Nyní bylo dvaačtyřicet nápadníků na tento úřad a každý měl nejpřesvědčivější důvody, proč jeho zvolení je jediné možné. Hašteření rostlo ve rvačku, až jsem řekl: "Počkejte, můžeme to snadno rozhodnouti jinak. Který hoch zde přemůže všechny ostatní?"
"Ó, to by nebylo spravedlivé", zvolala rozhořčeně část jich. "Hank Martin přemůže všechny. Jest starší a větší a silnější než každý z nás."
"Nuže, jestliže Hank každého dovede uspořádat, je to v pořádku. Ale snad některý chlapec zde si myslí, že nabije Hankovi."
"Ano, já! A právě teď", povstal jiný silný hoch, obratný výrostek, avšak jiného ražení.
"Výborně!", zvolal jsem. "Jsem rád, když to vím. Teď to nebudemo zkoušet, ale někdy jindy."
Nyní jsem předvedl oba před voliče. Martin dostal snadno většinu; jeho vůdcovství bylo nesporné.
Ó, jak mi srdce skleslo, když se jednalo o Hank Martina. Byl to šestnáctiletý ramenatý hoch s hranatou sanicí, šedýma očima, silný jako býk, energický, samostatný a nebojácný - byl by mne mohl poraziti v prvním kole. Byl to však "nejhorší kluk z kraje". Byl všeho darebáctví schopen, jeho činy už přestávaly býti klukovskými výstřelky, začínaly být zločiny. Hank dospíval určitě pro káznici a tlupu chlapců strhoval s sebou. Jeho otec byl majitelem krav a Hankovým zaměstnáním bylo obcházeti s mlékem. To mu dalo mnoho příležitostí k darebnostem, které si nedal ujít. Docela dobře jsem věděl, že Hank byl ten umělec, který mi pomaloval dveře. Děsil jsem se Hanka Martina. Nyní nesporně byl zvolen vůdcem družiny. Vládl po svém božském právu a stejně nebeském právu. Chtěje své politice zůstati věren, musím ho získati pro sebe.
Obyčejně se stává, že "zlí" hoši jsou prostě dobří hoši, překypující silou nebo svedení z dobré cesty, kteří předstírají, že jsou jiní než vlastně jsou, a chcete-li je ovládnouti, musíte je přiměti k tomu, aby odložili svou masku.
Doufaje, že tomu tak může býti v tomto opřípadě, vzal jsem si Hanka stranou a řekl: "Podívej, Hanku, kamarádi tě ..text pokračuje
