Stránka:svitek 1925.djvu/31

Pokračování textu ze strany 30

13. Věřil v mír a svatou povinnost pohostinství.

14. Věřil, že nejvyšší všech ctností jest odvaha a proto se o ni modlil. Největší hanbou mu bylo báti se.

15. Věřil, že musí žíti takový život, aby neměl strachu před smrtí; zavolá-li ho smrt, že odloží svůj plášť a pocty a jako hrdina vracející se do domova, zapěje poslední píseň a slavnostně skončí svůj život.

„Víra jejich byla tedy skoro tatáž jako víra starých Řeků, před nimiž se sklání svět; ne nepodobná víře mnohých křesťanů a o řadu stupňů vyšší než víra Huxleyova a jiných moderních škol materialistických.”

Seton nazval Indiány Spartany Západu. Je to jen slabé přirovnání. Byli Spartany svou otužilostí, zdatností tělesnou, ale vynikali nad Řeky svou mravností a čestností, a byli z nejzručnějších divokých národů, dovedouce si vše vlastní rukou poříditi, co potřebovali, od stanu a kopí až k člunu a luku, a vše umělecky vyzdobiti. Jejich vysoká mravní úroveň, které průměrný člověk civilisovaný, bohužel, je velmi dalek, a jejich všestranný rozvoj tělesný i duševní zlaďující se v krásnou harmonii lidskosti – to vše staví nám Indiana před oči jako nejkrásnější typ člověka, jaký dosud na zemi žil a proti všem šovinistům neváháme prohlásiti jej za jediného představitele Lesní Moudrosti.