MYŠLENKA LESNÍ MOUDROSTI
je tak čistá a ryzí, jako rudé plameny táborových ohňů, šlehající do temna sněmovních večerů. Jak hluboce cítíme se jedinou bytostí u táborového ohně a jedinou jednotkou v táboře, kdy pojem já je nám něčím neznámým, ale kdy naše srdce, oči, ústa i vše kolem nutí nás žíti, cítiti a říkati my. Avšak jsme nuceni vraceti se do „kamenných osad s vysokými komíny“ a tu život vyráží nám vše krásné, co jsme si s sebou přinesli ve svých srdcích od táborových ohňů a z táborového života. Než my neztrácíme mysli, bijeme se hrdě a věříme, že boj „přírodou a životem k čistému lidství“ je spravedlivý. Jako zklamáni odvracíme se od hluchých květů krásně zbarvených, avšak bez vůně, stejně „bez vůně a hluchými“ jsou všechny myšlenky, jež nejsou realisovány. Tak by tomu bylo i s Lesní Moudrosti, kdybychom se nestarali a nepracovali k jejímu uskutečnění za osvobození Lidstva, jež má dáti: dětem bezstarostné a radostné dětství, hochům a děvčatům jasné a čistě mládí, mužům a ženám spravedlivý život. Jak radostno je nám, junáci, můžeme-li se těšiti z prvých plodů své práce! Lesní Moudrost už tak hluboce v nás žije, že je zakořeněna až na dně našich srdcí, a my ji nikdy nezradíme.
S láskou a vřelostí vítáme vás ve svůj střed, Pražští Pfadfindři, a těšíme se na vaši spolupráci!
Po třetí vzplanula naše „Vatra“. S radostí a odvahou hledíme vstříc věcem příštím. Věříme, že plody naší práce se i v tomto roce rozmnoží.
