Váček z choroše

Vloni, během závěru krásného podzimu, jsme se s ženou a kamarádem Sokolem toulali starými loveckými chodníky slovenských hor. Máme rádi tenhle čas, příroda hýří barvami, ve vzduchu je už po ránu cítit syrovost blížící se zimy, ale přes den je možné šlapat jen v triku a užívat si posledních slunných dní.

Sokol - teď už i čerstvý člen našeho bushcraft-portálu – mne v starém bukovém lese upozornil na celkem malé choroše o velikosti asi pěsti. Byly to letos narostlí troudnatci, jejich povrch ještě neměl prakticky vůbec žádnou ztvrdlou šedočernou krustu na povrchu. Kamarád se totiž už nějakou dobu zajímá o zpracování choroše na měkký poddajný materiál, podobný vzhledem i vlastnostmi kůži u nás známé jako jelenice. Vyprávěl o různých váčcích, vestách, kloboucích a čepicích. Já si dokonce vzpomněl, že jsem sám kdysi dávno měl možnost si na tenhle materiál sáhnout. Jeden ze starých woodcrafterů měl totiž doma odněkud z Bavorské strany Šumavy nádhernou tmavě hnědou čepici s kšiltem, která byla sešita právě z jednotlivých kusů dokonale zpracovaného choroše.

Naše duše zálesáků pookřála a začali jsme spřádat plány, co všechno bychom si mohli z chorošů vyrobit. Nakonec jsme jich našli hned několik a celkem snadno šly odtrhnout ze stromu.

Hned na místě jsme je začali opracovávat. Podle instrukcí Sokola vlastně pro začátek stačilo jen nožem vydlabat vnitřek houby. To je ten nejtmavší materiál uprostřed, který se patrně v dalších letech stane základem pro ony trubičky, které při zpracování choroše na amadou - hubku pro zachycení jiskry - odstraňujeme stejně jako ztvrdlý povrch houby. Překvapilo mne, jak právě vrstva té nejpožadovanější části choroše byla tlustá.

Choroše jsem pak dovezl domů. Z obav, aby bílá plíseň, která se na povrchu choroše brzy objevila, neznehodnotila celou houbu jsem urychleně přistoupil k dalšímu zpracování. Plíseň jsem omyl a na 24 hodin namočil do hrnce s vodou – možná by doba namáčení stačila kratší, ale já se k práci dostal až druhý den. Vyndal jsem houby z vody a jen je krásně rozměklé opatrně mnul a lisoval mezi prsty a mírným tahem za okraje začal měnit vypouklý tvar houby na plochu. V určité chvíli jsem ale musel přeci jen nožem trochu nakrojit okraj, aby se houba dokonale rozprostřela do roviny. Potom přišla na řadu práce s malou dřevěnou paličkou. Začal jsem na hladké kládě celkem bez velké síly klepat do plochy choroše a jednotlivými údery se snažil vytvořit stejně tlustý materiál cca 3 - 5 mm. Šlo to snadno a celkem rychle. Občas bylo ještě nutné nožem odstranit nějaké části z povrchu plochy choroše. Mimochodem, je to celkem voňavá práce, tedy - alespoň pro ty, kdož mají rádi třeba houbovou polévku !

Váček s ocílkou, pazourkem a krabičkou na troud

U některého choroše jsem necitlivým klepáním vrstvu příliš ztenčil a někde se mi i protrhla. Z těch nepovedených částí jsem dodatečnou koupelí v louhu z dřevěného popela vytvořil alespoň pěknou zásobu hodně kvalitního jemného „amadou“. V jeho sametovém povrchu jiskry vzniklé křesáním pazourku o ocílku chytají přímo luxusně. Jen u dvou exemplářů se mi podařilo choroš vyklepat do celkem velké plochy. Bude to chtít patrně více pokusů, než člověk dojde k odhadu kolik, jak a kde udeřit a aby výsledek byl dokonalý. Zatím bych si s takto získaným materiálem na výrobu čepice netroufl .

Pro začátek jsem se rozhodl ušít jen takový malý váček na mini ocílku, kterou jsem dostal od SKW na letošním zimním srazu B-portálu.

Abych měl jistotu, že se při šití nití celkem jemná struktura choroše neprotrhá, vložil jsem mezi dva sešívané kusy proužek látky, konkrétně červený flanel, přehnutý po délce na půl tak, aby vyčnívající hrana ohnutého okraje vytvořila jakousi ozdobu. Jelikož mám rád indiánské výrobky, nechal jsem se trochu inspirovat jednoduchým zdobením váčků z jelenice. Při sešívání okrajů váčku jsem z lícové strany navlékal na nit vždy pár korálků. Ta kombinace temně hnědé barvy choroše a medově žlutých korálků s červenou látkou se mi moc zalíbila.

Určitě si ještě něco takového vyrobím, zbyl mi totiž ještě jeden, docela hodně velký rozklepaný choroš. No a já teď jen čekám na tu správnou inspiraci .

PS: Koho tato technologie zaujala a chtěl by se dozvědět více, mám pro něj od Sokola dobrý tip. Je jím odkaz na zajímavé internetové stránky Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Dlabání choroše
Rozklepávání choroše
Dočišťování rozklepaného choroše nožem
Rozklepaný choroš - vnější hladká strana
Rozklepaný choroš - vnitřní strana. Mezi prsty je vidět tloušťka materiálu.
Chorošový váček z druhé strany
Příjemně mne překvapila měkkost materiálu - posuďte sami

Rumunské výrobky z troudnatce

Tak jsem ještě na toto téma trochu googlil a našel dalších pár fotografií ! Jsou to výrobky z Rumunska.

Různé výrobky z troudnatce - všimněte si kravaty, krabičky a váčku s ocílkou a pazourkem

U kabelek jsem prakticky neobjevil nějaké známky šití. Patrně se ke spojení používá lepení a nebo nějaký skrytý způsob šití a případně je pak spoj ještě přelepený další ozdobnou vrstvou troudnatce. Těžko říct, fotky nejsou v bůhví jakém rozlišení .