Vatra r. 5 č. 2 (časopis LLM)

Z thewoodcraft.org
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.

1)Vatra - List Ligy lesní moudrosti, ročník pátý - 2

VATRA LIGY LESNÍ MOUDROSTI

Z OBSAHU: St. K. Neumann: Kukuřičné chleby; Seton: Liga Lesní Moudrosti; Libek Svoboda: Špačci; Dr E. Rádl: Z řeči ke studentům; Dr F. W. Foerster: Strach ze smíchu; Pavel Sula: Studánka; Gamma: Předjaří; Leoš Janáček: Sedm havranů; Potměšil - Kolda: Teplá čí studená; S lodí na vodu; Sůva: Hry; S. Vohánka: Náš dědeček; Práce na jaře

VYCHÁZÍ ŠESTKRÁT KOČNĚ

ROČNÍK PÁTÝ2)VATRŮU Lesní Moudrosti vydává za redakce Frant. Kupky, učitele, Praha VII., Plynární 1274, (Legie malých) Československá Liga Lesní Moudrosti (Junácká obec, Psohlavců a Hor, chlapců), Praha II,, Petrské nábř., Skautský domov, Náčelnictvo: Jar. Šimsa, náčel- ník, Praha II, Václavská ul, 6. Eugen Schart, jednatel, Praha- Žižkov, Karlova č. 15. Míla Vavrda, zahran, zpravodaj, Praha-Žižkov, Karlova 27. Členem se stává, kdo se přihlásí do kmene, nebo není-li v místě, přímo jednateli a kdo zachovává ustanovení Ligy. Při- hlášení jednotlivci jsou „strážemi“. Příspěvky (roční): do 14 let 16 Kč, do 18 let 22 Kč, nad 18 let 26 Kč, v čemž je zahrnuto i předplatné na Vatru. Sama Vatra ročně 12 Kč. Administrace Vatry: Jan Věrel, Praha VII., V háji 1204. The Woodcraft League of Czechoslovakia. Jar, Šimsa, President and Chief, Praha II, Václavská 6. Eugen Šchart, executive secretary, Praha- Žižkov, Karlova 1 5. Míla Vavrda. International Recorder, Praha-Žižkov, Karlova 27,

Z NÁČELNICTVA LIGY

Vatra č. 1. překvapila svou obálkou. Všeobecně se líbí. Pište redaktoru, jak se Vám zamlouvá obsahově, Vaše podněty a rady budou mu vodítkem při řízení dalších čísel Vatry. Stále ještě získávejte nové předplatitele. Ke spolupráci ve Vatře přihlásili se: p. Dr. Vladimír Kučera, pí Zděna Irma Trnková, sl. Zdeňka Košáková, zahr. architekt, p. profesor J, Smotlacha, ředitel Ustavu pro tělocvik a sport (tělesnou výchovu) při universitě Karlově, Dr. J. S. Procházka, dále zoolog p. S. Vohanka, který letos po druhé odjíždí za výzkumy do Bulharska a Turecka. Pí Zd. I. Trnková, která poznala Americkou Ligu a práci Setonovu, neskrblí po- chvalou o Vatře a říká, že koná tutéž neocenitelnou službu mládeži v ČSR. jako skautské orgány v Americe. Studiu Indiánů věnovala hluboká vědecká studia a slibuje napsati nám pěkný článeček. Br. tajemník Buk vedl v neděli 27. února t. r. Chautauguu pro vůdce v Plzni. Bři Míla a Bingo navštívili kmen Želvy v Příbrami. Jejich zájezd byl velmi zdařilý. Hoši se naučili mnoho nových věcí. O velikonocích dlel písmák Ligy br. E. Schart v Moravské Ostravě na sněmu moravsko-slezské župy. Br. Buk v Brně a Znojmu. Br. Míla odejel 9. IV. 27 na výchovný woodcrafterský kongres do Londýna. Br. Šilinger z Plzně věnoval Lize velký projekční přístroj. Náčelnictvo vyslovuje mu tímto své poděkování. Hospodářské a tiskové družstvo Les založěno v Praze ve smyslu našich stanov. Prvým podnikem je vydání kovových odznaků. Objednávejte u jednatele. Pro družstvo otevřen zvláštní účet u PŮŠ.

Náčelnictvo přijalo od poslední Rady důvěrníků do Ligy tyto kmeny: Znojmo, Rychnov n. K., Vimperk, Zvolen a druž. Bolevec, Vel. Kunčice, Pustkovec a Vratimov ve Slezsku a družinu Černých Vlčků v Praze VII. Stráže: Fr. Kaucký, V. Kazda, uč. Tanvald, V. Rouč, uč. H. Tanvald, A. Pospíšil, Jičín, Jós. Vl. Riečan, uč., Rokytovce, Slovensko, R. Robovská, uč., Tiačevo, Podkarpatská Rus, F. Podlaha, uč., Lázně Mšené, Jiří Kohoutek a Kadlčík, Kostelec n. Č. Lesy, Mil. Cubr, Krnov. Vítáme je srdečně do našeho středu a přejeme jim mnoho zdaru v jejich práci pro čsl. woodcraft.

Schůze Náčelnictva konají se čtrnáctidenně vždy v pátek večer ve Skautském domově. Hlasatel č. 4. a č. 5. byly rozeslány. Projednejte bedlivě uvedené v něm věci.

MÍLA: Z CIZINY

Naše zahraniční styky se upevňují. Nově bylo navázáno s Německem (Bund Wan- dervógel und Pfadfinder) a dle posledních zpráv získáváme Finsko a Bulharsko. Zatím co v Americe mají plné ruce práce s náhlým přílivem nového členstva se všech stran, v Anglii připravovali si 1odenní velikonoční tábor. V Jugoslavii j je zatím 7 kmenů se 190 členy. S radostí konstatujeme, že Srbové a Chorvaté přesto, že se tam ještě ne- uplatnil plně woodcraft, přijímají některé formy woodcrafterského směru. Bratři vydali 1. číslo časopisu „Ogenj“ s portretem E. T. Setona. Pěkný obsah. Doporučujeme k ode- bírání. Vychází 6krát ročně. Předplatné na rok 24 dinarů Přihlášky u písmáka.3)Kdybychom všichni, kolik je nás, za ruce vzali se spolem a ohraničili sluneční jas velikým kolem, kde by se vzal, tu by se vzal uprostřed kola malý spasitel a ten by všemu světu lámal a rozdával božího daru kukuřičnou žluť i žitnou běl, a byly by to zlaté chleby domácí M 1 a nestáli by kolem žebráci. s St. K. Neumann.

PROKOP KOUDELA

Několik dní před okamžikem, kdy by byl otevřel svou první knihu „„Cesta“, věnovanou ústředním praktikám junácké výchovy, v den 23. narozenin, kdy by se byl ptal sám sebe, jak dál, zavřel se nad ním hrob. Jako chlapec a student bystře postřehoval, originelně kladl otázky, úporně hledal sám na ně později odpovědi, vážně a soustře- děně studoval. Jako učitel stanul rázem mezi prvými reformátory — praktiky české výchovy a děti „Volné školy práce“ v Kladně nikdy nezapomenou jeho hluboké lásky k nim, lásky projevující se radostným programem pracovním. Jako junák byl první mezi těmi, kdož přinesli a zkoušeli Setonovy methody výchovné, dvakrát byl náčelníkem Lize, rok redaktorem Vatry. Jako člověk byl věrný, poctivý, k sobě neúprosný, jednoduchý, až asketicky žijící, ne- ustále soustředěný a jdoucí vpřed. Jeho socialism rostl z vidoucího už dětství a proto byl opravdový, neslevující a nevyvratitelný. Byl tím, se kterým všichni počítali a na jehož slova se čekalo. Ale sotva mohl zvednout zrak, aby řekl, co našel, zlomil se jeho život.4)SETON: LIGA LESNÍ MOUDROSTI

Brzy potom opustil dr. Gulick sbor náš, aby organisoval Dívky

Táborového Ohně (Camp Fire Girls) a E. M. Robinson jako tajem- ník Mezinárodního Hnutí Chlapců v Y. M. C. A. sorganisoval C. C. T. P. Každý si vzal něco z Indiánů L. M., a každý vykonal tím skvělé dílo, zvláště Boy Scouts. Mým přáním by jedině bylo, aby si byli vzali všechno, a kladli patřičný důraz na celé čtvero podstaty lidství, vedle nichž těchto devět zásad máme pro svou činnost: 1. Osvěžení pro obé pohlaví a všecky věky. 2. Táborový život, život v přírodě, jako v ideálním prostředí. 3. Samospráva za vedení dospělých, jako moudrá stezka mládí. 4. Kouzlo táborového ohně s jeho připomínkou památky našich předků. 5. Zálesácké zkušenosti, neboť zálesáctví bylo dávno nejstarší vědou lidstva. 6. Pocty podle stupnice, t. j. bez soutěží. Soutěž znamená: „Ať ostatní padnou.“ Stupnice znamená: „Povznes se sám.“ 7. Osobní zdobení za vyspělost. 8. Ideál hrdinský, vždy více povzbuzující než nějaká nauka. 0. Malebnost, romantičnost a krása ve všech věcech. Pro tělesný vývoj užíváme zavedených a mnohých nových her, všechny s měřením výkonnosti a dáváme přednost těm, které se hrají v přírodě. Ale učíme se také znáti význam a požadavky vý- živy, péče o tělo, povinnosti zdokonaliti a zkrásniti je. Učíme se nalézti smysl odívání, zdravotní význam slunečního světla, požeh- nání vzduchu, kliď noci. Pro rozumový vývoj obracíme se k lákavému poli studia pří- rody a pěstování rukodílných prací. Pro duchovní vývoj používáme kázně, posvátnosti a výchovy Sněmovního Kruhu, povzbuzení představivosti vybranými hrami, kouzla ohně, táborových povinností, dobrého občanství, zasvěco- vání, titulů, obřadů; symbolismu a pro starší členy (to jest přes patnáct) bdění, postů a pokání. Začínáme a končíme sněm zbož- ným uctíváním Velkého Ducha a moudrost, jež je základem každého zdravého náboženství, roste v táborových rozhovorech a v jemné síle ovzduší tábora. Tak Liga Lesní Moudrosti skýtá stále se rozvíjející program v přírodě cestou hry; program, jenž jde souběžně s dějinami na- šeho plemene, a jest tak přirozený a vítaný, že sdružuje rodinu dohromady, místo aby ji rozptyloval, uznává všechny hluboce ko- řenící pudy, hodí se oběma pohlavím a všem věkům, slabému i sil- nému, neboť nikdo není příliš mlád ani příliš stár, aby se nemohl z něho těšiti, vystříhává se všech nebezpečných vojenských a auto- kratických způsobů ovládání shora a ukazuje stejně nebezpečnou propast samosprávy mládeže bez vedení; spojuje nejlepší z obou. (Náš symbolism a činnost nesčetnými způsoby hledí 185)'obrátiti přechodný mysticism rostoucího k : Nikdo dnes nepochý uje o zdravosti pudu ke hraní, ale jest mnoho jiných pudů, které jsou stejně silné a ještě jsou pravým tabu. Na příklad pud zasvěcovati nováčka. To není jen lidský zvyk; to jest všude ve světě, kde je nějaká společenská skupina, i u zvířat. Nová slepice na dvoře, nový kůň na pastvě nebo nový pes ve smečce jsou ostatními přijímáni, to jest, jsou Šštváni, druzí dorážejí ; na ně a často je ztýrají, dokud jejich schopnosti a síly nejsou změ- : řeny a dokud ostatní nevědí, s kým se mohou měřit a jak se oni dovedou měřit s nimi. To znamená, že sociální jejich řád jest sta- noven. Pud ten je všeobecný. Je to skutečný instinkt zasvěcování, Když jsem prvně si toho povšiml a nemohl toho opomenouti, | řekl jsem: l „Dobrá; má-li tomu tak býti, necháme to tak, ale béru za to | zodpovědnost. Udělám to předpisem a veřejně; vhodné autority předpíší zkoušky zasvěcovací a použijí jich.“ Nyní máme dvanáct | požadavků, které všechny směřují k tomu, aby čekateli a jeho sou- | druhům dali záruku o něm, míru jeho vytrvalosti. VÍ Proto podporujeme pud zasvěcování, dáváme táboru půvabu a nikdo neutrpí škody. Ale ještě jsou tři pravidla, kterými s se mají říditi naše zábavy, na kterých lpíme. Předně: zábavu si musíš připraviti sám a ne kupovatipenězi. Naše dívky i chlapci si myslí, že nemohou ničeho užíti, nemají-li peněz. My je učíme, aby si připravili svou zábavu sami. Za druhé: tvá zábava musí mít důstojnost a ušlechtilost. Nikdo nesmí býti uražen ani tělesně ani duševně. Za třetí: největší kouzlo spočívá v říši před- - stav. Zábava čistě fysických základů není nejlepší nebo nej- trvalejší jakosti. Kromě těchto 3 zásad přijali jsme dávný a primitivní zvyk, dovolivše svým členům, aby za nějaký výkon dostali jméno. Kdysi jsme to činili docela lehko, ale nyní čest tu pokládáme za tak velikou, že nanejvýš dva v táboře padesáti hochů mohou dojíti této cti v létě. Noc před přijetím tohoto čestného jména musí čekatel zachovati bdění o samotě, daleko v lesích, což nazýváme vigilií. (X — Každý instinkt člověka dokazuje výchovnou cenu zpěvu, obřa- du, barev, dojímavosti citové krásy, radosti umění a smíchu; cenu vůní s jejich vyvoláním vzpomínek nozdrami; pokání s jeho uspo- kojením duše; půstu s jeho očištěním těla a ovládnutím duše; bdění s jeho duchovním probuzením; víry v dobrotu a přátelství Tvůrce. Tyto věci jsou založeny v lidské přirozenosti. To jsou věci světa neviditelného, to jsou myšlenky, jež mají svůj domov v okruhu kolem ohně. To jsou čtyři lampy zálesáckého ohně, věci duchovní. Kdo si může myslet, že by vytvořil člověka přezíraje je? Kdo ši může myslet, že bude mít trvání to zřízení, jež jimi pohrdá? 196)DĚTSKÁ KRESBA ZE ŠKOLY P. UČITELE ŠVARCE V PRAZE LÍBEK SVOBODA: ŠPAČCI Z DENÍKU 11LETÉHO JUNÁKA Náš soused, velký ctitel přírody, usmolil jednoho krásného dne v měsíci únoru budku pro špačky. Ihned budku přibil na tyč, ke které na konec přibil špičku vánočního stromku. Tyč s budkou přibil na plot mezi naším a jejich dvorkem. Budka byla tam již dosti dlouho a divili jsme se, že vydržela prudké nárazy březno- vých větrů, pod kterými se hluboko skláněla. Jinak má dosti vý- hodné postavení, neboť trčí nad zahrádkami, za kterými jsou pole a luka. Každý myslil, že se tam špačci, ba ani vrabci neusadí. Ale co se nestalo? Asi na začátku března přilétli špačci. Bylo jich mnoho a proto byla velká sháňka po budkách. Každou budku obsadili, prohlédli, a kde byli vrabci, ty vyhodili. K nám přilétl jeden pár 8. března a prohlíželi si budku. Ale valně se jim nelíbila a proto se pustili dále do hledání, nikde však už volná budka nebyla. Dne 17. března se proto vrátili a už začli čistit. Stravovali se hned vedle na louce, kde se jim dostalo hojně ponrav a hmyzu. Za několik dní potom začli stláti hnízdo ze slámy, sena, slabých větviček a suchého listí. Paní špačková nejvíce si hleděla hnízda a pořádku a pan špaček jí prozpěvoval. Nejvíce zpíval časně ráno a večer. Jeho zpěv bylo většinou hvízdání. Od samičky se poznal podle světlejšího zobáku i nohou a podle kropenatějšího peří. Na louce se scházívali ještě s jinými okolními špačky, s nimiž se vesele bavili. Bývalo jich tam až dvacet. Zatím na louce narostla vysoká tráva, takže když špačci hle- dali potravu, byli zcela skryti. Paní špačková v té době začla sná- šet vejce. Bylo to asi uprostřed dubna. Před koncem byla všechna 207)vejce snesena a paní špačková začla sedět. Když ona seděla na vejcích, špaček jí nosil, čeho potřebovala. Pak sedal na budce a zpíval jí. Bez, který rostl pod budkou, zatím rozkvetl a nahoře v budce nastal také čilý život. Dne 4. května vylíhli se mladí špačci. Staří ihned se starali o své mladé pokolení. Špaček i špačková se mohli přetrhnout, jak mladým snášeli potravu. Krmili je žížalami, ponra- vami, mouchami a různým hmyzem. Co se staří lopotili, mladí jen se pohodlně v budce roztahovali, křičeli, pískali a otvírali zobáky na hmyz, který jim staří přinášeli. Takové opatrování mladým ovšem svědčilo a proto rychle rostli. K večeru usínali mladí špačci pod ochranou matky. To bylo vždy kolem sedmé hodiny a starý špaček ještě zpíval. Ale dlouho tento život netrval. Mladí sílili a sílili, až zesílili docela. Dne 19. května mladí byli pryč. Odlétli jako všichni mladí a začali se učit žít na svou pěst. Pak se přidružili k mladým z ji- ných hnízd a vytvořili hejna, aby si společně hledali potravu. Staří si zatím odpočinuli po takové práci a připravovali se zase k hníz- dění. Ale sousedova budka se jim asi znelíbila a poněvadž našli asi jinou, lepší budku, odstěhovali se jinam.

Vybral jsem tyto „Špačky“ z „Lovu“, časopisu smečky Čer- ných vlků v Příbrami, kde byl čl. v čís. „Léto“ doprovozen takto: „Článeček „Špačci“ psal Líbek, autor „Pozorování zvířat“, z kterých v „Lovu“ bylo pozorování „Jiřičky“ a ve „Vatře“ oti- štěno „Kosí hnízdo“ pod názvem „Mé pozorování“. „Špačci“ jsou zde přepsáni téměř přesně dle originálu, se všemi příkrasami a mohutnými rozmachy, na jaké si takoví jedenáctiletí autoři potrpí.“ „Špačci“ jsou krásným výsledkem detailního, pečlivého pozo- rování a studování. Jsou v nich přesná data a proto se velmi svou živostí liší od povídání, jaká se dělají o jaře ve škole. Hle, jaro, ale jak konkretně viděné a žité. Žité! To je velké slovo a před- stavíte-li si jedenáct let, malou postavičku Líbkovu s pokyvující a rozumující hlavičkou, a milýma, rozzářenýma očkama, musíte projevit respekt. Současně je to ukázkou, co znamenají Setonova orlí pera v praksi. Woodcraft vede ne k závodění, ale stoupání, nedává.od- měn, ale udržuje v mládeži zájem o živé věci, o život sám v jednot- livostech, různých celcích i jeho plurálu samém a tak přivádí ji k tomu, aby sama na konkretních výsledcích své vlastní práce po- zorovala krásu zušlechťování života a byla právě těmi vlastní ná- mahou dobytými fakty uspokojena z cesty vykonané a povzbu- zena k stoupání výš. Není mládí, vedené Woodcraftem, silné, krásné, pravdivé a plné lásky? AVVVVVVVVVVVVVVA 218)

Prof. Dr. E. RÁDL: Z ŘEČI KE STUDENTŮM

ZAPSAL ING. JOSEF TEINDL

Čas studií považuje se za nejveselejší dobu života. Ta obvyklá „veselost“, vtipkaření, není však skutečným veselím, ale opíjení se nehoráznými slovy a vlastně nudou i duchaprázdnotou. Chceme naproti tomu pravé veselí, radostnost, to jest důvěru v život a víru v sebe, ve své síly. Žádáme radostnost, jež plyne z chuti do světa. Nebojíme se, že se neuživíme, nemáme strach, že propadneme. Nechceme být chudí, ale chceme se mít dobře, chceme mít čistý byt, dobrou životosprávu a přejeme si, aby celé společnosti se vedlo dobře. Ne chudobu, ne poslušnost ze strachu, ne bázeň před panem profesorem, ale sebevědomí a víra, že na světě mohu něco provést. Sebevědomý člověk věří, že má svou cenu a nepoddá se každé babě. My dále neslibujeme věčné panenství a mládenectví. Ovšem, chceme život pohlavně čistý. Dnes patří k ideálu moderního života být čistým na duchu i na těle, míti silnou vůli, zdravý rozum, ušlechtilé srdce a vésti spořádaný život. My žádáme důslednou čistotu, poněvadž člověku nikdy neuškodila a neuškodí. Zavrhujeme však požadavek, aby někteří lidé zůstali svobodnými, obětovali se za jiné a stávali se tak svatými zde na zemi. My chceme být lidmi a ne svatými, ale chceme vstupovati do sňatku čistí. Kdo chce něco na světě provést, musí se namáhat svaly i myšlením, musí pracovat. K tomu potřebujeme zdraví. Zdraví je mravní povinností. Středověká mravnost nevšímala si zdraví a ještě nedávno byl ideálem mladík bledý, slabý a dívka sedící doma, rovněž slabá. Mravnost znamená starat se o sebe i po tělesné stránce tělocvikem, sportem, pobytem na zdravém vzduchu, zdravým bytem, náležitým jídlem i pitím. Opilství se pokládávalo zrovna jako nahrublost za hrdinnost a veselost mládí. Jak je to směšné a ubohé, být veselý jen když jsem otrávený alkoholem a otupělý, zhlouplý. Jaká je to veselost! Jen vzpomeňte, jak po sklenici piva na cestách vám zdřevěněly nohy! A jak může člověk, který nepozoruje ani svou sebeotravu — a nejen to, sám si ji připravuje — myslit na jiné lidi, pomáhat jim? A přece moderní člověk chce se starati o bližního. Je přesvědčen, že právě starostí o bližního vyjadřuje svou modernost, projevuje pravé náboženství a zajišťuje i sám sebe a své děti. A zvlášť vzdělanec má v těchto věcech jasno. Ví, že bližní je především ten, kdo potřebuje pomoci a vzdělaný právě svým vzděláním ho povznáší a pomáhá mu. Nevěří řečem, že vzdělanci klesli na ceně. Ani vy nevěřte! Vzdělaný člověk neklesl v ceně ani ve válce, kdy byli lidé jen potravou děl, neklesne ani po válce. Vzdělanci budou mocní vždy, vždy budou stát v čele lidstva. I vy, nabudete-li opravdového vzdělání, budete-li vážní, a míti víru v sebe, neztratíte se, naopak uplatníte se a stanete se vůdci lidí a národa i státu na určitých úsecích práce. Národy vždy vedli vzdělanci a i příště tak bude. Věřte svému vzdělání a nedejte si namluvit, že vzdělání se měří na peníze. Vzděláním9)se rozum zbystří, člověk ví, jak se podívat a dovede se hlouběji podívat, dovede účinně a cílevědomě pracovat. Jen se nebojte nikoho a věřte sobě. Tak stanete se solí země a budete šířit království boží na zemi. Věřte, že takovýmto způsobem žít, znamená konat náboženský úkon a že tak budete vpravdě veselými a mladými. Věřte, že každý z vás má v sobě zrnko geniálnosti, danou vlohu, dokažte, že se dovedete postavit na vlastní nohy, tváří v tvář svému Bohu. Jen tak se můžete státi vůdci celého národa.


Dr. F. V. FOERSTER: STRACH ZE SMÍCHU

Byl jednou muž, který šel se synem a oslem klidně cestou… Ale vy už víte, jak to je dál: Potkali pocestného, ten se zastavil a řekl: Ne, něco tak směšného! Nač pak máte osla? Proč na něj neposadíte chlapce? Muž poslechl rady a byl zcela spokojen. Šlo to teď rychleji vpřed. A šli podle mlýna. Mlynář byl právě rozložen v okně a neměl nic jiného na práci než pozastavovati se nad jinými lidmi. I zvolal dolů: Což se ten kluk nestydí, nechá starého otce běžet a sám si sedí? Chlapec slezl, otec si sedl a šlo se dále. Blízko města potkali člověka, který měl na čepici napsáno: „Spolek pro ochranu zvířat a mravnosti.“ Ten k nim přistoupil a rozhněvaně pravil: Voni, nestydijou se prachnic to ubohý zvířátko tak tejrat? Co by tomu tak řekli, kdyby to zvířátko tak rajtovalo po nich? A aj, otec, syn i osel vkročili na osmi nohách v ulici města. Ale už kluci křičeli: „To zvířátko nejspíš je oba shodilo, jináč by tak hloupě vedle sebe nešli.“

Který druh lidí se tímto příběhem míní, jistě už víte. Jsou to ti, kteří nemají odvahy býti sobě věrnými, nýbrž při všem, co činí nebo nečiní, se ptají, co tomu řeknou lidé a zda se jim nevysmějí. A při tom ani nevidí, že se lidé budou mít vždy čemu smát, vždy co vytýkat, ať děláš co děláš. Jen kdo se o hlas lidí příliš nestará a koná klidně a pevně, co mu předpisují srdce a rozum, změní smích poznenáhlu v úctu, neboť vše, co má charakter a pevnost, imponuje konečně lidem, třebas by se bránili. Kdo si myslí, že se zajistí proti lidským hubám, tlachům a výsměškům, když bude povolným, ten se pořádně mýlí. Jakmile lidé poznají jeho nejistotu a že se podle nich řídí, budou si s ním hráti jako kočka s myší.

Je rozhodně nutno, aby smělý hoch zrovna hledal příležitost, kde by se pustil do boje se smíchem lidí pro nějaký dobrý neb ochotný skutek. Jinak strach z lidí vešel by mu ve zvyk, jehož by se nezbavil. Zapři jednou svou sílu k zodpovědnosti za sebe a své skutky i přátele, a lidské řeči tě smetou, kam budou chtít. Staneš se cárem ve větru hlouposti a nikdo tě už nezvedne, neboť vychovati se na muže může každý jen sám.


10)

PAVEL SULA: STUDÁNKA

ČÁST PRVNÍ

Dorazili jsme konečně na skalku, unaveni žárem dne a delším pochodem. Toužili jsme po odpočinku. Výhled nás upoutal širokými vlnami obzorů. Pod námi srázné údolí Orlice, stráně zalesněné prosekanými „borky“, kde klády ležely mrtvě a čekaly na pokřik vozků a dřevařů. Zelená plocha šťavnaté lučiny svítila skvěle pod lesem, kam až výhled nám dovoloval a říčka chladivě plazila se přes velké, navalené kameny, zakrucovala se v zátočinách, rozlévala se v ramena kol písčin, vzdorně šuměla přes jezy a splávky.

Pohled nás osvěžil. Šumot borovic a jedlin uspával. Bylo nutno nabrat tu dechu. Tábor. Klid.

— Zde je požehnané místo, jež nám budiž odpočinkem a dočasným domovem — řekl prorocky vůdce, rozhlížeje se po okolí jako praotec. Zkoumal bedlivě. Měl bystré oči a úsudek, rozpoznal povahu půdy, větřil směr povětří, prohlédl stromy a kámen a v duchu rýsoval plán dočasného domova:

— Tu na skalce rozhledna, pod skalami kryté místo pro stany mezi stromy, kuchyně stranou v pískovišti a táborový oheň nedaleko mezi kamennými sedátky.

Nečekal jsem dalších rozkazů, odložil břímě a hledal jsem pramen. Bez něho nelze žíti. Poznal jsem na cestách, co znamená táboru pramen pitné vody.

Ohlédal jsem se po mechové podlážce. Viděl jsem družstvo kapradin zpod kořene borovic, zelenavé shluky pomněnek a vodovky-netýkavky žlutých květů a průhledných stvolů, jež se tísnily na místech nejvlhčích, kde hrčela tenká strouha.

Mech ploník temně zelený jako jehličí borovic navlhle tu bujel a dával tušit tajemství půdy i svého vzrostu. Šel jsem po stopách stroužky, značené bujným vzrůstem kapradin. Úžlabí dvou sbíhajících se strání bylo tu přirozeným sklonem, kudy jedině mohla stružka z praménku vésti — a kolem bujelo borůvčí, voněly jahody a pryskyřice sosen — a hle, pod kořáním největší sosny písečná miska jako jasné oko a zpod dna crčel tu pramének jako nitka. Plnil tuto přirozenou dlaň a roztékal se úžlabinou mezi bujným porostem prudkým sklonem mezi kořáním a kamenem.

Nabral jsem dlaní — voda jako led. Ze žitného divokého stébla uštípl jsem násosku a ssál chladivé tajemství země. Až se mi dech zatajil žízní, ale rázem jsem zúskostlivěl, aby ledová douška neroznítila nitro lačností a zápalem. Zdálo se mi, že se srdce orosilo krůpěje krve a že se proud horké, rozpálené krve ochladil příliš prudce. Rozvaha zvítězila. Dal jsem se do díla.

Soudruzi na vršku také budovali. Ohniště vršilo se a čekalo jiskru. Volal jsem vítězoslavně:

— Našel jsem! Pramen jako led.


11)

GAMMA: PŘEDJAŘÍ

Úchvatný je pohled na černé, holé větve stromů v předjaří, dva dny, den před zeleným výbuchem života! Nic ještě není vidět tělesnýma očima, krom těch černých klikatin a run haluzí a snětí, ale duševní oči už spatřily vespod nich, uvnitř, všecku tu sílu ještě zatajovanou, prudké, skryté dychtění vyrazit radostně do slunce, nezadržitelnou věrnou vůli růstu, květu, plodu. Jak výmluvný, posilující, zdvihající pohled na tento protiklad zevně holých větví a na bohatství čekajícího obsahu vnitřního, plného šťav a vůle života! Celou zimu sbíraly se uvnitř ve skrytosti ty šťávy a vůle, aby naráz pak mohly vyrazit. Dnes ještě jsou to jen jakoby mrtvé kusy odbytého loňského bytí, ale zítra usvědčí nás najednou z omylu. Zítra zdvihnou se tam opět první lehounké obláčky nového žití — napřed jako řiďounký zelený dým, provláčející se vzhůru mezi černými větvemi, pak proskočí všude po nich plno drobounkých zelených světýlek, pak rozsedne se po nich bezpočtu něžných, radostně se zelenajících chomáčků a potom náhle vyrazí všemi směry, se všech stran tisíci stavidly ta dávno chystaná zelená potopa. Země, ptáci, lidská srdce se rozblaží.



12)LEOŠ JANÁČEK: SEDM HAVRANŮ

Z Lidových Novin Havran, černý jak dlouhý věk, spustil se onehdy měkce, plavně na větvičku ořechu v mé zahrádce. Mrazíkem zešedivěla už tráva, kapradí zrezavělo; několik žlutých listů rybízu dostalo po stří- brném okraji. Ořech si ustlal opadaným listím; holé větvičky, jako umazané ručky, držely sem a tam ještě po oříšku. O tom věděl havran. Dnes 8. listopadu 1922 bylo na ořechu až černo. Sneslo se na něj sedm havranů! Kde a jak si řekli, že ořechů tu zbylo pro celou i0dinu? Lituji, že znám z jejich hovorů jen jediné slůvko: A. Myslím, že vynechali druhou slabiku: — du. Mělo to býti stydlivé „krrradu“. Ale bylo jim dopřáno počestně obrat co oříšků zbylo. Obrali, ba naházeli mi jich do zahradv z nejvyšších větviček, kam ráhnem při otloukání jsme nedosáhli, ještě plný košíček. Když 14. listopadu vznesli se znenadání vysoko do oblaků, tak vysoko, že sotva dolehlo ke mně pobízivé volání, napadlo mi z pohádky, že to není sedm havranů, ale že je to sedm bratrů zakletých; že kdesi jim sestřička šije čarovné šatečky z večerních červánků. , Až je ušije a jim na ramínka přehodí, spadne z nich kletba havranní. I zachtělo se mi volat za nimi: „Přijďte zas na rok!“ „Šatečky budou ušity.“ Odletěli. Oj, navléci na nitku i svého vědomí rytmy těch barevných zázraků — od žlutých lístků rybízů s ostříbřeným okrajem až po zamlžené stříbro tiché Visly, kam spěli havránci! 2613)Navléci na tu nitku za bolestného ticha i rytem dětinsky ne- vinného hlásku káně,


jež stála v tůni oblaků! Sepnouti s tím i rytem pobouřeného dechu a smutný ozev srdce. : Zajedno být s havránky. V jakých rytmech — v jakém sčasování — tu nádheru obrazů v mozečku smotávali, v takých rytmech ji rozmotají. Proto zase se vrátíhavránci v stejnou dobu, i po sousedsku -—- a bude to už šestý rok!

Stejné čeření citové vynucuje si k barevným i hmatovým ryt- mům i shodné rytmy tónové. Tu je taj percepce skladebné — bezděčného, samovolného sbírání se díla v mysli. Příznak posvěcení skladatelova. Nezažít a neradovat se z půvabu rytmů zachycených okem, uchem i hmatem, nebylo by geniů skladatelských. A skladatelova „věc“ — znějící vzdušné bublinky, jež vynořily se z percepce — i když bují fantasií, tož přece vzroste do díla i strohým myšlením jako každá vědecká práce. Zkrátka... Ale jaký řev? Jak by mračna se trhala.


Už sedm havranů se vrátilo!


VESELÝ A KOUTEK: KOLDOVA VELKÁ ŘEČ O VODĚ Voda je zjev nápadně mokrý. Je to věc božská nebo lidská. Ma- nitou totiž stvořil vodu měkkou a tvrdou — první pro žáby a tělo, druhou pro zimu a uzenáře — a lidé dělají suchou. První dvě te- kou obyčejně samy, ale třetí často honí lidé, jimž se pro tu hrdin- nost říká: ejhle lev. Tito lvi pak pijí vodu ohnivou, po ní ale ne- shoří, nýbrž znenáhla dřevění a podobají se pak houpacímu koni. Lidé vzdělaní a opatrní pijí vodu řádně svařenou, lidé plovoucí ke dnu dopouštějí se zlozvyku, že pijí nesvařenou, což je jednak ne- mrav, jednak příčina značných nepříjemností. Božskost vody do- kazuje přítomnost andělíčků, jež zmínění nemravové polykají se 2714)vším všudy. Voda vylévá se obyčejně z břehů, ale také z bot. Uží- vá se jí ku zjištění bláta, k stavění mostů a k výrobě deštníků, za slavnostních okamžiků k mytí a někdy také k pití. Také se jí užívá k vypouštění rybníků a k dešti, což konstatujeme slovy: es pršt! AV, POTMĚŠIL-KOLDA: TEPLÁ ČI STUDENÁ? Kos na protější střeše na tebe pokřikuje už řadu dní, že je jaro a tak ty zakončíš týden nedělí v lese. Viď, je to rozkoš vyrazit zas z města s uličnickou, prostovla- sou hlavou v lehké haleně a s nahými koleny. „Kdybys byl můj, kluku, já bych ti dal nahá kolena,“ hubuje za tebou tatík, na štěstí ne tvůj. „Taková zima a on má jen tu ko- šilku“, křižuje se okožichovaná maminka, zas ne tvoje. Ty máš z toho takovou jundu, že si musíš ještě vyhrnout oba rukávy hezky nad lokty, abys ty moudré v kožiších ještě více dohřál. Cítíš tako- vou bujarost v tom podivném jarním větru, že sis ani nevšiml dvou zálesáků, které jsi předběhl na lovecké stezce. Ale těm se lí- bily tvé zářící oči a proto ti povědí něco o tvém těle. Jsi silný. Tvé tělo jiskří zdravím a radostí. Ale nikdy nedoka- zuj takovýmhle způsobem, jak jsi otužilý. Víme, že ti není zima, nepatříš mezi ty hrdiny hlupáky, kteří cestují s husí kůží, ale přece plýtváš svým tělesným teplem. Tvoje klouby, nahá kolena, lokty nejsou chráněny ani tukem, ani svaly, jenom kůží. Sáhni si na ně, jak zebou. Do krátkých kalhot vniká studený vzduch a to vše způ- sobuje, že i prostá chůze spotřebuje mnohem více tvé energie než tušíš. Večer anebo druhého dne tě bolí každý sval a ty se divíš, jak to, žes tak odvykl chůzi, vždyť jsi dost bruslil! Prozradíme ti, co ta bolest znamená. Ochlazené klouby ztrá- cejí svou pohyblivost a proto svaly je ovládající musí mnohem více pracovat, jenže jsou v tvém případě také nezvykle ochlazeny a staženy, proto krev nemohla dobře proudit, nestačila sval vyži- vovat, zatím co se spotřebované látky v něm hromadily a sval otrávily. Každý tělesný výkon vyžaduje přiměřenou teplotu. Tím si vy- světlíš, proč po dlouhém plování ve studené vodě se tak těžce a tvrdě běží, proč atleti trainují ve svetrech a dlouhých flanelových kalhotech a proč, je-li jen trochu chladné počasí, v tomto teplém oděvu zůstávají do poslední chvíle před závodem. Proto také borci po závodě užívají nejprve teplé a potom studené koupele. Teplá lázeň podporuje v rozehřátém již svalu čilý krevní oběh, rychlé vyměšování (pot) a dokonale očistí potem ucpané kožní póry. Svaly se úplně uvolní a tím se doba únavy zkrátí. Je-li na- opak první koupel studená, svaly se stáhnou, oběh krevní se náhle brzdí a bolestivé pocity ve svalech trvají mnohem déle. Studená koupel je výborná po teplé, pak je to nejlepší masáž pro unavené 2815)nervy. V létě v parných dnech se ovšem může studená sprcha po- užívat bez předcházející teplé, nejde-li otěžkouúnavu. Poněvadž jsi bystrý, víme, že ti nestačí, co jsme ti napověděli a že se spřátelíš s nějakým atletem. Užasneš nad tím, jak mistrov- ské dílo je tvé tělo, jaká skrývá tajemství, o kterých jsi neměl ani tušení, On získá v tobě nadšeného žáka a ty jej svým zdravým a veselým chlapectvím získáš pro svoji stezku lesní moudrosti. VELKÝ ŠEDÝ LOS 3 SLODÍNAVODU E -45 Nejdříve zhotovme si 3 pomocná pevná čela z jakýchkoli prken, střední širší, vedlejší užší, jak udává obr., a připravme pomocnou lať, která bude čela držet shora. Nedůležitější částí pak bude středem dna podélně ležící páteř v délce 4 m, šířka 8 mm v podobě znenáhla zaokrouhlené elipsy široké ve středu 15 cm, na koncích 3 cm. K jejím koncům přišroubujeme bukové vazy pro příď a záď lodi. Proto ve středu konců páteře vyhloubíme na spodní straně . 8 mm hluboké žlábky dlouhé 20 cm v šíři vazů. Vazy seřízneme na vrchu zářezem 8 mm vysokým a rovněž 20 cm dlouhým, takže za- padnou do zářezů v páteři. Vazy se ohýbají napařené a nejlepší podle pevné formy prkenné, ke které je pevně přivážeme, až vyschnou. Teprve potom je přišroubuj jak již řečeno. Nyní při- pevníme vždy třemi šrouby výpomocná čela, nejširší ve středu páteře, užší ve vzdálenosti 150 cm od středního. Nahoře čela upev- níme ještě latí. A teď už začneme připevňovati 28 latí, třeba měk- kých, ale bez suků a suchých. Rozměry : 6'm dlouhé, 4 cm široké, 10 mm síla. Nejdřív připevníme mosaznými šroubky hoření okra- jové lati 5 cm pod horní okraj čel a znenáhla ohýbáme ke špičkám. Pak začneme od páteře přišroubovávat další latě buď těsně vedle sebe nebo na 3 cm od sebe. Plné dno je těžší a loď pak stabilnější. Pozor, aby lať byla vždy napiata a nebortila se každá jinak. Zač- něte u hlavního čela, nejposléz šroubujte na špičkách. Když jsou všechny latě upevněny, uřízněte přečnívající části a uschovejte. Hned pak budeme žebrovat 20 jasanovými žebry stejných roz- 2916)měrů, jako byly latky. Teď třeba rychlosti, obratnosti i opa- trnosti. Žebra povařme a pak od středu vždy jedno na levou a jedno na pravou stranu přibíjejme mosaznými hřebíky na 20 cm od sebe. Žebro nejprv rychle vyjmeme z vody, ohneme jen tak, přiložíme střed na páteř a hned přibíjíme, pak je přitlačíme opa- trně, aby přiléhalo k laťkám všem a přibijeme na okrajové lati a pak na ostatní. Jejich tlak na laťky musí být stejný. Vyčnívající špičky hřebíků dobře upilujeme, uřežeme vyčnívající části žeber a vyjmeme čela. Teď zhotovíme si z pevnějšího papíru přesně při- léhající potah lodi a podle toho pak plátěný z kalika hustého a pevného, jež bývá 105 cm široké. Potřebí je as 7 m. Plátno se dříve může nafermežovat, pak se přibíjí hřebíky rovněž mosaznými se širokými hlavami. Začněte přibíjet od páteře. Výborné je, lepidlem z kytu, fermeže a plavené křídy natřít všechna dřeva, ke kterým přilehne plátno, aby jejich povrch byl hladký. Silně napiaté plátno

  • pak znovu nakytujeme, ale řídkým kytem a po řádném. oschnutí

ještě nafermežujeme už barevně, t. j. do fermeže rozpustíme práš- kovou barvu. Všechno dřevěné a konečně i plátno pak nalakujeme kopálovým lakem. A teď hodně štěstí na vodě! SŮVA: HRY 89. Tanec pírka (podle kmene Navajo). Orlím perem (nebo i holubím), zavěšeným na koňské žíni, ukrytý junák pohybuje a tanečník se snaží pohyby těla, rukou a nohou vystihnouti hru pírka. 90. Japonský zápas. Dva hráči dívají se sobě do očí a mají ruce nataženy tak, že dlaně rukou vrchních jsou asi 5 cm nad hřbety rukou dolních; dolní ruce se snaží překvapit horní a udeřit protivníka. Hrají se tři chody po třech bodech. Soudce ohlásí, kdo zvítězil. 3017)91. Kanadský zápas pravítkový. Zelený Les drží na dlani pra- vítko asi 20—25 cm dlouhé; Sůvův úkol je uchopit pravítko a udeřit jím dlaň Zeleného Lesa; podaří-li se mu to nebo lekne-li se Zelený Les, získává bod. Jinak získá bod Zelený Les. Dva nebo tři chody o třech bodech. Ustanovený soudce rozhoduje o vítězi. 92. Prasečí očko. Zručný kreslíř, bratr Zikmund, nakreslil křídou na podlaze prase v hlavních rysech s půvabně zatočeným ocáskem; ti, kdo se přihlásí k závodu, odhadnou ze vzdálenosti asi 5-—8 m, kde asi prasátko má mít očko, a se zavázanýma očima se snaží křídou oko přikreslit. Mnoho smíchu a vtipů. Vítězí ten, kdo se nejvíc pravému místu (napřed lehce naznačenému) přiblížil. 93. Pink - ponk. Na širokém stole se naznačí tenisové hřiště a hraje se „stolní tenis“ malými míčky a „raketami“ ze dřeva, jež si sami vydlabete. Počítá se jako při tenisu. V zimních měsících a v deštivém počasí je tato hra pramenem pěkné a milé zábavy, tvrdí její pěstitelé. AV JARNÍ MĚSÍCE s dny plnými vlhkého lesku jsou zde. Všude obklopuje nás prosté, živelné radování ptáků, kteří ponejvíce teď chystají se hnízdit. Každý z nás bude konat pozorování jejich života, kreslit, třeba ne- uměle, ale kreslit, a vůbec bude zaznamenávat, srovnávat. Odpo- vídat? Ano, vždyť vše je tak změněné a plné otázek. Všimněte si jen, jak který strom kvete. Proč květy nejprv rozvinou na nej- nižších větvích, proč třešeň dřív kvete než má listy, proč vůbec listnaté stromy ztratí listy a jehličnaté ne, proč je jarní tráva tak lesklá, proč buk ještě nevyrazil? Buk vám připravil vůbec úžasnou radost, jen jděte pozorovat varhánky jeho lístků. A hlasy ptačí? Neumíte zaznamenávat notami jako mistr Janáček? Zaznamená- vejte prostě kratšími a delšími čárkami (rytmus) a stavte je různě nad či pod sebe, nebo zaznamenávejte způsobem lidovým: říkán- kami zvukopodobnými. Všimněte si, kde dřív kvetou květiny, zda na vlhku či stráni a sepište si je na některém místě všechny. Po- zorujte a pastelkami kreslete jarní mraky, srovnejte je pak s letní- mi. Sbírejte horlivě kukly a uschovejte je pod skleněné krabice na slunci. Zažijete skvostné chvíle. Cestou ven cvičte smysly. Odha- dujte výšky, vzdálenosti, hloubky, barvy, lidi, vše. Čtěte knihov- ničku Lípy (krásné svazky po 1 Kč), začněte střádat na tábor, cvičte ranní cvičení v přírodě, začněte během svůj tréning, napište veselá pow-wow o špačcích (všem, čemu se tak říká), učte se vařit, zpívat pochodové písně, ptejte se, proč a kam „tuláci“ odešli z měst a proč v zimě potřebují města? A konečně, nezapomeňte, že první květen není dnem maloměstského žvanění o lásce, ale dnem silným, dnem socialismu. 3118)S. VOHANKA: NÁŠ DĚDEČEK Věnováno bulharským junákům a přátelům Náš dědeček je malý, ale není shrben k zemi, nýbrž je zcela u země. Není to však stářím! Náš dědeček je totiž docela zvláštní dědeček. Jest jím želva řecká, starší samec, měřící asi dvacet pět centimetrů. Je až z Bulharska, kde jsem jej ještě s mnoha jinými zvířaty ulovil. Doma zprvu většinu dne prospal a choval se vůči svému okolí naprosto netečně. Proto jej moje matka nazvala „dědečkem““. Ani později nebyl zbůjníkem, nepo- koušel se o útěk. Dostalo se mu proto záhy úplné svobody a mohl se volně pohybovati po dvoře. Zprvu spal na prahu našeho bytu, ale znenáhla se pouštěl dál a dál, až se seznámil s celým dvorem. Ráno, jakmile začalo slunko hřát, byl puštěn z bytu, kde jest taktéž volný, a byla mu předlo- žena snídaně, sestávající ze salátu, pampelišky a různé zeleniny. Proti jeho obvyklé potravě ve vlasti, kde často musil vzíti za vděk vyprahlou travou, byly to lahůdky jistě prvotřídní. Záhy stal se dědeček matčiným miláčkem a proto dostával různé pamlsky, jako třešně, housku s medem a podobně. Netrvalo to ani celý měsíc a dědeček znal již své jméno. Stačilo zavolati, a již zvedl hlavičku. Jeho bystrá černá očka se zajiskřila a tu jsem měl vždy dojem, že bojuje s pokušením. On totiž, slyše své jméno, vytáhl hlavičku z krunýře a obrátil se po Ilase, zase ji však schoval. Ale představa nějakého pamlsku nedala mu spáti a tak po krátkém váhání vy- strčil opět hlavičku a dal se na pochod. Podávaného pamlisku se nejdříve dotkl nosem a pak teprve jej snědl, ukusuje svými roho- vitými čelistmi pokud možno největší kusy; pomáhal si při tom předními končetinami. Někdy se zdá, že nečiní příliš velkého roz- dílu mezi podávanou potravou a prstem, do kterého se zakousne, až krev teče. Náš dům jest malou zoologickou zahradou. Jsou tu holubi, králíci, dvě kočky, ochočený kos, který létá z bytu do bytu, sle- pice a kůzle, které se stává pomalu dospělým zvířetem. Když se náš dědeček po prvé objevil na dvoře, vzbudil svým zjevem po- chopitelný rozruch. Kos „Pepík“ vletěl okamžitě domů, kde se schoval pod postel, slepice přestaly zobat a udiveně si prohlížely vetřelce, který zamířil přímo mezi ně. Holub „bublák“ jej na jeho pouti dvorem doprovázel, nadýmal hrdlo, stále jej obcházel, ale tento podivný tvor jej vůbec neuznal za hodna pohledu. Nejvíce byla zklamána kočka. Jakmile uviděla dědečka, přikrčila se a mo- hutným skokem se vrhla na jeho krunýř, který však vzdoroval je- jím drápkům, a když ani hlavu želvinu, ani nohy nemohla vytáh- nouti z krunýře, mrzutě se odplížila. (Pokračování.) 3219)== JAK ŽIJEME. ==

SKELM STŘEDNÍ - Praha - pokročil již k XV. večeru Chautauquy. Připravil veřejnou besedu 27. března t. r. v Mozarteu.

SKELM ZÁPADNÍ - Plzeň - sešel se 27. března k I. sněmu v Plzni. Na 535 junáků zasedlo v kruhu. Mezi nimi br. řed. Krs, Šneberger, Šilinger a Volín a s. Ptáčková. Tajemník Buk řídil I. Chautauquu po pražském vzoru. Všichni plzeňští pocítili tu neděli sílu woodcraftu a vzkázali velkému Náčelnictvu očekávání velkých činů. Do šesti týdnů bude svolán II. sněm a Chatauqua bude pokračovati v Chautauque.

SKELM MORAVSKO-OSTRAVSKÝ ustaven 6. března t. r. v čele s náčelníkem br. Cubrem a dále s br. Humplíkem, Pustkou a Retkou. I. sněm konal se o velikonocích spolu s Chautauqau, Na sněmu dlel písmák Ligy.

Kmen Blesku Kunčičky vydává pěkný časopis Wigwam, IV. číslo je nejlepší ukázkou kmenové práce. Při loutkovém divadle, které pořádali, vybrali při dvacetihaléřovém vstupném Kč 44.60. Následujte!

Kmen Velké Kunčice se ustavuje. Br. Mikeska nezůstane pozadu za ostatními.

Kmen ve Vratimově má již 15 členů. Br. Pustka je dobrým vůdcem.

Pustkovec je nový kmen, ale ukázal již snahu pracovat. Všichni jsou havířské děti.

Ve Vítkovicích tvoří br. Humplík svou družinu. Může být vzorem junáckého propagátora. Bez letáčku a Vatry nevyjde ven.

V Krnově br. Cubr tvoří také svou družinu. S prvým svým junákem seznámil se v lese za zimního rána při ranním cvičení.

V Šumperku letos mnoho lyžařili. Při tom učinili venku v přírodě mnoho objevů.

SKELM BRDSKÝ - Příbram - hledí vstříc novému životu od návštěvy zahr. zpravodaje Míly. Byl to pěkný den. Nyní se příbramští těší zase na návštěvu velkého náčelníka.

SKELM VYCHODNÍ - Hradec - rozmnožil se o nové kmeny a stráže, 8. května koná se II. sněm s Chautauquau. Náčelník Uncas je opět v Hradci.

V Brandýse n. Orl. intensivně pracují podle Svitku. Náčelník Novotný složil zasvěcovací zkoušku. Upíší podíly družstva LES.

V Ústí n. Orl. ztratili pěknou chatu v lese, ale neklesli na mysli. Scházejí se zatím ve škole. S junáky z Brandýsa připravují putovní tábor a jiné společné podniky.

Kmen Dažbogův v Rychnově n. K. uspořádal s úspěchem loutkové divadlo. V krajinském listě mají své kmenové zprávy. V dubnu uspořádají velkou besedu.

V Č. Kostelci snaží se získat nová orlí pera. Br. Svatoš se stará horlivě o župní tábořiště. Budou také hrát loutkové divadlo.

V N. Bydžově počnou vydávat kmenový list. Chtějí, aby celá jejich práce v kmeni se v něm obrážela.

SKELM SEVEROZÁPADNÍ - v Teplicích - hoši opět uvítali ve svém středu br. Káru, který po těžké nemoci ujal se znovu práce. Brzy jistě zašlou svá orlí pera ke schválení.

MORAVA. V Brně-Husovicích přišli o klubovnu. Na pozemku, o který podali žádost obci, hodlají postaviti novou. Scházejí se často k besídkám. Orlí pera dosud neposlali náčelníkovi. Snad jim to br. Hübner připomene.

V Boskovicích br. prof. Wolf rozdmychá as brzy „Svobodné vatřisko“.

V Prostějově se stal br. MUDr. Pažout naší stráží.

Ve Znojmě čekají na zájezd br. Buka. Bude to první Chautaugua na Moravě.

SLOVENSKO. Bratislava. Die Arbeit in den Gruppen geht jetzt wieder sehr gut. Wir haben jetzt 2 Heime, das alte Heim am Spielplatž und ein neues im Zentrum der Stadt. Die Führerschule wird von 10 Knaben fleiBig besucht. Vom 27. Márz bis 5. April veranstalten wir hier eine Propaganda-Woche. Alle Knaben, die voriges Jahr bei uns waren, sind wieder bei unserer Liga lesnej múdrosti. Zwei slowakische Brüder sind in der Pracovní komité pro Slovensko. - L. Kalmár.

Zvolen. S radosťou sme písali obežník, že v nedelu 27. Marca t. r, bude prvý náš snem, ktorý bol zahájený podla Vášho pokynu a doplnenim „O význame junáctva a o Setonovi“, čo predniasol br. učiteľ Riečan, ktorého sme tiež získali medzi nás a chce sa stať strážcom junáctva. Chceme sa podla Vášho programu držať a myšlienku rozširovať po našom kraji. - Kozmačuk.

PODKARPATSKÁ RUS. Tiačevo. Naší stráži s. Robovské přihlásilo se asi 25 dětí, vesměs židovských. Má s nimi mnoho práce. Je nejvýchodnější stráží čsl. woodcraftu, až na rumunských hranicích. Věříme ve bdělost a vytrvalost této stráže.20)RODIČOM NA UVÁŽENIE JUNÁCÍ-HÓRNÝ CHLAPCI A VAŠE DETL. Vas. deti sa rozhodli alebo rozhodnů pristůpiť za členov velkej organizácie Junáckej Obce Hórných Chlapcov, založenej velkým mi- lovníkom prírody a mládeže r.rnest Thompson Setonom v Amerike, ktorá tam nesie meno „The Woodcraft League of Amerika“, t. j. „Liga Lesnej Můdrosti“, kt rá vzala si za ciel vauč:ť mládež žiť v prirode, poneváč len tam si móže vybudovať svoje telá a upevniť svoju dušu. Príjmite to ako prejav ích slobodnej volbe, ako výsledok ích pozorovania a úsudku. Buďte preto na ních hrdými. Junák nepraje si byť huckaný, prestáva preto byť jednoduchým dieťaťom, stáva sa ale členom svetového bratrstva chlapcov. Uvedo- muje si svoje povinnosti melem voči Vám, požiadaním o Vaše zvo- lenie, povinnosti k fudstvu, ale aj povinnosti k sebe samému, Junák je sebestačný. Vychováva sa k tomu prostriedkom jemu najpristupnejším. Vykonáva tie najróznejšíe práce, robí skůšky do- vednosti a je v bezprostrednom styku s hlbokou, tichou prírodou. Aké mocné dojmy pre jeho mladů dušu, aké chvíle premýšlania o jeho úkoloch ako Junáka — Hórn ho Chlapca. To sů nástroje Junákov — Hórných Chlapcov, ktoré hovejů do- brodružnému založeniu chlapcov, prevedené na výchovnů formu k sebestačnosti, bez toho aby ho uvadzali na rozcestie. Keď píšem tieto riadky. prosím rodičov, zvlášť na Slovensku, aby uvažovali a aby si žiadali bližšie informácie, ktoré dostanů od Čsl. Ligy Lesnej Můdrosti, Praha-Žižkov, Karlova 15. Ty však, milá mládež slovenská, siahni po pramenu vody živej upravenej Šetonom a navráť sa k milej a nezkazenej prirode. Jožko Riečan Rokytovský, učite? v Rokytovci na Slovensku Knihtiskárna „Orbis“, Praha XII., Fochova 62