Jaroslav Balonek - Kili

Z thewoodcraft.org

Jaroslav Balonek - Kili

Jméno
Jaroslav Balonek
Přezdívka (lesní jméno)
Kili
Věk
* 1969
Vztah k woodcraftu
V dětství a mládí Woodcrafterem.

Oderské vrchy 1987

Kili –O psychologické rezignaci Kategorie: Kiliho

Kili – Kde domov můj ? Kategorie: Kiliho

Kili – Na razie aniołek Kategorie: Kiliho

Kili – Ve stínu cejchu Kategorie: Kiliho

Kili – Bludným kruhem ke spirále života Kategorie: Kiliho

Kili – Pro Martina Kategorie: Kiliho

Kili –Samotka naivního snílka Kategorie: Kiliho

Kili – Život pod maskou Kategorie: Kiliho

Kili – Znovuzrození Kategorie: Kiliho

Kili – Vzkaz v láhvi Kategorie: Kiliho

V základech umění pozorovat a naslouchat přírodě chlapce učili prarodiče z města Janov, kteří při lesním závodě Krnov pracovali v lese a chlapce brávali sebou do práce. Až do doby povinné předškolní výchovy po návratu k rodičům absolvované v Ostravě-Vítkovicích, strávil dětství prakticky v přírodě.

Olšovec - Bratříci V polovině sedmdesátých let dvacátého století jej nadšený kamarád ze základní školy v Ostravě-Zábřehu Kamil Janec přivedl do domu dětí a mládeže, kde pionýrský oddíl Táborité pod vedením Břetislava Habáně prakticky provozoval činnost s prvky Junáka a to bez politického zaměření tehdejší doby. Činovníci junáckého oddílu překonali zákaz tranformací pod pionýr, krytím byly i názvy.

Velká Rača - Jiří Mazurek Družinu Střelci při Táboritech vedl Jiří Mazurek přezdívaný Mýval (Miwi) a Mojmír Hůla. Táborovou základnu měl oddíl v Olšovci u Hranic na Moravě na pozemcích zdejšího JZD, kde chlapci prožívali víkendová či prázdninová dobrodružství jako v románech, knihách o skautingu nebo indiánských poct. Kromě každotýdenních her v klubovně a výprav za poznáním lesní moudrosti do Oderských vrchů se družina účastnila i společných akcí obdobných oddílů z Ostravska v Beskydech na Čeladné, na Ivančeně, Chladné vodě či Ondřejníku, nebo na Opavsku.

1984 - Uzlařská regata Ostrava Odchodem Mojmíra Hůly na povinnou vojenskou službu se družina Střelci oddílu Táborité osamostatnila jako Bratříci vedenou Jiřím Mazurkem. Stálými členy byli Aleš Kapica - Keny, Tomáš Lukeštík - Tony, Marek Čolas - Pipe, Kamil Janec, Zdenek Jícha, Pavel Lesniak, Richard Mareš, Jiří Krmášek, Pavel Hermann a Jaroslav Balonek, který získal přezdívku Kili (radostný smíšek). Bratříci využívali také táborovou základnu v Olšovci. Prázdninový tábor zkoušeli sdílet s hnutím Brontosauři, ale jejich vize nepřezvali a vzdělávali se již plně ve Woodcraftu v duchu literatury E.T.Setona, V. Rogela a dalších. Prvním soutěžním kláním na Bítovském mlýně za Ostravou na Opavsku porazili ve třinácti úkolech chlapce a dívky PS Přátelství – 4 oddíl Ostrava a tím se dostali do povědomí skupin mládeže Severomoravského kraje. Kromě setkání u slavnostních ohňů spřízněných skupin podnikali kromě uvedených Beskyd a Oderských vrchů nově i výpravy na Slovensko, na Velkou Raču. Oficiálně Bratřici zanikají odchodem Jiřího Mazurka na povinnou vojenskou službu rozloučením na legendární ztracence v Olšovci, ale výpravy do Oderských vrchů na Spálovský mlýn přes Heřmánky zkoušejí podnikat i bez něj.

Tábor Vítkov podhradí Bez vedení zaniká společná chlapecká touha. Bratříci vstupují do PS Přátelství – 4 oddíl Ostrava pod vedením Jiřího Koláře, přezdívaného Lišák. Tvoří zprvu samostatnou družinu, jenž posléze vedení oddílu rozpustí. Někteří odchází do BVÚ Ostrava pod vedením Karla Líby, Jaroslav Balonek zůstává. Oddíl je zaštítěn Českým svazem turistů se zaměřením na prvky junáctví a trampingu. Znakem oddílu byly i modré šátky slavnostního stejnokroje. Táborovou základu měl oddíl v Annině údolí ve Vítkově-podhradí, později v Domašově nad Bystřicí. Oddíl čítající setinu dětí podnikal každý víkend výpravy, např. do Svobodných Heřmanic, Budišova nad Budišovkou, Spálovského mlýna, Bítovského mlýna, Ivančeny. Zvláštností nebyly výpravy do Německa. Zařazen do družiny Kormoráni vedenou Tomášem Rohelem a Petrem Štěrbou kromě oddílových odborných poct povzbuzován Ivo Neuwirtem a Tomášem Draxlerem získal Jaroslav Balonek např. i první místo uzlařské regaty Ostrava.

Ondatry - Spálov V průběhu střední školy Jaroslav Balonek opouští 4. oddíl Ostrava a s Alešem Kapicou a dalšími kamarády poznává fázi svobody lesní modrosti. Bavič táborových ohňů nezapře svou přezdívku. Stává se také vášnivým fotografem a vlastními snímky doplňuje poctivě vedené deníky. Nebyl jediný volný víkend, kde by Jaroslav Balonek nebyl v přítomnosti přátel a táborových ohňů. I v Kralicích na Moravě a v Šebetově poznává kamarády Jižní Moravy. Ve Spálově členem E.t.Seton klubu s Alešem Kapicou, Tomášem Lukeštíkem, Robertem Gattnerem a Radimem Šebestou. Projde s kamarády Oravu, Fatru i Roháče. Poslední víkend před odchodem do „války“ stráví s kamarády na Starém Jičíně.

Srňacie 1988 Z povinné vojenské služby se navrátí naprosto jiný člověk, zlomený na těle i na duchu, poznamenán voštinovitou puklinou druhého obratle páteře (L2 = brána života), s výčitkou životního selhání a posttraumatickou stresovou poruchou. Projde s kamarádem z války Vítkem Markem Velkou a Malou Ameriku a Miloslavem Musilem okolí Českého Krumlova a Lipna. Už jen na krátké vzdálenosti a s velmi odlehčenou bagáží. Pak jako státní zaměstnanec požádá o přeložení do místa svého rodiště a vykonává zcela osamoceně službu v katastru obcí Rejvíz, Horní a Dolní Údolí a Ondřejovice. I když se tak může setkat s kamarády u Bublavého potůčku či na Quinburgu v dobře známém prostředí lesů, je již bez známek radosti a humoru, zájmu o literaturu či fotografii. Jeho knihovna osiřela a byla rozdána. Žádné další obrazy nevznikly. Žádné humorné scénky. Ve Zlatých Horách se seznamuje k nelibosti autorit s Jindřichem Hořelicou řečeným Henry. Kili je také spolupořadatelem, pro něj posledního slavnostního ohně E.T.Seton klubu, ve Vápenné, na legendárních Brankopech.

Snaha pomoci zařadit Jaroslava Balonka zpět do společenského života vedla jeho rodinu i ke spálení rozsáhlého písemného, korespondenčního a fotografického archívu.

Tatry 2018 Ale k jeho návratu z mrtvého stavu pouhé existence zpět do života přispěla naprosto jiná okolnost. Kamarádi zlatí.


Jen ta bolest na věčnost zůstala a srdci stále připomíná, aby nezapomněl.



„Protože jsem poznal trýzeň žízně, vyhloubil jsem studnu, kde by i jiní mohli pít“

Ernest Thompson Seton