K textům z historie woodcrafterského hnutí

From thewoodcraft.org
< Uživatel:Keny
(diff) ← Older revision | Latest revision (diff) | Newer revision → (diff)
Jump to navigation Jump to search

Jste-li náhodnými návštěvníky tohoto portálu, většinou nemáte šanci postřehnout, že se tady něco děje. Obzvláště pokud se jen zběžně podíváte na stránku posledních změn. Je to proto, že většina obsahu je zpracovávána uživateli, co mají vyšší práva. Změny těchto uživatelů pak zůstávají ve výchozím nastavení skryté, protože jich může být hodně a mohly by mezi nimi uniknout pozornosti změny, které udělal někdo jiný a které je potřeba zkontrolovat.

Ve skutečnosti je změn velice mnoho a obsah již existujících stránek se průběžně mění, aniž by to bylo na první pohled vidět, za základě materiálů, o kterých jsme doposud neměli ani tušení, nebo byly nedostupné.

Internetová doba sebou přinesla masové šíření informací – bohužel i těch mylných a zavádějících. Takže se některé závěry mohou zdát přitažené za vlasy, protože jsou v absolutním rozporu s tím, co se běžně dočtete na Wikipedii nebo ve starší literatuře.

Jenže nová doba sebou přinesla i jeden pozitivní trend – digitalizaci a veřejnou publikaci archívů a knih a časopisů, u kterých již vypršela autorská práva. A to nám dává oproti všem předchozím badatelům ohromnou výhodu v tom, že si je můžeme v klidu a důkladně procházet. A případně ukládat u sebe na počítači pro pozdější využití.

Co mne přivedlo k historii woodcrafterského hnutí

V létě 1991 jsme se seznámili s tehdejším jednatelem LLM, Františkem Kožíškem - Biminijim, který mi poskytnul materiály, shromážděné Danielem Říčanem v průběhu 70.-tých let, kdy na popud Milana Vacka – Šamana, napsal vlastní publikaci o historii woodcrafterského hnutí.

Ty mi umožnily sepsat historii kmene Blesku z Kunčiček, do kterého patřil kdysi i můj děda. A také získat album woodcrafterských fotografií z let 1924 až 1934, které mi věnovala paní Spilková, dcera Jaroslava Retky – Segwuna, bývalého náčelníka tohoto kmene.

O historii původní The Woodcraft League of America (WLA), jsem však dlouho nevěděl nic víc než to, co psal kdysi dávno zakladatel československé LLM Miloš Seifert - Woowotanna a to, co zachytily dobové encyklopedie.

Kniha o woodcraftu

V roce 1992 jsem se stal stráží LLM a na základě adresáře publikovaného v Totemové desce mne kontaktoval Milan Klimánek - Wayseeker, který v té době připravoval historicky první polské vydání Svitku březové kůry – tenkrát šlo ještě o překlad českého vydání Miloše Zapletala z r. 1970, ale později vydal Wayseeker nový překlad aktualizované verze.

Wayseeker, tehdy sedmdesátiletý pán, byl rovněž stráží. Patřil k těm, co byli u nás připraveni obnovit Ligu již na konci šedesátých let. Teď chtěl využít okolnosti, že ho osud zavál do polských Katowic, k propagaci woodcrafterského hnutí mezi Harcery. Pobuřovalo ho, že tam nevědí nic o woodcraftu a Setonově prvenství. A chtěl to napravit.

Od něj se mi dostala do rukou Wyrwalského kniha "Rozwoj puszczaństwa 1902-1992". Požádal mne, jestli bych ji nepřeložil, protože obsahovala mnoho do té doby neznámých informací.

Přeložil jsem ji zhruba do poloviny a bylo jasné, že pokračovat v překladu nemá smysl. Kniha obsahovala řadu omylů, především o historii naší LLM. Přišel jsem tedy za ním s tím, že by bylo mnohem přínosnější na půdorysu této publikace vytvořit ve spolupráci s původním autorem, publikaci novou.

Wayseeker však sám netroufal na tak náročný úkol, i když měl k dispozici řadu unikátních zdrojů, proto zkontaktoval Biminijiho, jestli by se toho nechtěl autorsky ujmout. Sám se ujal vedení autorského týmu. Redigoval jednotlivé kapitoly a kompletoval je do jednoho celku.

Co měsíc jsme se scházeli v jeho ostravském bytě a konzultovali nejrůznější témata knihy, kterou nakonec vydal pod názvem "Kniha o woodcraftu" v roce 1995. Tak spatřila světlo světa kniha, kterou překonaly až publikace, které vznikly o patnáct a více let později.

Během práce nad touto knihou jsem se důkladně obeznámil s ideovými půtkami předválečných československých woodcrafterů. Dozvěděl se, že Seton navštívil naši zem v roce 1936 až se svou druhou ženou. A také to, že když vznikalo woodcrafterské hnutí stála po jeho boku první žena Grace Gallatin. Intuitivně jsem cítil, že ta po léta tradovaná historie, kterou všichni neustále opakovali a navzájem od sebe opisovali je ve skutečnosti jedním velkým omylem.

Chtěl jsem vědět víc. Zajímalo mne, kde Seton r. 1902 žil. A kam se poděly ony desetitisíce woodcrafterů o kterých psala německá encyklopedie ze 20-tých let, v níž jsem pátral po informacích ohledně Wandervogelu.

Z návštěv našich woodcrafterů v USA, o kterých psal Bizoní vítr, už jsem věděl, že Indian Wisdom College v Seton Village vznikla až ve třicátých letech a že se pokračovatelem WLA stala kalifornská organizace Woodcraft Rangers.

Ale kdy? A co woodcrafteři z východního pobřeží? To co měla možnost vidět na vlastní oči Waštewin ani zdaleka nepřipomínalo to, co jsme si představovali pod pojmem – woodcrafterská organizace.

Až nástup internetu, ke kterému jsem se dostal v rámci studia na VŠ od r. 1998, mi pootevřel bránu k dalšímu poznání. Muselo ovšem uplynout ještě mnoho let, než jsem se dozvěděl to, co vím dnes. Bohužel Wayseeker v říjnu 2006 ve svých 83 letech zemřel a tak již nebylo možné se s ním podělit o nové objevy.

Grace, Wyndygoul a De Winton

O čtyři roky později, v srpnu 2010, jsem nabídnul Martinu Kupkovi - Loganovi, že pro plánovaný „Seminář ke 150. výročí narození E.T.Setona“ připravím referát o Setonově první ženě Grace Gallatin.

A jak se mi už tak stává, při hledání informací jsem nacházel další dosud neznámé informace a materiály. Až to nakonec vypadalo tak, že to nezvládnu do příslušného termínu dopsat. Nové informace totiž pokaždé vedly k tomu, že jsem musel zcela radikálně překopat již hotový text. A tak verze dodaná do připravovaného sborníku obsahovala jenom úvodní část textu ze kterého jsem následně referoval. A ještě v ní chybělo mnohé z toho co se můžete dozvědět tady dnes.

Díky dobovým fotografiím a kusým informacím se mi ale tenkrát podařilo přes Google maps najít místo, kde Setonovi v roce 1902 žili, i místo kam se pak po roce 1912 přestěhovali. To jsem ale netušil, že jde o soukromé pozemky, které není možné navštívit.

Thewoodcraft.org

Nový impuls pro mé bádání přinesl rok 2013. Chtěl jsem využít naskenovaných originálů Setonových Svitků březové kůry ze serveru [1]] pro potřeby elektronické verze Svitku, která by umožila dělat obsahové porovnání činů a zároveň i jejich překlady do jiných jazyků.

Svěřil jsem se s tímto nápadem během letního táboření tehdejší náčelnici, Kamile Lunerové - Maqiyémi a mimoděk se od ní dozvěděl, že na ústředí už leží nějaký čas e-mail od jakéhosi rakušana. Požádal jsem ji tedy, aby mu poslala moji e-mailovou adresu. A v listopadu 2013 rozjel tuhle wiki na serveru [2]

Onen rakušan, Michael Unterberger se mi ozval v lednu následujícího roku. Zajímalo ho prakticky vše. I když je povědomí o Setonovi v Německu a Rakousku větší než bylo r. 1992 v Polsku, woodcrafterské hnutí, tak jak si ho představoval Seton, sem neproniklo. Je to nejspíš tím, že tenkrát mělo mezi německy hovořící mládeží mnohem silnější odezvu hnutí Wandervoglů, které mělo mnohé rysy společné a vzniklo živelně o několik let dříve.

Sám Michael se k Setonovi dostal oklikou přes pátrání v historii skautského hnutí. V sérii mailů psaných Massa Bob angličtinou jsem se mu pokusil napsat a vysvětlit vše co jsem do té doby vybádal. Tahle korespondence mne přivedla na myšlenku udělat aktualizovanou reedici "Knihy o woodcraftu". Přeci jen od jejího vydání uplynulo tenkrát téměř 20 let. Proto jsem napsal Biminijimu, zda-li by se toho nechtěl ujmout. Ale i on se za ten čas posunul o kus dál a na tak náročný úkol se již necítil.

Svět Jaroslava Šimsy

V prosinci 2014 jsem v knihkupectví natrefil na objemnou knihu "Svět Jaroslava Šimsy" od Mileny Šimsové (manželky Šimsova syna Jana), kterou vydala YMCA. Šimsa byl svého času náčelníkem LLM, který se vzdal svého členství, protože ho na plný úvazek zaměstnávala YMCA. Na Československo v té době dolehla celosvětová krize, počet členů Ligy neustále klesal a Šimsovi její osud nebyl lhostejný. Nečekal, že jeho článek podráždí tehdejšího náčelníka LLM Viliama Valoviče - Manokiho, do takové míry, že rozpoutá ve jménu ideové čistoty woodcraftu personální čistku, která Ligu téměř zahubila.

Pro Šimsu bylo členství v LLM významnou kapitolu jeho života. Byl u toho jak vznikala, mezi členkami LLM našel i svou životní družku a často na své přátele z Ligy vzpomínal i během věznění v koncentračním táboře, kde bohužel těsně před koncem války zahynul.

Návštěva českých woodcrafterů na Wyndygoulu

V únoru 2015 nás čekalo velké překvapení. Robin Renelt narazil na webový článek, ve kterém se psalo o tom, že obec Greenwich vykoupila pozemek, kde stával Wyndygoul a jeho součástí byla i aktuální fotka tábořiště, ma kterém dosud stál kámen dobře známý ze starých fotografií a ze "Dvou divochů". Neváhal a zorganizoval s Jiřím Mackem - Čiksikou víkendovou hurá akci, během níž toto místo navštívili a nafotili spoustu cenných fotografií.

Po návratu udělali pro zájemce úžasné povídání spojené s promítáním, které mě nakoplo k tomu, abych v březnu 2015 podniknul týdenní pátrací akci v on-line novinových archivech. A z nashromážděných novinových článků na mne začala vykukovat fakta, která vyvracela dosud tradované mýty.

Protože jsem po zkušenosti s "Knihou o woodcraftu" věděl co obnáší sepsání tak komplexní publikace, rozhodl jsem se raději napsat sérii článků pro časopis Woodcraft, kterou jsem v létě nabídl jeho šéfredaktorce, Kateřině Grünwaldové - Wičanhpi.

Doufal jsem, že v průběhu psaní budu mít dostatek času ke zpracování nashromážděných materiálů. Ovšem už při psaní druhého pokračování začalo být zřejmé, že těch pokračování bude asi víc než jsem původně zamýšlel.

Potíž byla v tom, že jsem při psaní odkrýval další a další, nová a nová fakta, která zcela zásadně měnila můj původní pohled na věc. A to jsem ještě netušil, že ty nejzajímavější objevy teprve přijdou.

Tuwanakha

Počátkem léta 2016 jsem totiž úplnou náhodou natrefil na soubor knih z roku 1921, který kdosi v USA nabízel přes aukční server ebay.com Jako autor svazku č.9, s lakonickým názvem "Woodcraft", byl uveden Phillip Dunn Fagans – muž, který býval sekretářem WLA a jehož příspěvek s titulem "Poselství zálesácké", si může každý z vás přečíst v českém vydání "Ducha lesů" z r. 1922.

Obětoval jsem tedy peníz abych ho zakoupil. Bezprostředně nato vyšlo nové číslo časopisu Woodcraft, kde bylo mé druhé pokračování. V srpnu 2016 mi na jeho základě napsal povzbudivý mail Tomáš Studenovský (Tuwanakha) a jen tak mimoděk uvedl, že píše monografii o Miloši Seifertovi.

Ihned jsem zavětřil, že tenhle člověk bude jako ledovec, ze kterého nad hladinou vidíme také pouhý zlomek. Obratem jsem mu napsal, jestli náhodou nemá mezi nasbíraným materiálem k dispozici i nějakou korespondenci předválečných woodcrafterů se Setonem. Domluvili jsme si návštěvu u něj doma a já tak měl možnost na vlastní oči uvidět ten ohromný kus badatelské práce. Okamžitě jsem se začal zajímat, pod jakou hlavičkou se to chystá Tuwanakha vydat a považuji za veliký úspěch, že jeho knihu nakonec v loňském roce vydala Liga lesní moudrosti.

Tato návštěva však přinesla i jiné plody. Tuwanakha totiž zjistil, že britská MI5 nabízí ke stažení archivní složku, ve které měly být nějaké informace o Seifertovi. Ovšem to stažení nebylo zadarmo. Využili jsme tedy mé čerstvé zkušenosti s nákupem přes internet a tak se nám dostal do rukou spis, který objasnil, proč ve 20-tých letech nakonec nedošlo ke vzniku plánované mezinárodní woodcrafterské federace.

Modern boy activity: A program of boy development

Ve stejnou dobu konečně dorazil z USA zakoupený soubor knih. Ukázalo se, jde o sérii knih, cílenou na otce a jejich chlapce, jakou by možná i dnes leckdo ocenil – kdyby se ovšem našel nějaký zoufalec, který by tak gigantické dílo znovu vytvořil. Bohužel však nebyla úplná, což mne mrzelo.

Ale štěstí stálo při mě, protože se objevil jiný, rovněž neúplný soubor těchto knih, který byl reedicí toho co jsem už měl z roku 1923. A obsahoval mezi jinými právě ty svazky, které mi scházely. Pochopitelně jsem po něm ihned skočil, bez ohledu na náklady spojené s poštovným, abych zkompletoval celou sérii.

Jakmile dorazila, začal jsem jednotlivé svazky okamžitě pročítat. Překvapilo mne, že ve svazku věnovaném doporučené četbě, byl autorem víc jak poloviny úryvků dnes prakticky neznámý H.M.Burr. Maně jsem si vybavil, že jsem na toto jméno narazil mezi svazky woodcrafterské knihovny "Les".

Při dalším pátrání po jeho osobě na mne najednou vyskočil průvodní dopis k absolutně neznámé, dosud nepublikované práci o Setonovi z r. 1941, kterou sepsal Edgar M. Robinson – muž, který stál po Setonově boku při založení Boy Scouts of America. Totálně převratná práce, o které prakticky nikdo nic neví!

Za daného stavu zkrátka nebylo možné pokračovat bez důkladného prostudování. Protože ale termín tlačil, poslal jsem Wičanhpi alespoň první intermezzo.

Leonard S. Clark

Aby toho nebylo málo, v říjnu se ozval Robin, kterému se podařilo získat elektronickou kopii přepisu rozhovoru s Leonardem S. Clarkem, kterým byl jedním chlapců s nimiž Seton v roce 1902 rozjížděl první woodcrafterský kmen. O existenci tohoto materiálu jsem věděl od roku 2010, kdy jsem na jednom webu nalezl úryvek z tohoto rozhovoru, ale neměl jsem tušení, kde ho získat.

Díky Robinově přispění a především finanční spoluúčasti se mi také podařilo získat z USA vydání "The Birch Bark Roll" z r. 1925 na jehož základě sepsal Woowotanna český "Svitek březové kůry", vydaný rovněž roku 1925!

Tak ohromné množství materiálu mne zavalilo natolik, že jsem nebyl schopen psát dál. Sice jsem jakž takž do léta dokončil rozepsanou čtvrtou část, ale už začalo být nad slunce jasné, že se k popisovanému období budu muset ještě jednou vrátit.

Jako páté pokračování jsem zrecykloval polovinu toho co bylo nakonec výsledkem přípravy k referátu o Grace ke 150. výročí narození Setona, abych se v dějové lince mezi tím nepředbíhal.

A zvolna se prokousával nashromážděným materiálem. Jeho výsledkem byla šestá část, ve které jsem se opět vrátil k tomu, jak se stal Seton náčelníkem amerických skautů. A to měl zanedlouho přijít další, ještě významnější objev – jako naschvál opět těsně před termínem odevzdání dalšího pokračování, počátkem října 2017.

Tentokrát jsem však už žádného králíka v klobouku neměl a musel s hanbou Wičanhpi přiznat, že další pokračování k dispozici nemám.

Hoisingtonovi

Tím objevem byly knihy Lillian E. Roy o rodině Hoisingtonových. Pro mne zhruba objev podobného významu, jako byl svého času pro český národ rukopis Zelenohorský. Z rodiny Hoisingtonových totiž bylo hned několik prvních sagamorů a Elizabeth Hoisingtonová byla vůbec prvním sagamorem ženského pohlaví!

Okamžitě jsem se vydal po stopě a podařilo se mi vypátrat kontakt na Freda Bartona – vnuka Elizabeth, kterého jsem zkusil kontaktovat.

Zhruba po měsíci mi od něj přišla odpověď, která mne naplnila další nadějí, že se mi podaří získat nové, dosud zcela neznámé informace z počátků vzniku WLA. To jsem však ještě netušil, že Fred tyhle věci k dispozici nemá.

Uplynul celý rok, aniž bych byl schopen pokračovat ve psaní. Stále mi něco říkalo, abych ještě vyčkal. Mezi tím se mi podařilo najít přes archive.org další zajímavé informace, které mne jen utvrdily v tom, že podstatnou roli při vzniku The Woodcraft League of America neměl Seton, ani jeho chlapci, ale ženy.

Až počátkem května tohoto roku jsem se vzdal naděje a opět vyhecován pobídkou ze strany Wičanhpi se pokusil dopsat další rozepsanou kapitolu. Ale nešlo to. Dějová linka byla přerušená, něco v ní scházelo a já nemohl dál. Hodil jsem to tedy za hlavu a vyrazil ven, užít si stylového táboření na řece.

Kniha dekretů Elizabeth Hoisingtonové

A ono to přišlo! I když z úplně jiné strany než bych čekal. Opět zapracoval Robin, který díky laskavosti Timothy Welshe, správce sbírek Bruce Musea v Greenwichi získal elektronickou verzi dokumentů, které jsou ve zdejším depozitáři.

V letech 1948-1980 totiž byla v tomto muzeu stálá expozice věnovaná Setonovi a jeho woodcrafterským indiánům, jejíž foto bylo zachyceno v již dříve zmíněném přepisu rozhovoru s Leonardem S. Clarkem z r. 1975. Mezi artefakty této expozice patřily knihy dekretů Elizabeth Hoisingtonové a její mladší sestry Edith. Proto mi nemohl Fred Barton nic takového poslat.

S těmito unikátními materiály se nám tak dostaly do rukou fotografie a články, které konečně umožní popsat, jak vznikala The Woodcraft League of America.

George O. Shields

S novou vervou jsem se pustil do práce, abych mohl dodat pokračování seriálu pro časopis Woodcraft. Nebylo to snadné, protože jsem díky novým materiálům najednou zjistil nové souvislosti. Bylo nutné se vrátit zpátky do minulosti.

Internetové zdroje

Při svém bádání využívám nejrůznějších zdrojů – dovoluje to má práce. Psaní materiálů pro thewoodcraft.org se věnuji pro odreagování. Mezi ty nejcennější zdroje ale patří dva následující:

https://archive.org 
Internetová knihovna nejrůznějších publikací a informačních médií. K nalezení jsou zde i publikace, které nelze volně stahovat, ale – a to je asi největší výhoda – server umožňuje registrovaným členům si takové knihy vypůjčit a přečíst.
https://www.hathitrust.org 
Je internetová knihovna určená především k výzkumným a studijním účelům. Tady lze nalézt převážně periodika, ale i řadu knih, americké provenience.