25 VTLAE OVAĚÚIK Vinatd ma.31 svo33 kon“** ? b'í * tra— giwa jako my. sou plné p0£“WLOwĚl & vzá— 3omu<po vztahu k člověKu, uí;;*„7 Be anow zí lialé domnívají, že mezi nimi & zvířaty 'f'“ veli.ká propaůt. —M3 Všichn.í, tvoron VC LJAemgf; 35 ome dětmj př rody; %s? —]i Kdo z nás ná.ti přírodu, mm;; gu/umM* jem 31m ĚVOTQM. A kdo jim chcc gorgaum„t mu- si v nich viděti své bratry a se fstry < » očkama do Lune<o1ho jasu. B3l to m3339 zpěvný pté.ček, & bylo to v kulturním st;tó„ v jednom, Kterg se tak nazývá. v VM312KČ kleei seděl ma.lý otdčeX & hleděl
- 'wf dašJce stély modr(3 Jaory.
303u3ni je 35h", myslil malý ptá" cruou přeletěl 3sem cestu tam & 33Cnou — potom 3iž nikdy více“
- . _[LO my
zdály se “Íl býti tak bl:ízko. Ía je k mříž Jm 3eho vč zení. ,*„3 tak v 3330' bJí;Ko“, xíkaJ “<d b3 jen mf3'íší noh;ylo, kdy— (inou se oUJvT M33 jen jednou9
- 4L3á ; Luton n„o'“vL by volyu oKamu
žik & 33 na, „f*uh hrwďíbon ocitl bych se br“ zy za tJEmi modr3mi horami“ Jeřábi táhli. Podzimním vzduch.em zněl je— jich os tr3 křik nařjxavé & vábivě. Bylo to volání jihu. Smutně pohllžel za nimi malý ptáček mříz:emi klece. Zmizeli za modr3mi ho— rami . Přišla zima a malý ptácek ztichl. Napadl sníh & hor3 sešedivěly sta k jihu lež 'eJa v chladu & mlhách.
