Stránka:kz-69.djvu/19

Z thewoodcraft.org
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 18

Když byla organizace provedena, dal jsem jim zákoník a ústavu — kterou jsem před tím pečlivě připravil se zkušeným právníkem. Pamatoval jsem v ní na všechny případy, které nejsou obsaženy v zákoníku země. Náš zákon zakazoval vzpouru proti radě, střelné zbraně v táboře; zakládání divokých ohníčků, kouření, pití lihovin, hubení zpěvných ptáčků a veverek, porušení řádu her, míření zbraní na kohokoli; a prohlašoval rytířství, laskavost, odvahu a čest hlavními ctnostmi.

A nyní jsme se shodli na tom, co mělo nabýt dalekosáhlého významu pro chlapce ve vsi, pro mne a pro tisíce hochů jinde.

Přijali jsme toto heslo: “To nejlepší, co měli nejlepšího Indiáni.” Cokoli je malebné, dobré a zdravé v životě Indiánů, toho použít.

Hoši chtěli nosit pera. Řekl jsem: “Zajisté, ale pamatujte, po způsobu Indiánů. Dobrý starý Indián nestál právě o každé pero, které mohl sebrat a strčit si do vlasů; každé pero bylo uděleno Radou jako ozdoba za nějaký čin. Navrhnu vám sto činů, které každého z vás oprávní k nošení pera.”

Podstatné bylo, že moje stupnice měla být národní a absolutní, nikoli pouze pro soutěž. Tak přijímaje za své ..text pokračuje