Pečení Bannocku
Když jsme se Sokolem zkoušeli pečení chleba v kotlíku, zbyla nám nějaká mouka. A tak Sokola napadlo, že během doby, kdy bude kynout těsto na chleba, si zkusíme upéct i klasický bannock – tedy pečenou nekvašenou chlebovou placku. Nachystali jsme si hladkou mouku, drcený kmín a špetku soli s přiměřeným množstvím vody.
Při přípravě těsta jsme nejprve smíchali mouku se solí a kmínem.
Pak jsme pomalu přilévali vodu.
Jakmile se těsto začalo při míchání spojovat, vodu jsme již nepřilévali a těsto zpracovávali v prstech a v dlaních. Vytvořili jsme vláčný bochánek, který jsme nechali v klidu asi půl hodiny odpočinout.
Oheň byl dobře živený bukovým dřevem, takže žár byl slušný. Z rozštípnutého špalku dost velkého smrku jsme si vyrobili prkénko. To jsme nejprve z jedné strany hodně nahřáli a pak na něj přimáčkli asi půl centimetru silnou placku z těsta.
Prkénko jsme vložili na okraj ohniště tak, aby na těsto mohl působit žár, ale neolizovaly jej plameny.
Těsto i s prkénkem jsme čas od času potočili a pokračovali v pečení.
Po nějaké době těsto, které bylo po celou dobu přilepeno stále stejnou stranou k prkénku začalo pozvolna růžovět. Ze zvědavosti jsme postupně okraje placky od prkénka odtrhávali a zjišťovali, jak vypadá placka z druhé strany. Bylo to však stále syrové. Zdálo se nám, že těsto se vlastně o prkénko jakoby chladí. Nakonec jsme placku od prkénka odtrhli celou a pokusili se ji dopéct i z druhé strany. Byl ale značný problém, dát ji tak, aby na ni mohl působit žár po celé ploše a přitom nesjížděla do ohně. Upřímně řečeno s výsledkem té první placky jsme nebyli úplně spokojeni. Náš bannock byl totiž tenký a suchý.
Proto jsme druhou placku dali na jen lehce sádlem vymazanou pánev a tu jsme stejně jako při pečení s prkénkem šikmo opřeli o kameny v ohništi .
Proces se značně urychlil, pánev patrně také akumulovala teplo ohně a předávala je těstu i ze spodní strany. Po nějaké době jsme placku otočili a pečení bylo za chvíli hotovo. Tentokrát byla placka méně suchá, uvnitř propečená a ta troška tuku jí dala lepší chuť.
Jak trefně konstatovala moje žena - se Sokolem je radost tábořit!
