Hlasatel (zpravodaj LLM) 1945/1946 č. 1, prosinec
1)
2)Těšili jsme se všichni na okamžik, kdy budeme se moci bez obav a s radostí otevřeně k takovému junáctví, které mělo ve štítě pravdu a vždy obhájilo svobodu svědomí a základní práva člověka.
Ten okamžik nastal revolucí 5. května letošního roku. Vzpomínáme tu vděčně a s úctou všech bratří, kteří jako bojovníci za okupace zemřeli. Oni, jako bezbranné oběti lžicivilisace, moci a násilí, naplnili nové stránky našich dějin.
I z našeho hnutí odešli ti nejlepší:
- Jaroslav Šimsa - Sůva,
- Vojtěch Palkovský - Owatuna,
- Antonín Žlábek,
- Míla Linhart - Vydra,
- Maťo Hronec,
- Robert Müller a
- Felix Kohn - Sojka.
Jim buď památka a čest neboť oni a ne my to byli, kdo nám svými životy, obětí nejvyšší vykoupili svobodu. —
Nastalé poměry umožňují našemu hnutí opět normá1ní život a rozvoj. I Když procházíme počátečními obtížemi po této strašné válce, dovedeme si nové skutečnosti velmi vážiti. Doba však nastínila a uložila nové povinnosti. Přistupujeme k vám s “Hlasatelem”, v němž vás seznámíme se svými úkoly a navážeme zpřetrhané svazky bratrství. Pomáhejte nám v jejich utužování a pracujte s námi se všech sil!
3)
Však jestli, větře, proto tolik vaneš,
že ze světa chceš odnést všechno zlé,
pak buď si uraganem, pak jen duj a duj
a nás tady nic nelituj,
nešetři naše trupy promrzlé,
a hvízdej, foukej jak ti libo, huč a řvi,
z mých žeber třebas houkačku si udělej,
roh, křídlovku, píšťalu rvoucí sluch,
sirénu divou povzteklého jeku,
či cokoliv, co jenom se ti ráčí,
a zvedni se a běsni, vaň a duj,
co tvoje síly i ty naše stačí!
Z básní, složených v koncentračním táboře
4)
MLÁDEŽ A DOBA
Říkají, že žijeme v době nehrdinské, malicherné, kupecké. Je to pravda? Nevěřím. Vždyť jsme zažili ohromné převraty, válku a revoluce, jakých dosud nikdo nezažil. Ne, my žijeme v době veliké a dnes si život žádá odvahy a hrdinů a snad nikdy nebylo třeba světu tolik šlechtictví a ušlechtilosti ducha a čistoty srdce, jako právě dnes.
Před námi je velké dílo, jde o to přeměniti svět jakoby v samých základech, postavit se mužně proti křivdám páchaným na lidech chudých; prohlásit, že nechceme nésti spoluvinu za to, co se děje, ubránit se nemocem, úpadku, jenž hrozí po válce lidstvu.
Jiní jinak jsou za tímto cílem; my organizací a výchovou dětí chceme přispěti k tomuto úkolu, naše cesty vedou lesem, chceme sbratřit a ozdravit naši mládež woodcraftem.
Tento článek byl napsán po světové válce 1914–1918. Jak vystihuje problém lidstva a doby zejména dnes, kdy jsme prožili druhou, daleko krutější světovou vojnu, posuďte sami. Bratr Sůva se konce této války nedočkal. Zemřel v koncentračním táboře. Protože všechny síly svého života věnoval mládeži a mnoho z toho i LČSW, vrátíme se k němu ve zvláštním článku v příštím čísle.
Člověk, který škemrá o slitování a nikdy ani prstem nehne, aby sám sobě pomohl, má pro společnost asi takovou cenu, jako svrchník pro topícího se člověka.
5)
MILOŠ SEIFERT – WOOWOTANNA
zakladatel našeho junáctví.
nar. 8.1.1887 v Sušici,
zem. 5.12.1941 v Bechyni.
(Psáno k uctění jeho památky).
S dějinami našeho hnutí je nesmazatelně spojeno jméno Miloše Seiferta. Za německé okupace českých zemí, po násilnických činech nacistů na našich studentech četli jsme jednoho rána v novinách oznámení o úmrtí Miloše Seiferta. Tehdy, v době národního pokoření silně nás dojala tato zpráva. A dnes buďte s námi v tichých vzpomínkách na Miloše Seiferta, zakladatele českého junáctví v duchu Setonově. Soudíme-li jej podle jeho kladných a jasných stránek, dospějeme k závěru, že nebýt Seiferta a jeho neúnavné práce, nebylo by ani československého vudkraftu. Jeho zásluha tkví hlavně v tom, že nejen přeložil, ale duchem zčeštil, propracoval, leckde prohloubil Setonovy myšlénky, přinesl program, který ani dnes není ještě daleko vyčerpán. To tvůrčí, duchovní, co Seifert znamenal, způsobilo, že náš vudkraft je vedle amerického také do jisté míry českým originálem. Máme u nás z celé Evropy zase ideově nejpevnější organisaci vudkrafterskou (a je to důležité). Hnutí zapustilo kořeny a zasáhlo hluboce naši mládež. Denně se o tom přesvědčujeme. Na cestách shledáváme se s hochy, kteří se znovu a rádi k nám opět hlásí — jsou to ti ze starší generace (práce není nadarmo!). Skauti ukazují živý zájem o vudkraft a mnohde pracuje pospolitě náš kmen s oddílem skautským. Kde se vudkraft udržel, udrželo se také dobré a pevné bratrství. Dnešní mladí lidé nepřijímají vše, čím jsme kdysi žili my. A není to dobré znamení, že odvrhli6) nepotřebné a pokračují svou cestou? A nejsou naši chlapci a dívky a útulek mládeže na Žižkově nejdůstojnějším památníkem českého zakladatele junáctví?
JUNÁCTVO PREDO VŠETKÝM.
V časech revolučných nebává zvykom odvolávať sa na tradíciu, ale dovoľte aby som to slovo tu teraz vyslovil s láskou a úctou. Po revolúcii, ak má byť plodná, prichádza čas budovania a každá budova stojí tým pevnejšie, čím hlbšie a dôkladnejšie má základy. Revolúcia zatracuje len tradíciu mŕtvu – ale vyhľadáva tradíciu živú, dobrú ako neoceniteľnú oporu mravnú.
Nám vudkrafterom myšlienka moderného junáctva, ako bola chápaná v Rusku aj u nás – myšlienka partizánska, nie je nijak nová. Spomeňte si len na náš vzor: Tecumseha, ďalej na Tupého Noža, Jánošíka, atď. A my sme vydali už dávno Rádlovu knížku: Masarykov ideál moderného hrdiny.
Uvedomujeme si s hrdosťou, ale aj s pocitom mravnej odpovednosti, že sme jednou z organizácií, pracujúcich na krásnom cieli celého ľudstva, ktorým je vytvoriť človeka čo najdokonalejšieho a tak umožnit ozaj radostný život na našej krásnej zemi. A nie sme azda snílkovia! Pravé smyšlanie členstva sa prejavilo za okupácie a za povstania! Naši najlepší bojovníci a junáci pracovali a bojovali za práva našeho ľudu, niektorí položili svoje životy na oltár vlasti a spravedlivejšieho zajtraška! Naším ideálom je už dávno v prvom rade hrdina mieru, hrďina práce – a až potom, keď bysme boli prinútení7) sa brániť, hrdina v boji spravedlivom.
Pro nás su závazné slová našeho pána prezidenta Dr. Edvarda Beneša, zo dňa 29.9. t.r., ktoré prehovoril k pocte mučedníkom a bojovníkom za slobodu v Pantheonu Národného musea:
“Naši mrtví nás volají ke zkoumání našeho vlastního nitra, k budování nejen nového státu a nové společnosti, ale především k reformně sebe sama v duchu nové doby, ke zdokonalení své vlastní osobnosti k hledání nového člověka. A především k sledování – pevnému a rozhodnému – veliké naší tradice, určené nám velikou naší historií a tvůrčím geniem našeho národa.”
Aké to krásné slová, chovajúce v sebe tresť štátnickej múdrosti! Mne samotnému sa zdá, ako by som počúval slová našeho veľkého náčelníka E. Th. Setona! A prečo? Preto že oba čerpajú zo studnice “lidství vysoké úrovně, dosaženého následováním téže stopy, která nás tak daleko přivedla na naší cestě”. A naša cesta je cesta vudkraftu. Už vyše tritsať rokov hlásame, že vývoj charakteru je životnou otázkou generácií. Účelom výchovy nenie vypestovanie učenosti, ale “lidství”. Prvým účelom vudkraftu je utvorenie nového človeka. pravého demokrata.
Naším čestným náčelníkom je Ernest Thompson Seton, naším vzorem štátnika T. G. Masaryk.
Najmä v dnešnej dobe je dobre uvedomovať si užitočnosť našich zásad pre verejné blaho. Našou mierou úspechu je totiž:8)
“Kolko služby som preukázal svojmu ľudu?”
V tomto chápanie našich úkolov rádi konštatujeme, že nastal čas jednoty a sjednocovania. Ovšem nielen zovňajšej vynútenej a bezcennej jednoty, ale uprímnej, slobodnej a tvorivej i trvacej.
Uvažovali sme preto o možnostiach spolčovania mládeže, potažne výchovných junáckych organizacií vôbec. Sišli sme sa so zástupcami “Junáka” – ústredia skautskej výchovy pri SČM.
Uvažovali sme o splynutiu spolkov “Junák” a “Liga čs. woodcrafterů”, eventuelne o kolektívnom členstvu v Junáku. Potažne vo vytvoriť sa majúcem “Sväzu čs. mládeže” a to na základě vety v programovom vyhláseni sdružovacích snáh, že totiž “Sväz českej, ev. slovenskej mládeže” sdružuje všetky spolky.
Tejto vete možno rozumieť dvojako, ako že by Sväz bol nadriadenou inštitúciou, alebo že by sa spolky sdružily na zásade rovný s rovným. Za tretie sme uvažovali o spolupráci oboch spolkov.
Naše stanovisko.
O splynutí spolkov by sa zásadne mohlo rokovať len vtedy, keby sa splynuvšie spolky “Junák” a “Liga čs. woodcraftorov” maly názov: “Junák — ústredie skautskej a vudkrafterskej výchovy”. Toto je úplne odôvodnené programom, prácou a zásluhami spolkov. Pri tom je samozrejmé, že o zásadných skautských veciach by rozhodovali iba skautskí pracovníci, o zásadných otázkach vudkraftu len Velká Rada Vudkraftu, vytvorená výhradne z vudkrafterov. Meritorne o splynutí môže rozhodovať iba riadna či mimoriadna valná hromada.9)
Druhý návrh má isté nejasnosti, proto prosíme, aby bolo jasne konkretisované ako by se mohlo diať. Sdruženie by se mohlo uskutečniť len na zásade rovný s rovným, nie na zásade nadriadenosti skautov alebo hoci koho iného.
K otázke spolupráce staviame sa rozhodne kladne.
K otázke splynutia so “Sväzom českej, ev. slovenskej mládeže”, totiž so SČM alebo či a so SSM podotýkame následovné.
Liga čs. vudkrafterov sa stavia rozhodne proti fašistickej praxi, ktorá postavila čínsky múr medzi slovenskú a českú mládež. Sme pre vytvorenie jednotnej organizácie československého ľudu vôbec, tým viac mládeže! Ako také zo zásadnych dôvodov nemôžeme splynúť so SČM alebo so SSM. Mohli by sme tak učinit iba po vytvorení “Sväzu československej mládeže”. A to tiež len vtedy, keď budú dané praktické garancie v tom smysle, že môže byť zpolitizovaný.
Ak sa díváme na program SČM a SSM: zorganizovať v jednom spolku všetkých bez rozdielu politickej, církevnej i stavovskej príslušnosti k práci výchovnej – pri čom cielom výchovy nemá byť vypestovanie učenosti, ale “lidství vysoké úrovně” — vidíme v ňom dávný a ťažejný program “Ligy čs. vudkrafterov”, ktorý podľa možnosti usilujeme uskutočniť už viac ako 30 rokov. A takáto práca, toľké nasbierané skúsenosti, takéto dielo, takáto organizácia, plod snáh niekoľkých generácií zaiste sú nám mravnou vzpruhou, oporou, ale i velkým mravným záväzkom. Áno, cítime všetci, ako by za nami stály zástupy junákov10) a našich bojovníkov, a to nielen členstvo dnešné. Sú tu s nami – za nami aj naši mŕtvi – uvedomme si to! Všetci sa dívajú na naše dnešné počinanie, všetkým sme zodpovední.
Majme na mysli vždy a za všetkých okolností: vudkrafterská idea siaha za hranice organizácie. Netrvá na opakování formy. Preto jak je len možné upozorňuje na organizáciu čo najmenej. Organizácie je však treba, aby niesla a šírila vudkrafterskú ideu. Vudkraft je hnutie spolupracujúce se stávajúcími organisáciami — nie je organizáciou.
A preto je jasné: ak budeme mať istotu, že sdružené organizácie umožnia prirodzený a nehateny vývoj vudkrafterov i vudkraftu – nebude príčiny aby sme nesplynuli. Predbežne musíme vyčkávať další vývin situácie, že nám garanciou nebudú krásne reči, ale skutky, potažne osobnosti, charaktery bez úhony a hany. Ľudia prešlí junáckou stezkou, ostrielaní cestami prírody a mestského života. Ľudia praxe, ktorí kráčajú dôsledne prírodou a životom k čistej ľudskosti (k čistému lidství;).
Napokon treba priklincovať ten fakt, že SČM potažne SSM dodnes nepostavil jasný program, jasný vzor. Fakticky sú bez jasného obsahu a bez jasného ciela. Veď cielom nemôže byť len téza: celá mládež dokopy. Ide o toto: čo a ako robiť. A v týchto veciach vo SČM a SSM nieto jasno. Preto nemožno za dnešného stavu ani postive sa postaviť za tú alebo onu organizáciu. Nemožno kupovať mačku vo vrecu, tým menej sa prehlásiť za program, ktorý ešte nepoznáme.
A nakoniec vyslovujem presvedčenie, že11) nie velkí učenci,filosofia technikovia, prinášajú ľudstvu spásu a vedú ho ďalej, ale dobrí vychovatelia.
Pri tom majne na mysli, že cena výchovných prostriedkov tkvie v tom, čo umožňujú a nie v tom, čo od nich očakáváme!
Hľadanie hlboký, ďalekosiahlý program pre výchovu čs. mládeže a prevýchovu dospelých? Nuže, sotva ho najdeme ve výklade modného tovaru, sotva tam, kde by najradšej vytvorili z človeka iba robota, z ľudí iba masu.
Vo svete je dnes nanajviac potrebné odniesť si do dospelého života idealizmus a radosť detstva. Duch detstva je naväčším dedictvom ľudského plemena.
Psáno 28. októbra 1945.
CHCI BÝT DOBRÝM SKŘÍTKEM!
“Skřítky” se v Americe nazývají malí hoši, kteří se hlásí k junáctví. Jsou to sice hoši milující dobrodružství, hoši, kteří touží po hrdinských činech, ale jejich vůdce jim vysvětlil, že hrdinství – junáctví v pravém slova smyslu — začíná na vlastním těle a ve vlastním domově tím, co už dávno platí jako ctnosti: Čistotou, Pořádkem, Laskavostí. Už když se podíváte “Skřítkovi” na boty, poznáte, má-li je vyčištěné, že je to dobrý skřítek. Někdo si je čistí jen, když jde na nějakou parádu, “skřítek” si je čistí vždycky. Až si sedne do lavice ve škole, rozloží svoje knihy a sešity, budete překvapeni, jak jsou čisté a úhledné, jak pěkně píše, jak má všechny úkoly v pořádku. A když matka ho zavolá, běží s radostí a12) a rád jí doběhne ke kupci tak, jako by to pro sebe dělal. Uvidíte ho, jak se ujímá plačícího dítěte na ulici a odpovídá, když se ho někdo na něco ptá. Mohli byste ho zkoušet přímo a říci mu, aby vyčistil doma okno, uvařil mléko, dal pozor na malé dítě – uviděli byste, s jakou veselou myslí by to vykonal.
VÝCHODISKO A SVOBODA.
Krávy a ovce byly uzavřeny v horském údolí a zdálo se jim, že odtud nevede žádná cesta. Naříkaly proto a bědovaly: “Jak jsme nešťastné, že není odtud východiska! Nikdy se nedostaneme z tohoto vězení, Kde jsme zavřeny jako otrokyně!”
Srnec to slyšel a povídá: “Z vaší pastviny vedou údolí, ale vaši pastýři a řezníci vám ji neukáží. Abyste pak je našly samy, to byste nesměly být kravami a ovcemi!”
Slyšel to majitel horské pastviny a pozastavil se nad srncovou řečí. I rozumoval takto: “Tento srnec, myslím, má jistý sklon, aby šířil mezi mým dobytkem zlé názory. Mé krávy a ovce nemají práva hledati cestu z údolí, východisko z pastvy, než to, které ukazují moji čeledínové a řezníci, kterým jsem rozkázal, aby je vodili do mé stáje nebo na mé jatky a nikam na svobodu…”
Zajímavost je tak důležitá pro cvičení, jako je chuť pro zažívání. Bez trochu magické síly nikdo nevydá, co je v něm nejlepšího.
13)
ZPRÁVA O ŘÁDNÉ VALNÉ HROMADĚ
konané dne 30. září 1945 ve Štefánikově domě.
První řádné valné hromady v osvobozené republice se zúčastnilo 42 členů ligy. Přijeli zástupci všech kmenů z celé vlasti, z Čech, Moravy, a zvláště srdečně byli přivítáni bratři ze Slovenska. –
Po roztržení Československa a jeho okupaci v roce 1939, byla ustavena na půdě Čech a Moravy “Liga českých woodcrafterů”, která byla 24. ledna 1944 policejním ředitelstvím v Praze rozpuštěna a pokladní hotovost K 503,— a různé dopisy, zabaveny.
Dne 22. května 1945 byla znovu oznámena činnost “Ligy československých woodcrafterů” se sídlem v Praze a až do svolání řádné valné hromady ujali se předsednictví br. Jaromír Wolf a br. Zdeněk Pouba jednatelství. Dne 21. srpna byl předložen na žádost ŘNB přehled činnosti ligy do jejího rozpuštění.
Na valné hromadě jednohlasně zvolený předseda, br. Manoki, žádal přítomné o zaujetí stanoviska k předběžnému jednání o spolupráci mezi Lčsw a Junákem a snahám vlády sjednotiti výchovu mládeže.
Vystřídalo se mnoho mluvčích i návrhů, nakonec byly tyto shrnuty v resoluci, kterou dále uveřejnujeme.
RESOLUCE VALNÉHO SJEZDU “Ligy čs. woodcrafterů”.
1. Žádáme vytvoření jednotné organisace pro výchovu české a slovenské mládeže.
2. Jsme pro výchovu mládeže československé v duchu junáctví, jak ji chápali největší14) duchové naší doby: Komenský, Tolstoj, Masaryk, Seton.
3. Stavíme se co nejrozhodněji proti fašistické praxi, která postavila čínskou zeď mezi slovenskou a českou mládež.
4. Žádáme, aby vedení organisace čs. mládeže bylo svěřeno do rukou známých a osvědčených výchovných pracovníků, kteří budou zárukou výchovy v duchu demokracie jak ji hlásal president Osvoboditel T.G.Masaryk.
5. Jsme pro jednotnou, silnou, nedělitelnou a demokratickou československou republiku.
JAK VYDĚLAT KŮŽI.
Nevydělané suché kůže živočichů jsou neohebné a brzy hnijí. Primitivní člověk se brzy naučil jak zabrániti tomu vyděláváním kůží různými způsoby. – kouřem, olejem a mozkem zvířat samých. Tento proces se nazývá “tanning”, t.j. vyčinění. Slovo “tan” je staré slovo, mínící dub nebo jedli, tříslové stromy; odtud slovo “tanning” – tříslo, hlavní součást v procesu užívaná. Tannin je rostlinná 1átka, získávaná z kůry dubu, balzámové jedle a některých jiných stromů; je také v mozcích většiny zvířat. Syrová kůže, vypraná v tříslovém roztoku, podstoupí úplnou přeměnu; roztok způsobí jistou chemickou změnu v kůži, takže se tato stane měkkou a ohebnou.
Čerstvá kůže se musí především zbavit chlupů. To se provede buď vymočením vodou, nebo zahrabáním do teplého bahna, až vlas počne pouštěti. V létě stačí tři až šest dní, ale měla jsem kůži ve vodě po šest dnů bez úspěchu, když počasí bylo tak chladné, že zmrzla každou noc.15) Kůže, jejíž vlas je připraven k odstranění, je mnohem tlustší, než byla předtím, hutně bílá, měkká jako hedvábí. V tomto stavu oškrábe se vlas snadno tupým nožem.
Nyní napni kůži na rovnou desku nebo přikolíčkuj na podlahu a tupým nožem oškrab maso, šlachy a tuk. Tím se stane masová strana modrobílá, slizská, ale ne mastná na dotek.
Potom vař telecí játra půl hodiny a smíchej se syrovým mozkem. Nemůžeš-li získat játra, mozek stačí sám. Může být připraven vypráním ve slané vodě po 12 hodin. Jeden mozek vydělá dvě kůže. Tato kaše se dokonale do masové strany kůže; ta se přeloží a dá se na jeden nebo dva dny na chladné místo. Pak se rozbalí, vymyje čistě a pověsí, až skoro uschne. Potom se přes ostrou hranu kůlu z tvrdého dřeva propracuje, až je měkká a "kožená". Koňská nebo zvlášť silná kůže potřebuje delší máčení v třísle. Místo mozku a jater se může užít dávky, získané vařením kůry kanadské jedle, dubu neb balsamové jedle na temně hnědý inkoust a v něm máčeti několik dní. Ale indiáni dávají přednost mozku.
Aby kůže při namočení neztvrdla, je třeba ji nakouřit; proto pokryj jasný oheň nahnilým dřevem; kůže se upevní do kornoutu na několik tyčí a pověsí se na několik hodin do hustého kouře, napřed jednou, pak druhou stranou, až nabude bohatě kouřové – tříslové barvy a vůně, tak dobře známou tomu. kdo pracoval se skutečnými indiánskými kůžemi.
16)
Tisk o nás: SVOBODNÉ NOVINY 2.X.1945
Slovenští junáci pro československou jednotu.
Presidentu Benešovi byl se sjezdu čs. woodcrafterů, který se konal 30. září t.r. v Praze, odeslán pozdravný telegram, kde byla výslovně na podnět slovenských zástupců zdůrazněna jednota československá. Sjezd schválil resoluci, kterou žádá vytvoření jednotné organisace pro výchovu české a slovenské mládeže, jež se dále vyslovuje pro výchovu mládeže v duchu junáctví, jak ji chápali největší duchové doby, staví se co nejrozhodněji proti fašistické praxi, která postavila čínskou zeď mezi slovenskou a českou mládež a je pro jednotnou, silnou a demokratickou čs. republiku.
Rozhlas.
Nedejte si ujít rozhlasové relace Dr. Koláře, kdysi z kmene Lučanů v Lounech. Dr. Kolář, dnes čtyřicetiletý, studoval přírodní vědy. Věnoval se hlavně botanice. Jako profesor a učitel přišel do přímého styku s dětmi a pedagogicky je dovedl úplně strhnout. Vytvořil ducha rozhlasových relací v Moravské Ostravě, nyní působí v Praze, kde od revoluce stal se referentem školského rozhlasu. Často máte možnost poslechnouti si některou jeho relaci. Náměty bývají zásadně o přírodě. Mají vysokou odbornou i uměleckou úroveň.
Dismanův soubor provedl hru ze života čmeláků “Bzuňďa a Bruňďa” s ohromným úspěchem.
Letos vyšlá kniha Kolářova “Němé tváře”, Nakl. Lukasík, Mor. Ostr. si vás jistě získá.17)
ZPRÁVY O ČINNOSTI.
Kmen “Delawarů” z Chválenic u Plzně pěkně pracuje. Získali dokonce dřevěný pavilon, který by se hodil za klubovnu. Jen otázka přestěhování (je daleko od obce) je dosud nevyřešena. Vydávají pěkný list “MOHYKÁN”, kde značnou iniciativu vyvinuje bratr Bílý Orel. —
Kmen “Lišek” v Praze si vede velmi samostatně. Chlapci tábořili letos na Štiříně, kde jim Přemysl Pitter propůjčil krásné tábořiště ve velkém přírodním parku. Kmen žije svérázným způsobem; jeho vedoucí starají se duchovní i mravní výchovu. Vydávali si pro vnitřní potřebu časopis “Lišku” a malé knížečky s náměty ideového i praktického významu. –
Kmen "Wahpekute” založený za okupace, schůzkoval a tábořil po celou dobu. Vystřídala se řada náčelníků, z nichž bratr Bobr přivedl kmen na vrchol slávy a tato doba se může zváti “zlatá doba kmene Wahpekute”. Bratr Tarka navštěvuje kmenové schůzky i výlety a je jim dobrým rádcem i milým hostem v jejich schůzkování. Kmen tábořil na Stvořidlech i ve Štiříně. Nyní po odchodu některých z kmene zahajuje kmen opět svoji činnost pod náčelnictvím br. Slunka; členové věří, že dosáhnou opět skvělé úrovně a společným úsilím i vrcholu hory. —
Ze sjezdu slovenských junáků v Žilině dne 11.11.1945 došel pozdrav br. Manokiho a Riečana.
Ernest Th. SETON dovršil letos 85 let svého života. Dle zpráv z Anglie, právě došlých, je živ a zdráv. —
Br. Šíp studuje dosud v Americe geologii.
Br. Marek žije v Norsku. Posíláme jim pozdravy!
18)
