Pokračování textu ze strany 19
Začínám mluvit, chlapci usedají. Já se přidávám k chlapcům a říkám: „Tys nejdřív způsobil, že chlapci byli veselí a cvrlikali jako cvrčci a dneska jsi z nich udělal skutečné cvrčky a dneska jsi první cvrlikal a všem se to líbilo. Je vidět, že tvoje jméno má býti památkou na dnešní den. Za chvilku budou tě jmenovat Cvrňolou a tak budeš už doopravdy junákem.
PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA KRÁLÍKA, JAK JEJ SÁM NAPSAL.
Ano, králík sám psal toto a o sobě samém nejstarším písmem na zemi, jímž jsou stopy vlastních nohou.
V únoru 1885 jednoho jitra, když lehounce napadal sníh, toulal jsem se lesy severně od Toronto, když jsem přišel na něco, u čeho se vždy zastavím a podívám – čerstvé stopy zvířete. Byly to stopy amerického králíka i sledoval jsem jejich kličky se vzrušením a zájmem. Začínaly pod malou haldou chrastí (a); lože z hnědého listí prozrazovalo, že zde odpočíval, než začalo sněžit. Vyskočil ven, když sníh přestal padat (b), neboť stopy jsou ostré a velmi nápadné. Vizte obě dlouhé stopy zadních nohou a V předu malé dva otisky předních nohou; za tím jest znamení ocásku, prozrazující, že na něm seděl.
Pak se něčím poplašil a utíkal (c), neboť nyní zadní jeho nohy jsou otištěny před předními, jako u většiny skákavých čtvernožců. Čím rychleji zajíc utíká, tím dále vpřed dostanou se tyto zadní nohy.
Viz dále, jak kličkoval sem a tam, křížem krážem, mezi stromy, jako by se namáhal uniknouti nějakému obávanému nepříteli (c, d, e, f).
Ale jakému nepříteli? Není tu jiných stop a přece tak divoký trysk.
Myslil jsem už, že králík se zbláznil, že prchal před vymyšleným nepřítelem; snad jsem byl na stopě březňáčka (březnového králíka). Ale v „g“ jsem nalezl na stopě poprvé několik kapek krve. To mně napovídalo, že králík byl v skutečném nebezpečí, ale nikterak nedávalo klíče k jeho poznání.
