… zdálo, že se vrhlo do vody hejno kachen, potápek či vodních myší. Ta panensky čistá voda s černým dnem byla tak kouzelná, že nikdo neodolal jejímu kouzlu. Sotva, že jsme vylezli z vody, nastala důležitá a těžká práce: utírání a tření, však jsme si tak dokonale vydřeli kůži, že jsme celí zčervenalí a teď hajdy pro snídani. Dobrá Luška podávala každému misku mléka a pořádný krajíc chleba, ale to nejde říci těmi slovy pořádný krajíc, jak byl velký. Potom jsme se sesedli v kruh a společně jsme jedli. Jenadýze seděl sice také v našem kruhu, ale ani nepromluvil a jen jedl. Pečlivě kousal a teprve dobře rozkousané polykal. Také nejdéle ze všech mu to trvalo než se najedl, ale byl za to nejsilnější. Sotvaže jsme se najedli, umyl si každý misku, vynesl svou pokrývku, uklidili jsme doupata, pelechy i týpí. Potom zasedli jsme k poradě, abychom společně se na tom usnesli, jak nejlépe využíti vskutku prvého dne v Osadě Slunce na Ostrově Dávné Touhy. Káš rozpředl vřeteno…
MĚSÍC BLÁZNIVÝ A MĚSÍC DLOUHÝCH NOCÍ.
Štiplavě ostrý Severák krouží korunami stomů a rve se s nimi o poslední zbytky jejich rouch. Bičuje chodce v tvář a tak je uvědomuje o své přítomnosti. Nestateční slaboši a snad tradicemi zatížení tvorové před ním utíkají, někteří jsou odhodláni bít se s životem do posledního dechu. Mdle bledé slunce snaží se vzkřísiti barvy květů na umírajících listech. je chvíle přerodu, chvíle, kdy vlévá se živoucímu nový elixír zrození a nad vším ční slibný zákon nezaniknutelnosti.
