Pokračování textu ze strany 81
„Dobrá”, řekl náčelník, „ty jsi vystoupil až k pramenům”.
Jiný přišel později a přinesl hlohové trny. Náčelník se usmál, když to viděl, a řekl: „Ty jsi lezl, byl jsi až na prvé příkré skále…”
Později odpoledne jeden přišel s cedrovou větévkou a starý muž řekl: „Výborně! Byl jsi v půli cesty.“
Za hodinu potom přišel jiný s větvičkou smrkovou. Jemu pověděl náčelník: „Dobře; dostal jsi se k třetímu pásmu, slezl jsi tři čtvrtiny svahu.”
Slunce bylo nízko, když se poslední vrátil. Byl to krásně urostlý, nádherný hoch ušlechtilé povahy. jeho ruce byly prázdny, když se blížil k náčelníkovi, avšak jeho tváře byly rozjařeny a řekl: „Otče, nebylo stromů tam, kam jsem došel – neviděl jsem větviček, ale viděl jsem Ozářené Moře.”
Nyní tvář starého muže se rozjasnila také a zvolal hlasitě a se zápalem: „Poznal jsem to! Když jsem se ti podíval do tváře, poznal jsem to. Ty jsi byl na vrcholu. Nepotřebuješ žádných větviček na důkaz toho. Jest to psáno ve tvých očích a zvoní to v tvém hlasu. Hochu, pocítil jsi povznesení, viděl jsi slávu hory.”
Ó, vy junáci, mějte toto na mysli, že – odznaky, jež udělujeme za dosažení výkonů a ..text pokračuje
