Stránka:fletcher 1925.djvu/29

hnutí, když nářek vzrůstal, nepohnuv se ani tehdy, když vyvolávali jména jeho dvou svnů. Kdvž válečníci vešli do osady, hlasatel vy- volával jména těch, kdož se vyznamenali v tomto pamětihodném boji. Udatní bojovníci pomalu předstupovali před svého vůdce, jenž každému pochvalně pokynul, když jej pozdra- vili, kladouce mu k nohám válečné trofeje. Mezi starými bojovníky přicházel mladý válečník, jenž ve svém prvním boji vyrval svému protivníku kyj z ruky a zabil jej jeho vlastní zbraní. Tento kyj položil před starého náčelníka, líče mu své udatenství. Náčelník, pozdvihnuv podávanou zbraň, zvolal s drama- tickým smíchem: »Ha, ha, ha! Takhle jste se měli vypořádat s naším nepřítelem, aby se nás naučil bát. Moje výzvy k mladým mužům nebyly vysílány k hluchým uším. Oni, kdož chtěli zničiti náš lid, leží mrtvi na zemi. Kam- koli se jejich stíny obrátí, i tam se vás budou báti. Nepřítel mne chtěl rozplakat, ale já se směji.« A stařec tančil ke svému vítěznému smíchu nad vítězstvím toho dne dobytým: PÍSEŇ SMÍCHU. Ponka. He-dhů'-shka. Ha,ha,ha haha! Haha! hihi! ha ha! hi! 26