Stránka:svitek 1925.djvu/33
Pokračování textu ze strany 32
…siouxský Indián Dr. Eastman-Ohieysa nám napsal knihu o svém indiánském mládí. Kniha ta stojí za víc, než všechny pedagogické příručky. Je člověku až k pláči, uvědomí-li si, co zabíjí dnešní škola slibného mládí, co zničí radostného dětství, co umrtví lidí, sploští charakterů – a jak krásné to bylo, dokud nebylo škol v tomto slova smyslu.
Ne, nebyla to škola, ale byla to výchova, hluboký, ale často bezděčný a tím právě znamenitý systém výchovný.
A v čem záležel?
Především ve svobodě. Děti byly ponechány často samy sobě. A je přirozeno, že jako všechny děti napodobily život dospělých. A tu je právě nejvyšší moment výchovy indiánské: příklad dospělých.
Moderní děti také napodobují dospělé: Kouří v 10 letech, tančí smyslné tance ve 14 letech, hrají kopanou každým krokem, obchodují bezcennými známkami za velké peníze, drzými lokty derou se do popředí – jako jejich otcové a starší. Jak je strašný. dnes ten svět velkých, po kterém dítě tolik touží! Indiánské dítě vidělo před sebou lidí statné a zdravé, lidi nesobecké, lidi dbající na čest, krajně pravdivé a poctivé, lidi bojující za velké idee (aspoň věřící, že jsou velké), lidi milující přírodu, modlící se a žijící náboženstvím – ó, jak šťastné to byly dětí!
