Stránka:svitek 1925.djvu/60

VELKÉ VĚCI ZA MALÝMI ČINY

Žádný Indián nenosil orlích per, nemohl-li dokázati, že má na ně právo. Nosil-li jedno, znamenalo to, že je na válečné stezce. Způsob, jakým je nosil, vyjadřoval, co vykonal.

Dr. Charles Eastman Ohiyesa vypráví o indiánském nošení per a počítání cen:

„Nosí-li muž orlí péro na hlavě přímo nahoru, znamená to, že se musel alespoň dotknouti svého nepřítele.” – „To musí bojovník udělati, chce-li získati orlího pera, neboť to jest mnohem nesnadnější, nežli pouze zastřeliti nepřítele z dálky.” – „Když válečník se přiblíží nepříteli, mrtvému nebo živému, volá své soudruhy za svědky, řka: ‘Já, Udatný Medvěd, vykonávám hrdinský skutek, dotýkaje se těla svého nepřítele, z nejudatnějších našich nepřátel.’ A přítomní jsou takto svědky. Když se hrdinové po boji vrátí, veřejní hlasatelé oznámí všechny takové skutky hrdinství, jež jsou válečným průkazem každého muže. Každý hrdina, jenž nosí orlí péra, musí podati důkazy, že má na ně právo. Je-li hrdina zraněn v téže bitvě, kdy se dotkl nepřítele, nosí toto orlí péro obráceno dolů.” – „Všechna ostatní péra jsou pouhou ..text pokračuje