Ročník II. VATRA LESNÍ MOUDROSTI Číslo 3.
POSELSTVÍ JARA.
Promluvilo k Tobě, junáku, jaro? Viděl jsi nahou Zemi, jak zpívá? Je krásná jako panic, jenž jde do květných luk a jenž věnčí se guirlandami polních květin. Příroda jest věčně mladá, je vždy čistá. Vešel's do ní, když odešly sněhy a kdy vzduch byl ještě chladný, abys nabral naději — a myslím, že už dnes probudily se v Tobě všecky touhy a že už teď krev Ti mocně kypí a žene se Ti do tváří, cítíš, jak vztyčuješ se, a jak vše v Tobě volá po životě. Jest jen jedno velké bohatství a to je život. A ty jsi tady, abys žil krásně, abys vrátil se k dětství a jeho vzněty prodloužil a uskutečnil. Především musíš sám býti Člověkem. Teprve pak přijde to ostatní. Příroda se pokouší o to, aby promluvil Duch. Může promluvit jen individuem, Tebou by chtěl promluvit. „Každé dítě je pokus, svěží pokus, jak postaviti na svět člověka“. Zašel jsem si do březového háje zase dnes a zarazil jsem se. Dojem byl nezkaleně týž jako tehdy na Křivoklátsku. Měl jsem pocit, že jsem v chrámě, že je to svatyně. Stromy byly tak neobyčejně bílé a stříbrné, dýchaly svátkem a já jsem se vracel do sebe a ptal jsem se: jsi ty svatý? A tak celá mladá jarní příroda je svatá, a nikdo ji nemohl znesvětit než člověk, poněvadž má „svobodnou vůli“.
Ve hroudě bláta vykvetl podběl. je to úsměv a štěstí, zlato jeho plátků je díkučiněním Životu. Plní svůj úkol. Vykoná všechny své povinnosti. Jde svou cestou a je zhmotnělou myšlenkou Krásy a Pravdy. Nad poli vznáší se skřivánek a trilkuje. Srdce při tom okřívá, vždyť tady je pravá báseň ..text pokračuje
