalo sponzora co měl celonárodní renomé.
Only those who were on the inside of the Movement in those early, hectic days, have any idea of the confusion that prevailed on the outside.	Jen ti, co byli v prvních hektických dnech u toho jak vznikalo tohle hnutí, mají představu o zmatku, který panoval navenek.
The newspapers of the country heralded the formation of the National Committee, and letters poured in at a rate that swamped the newly opened office.	Noviny v celé zemi zvěstovaly založení Národního výboru a dopisy přicházely takovou rychlostí, že zahltily nově otevřenou kancelář.
There was pressure to send out quickly some leaflets giving information to inquirers.	Byl vyvíjen tlak na rychlé rozeslání letáků s informacemi pro tazatele.
Seton undertook to write a manual under speed pressure, and the pressure of “Americanizing” the English Manual sufficiently to make it acceptable in the United States.	Seton se pod ohromným tlakem pustil do psaní příručky, aby v co nejkratším čase vytvořil "amerikanizovanou" verzi anglické příručky, která by byla akceptovatelná ve Spojených státech.
Seton worked night and day on this thankless job and the hurriedly printed manual was ready for distribution at the dinner given to Baden Powell in New York in September 1910.	Na této nevděčné práci pracoval dnem i nocí a narychlo vytištěná příručka byla připravena k distribuci již na večeři uspořádané pro Badena Powella v New Yorku v září 1910.
It served its purpose in helping stem the flood of inquiries while an Editorial Committee undertook to revise the material more carefully for a second edition.	Splnila svůj účel a pomohla zastavit příliv dotazů, zatímco redakční výbor se zavázal k pečlivější revizi materiálu pro druhé vydání.
Small wonder that that first hurried edition proved inadequate when one listened for hours to the committee on revision as it debated what should go into that second edition, and how it should be phrased.	Není divu, že se toto první uspěchané vydání ukázalo jako nedostatečné, když člověk celé hodiny poslouchal revizní komisi, která diskutovala o tom, co by se mělo dostat do druhého vydání a jak by to mělo být přeformulováno.
In August 1910, Seton conducted an experimental Scout camp at Silver Bay, New York.	V srpnu 1910 uspořádal Seton experimentální skautský tábor v Silver Bay ve státě New York.
In some ways this might have been considered a “make shift” camp for it started out with one idea, and then tried to adapt itself to another.	V jistém smyslu se ten tábor dal považovat za "make shift", protože započal s cílem prezentovat jednu myšlenkou a pak se ho pokoušel přizpůsobit myšlence jiné.
It was a typical case of “the mingling of the waters of two great rivers”.	Jednalo se o typický případ "smísení vod dvou velkých řek".
The camp had its origin in a challenge.	Ten tábor vznikl na základě výzvy.
In the previous year I had said to Seton, in effect, “Yes, your camp is fine, your ideas are fine, but just how far our Y.M.C.A. leaders will accept them is another question.	O rok dřív jsem totiž Setonovi řekl: “Ano, váš tábor je fajn, vaše nápady jsou fajn, ale jak dalece naši vedoucí v Y.M.C.A. váš program přijmou, je jiná otázka.
Will your ideas work with the kind of older boys with whom we have to deal?	Budou vaše nápady fungovat i u starších chlapců, se kterými máme co do činění?
Are you willing to demonstrate to a group that I will assemble at Silver Bay, New York, next August?”	Jste ochoten ho ukázat skupině, kterou shromáždím v Silver Bay, v New Yorku, v srpnu příštího roku?"
Without hesitation, Seton accepted the challenge and prepared to demonstrate how the “Woodcraft Indians” would conduct a camp.	Bez sebemenšího zaváhání tuhle výzvu přijal a připravil se aby nám předvedl, jak by se měl vést tábor "Woodcraft Indians".
We agreed in advance on several lines of procedure that were not in common use in Y.M.C.A. boys' camps.	Předem jsme se dohodli na několika postupech, které nebyly na chlapeckých táborech Y.M.C.A. běžné.
Among them were these:	Byly mezi nimi tyto:
Only volunteer leadership - no paid help of any kind.	Pouze dobrovolné vedení - žádná placená pomoc.
Twenty groups of 6 older boys and one volunteer adult, from 20 different cities.	Dvacet skupin po šesti starších chlapcích a jednom dospělém dobrovolníkovi z 20 různých měst.
No chef. Each group to do its own cooking.	Žádný šéfkuchař. Každá skupina si vaří sama.
No competitive sports.	Žádné soutěživé sportovní disciplíny.
Each group to make and bring its own tepee.	Každá skupina si vyrobí a přinese vlastní týpí.
Each boy to bring one six foot bow and 6 arrows.	Každý chlapec si přinese jeden šestistopý luk a 6 šípů.
Tepees to be pitched at random but no one within 100 feet of any other.	Týpí se staví náhodně, ale nikdo nesmí stát ve vzdálenosti menší než 100 stop od jiného týpí.
Each group to make its own fireplace for outdoor cooking, etc.	Každá skupina si vytvoří vlastní ohniště pro venkovní vaření apod.
All of these preparations, were made before the Boy Scouts of America was organized, but before the Camp convened, Seton had become the Chief Scout of that organization.	Všechny přípravy se uskutečnily dříve, než byla založena organizace Boys Scouts of America, ale ještě než ten tábor započal, byl Seton zvolen jejím náčelníkem.
He had to face the problem of merging the ideas of the Woodcraft Indians with which he was familiar, with the ideas of the new and somewhat vaguely understood ideas of the Boy Scouts with which he was less familiar, but of which he was looked upon as the National Leader or Chief.	Musel se tedy vypořádat s problémem, jak spojit myšlenky Woodcraft Indians, se kterými byl důvěrně obeznámen, s myšlenkami nových a poněkud nejasně chápaných Boy Scouts, o kterých toho moc konkrétního nevěděl, ale které měl, coby celonárodní vůdce a náčelník také hájit.
The situation was a difficult one, but his response was typical.	Situace byla obtížná, ale jeho reakce byla typická.
He threw himself with abandon into the enterprise giving not only two full weeks of time at the camp but also time in the preparation.	Do podniku se vrhl s plným nasazením a věnoval mu nejen celé dva týdny v táboře, ale také čas na přípravu.
He brought equipment, tracking irons, gorgeous blankets, tom-toms, etc. and all entirely at his personal expense.	Dodal veškeré vybavení, stopovací želízka, nádherné deky, tom-tomy atd., a to vše na své osobní náklady.
He kept 120 boys of High School age so busy for two weeks doing things they had never done before that they had neither the time nor the inclination to play a game of base ball although a fine athletic field and all equipment was within a few hundred yards of the camp.	Po dva týdny zaměstnával 120 chlapců středoškolského věku věcmi, které nikdy předtím nedělali, takže neměli čas ani chuť zahrát si baseball, přestože v okruhu několika set metrů od tábora se nacházelo pěkné atletické hřiště s veškerým vybavením.
He experienced no difficulty in interesting the boys and giving them one of the most unique and enjoyable adventures of their lives.	Nebylo mu zatěžko chlapce zaujmout a připravit jim jedno z nejjedinečnějších a nejpříjemnějších dobrodružství jejich života.
It was only when he remembered that he was Chief of the Boy Scouts that the difficulty began.	Teprve když si vzpomněl, že je náčelníkem skautů, začaly potíže.
He as sincerely trying to conduct the camp on Boy Scout lines, and yet incorporate into it the heritage of the Woodcraft Indians.	Upřímně se snažil vést tábor podle skautských zásad, a přitom do něj začlenit zkušenosti s Woodcraft Indians.
It is because his position in this camp illustrates so well his position in trying to merge these two movements into one that I mention it here.	Zmiňuji se o tom, protože jeho pozice na tomto táboře velice dobře ilustruje jeho následnou snahu skloubit tahle dvě hnutí do jednoho.
The two programs might have much in common, but there certainly were points here they could not mix.	Oba programy sice mají mnoho společného, ale rozhodně zde byly body, které se nedaly smíchat.
Baden Powell was a conformist by inclination I think, as well as in experience.	Baden Powell vykazoval, dle mého názoru, svými sklony i zkušenostmi všechny znaky konformismu.^[1]
Seton was non-conformist by nature, inclination and experience.	Zato Seton byl svým založením, sklony i zkušenostmi zcela nekonformní.
Baden Powell, by training, a military man, saw all the virtues that inhered in discipline, organization, regularity, standardization, etc., etc.	Baden Powell, vycvičený voják, viděl všechny přednosti, které se skrývají v disciplíně, organizaci, pravidelnosti, standardizaci atd., atd.
Seton was more than non-military; he was anti-military.	Seton byl víc než nevoják. Byl proti vojákům.
He hated to see tents all pitched in a straight line.	Nesnášel, když viděl stany postavené v jedné přímce.
He refused to rise, go to meals, go to bed at a certain time, and on bugle call.	Odmítal vstávat, chodit na jídlo, či chodit spát v určitou dobu, na zatroubení.
He insisted on freedom to follow inclination and the liberty of doing what you want to do when you want to do it.	Trval na tom, aby se každý svobodně následoval svoje pohnutky a svobodně si dělal co chce a kdy chce.
How could any one expect a non-military, non-conformist nature to follow a plan devised by a man of miliary instincts and great respect for the values of conformity.	Jak by někdo mohl očekávat, že nevojenská, nekonformní povaha bude následovat plán vypracovaný mužem s vojenskými instinkty a velkou úctou k hodnotám konformity.
In the Camp, he tried his best to follow Boy Scout tradition, but the Indian Scout tradition could not be suppressed for it was involuntary, and naturally it prevailed.	Na tom táboře se sice snažil ze všech sil dodržovat skautské tradice, ale indiánské skautské tradice se nedaly potlačit, protože jejich potlačování bylo nepřirozené, takže přirozeně převládaly.
I think that group of boys enjoyed Seton's way of camping more than they would have enjoyed a more stereotyped way, but how much of that was due to Seton's magnetic personality, it is hard to say.	Myslím, že tahle skupina chlapců si Setonův způsob táboření užívala víc, než by si užívala stereotypnější způsob, ale těžko říct, nakolik to bylo způsobeno charismatem Setonovy osobnosti.
The Boy Scout program does not demand so versatile a leadership, or so unique a type.	Skautský program nemá tak vysoké nároky na všestrannost a jedinečnost vůdce.
It is easier to find ten men who can successfully lead in the Scout program that it is to find one man who can measure up to the peculiar demands of the Woodcraft Indian program.	Je mnohem jednodušší najít deset lidí, co dokáží vést skupinu dle skautského programu, než jedince, schopného vyhovět zvláštním nárokům programu Woodcrafterských Indiánů.
Mechanical drawing, with T Square ruler and compass is difficult enough, but the high degree of artistic talent needed to produce an acceptable oil painting is beyond the average man.	Pro průměrného člověka není snadné nakreslit pomocí pravítka a úhloměru technický výkres, ale k tomu aby namaloval obstojnou olejomalbu potřebuje navíc notnou dávku talentu.
One finds difficulty in comparing the value of a simplified program that anyone can follow with one that is so difficult that only relatively few can attain it.	Je velmi obtížné srovnávat hodnotu zjednodušeného programu, co může být následován každým, s takovým, jehož nárokům vyhoví jen málokdo.
I have been entertained in six different houses that Seton has built; three in Connecticut, and three in New Mexico.	Navštívil jsem šest různých domů, které Seton postavil. Tři v Connecticutu a tři v Novém Mexiku.
No one of these houses resembles an other.	Každý byl jiný.
All defy architectural tradition, yet all are practical, and to me, beautiful.	Všechny se vymykají zásadám architektury, ale jsou praktické a z mého hlediska i krásné.
Seton says Nature authors a straight line and a flat color, for her lines are curved or crooked and her colors are mixed, or mottled.	Seton říká, že příroda je autorem rovné linie a rovné barvy, protože její linie jsou zakřivené nebo křivé a její barvy jsou smíšené nebo skvrnité.
So when he builds a house, he follows nature rather than convention.	Takže když ty domy stavěl, inspiroval se spíš přírodou než konvencemi.
He sees no reason why a ridge pole should be straight, for a graceful curve looks better to him.	Neviděl žádný důvod, proč použít rovný hřebenový trám, když jemné zakřivení vypadalo lépe.
He sees no good reason for laying slates on the roof in even rows, and of the same color and shape, so, with many colored slates of many shapes and sizes laid on irregularly, and with broken corners, he produces the mottled effect, producing in his crooked, irregular roof a thing of beauty.	Nevidí žádný dobrý důvod, proč by měly být břidlicové tašky stejné barvy a tvaru, na střeš vyskládané v rovných řadách. Takže použil barevné břidlice různých tvarů a velikostí, s ulámanými okraji, pokládané zcela nahodile, což vytvořilo na jeho křivé, nepravidelné střeše nádherný efekt barevných skvrn.
He sees no good reason why any two sides of a house need be painted the same color, nor why any one side should be all of one color, so I discovered one side of his house in a rose color at a lower corner, fade away into cream or buff color in the diagonal corner.	Nevidí žádný dobrý důvod, proč by dvě strany domu měly být natřeny stejnou barvou, ani proč by jedna strana měla být celá v jedné barvě, a tak jsem objevil jednu stranu jeho domu v růžové barvě v dolním rohu, která v diagonálním rohu přechází do krémové nebo buff barvy.
Another side of the house started with pale green at one corner, flecked with spots of yellow, and faded into a delicate yellow flecked with tiny green specks.	Další strana domu začínala v jednom rohu bledě zelenou barvou posetou žlutými skvrnami a bledla do jemné žluté poseté drobnými zelenými skvrnkami.
The whole effect revealed the spirit and the handiwork of an artist.	Celé to působilo duchem a ruční prací umělce.
Seton is not only unconventional in a passive way, but he is in open rebellion against many conventions that to him seem absurd.	Seton není nekonvenční jen pasivním způsobem. Otevřeně se bouří proti mnoha konvencím, které mu připadají absurdní.
He is absolutely fearless physically and spiritually.	Je zcela nebojácný nejenom po fyzické, i duchovní stránce.
He is an individual who towers above the crowd and refuses to be led by any mere majority vote.	Je to osobnost, která ční nad davem a odmítá být jeho součástí a nechat se vést pouze rozhodnutím většiny.
It has been said of “the bull in the china shop” that there is nothing bad about the bull, nor anything bad about the china shop, but it is merely a bad combination.	Když hovoříme o "slonu v porcelánu", nevypovídá to nic špatného o slonech, ani o porcelánu, jen o nevhodné kombinaci.
Seton in the woods, unhampered and unrestrained, was magnificent but placed in a position where he was hemmed in by convention and regulation, and where a strong committee with various points of view had to be convinced before he was free to act, was quite another matter.	Seton v lese, bez zábran a omezení, byl skvělý, ale v situaci, kdy ho omezovaly konvence a předpisy a kdy musel přesvědčit silný výbor s různými názory, aby mohl svobodně jednat, to bylo něco docela jiného.
Give him a free hand in building a house, and he will develop the kind of house that never was seen before, and it will be efficient and economical and beautiful.	Dejte mu volnou ruku při stavbě domu a on vytvoří dům, jaký tu ještě nebyl, a bude efektivní, úsporný a krásný.
Given a free hand in an organization that he could dominate and control, an original and effective program would be developed, but tie him down to any stereotyped program, no matter how good and he was not happy.	Kdyby měl volnou ruku v organizaci, kterou by mohl ovládat a kontrolovat, vznikl by originální a účinný program, ale kdyby ho svázali s jakýmkoli stereotypním programem, ať by byl sebelepší, nebyl by šťastný.
His ideas came too freely to be fitted into any semi-rigid scheme.	Jeho nápady přicházely příliš volně na to, aby se daly zařadit do nějakého polotuhého schématu.
He could change his mind in the twinkling of an eye.	Mohl změnit názor během okamžiku.
Something would arrest his attention and a new idea would spring into being.	Něco upoutalo jeho pozornost a zrodil se nový nápad.
I am not sure that I know what is meant by “dynamic equilibrium” but there was about him that suggestion of a dynamic power held in leash, that might break loose.	Nejsem si jistý, zda vím, co znamená "dynamická rovnováha", ale bylo v něm cítit, že dynamická síla je držena na vodítku, které se může každou chvílu utrhnout.
The power of a great National organization lies not so much in the ability of any one man, no matter how capable, who will furnish all the ideas, as in a welding together of the ideas of many strong men of divergent abilities and experiences.	Síla velké národní organizace nespočívá ani tak ve schopnostech jednoho člověka, ať už jakkoli schopného, který poskytne všechny myšlenky, jako spíše ve spojení myšlenek mnoha silných mužů s různými schopnostmi a zkušenostmi.
To build an organization around the personality of one indispensable man is to risk utter collapse when such a man drops out.	Postavit organizaci na osobnosti jednoho nepostradatelného člověka znamená riskovat naprostý kolaps, když takový člověk vypadne.
To build an organization on the fused contributions of many strong men makes possible an uninterrupted succession as in time one by one each man in the group must eventually be replaced.	Vybudování organizace na základě sloučených příspěvků mnoha silných mužů umožňuje nepřetržitou posloupnost, protože časem musí být každý muž ve skupině postupně nahrazen.
To build a national organization around such an extraordinary and irreplaceable man as Seton would be to court ultimate disaster, but to put his many original, and oft times revolutionary ideas into a common melting pot seemed to have insuperable difficulties.	Vytvořit národní organizaci kolem tak výjimečného a nenahraditelného člověka, jakým byl Seton, by znamenalo připravit se o život, ale vložit jeho mnohé originální a často revoluční myšlenky do společného tavicího kotle se zdálo být nepřekonatelně obtížné.
It is no more possible for Seton to have a successor than for Thomas Edison, but the contributions of these two men will never die.	Není možné, aby Seton měl nástupce, stejně jako Thomas Edison, ale přínos těchto dvou mužů nikdy nezemře.
No one will arise who will be exactly like either of them, but many men will profit by their discoveries.	Nevznikne nikdo, kdo by byl přesně jako oni dva, ale mnoho lidí bude mít z jejich objevů prospěch.
Baden Powell was right when he said “The Boy Scout Movement has had many fathers”, and he publicly acknowleged that Seton was one of them.	Baden Powell měl pravdu, když řekl, že "skautské hnutí mělo mnoho otců", a veřejně přiznal, že Seton byl jedním z nich.
It would at least approximate the truth if one would say “The Woodcraft Indians had but one father”.	Přinejmenším by se blížilo pravdě, kdybychom řekli "Woodcraftští indiáni měli jen jednoho otce".
Once I heard Baden Powell tell of how he went about the task of developing a training school for Scoutmasters.	Jednou jsem slyšel Badena Powella vyprávět, jak se pustil do přípravy školy pro skautské vedoucí.
He consulted all the leading educators he was able to contact.	Poradil se se všemi předními pedagogy, které mohl kontaktovat.
The result was a list of over 200 books, each one of which was regarded as absolutely indispensable by someone of recognized ability.	Výsledkem byl seznam více než 200 knih, z nichž každá byla považována za naprosto nepostradatelnou pro člověka s uznávanými schopnostmi.
He said it was evident that such a reading course for Scoutmasters was impossible so he started a practise school rather than a theoretical school.	Řekl, že je zřejmé, že takový čtenářský kurz pro skautské vedoucí není možný, a proto založil spíše praktickou než teoretickou školu.
The incident reveals the man who was eager for collaboration and ever seeking it in a widespread field.	Tato událost odhaluje člověka, který toužil po spolupráci a neustále ji vyhledával na širokém poli.
When Seton started his “College of Indian Wisdom” at Santa Fe, he brought in some educators, and some teachers of practical crafts, including a number of Indians.	Když Seton otevřel v Santa Fe svoji “Školu indiánské moudrosti” (“College of Indian Wisdom”), přivedl do ní kromě pedagogů a učitelů praktických řemesel, také několik Indiánů.
Valuable as was this “outside help” the fact remained that Seton himself was the Chief ingredient in the course and without him the enterprise could not continue.	Jakkoliv cenná byla tato “pomoc zvenčí” faktem je, že tím nejdůležitějším elementem těchto kurzů byl Seton sám a bez něj by ten podnik dál nemohl pokračovat.
It is impossible for him to cast his mantle on the shoulders of another man or spread it effectively over the shoulders of a group of men, for his mantle does not fit any shoulders but his own.	Je nemožné, aby ten svůj plášť hodil na ramena jiného člověka, nebo ho přehodil přes ramena nějaké skupiny lidí, protože ten jeho plášť se nehodí na žádná jiná ramena než jsou ty jeho vlastní.
The school that Baden Powell started, because of its simplicity, can he carried on without him, but I do not see on the horizon any one who can take Seton's place at the centre of the “College of Indian Wisdom”.	Škola, kterou rozjel Baden Powell, může fungovat i bez něj protože je mnohem jednodušší, ale na “Škole indiánské moudrosti” nevidím na obzoru nikoho, kdo by mohl zaujmout Setonovo místo.
I shall always think of Ernest Thompson Seton throwing off sparks like an emery wheel – broadcasting ideas.	Vždycky budu myslet na Ernesta Thompsona Setona, který sršel jiskrami, nápady co šířil všude kolem, jako brusný kotouč.
I shall always think of him as on the giving end of the line, not the receiving end.	Budu na něj vždycky myslet jako na toho, kdo nakonec vždy dával víc než přijímal.
The words of Robert Browning sing in my ears as I think of him:	Když o něm přemýšlím, zní mi v uších slova písně Roberta Browninga:
$1 “Rejoice we are allied To that which doth provide And not partake, effect and not receive! A spark disturbs our clod; Nearer we hold to God Who gives than of His tribes that take, I must believe.” $2	$1 “Těšme se, jsme spojeni To je co nám dal Aniž by tím získal slávu. Nic nepřijal! Jiskrou probudil nás z hlupství; Ach jak blízko bylo k Bohu Jenž dávál, víc než jeho kmeny braly A tomu jsem svou víru dal.” $2 Pátý verš, z Browningovy básně Rabbi ben Ezra^[2] do češtiny přeložil Keny
E.M.R. in draft: … about 8 or 9 years.	E.M.R. v konceptu: … kolem 8 či 9 let.
E.M.R in draft: … at all about the accumulations* possessions.*	E.M.R v konceptu: … a o hromadění* majetku vůbec.*
Y.M.C.A. office was in the 1902 year in a building on the corner of the Fourth Avenue and 23rd Street. Madison Square Park, where was first public exhibition of the Seton Indians, was practically around the corner and Waldorf-Astoria hotel was about a quarter of an hour’s walk away. The Fourth avenue was renamed Park Avenue in 1959.	Kancelář Y.M.C.A. se v roce 1902 nacházela v budově na rohu Čtvrté avenue a 23. ulice. Madison Square Park, kde se konala první veřejná produkce Setonových indiánů, byl odtamtud prakticky za rohem a hotel Waldorf-Astoria byl vzdálen asi čtvrt hodiny chůze. Čtvrtá avenue byla v roce 1959 přejmenována na Park Avenue.
The original $1, which stood on the corner of 5th Avenue and 34th Street, was actually complex of two hotels. Buildings was demolished in 1929 (the owners built a new hotel of the same name elsewhere) and on the original plot was built in 1931 $2 – until 1970 the tallest building in the world.	Původní budovu $1, která stála na rohu 5. avenue a 34. ulice, tvořily ve skutečnosti dva hotely. Roku 1929 byly obě budovy zbourány (majitelé postavili nový hotel stejného jména na jiném místě) a na původní parcele byl roku 1931 postaven $2 – až do roku 1970 nejvyšší budova na světě.

↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Konformita
↑ Browning, Robert: Dramatic personæ. Chapman and Hall, London, 1864. p. 78, zdroj^➚

[1] ttps://cs.wikipedia.org/wiki/Konformita

[2] Browning, Robert: Dramatic personæ. Chapman and Hall, London, 1864. p. 78, zdroj^➚

[1]

[2]

Neregistrovaný

Hledat

pokus

Jmenné prostory

Více

Možnosti stránky

Navigace

Thewoodcraft.org

Navigace

Wiki nástroje

Wiki nástroje

Neregistrovaný

Hledat

pokus

Navigace

Wiki nástroje

Nástroje ke stránkám

Kategorie