Tetřev

Z thewoodcraft.org
< Uživatel:Willy
Verze z 8. 4. 2015, 13:36, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Strážce zimní tatranské divočiny
Trus tetřeva

Měl jsem v úmyslu tenhle text na téma tetřev napsat až někdy z jara a do jiné rubriky, ale když to ROOT odkazem na video otevřel tady, tak jsem se do toho pustil hned.

Tetřeva jsem volně v přírodě viděl před níže popsanými událostmi jen pětkrát. Bylo to jednou na Šumavě, 2x v Slovenském Rudohoří a 2x ve Finském Laponsku a vždy se jednalo jen o krátký zážitek z hlučného velkého černého ptáka mizejícího někde do smrčin.

Touha pozorovat tetřeva delší čas a nedej bože i v toku nás s kamarádem Jačkem - též členem B-portálu, dovedla i do oblasti Nízkých Tater, na jedno stálé tokaniště. Dorazili jsme tenkrát bohužel pozdě, tok už skončil a tak jsme si jeden večer poleželi ve spacácích pod stromy, na které navečer tetřevi zahřadují a ráno pak za východu slunce tokají. Že jsme byli na správném místě, jsme poznali naprosto přesně - pod stromy bylo opravdu hodně tetřevího trusu. Pro něj je charakteristické, že obsahuje hlavně zbytky jehličí - což je hlavní součást tetřeví stravy během zimy a z jara.

Čas plynul, až jednoho dne, ještě brzo z jara, přišel ze Slovenska od Jačka mail se snímkem tetřeva fotografovaného z hodně malé vzdálenosti a s takovým komentářem, že jsem ani ne za tři neděle už se ženou seděl ve vlaku směr Poprad. Tatry byly ještě celé zasněžené a my se ještě s dalším kamarádem Michaltarbajem - také členem B-portálu, vypravili na místo činu. Záměrně nechci psát, kde se to odehrálo. Nechejme tohoto srdnatého strážce divočiny raději v klidu, i když poslední zprávy říkají, že už možná svoje místo opustil. Netrvalo dlouho a z lesa se celkem rychle vyřítil tetřev a začal na nás tokat a zcela bez obalu začal usilovat o tělesný kontakt stejně, jako je to vidět ve výše uvedeném odkazu na Youtube. Kuráž mu rozhodně nechyběla. Přiznám se, že jsme byli rádi, že máme každý nějaký klacek či hůl. Byl neodbytný, ale naštěstí si vždy vybral jen jednoho za svoji oběť a tak ostatní mohli fotografovat. Přesto zaujatého fotografa pro jistotu raději někdo "kryl" s klackem v ruce.

Mišo se jako první odvážil dotknout se tetřeva
Tohle byla výzva, zkusit to taky

Když jsme se po nějaké době vzájemně otrkali a jeho touha po zápase neustávala, odhodlal se Mišo k pokus tetřeva pohladit. Netušil, jakou mu tím udělá radost, konečně tu měl opravdového soupeře. Dojem celkem nemotorného ptáka vzal velmi brzy za své, tetřev do toho šel po hlavě a tak tuším, že první souboj nakonec skončil klovnutím do ruky skrz rukavici.

Povzbuzen odvahou Miša zkusil jsem to i já. Ale nakonec jsem odvahu ztratil, ten zobák opravdu není malý, skončilo to tím, že mne tetřev klovl do kolena. Nebyla to až taková bolest, ale v kalhotách jsem měl díru, kterou jsem ještě rok po tom hrdě ukazoval - to víte poznámka o zranění z divočiny vždy udělá dobrý dojem a nejen na děvčata .

Nafotili jsme tehdy spoustu materiálu a kromě jiného i stopy. Na další fotografii je vidět, jak k otisku nohou jsou ještě připojeny čáry ve směru chůze. Ty vznikly dotykem per z roztažených křídel, které v době toku tetřev tahá částečně po zemi. Je to velmi charakteristický znak u jeho stopy a bývá mnohdy uváděný i v stopařských příručkách.

Ještě i dnes se mi vybavuji všechny ty úžasné niterné pocity, které se ve mně odehrávaly

Vraceli jsme se s ženou tehdy ze Slovenska jako očarováni. Doma jsem v přírodovědné literatuře své knihovny pročetl vše, kde byla zmínka o tetřevech. Od jednoho ornitologa jsem získal informaci, že takovéto chování tetřeva není až tak neobvyklé, něco podobného se odehrávalo před pár lety i někde na Šumavě, než odvážný turista "s nasazením života" definitivně vyřešil tento problém . Od ochranáře z CHKO Beskydy jsem se dozvěděl, že viděl starou fotografii, na níž stojí skupina rozesmátých lesníků a u jejich nohou leží na břiše další z nich, celý zabalený do tlustého kabátu, na něm stojí vítězoslavně tetřev a klove do něj.

Často jsme se k tomu doma v rozhovorech vraceli, znovu a znovu si prohlíželi fotografie a nakonec jsme se ani ne za dva měsíce už v propukajícím jaru zase s Jačkem a ještě dvěma kamarády do doliny vrátili.

Jačko s tetřevem a velmi praktickou pomůckou v ruce

S napětím jsme očekávali, zda tam tetřev ještě bude. Nezklamal nás, stále si hlídal svůj úsek. Tentokrát jsme jej brzy ráno zastihli ještě na stromě, kde se ho podařilo vyfotit dříve než slétl směrem k nám. Stejná scéna, stejná srdnatost, a tak mohli vzniknout další snímky, tentokrát už bez sněhové pokrývky i když o trochu výše ještě leželo sněhu dost.

V životě by mne nenapadlo, že budu mít možnost uvidět tetřeva tokat z takové blízkosti. Děkuji kamarádu Jačkovi a hlavně tatranské přírodě za to, že jsem se mohl takřka dotknout opravdového divokého života.

Publikováno 27. ledna 2014 na bushcraft-portal.sk