Hlasatel (zpravodaj LLM) 1945/1946 č. 3, leden
1)
2)
První poválečné poselství ERNESTA THOMPSONA SETONA.
Byli jsme opravdu potěšeni, když jsme od Vás dostali zprávu a dověděli se, že zase pokračujete ve své poctivé práci přes veškerá utrpení a veškerý útisk. Takový duch bude jistě odměněn.
Snad se nám zase v dohledné době podaří navštíviti Vás ve Vaší vlasti. Vzpomínky na naši poslední návštěvu jsou stále svěží a povzbuzující.
Anebo snad Vy přijedete k nám. Kdyby to bylo možné, rádi bychom Vás uvítali.
Zatím přijměte naše nejsrdečnější přání štěstí a zdraví.
S modrou oblohou !
Dlouho očekávaná zpráva Černého Vlka vyvrátila nejrůznější pověsti, které šly do nedávna po Praze od úst k ústům. Máme upřímnou radost z tohoto krátkého listu.
Lidé z Nového Světa nestarali se mnoho o život nás Evropanů. A tento nezájem měl vzápětí nesmírné oběti nevinných lidí nejen v Evropě, ale i tam daleko mimo ohnisko sporu — v samé Americe.3)
Ani Setona nedovedlo naše upozornění na nebezpečí nacismu odvrátiti od cesty do Bonnu.[1]
Ano, přenesli jsme se přes mnohá utrpení a tvrdosti doby, ale — nejistota dosud trvá. A tolik by bylo potřebí dob klidných, dob tvořivé práce a vzájemnosti lidí. Doufáme a věříme, že nejposlednější technické vynálezy tuto důvěru nepodlomí.
O SNĚHOVÉ VLOČCE.
Hoši kmene Wahpekute jezdí každou zimu na Špicberky. Jak napadne sníh, chystají sáně jako správní polárníci a docházejí na sever. Ale, aby vás to nepletlo, na osmdesáté rovnoběžce severní šířky z nich ještě nikdo nebyl a ty jejich Špicberky byste na mapě v okolí Prahy našli pod názvem Kozí hřbety – skalnatý hřeben přibližně na severozápad od Prahy. V zimě však, když napadne sníh, usadí se na polích a pokryje celé okolí až na ostré hroty skal, není možné přece říkat této polární krajině Kozí hřbety.
Sníh je takový kouzelník, který vše mění a všem předá trochu svého kouzla. Ta jeho kouzla skutečně stojí za důkladné prohlédnutí.
Kdo by neznal ty malé bílé hvězdičky, které se nám něžně usadí ne kabátě, potěší nás na chvíli svým milým vzhledem a pak se rozplynou v kapičku vody. A jak je to možné, že ta kapička vody měla ještě před chvílí tak krásný tvar malé hvězdy o šesti paprscích pravidelně porostlých jemnými, v ornamenty sestavenými vousky? Kde tu krásu vzala? Někde hodně vysoko.
Eskymáci věří, že to jsou dětičky hvězd,4)které se jim rodí z vlasů. Každou noc prý hvězdičky vlasy různě protřásají, což je i oknem vidět, a protože jsou hvězdy hodně vysoko, spadnou k nám jejich male děti někdy až ve dne.
Jistě se trochu usmějete, ale naši předkové neměli příliš odlišné názory od těchto, a je zajímavou náhodou, že první vědecký spis o sněhových hvězdičkách napsal opravdu hvězdář Jan Keppler, který první poznal, že tyto hvězdičky jsou vlastně krystalky, zcela obdobné krystalům křemene, vápence a všem ostatním. Skutečně, hvězdičky sněhu jsou krystalky, a kdyby jste změřili úhly, které svírají, byl by vždy tento uhel veliký 60°. Úhlů tak velkých se vejde do kruhu šest a proto bylo učeně konstatováno, že krystalky vody (ledu) patří do soustavy šesterečné. Konstatoval Nordenskjöld.
Dobrý pozorovatel přírody si jistě všiml, že sníh není vždy stejný. Někdy padají drobné ledové hranolky, jindy hvězdičky, někdy jen krátké sněhové jehlice a jindy celé chomáče velikánské vločky, kterým říkají lidé „sedláci“. Vše má své důvody a také tyto tvary sněhu. Sníh je krystalisovaný déšť — vzniká tedy v mracích, které mohou být různě vysoko. Když padají ledové hranolky, můžeme bezpečně soudit, že jsou mraky hodně vysoko, protože tyto hranolky vznikají ze závojnatého mraku, kterému se říká cirrostratus (cist.), který bývá ve výši nad 6 km. Hvězdičky padají z deštivých mraků — nimbus (ni), které nebývají výše než 1 km. Nemají však hned při svém vzniku ty okrasné stromečkovité paprsky — v mracích jsou to zcela jednoduché šestiboké destičky, jejichž boční stěny se sbíhají v hranách a rozích. Rohy jsou tak chamtivé, nespokojené části destiček, že jak vidí nějakou drobnou kapičku vody, jako magnetem si5)ji přitáhnou, začarují a nastaví na sebe jednu na druhou v ornamentální hvězdici. Jednotlivé rohy hvězdice jsou k sobě nesmírně kolegiální a dopřávají si stejně této radosti lovu a vždy, jako by se umluvily, tvoří stejný obrazec. Rohy téže hvězdičky jsou k sobě nesmírně ohleduplné, ale k druhé hvězdičce jsou hrubé a bezohledné a jsou ochotné její ozdobu v mrazivém větru poškodit a zcela ji urazit. Zbytky bojů vidíme pak ve vzduchu jako poletující jehličky — ulámané zbraně bojovníků. V mrazivém vzduchu jasných dnů jsou nejčastěji tyto jehličky viditelné a značí téměř vždy stálé mrazivé počasí. — Bojovná nálada hvězdiček však hned zmizí, když na ně dýchne teplý vítr. Často už v dosti značné výšce se pokorně začnou sdružovat, proplétají si své ozdoby a zvolna padají k zemi jako „sedláci“. Po „sedlácích“ nastává obvykle obleva a zemi pokrývá sníh.
Vločky sněhu jsou tedy malým teploměrem; čím je vzduch chladnější, tím jsou menší.
Je ještě mnoho kouzel a záhad sněhových vloček a ty nezapomeňte na svých zimních výletech vypátrat.
Destička sněhu z „ni“ bez kostrovitých nárůstků.
6)
HRY ve sněhu.
- Baba
- Chodidlem postaveným na délku vyryje se ve sněhu klikatá pěšinka s očky na vyhýbání a po ní se honíme na babu. Kdo z pěšiny vyběhne je baba.
- Skok
- Ze sněhu vystavíme zeď na skákání z velkých koulí položených na sebe do 2 řad. Když všichni přeskáčí, udělá se třetí řada, pak čtvrtá, a tak dále, až už nemůžeme.
- Hádaná
- Hraje družina. Jeden, který hádá stoupne Si opodál zády obrácen a sehne hlavu dopředu. Všichni ostatní stojí nedaleko sebe, každý drží za zády kouli ze sněhu. Jeden z nich hodí po hadači a ihned dá zas ruce dozadu. Hadač se obrátí a hádá, kdo hodil; neuhodne-li každý mu připlácne jednu do zad, uhodne-li, vymění si s uhodnutým místo.
- Terč
- Sněhulákovi dáme do ruky hůl a na ni nastrčíme rozbitý hrnec, nebo jiný nepotřebný předmět; kdo jej srazí, je jeho.
O POKOŘE TVOŘIVÉHO DUCHA.
Kdybych měl vyjádřit stručnou větou, co nejspíš bránívá našim lidem, aby se osvědčili jako dobří dělníci na díle kladně tvůrčím, řekl bych, že jim především chybí pravá pokora tvořivého ducha. Je to pokora, která nás učí oddaně se sklánět před úkolem, který jsme poznali jako úkol svůj a trpělivě snášet všeliké nesnáze a neúspěchy s tím spojené. Nemysleme si, že je to cnost všední a snadná. Nikoli, je často těžké se k ní dopracovat a mnohem snadnější7) jsou její protiklady, pýcha a vzdornost. Bude dobře si těchto protikladů pokory pozorně všimnout, neboť ve světle od nich odraženém se nám teprve jasně objeví její vlastní podstata.
SNĚHOVÁ VÁNICE.
Bylo to na velkém zimním karnevalu v Montrealu před nedávnem. Z okna dívalo se za za sněhové vánice pět dětí z různých plemen: Eskymák, Dán, Rus, Indián a Američan. Pořadatelé karnevalu přivedli prvé čtyři s jejich rodiči. Avšak Američan byl synem bohatého návštěvníka.
„Podívej se“, zvolal malý Eskymák z Aljašky, ukázav na padající sníh. „Podívej se, to padají třísky slonoviny. El Sol si jistojistě ořezává velký tesák Wabrusův na ostrou dýku pro sebe. Hleď, jak řeže a jak lítá bílý prášek!“
Ovšem neřekl El Sol, ale užil proň eskymáckého názvu.
Pak řekl Dán: „Nikoli! To není tím. To Matka Země se ukládá k spánku. To jsou velká husí pera peřiny, kterou sluhové její natřásají než si lehne a než se přikryje svým bílým rubášem.“
Malý Indián s očima upřenýma na vánici vážně zavrtěl hlavou a řekl: „Otec můj mne učil, že je to popel z dýmky Nana-bo-zhy; přestal kouřiti i prostírá si svou pokrývku, aby na ní odpočinul. A otec můj vždy mluvil pravdu.“
„Nikoli, Mýlíš se!“ řekl malý Rus. „Moje babička mi vyprávěla, že to jest Matka Starost. Vyjíždí na svém nejsilnějším,8)nejčerstvějším oři, Bílém Větru. Nebyl celé léto venku; jest plný síly a bujnosti, pění se mu z úst a vzpíná se. Vzduch jest naplněn pěnou z jeho uzdy, jak na něm Matka Starost jede a bodá ho ostruhami a prohání ho. Rád to vidím a zdá se mi, že naplňuje vzduch nějakou silou a poselstvím. Nes mne zpět do mé drahé vlasti. Naplňuje mne to radostí, vidím-li tu bělost.“
Avšak Američan řekl: „Proč pak? To jenom sněží.“
ZE SOUČASNÉHO ŽIVOTA
G. Bernard Shaw, slavný anglický spisovatel, dramatik a socialista, se letos v létě dožil 89 let. Shaw praví sám o sobě:
„Jsem přísný abstinent a svět mne může pokládat za příklad nebo za výstrahu. Jsem přísně zdrženlivý a vždy jsem jím byl, a teď tu jsem ve věku 76 let (řekl to v r. 1932) velmi slušně zachovalý a s životním dílem, které snese ve svém celku, myslím, srovnání s dílem průměrného pijáka piva.“
G.B.Shaw je mimo jiné znám velikými květinovými zahradami na svém rozsáhlém sídle. Jistý jeho přítel však jednoho dne zpozoroval, že vnitřek domu není ozdoben ani jednou řezanou květinou.
„To mne překvapuje“, řekl „myslil jsou, že máte rád květiny, ale doma nemáte ani jedinou!“
Dramatik potřásl hlavou.
„Mám také rád děti“, pravil „a přece jim neřežu hlavy a nenapichují je do hrnců kolem domu.“
9)
Polní maršál Montgomery nekouří, nepije, nejí maso — a nenadává.
Generál D. D. Eisenhower netrpí slavomanem, není militarista a nenávidí válku. Po velkolepé přehlídce, kterou generalissimus Stalin uspořádal v Moskvě na jeho počest, generál Eisenhower pravil: „Musíme se postarat, aby byli odstraněni všichni vojáci světa, včetně mne.“ O minulé světově válce pravil: „Prapory vítězství nezakryjí před našimi zraky oběti, jimiž bylo vykoupeno. Veliteli je těžké poslati vojáky do boje a věděti, že někteří z nich — a často mnozí z nich — budou zabiti, aby bylo dosaženo potřebných úspěchů — Je to úkol ubíjející duši. Lituji nejen mladých životů, plných síly, ztracených a zlomených, ale i rodičů, žen a přátel, kteří byli o ně oloupeni. Cena, kterou oni platí, je největší. Jejich těžký smutek může zmírniti jen víra, že to vše se víckrát nestane.“
„Vždyť i té srny je člověku líto, kdy vyštvána z rodných svých lesů pádí přes luka, pole, a za ní jen hlahol a honec jí stále v patách, až na smrt znavena, zraněna, klesá a zmírá. A vždyť v tom rudém člověku bije také lidské srdce, a má touhy, snahy jako my a miluje ty své širé, nespoutané kraje více než my své, a přece musí zhynout, poněvadž my máme více civilisace a lepší zbraň, zhynout co psanec na půdě, jež náležela mu od věků…“
Tak bolestně psal o Indiánech do svých Amerických obrázků J.V.Sládek, jehož jsme vzpomněli při svých oslavách 100. výročí jeho narození. Přečtěte si jeho nádherný překlad Longfellowy „Hiawathy“, čerpající ze života severoamerických Indiánů!
10)
ZE SVĚTA.
Sovětská mládež má jednu zvláštní vzácnou, jen pro ně typickou vlastnost, cennější než všechno zlato světa. Vaši mladí lidé totiž jsou, jak se mi zdá, naplnění jistotou a nadějí do budoucna. Chtějí nejen vědět, rozvíjet své schopnosti, projevovat své talenty, nýbrž jsou – a to je to hlavní – zcela přesvědčeni o tom, že jim bude dána možnost se učit, že jim bude dána možnost rozvíjet své schopnosti a že mají-li nějaké nadání, že se jim brzy dostane možnosti použít tohoto nadání v praxi. A já myslím, že mají pravdu, neboť Sovětský svaz je dnes zemí velkých možností, zemí, kde má mládež všechny důvody k naději a víře.
A je jisté, že je zde život často dosti těžký, že postrádá mnohdy pohodlí, avšak mládež, není-li zkažená, netíhne ke komfortu a ke klidu. Takovéto tíhnutí je právě chybou, které se dopouštějí některé staré bohaté země. Obyčejní, nezkažení mladí lidé chtějí mít především možnost získávat znalosti, používat svých schopností a talentů v praxi, sloužit společnosti. Jsou-li této možnosti zbaveni, cítí se zkrácenými, stávají se cynickými a hněvivými a často uvíznou v životních maličkostech. A jedna z nejhorších vlastností kapitalismu spočívá právě v tom, že ponouká mladé lidi pomocí tisku a nejrůznějších společenských institucí stále k tomu, aby se zabořovali do bláta života, k tomu aby neměli nejen vysoké cíle, nýbrž vůbec žádné cíle.11) A právě Vaše mládež pokládá za samozřejmé, že služba společnosti je naprosto nutná, že věda, znalosti, kultura je něco neobyčejně důležitého a že být mladý, jistý a plný nadějí není omyl, který bude během času napraven, nýbrž, že je to nádherná možnost.
Rozhlas vysílá pravidelně dvakrát týdně esperantskou čtvrthodinku. Chceme se dorozumět se všemi lidmi, proto se učíme Esperantu. L. N. Tolstoj praví: „Jazyk ten je tak snadný, že já po více než dvouhodinovém studiu jsem lehce ovládal gramatiku“.
Pro krásu nocí jiskřivých — pro noci plné konání,
Pro toulání, lov, a smečky volání,
Pro čistou vůni svítání, než rosa s mraky odletí,
Pro úprk v mlhy náručí a v temných lesů objetí,
Pro druhů našich družný křik, když Sambhur u vody se kmit,
Pro noci úklady a vzruchu zdroj,
Pro nutnost být živ, a denní klid —
Pro vše v krvavý my jdeme boj.
Žít, ó žít!
12)
ZPRÁVY O ČINNOSTI
Bratr Wayeeses, který nedávno navštívil Prahu a naše bratry, odnášel si takovéto dojmy:
V teplúčkej izbe sa bratia schádzajú a potom začnú rozhovory. Prejednávaly sa rôzne body, ustálil sa nový program a všetci so silným elánom, zápalom celej svojej mladistvej duše sa púšťame do novej práce. Boj „Přírodou a životem k čistému lidství“ znova vzplanul silnou vatrou v našich srdciach. Celý snem sa mi páčil. Jednalo se o dôležitom programe, bolo mnoho návrhov, ale vždy se jasne odrážalo spoločné cítenie, spoločná snaha. Bez sporov, bez dlúhých zbytočných debát sa prejednávaly všetky body snemu. Teraz som jasne viděl prednosti našich snemov, jasné stránky kmeňového zriadenia a ešte pevnejšie som si zaumienil kráčať cestou vudkraftu.
- KMEN PRAŽSKÝCH VUDKRAFTERŮ v Praze
- vznikl někdy v roce 1941, kdy se sešli bratři z býv. praž. kmene Wahpeton, z bratislavského Ojibway a zvolenskéno Ranné svitanie. Sešli se na Královské a zažehli oheň, který dosud plápolá, i když se někdy zdálo, že vichřice doby či nedostatek paliva jej uhasí.
- Vzpomínky na Walden je vedly k výpravám za kraji, které by alespoň trochu připomínaly krásu dní, prožitých pod Smrekovicou. Prozkoumávali tedy břehy Vltavy, pěšky v kánoi, v zimě na saních po zamrzlé hladině. Jejich tee-pee se zabělela na Živohošti ve středním Povltaví. Objevovali hluboké lesy vzácných stromů v Brdech a na Křivoklátsku. Prozkoumali tok řeky Berounky, Střely a říčky Javornice. Sjeli několikrát stakilometrovou vodní pouť od rak. hranic Lužnicí, říčními reservacemi13)Starých řek, dalekými hladinami jihočeských rybníků a opět po řekách Lužnici a Vltavě do Velkého města. Tábořili na úpatí Šumavy u Sušice, cvičili se v sedle a sjeli ke konci tábora řeku Otavu. Putovali několikrát na Vysočinu, kde nalezli krásná tábořiště v divokém údolí horní Sázavy a prozkoumali částečně tok Želivky.
- Utíkali do lesů za každého počasí a v každé době. Podnikali dlouhé noční pochody a tábořili o vánocích na vrcholu Melechova v sněhovém iglú. Putovali na severovýchod země a slezli věže Suchých skal a jiné pískovcové útvary Českého ráje.
- V květnových dnech se pak zúčastnili osvobozovacích bojů.
- Na podzim kmen putoval do Krkonoš, aby získal vhodné zimní loviště. Také první sněhový zájezd patřil těmto horám. Bohužel pro všechny nedopadl (v pravém smyslu toho slova) zrovna nejskvěleji.
- Dlouhé zimní večery nalezly pohostinství ve wigwamech některých členů a členek. Besedovalo se, zpívalo, debatovalo se planě i neplaně, hádalo učeně i neučeně, byly promítány filmy, natočené za letních výprav, uspořádána výstava fotografií a výstava obrazů, přednášelo se o všem možném od botaniky přes stoicismus k astronomii a od Johna Masefielda přes čínskou filosofii k J. S. Bachovi. Někteří bratři pracovali na vydání Stezky, která je snad již všem vudkrafterům dobře známa. Nyní je připravován výroční zimní sněm, na němž podle kmenových zvyklostí budou provedeny volby.
- Bylo ukuto mnoho plánů, co a jak až přijde den. Den tedy již dávno přišel a přímým rychlíkem z Bratislavy přijeli slovenští bratři. Den přišel a vzklenul modrou oblohu nad naší zemí a otevřel brány měst, aby junáci mohli volně putovat do lesů a hor. A onen den otevřel také široce brány vysokých škol.14)
- Šest let jsme sedávali na starými Hlasateli a nad speciálkami Nízkých Tater. A šest let jsme chodili kolem fakultních budov, proměněných v kasárna. Nebudiž nám vytýkáno, jestliže jsme se nyní stali poněkud jednostrannými.
- KMEN ŠELEM v Praze XIX
- je jedním z kmenů, které vznikly za války, aby bojovaly pro demokratickou myšlenku i se zbraní v ruce. Bratr Vydra padl na květnových barikádách.
- Od roku 1943 se scházela družina Re-Whaka-Hare, která v příštím roce vzrostla na „Kmen Šelem“. Bratři byli účastníky každoročních táborů ve Stvořidlech a ve Štiříně. Od jara do zimy konali výlety do jihozápadního okolí Prahy, na Řevnicko, Karlštejnsko, Unhošťsko a na Královskou.
- Nyní má kmen 11 členů. Náčelníkem je br. Jezevec, nejstarší táborník z mladých hochů, kronikářem Had, hospodářem Lišák. Ohnivcem jim je Mýval. Většina z členů kmene prošla již zasvěcovací stopou a ulovila četná orlí pera. Hoši se nelekají žádných překážek a konají obětavé služby ustředí.
- KMEN WAHPEKUTE
- oslavil letos slunovrat tradičním vudkrafterským způsobem.
- 21. měsíce dlouhých nocí v 7 hod. ráno, ještě za tmy, odcházíme od Starého výstaviště přes Stromovku na zalesněný vrch u Troje, nazývaný v dakotském nářečí Ohňová země. Na vrcholku určujeme východ. Počasí nám nepřeje, přesto se připravujeme ke slavnosti.
- Jirka rozdělává oheň z březové kůry, Slunko od něho zapaluje hubku a vkládá ji do vyřezávaného bůžka, před kterým leží dýmka míru.15)Stavíme se tváří k východu. Slunko krátce připomíná význam slunovratu a potom vystřeluje na východ šíp, s prosbou, aby nám Slunce opět dávalo své dary. Zpíváme kmenovou píseň O o halee. Své dary pro malé bratříčky rozdělujeme na 4 díly a odcházíme po skupinách na pokraj lesa. Hoton se Sovou jdou na sever, Medvěd s Jirkou na jih, Slunce na západ a Tarka s Míšou na východ, aby zřídili a naplnili zásypy.
- KMEN HLEDAČI PRAVDY, Tábor.
- Kmen Hledačů Pravdy v Táboře posílá zdravici všem bratrům a sestrám Lesní Moudrosti celého svobodného světa! Kmen vznikl z družiny Bojoví Orli založené br. Letícím Sokolem již před válkou spolu s Bílým Lišákem a Bílým Orlem. Nyní se skládá z družiny Bojových Orlů a družiny Synové Divočiny založené v měsíci dlouhých nocí. Vudkrafterský program jest stanoven pro každého nejméně l orlí pero měsíčně a l mistrovství za rok. Orlí pera lovíme na výletech v lesích, jen za nepohody na sněmech v klubovně. Měsíčně máme Velký Sněm a dvakrát za měsíc kmenovou radu náčelnictva. Naší bolestí jest nedostatek spisů, ale jsme přesvědčeni, že i toto se časem napraví.
- Kmen Hledači pravdy bude vždy věrně a nesmlouvavě stát za vudkrafterským programem E. T. Setona a bojovat za čisté a dokonalé lidství. Zveme všech v bratry v západočeském a jihočeském kraji, aby nás navštívili.
- S modrou oblohou!
(Kmen navázal právě styk s ústředím.)
16)
ZPRÁVY Z ÚSTŘEDÍ LČSW.
Velmi důležité je, abyste vyřizovali organisační a platební záležitosti ústředí co nejrychleji. Tím usnadníte naši práci a uspoříte nám tak drahý čas. Nemůžeme každého jednotlivce upomínati k včasnému plnění závazků, které na sebe jako člen Lčsw vzal. Proto vás žádáme: Pokud jste ještě neposlali příhlášky, fotografie a nezaplatili příspěvky, učiňte tak obratem. Jinak vám přestaneme zasílati Hlasatele a příp. vás škrtneme ze seznamu členů.
Abychom umožnili přímý vzájemný styk mezi kmeny, uveřejňujeme adresy, na něž možno dopisovati. Prozatím z Čech a Moravy. Ze Slovenska příště.
KMEN PRAŽ. WOODCRAFTERů (smíšený) 20—35 letí
- J.Schützner, Praha II., Havlíčkova 42.
KMEN LIŠEK (chlapecký) 16 letí
- M. Kužvart, Praha XIV, Ul.1.listopadu 25.
KMEN ŠELEM (chlapecký) 16 letí
- Iv. Novák, Praha XIX—Vokovice, Kladenská 456.
KMEN WAHPEKUTE (chlapecký) 16 letí
- Josef Paukert, Praha VII., Ovenecká
KMEN v Praze VII., (chlapecký) 14—16 letí
- M. Stárek, Praha XIX., Čechova 3.
Kmen DELAWARŮ (chlapecký) 15—20 letí
- J. Fremr, Chválenice, p. Nezvěstice u Plzně
KMEN DAKOTA (chlapecký) 12—17 letí
- B. Vaněk, Červený Kostelec, Nádražní 542.
KMEN OMAHA (chlapecký) 17 letí
- Jiří Zavoral, Plzeň, Alešova 3.
KMEN HLEDAČI PRAVDY (chlapecký) 16 letí
VÝBOR PRO POCTY
Milouš Stárek, Praha XIX/14, Čechova 5.
Ó slyšte, slyšte, slyšte! br. Hoton (Jiří Král) byl dne 13.1.46 prohlášen za junáka. Dobrý vítr na stopě! Hau!
Ohlašujte nově získaná orlí pera a posílejte je ku schválení!
Pošlete co nejdříve seznamy orlích per, která jste získali v min. dobách, a uveďte v nich:
- 1) jméno majitele, rok narození a vstupu do LČSW, jakož i hodnost v LČSW (junák, bojovník),
- 2) světlo, do kterého orlí pero bylo zařazeno,
- 3) heslovité znění orlího pera /30 nocí, mokasíny, výška s rozběhem a pod.),
- 4) číslo orlího pera, pod kterým bylo schváleno Výborem pro pocty (č. 218/39),
- 5) seznam jiných poct (mistrovství),
- 6) pocty získané na táborech (cena čistoty, pocta nejlepšího vudkraftera…).
Pište, pište, pište! příspěvky do Hlasatele a posílejte br. M. Vavrdovi. Pište pokud možno na stroji v úpravě Hlasatele. Nedejte se odradit, jestliže neotiskneme vaše příspěvky ihned v následujícím čísle. Snažíme se z každého čísla Hlasatele vytvořiti harmonický celek. Proto příspěvky pečlivě schováváme a uveřejníme je v příhodné době.
Hlavním obsahem tohoto čísla měla být Zima. Zima ne nevlídná nebo nepřátelská, ale ukazující nám své krásy a dávající i tu možnost práce a radosti.
Mít lyže už dávno nepatří k přepychu. To jen válka se svými následky na čas zastavila sportovní zimní rozvoj. Ale nám jde o to, poznat přírodu v zimě a naučit se ji dobře snášet, protože nám dává zdravé podmínky života jako léto a jiná doba roční. Jde jen o to přizpůsobit se. A žít přirozeně, o to jde.
18)
- náčelník
- MUDr Viliam Valovič, Bratislava, Prayova 28.
- místonáčelník
- František Chudáček, Praha XIV. (Vršovice) , Kloboučnická 12.
- hospodář
- Miroslav Zoufalý, Praha I., Liliová 18.
- hlasatel
- Jiří Novák, Praha XIX. (Vokovice), Kladenská 436.
- tajemník pre Slovensko
- MUDr. A. Javor, štátná nemocnica, Piešťany.
Členem Ligy československých woodcrafterů se může státi každý občan neb občanka RČS.
Členy mimořádnými jsou ti, kteří se upřímně snaží kráčeti cestou vudkraftu. Členem řádným se pak může státi po 18 roce svého věku, dosáhl-li hodnosti junáka a osvědčil se jakožto dobrý vudkrafter. Je jmenován Výborem pro pocty.
Přispívajícími členy se mohou státi všichni občané sympatisující s vudkrafterským hnutím.
„HLASATEL” vychází péčí br. Mil. Vavrdy, Praha - Spořilov. Jihovýchodní III/887 a jeho spolupracovníků. Členové LČSW dostávají „HLASATELE” zdarma. Šekový účet Psp 80322.
Toto číslo vyšlo dne 25. ledna 1946.
- ↑ Setonova cesta do Prahy o vánocích 1936, byla ve skutečnosti pouhou zajížďkou. Hlavním cílem cesty byla Univerzita v Bonnu, kde se chytal obhajovat svou doktorandskou práci s názvem „Ernest Thompson Seton und die woodcraft bewegung in England” Heinz Reichling, který také pravděpodobně zajistil úhradu nákladů na cestu manželů Setonových do Evropy, proto nemohli od svého záměru upustit.(Poznamenal Keny)
