Grace Gallatin Thompson-Seton

Z thewoodcraft.org
Verze z 14. 6. 2018, 15:22, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Upozornění Základní obdah tohoto článku byl napsán před osmi lety (r. 2010), jako příspěvek pro Seminář ke 150. výročí narození E. T. Setona - Odkaz Černého vlka 17.11.2010 (sborník), který se konal v Praze.

Od té doby se mi však dostalo do rukou několik zcela nových materiálů, které vyžadují korekci původního obsahu, která právě probíhá

Narodila se jako Grace Gallatin (28.1.1872 Sacramento,California,USA – 19.3.1959 Florida,USA) se narodila 28. ledna 1872 do rodiny jednoho z nejbohatších mužů Kalifornie 19. století. Jen o pouhých 12 let dříve, její otec, Albert Gallatin[1], připlul do Sacramenta parníkem z New Yorku. Přivábila ho, jako tisíce jiných, zlatá horečka[2].

Moc zlata nenašel, takže nastoupil jako příručí do železářské firmy Huntington, Hopkins and Company[3]. Byl ctižádostivý a tvrdě pracoval, takže ve firmě šel brzy nahoru.

Po čtyřech letech se oženil[4] s Klemencií Rhoades[5] (někdy také přezdívanou Nemie), která pocházela z Chicaga. Během osmi let pobytu v Sacramentu se vypracoval na spolumajitele firmy, kterým se stal roku 1868.

Dařilo se mu tak dobře, že si v roce 1877 nechal postavit pro sebe a svou rodinu dům, který je dnes sídlem kalifornského guvernéra[6]. Právě v tomto domě do svých 9 let Grace vyrůstala, obklopena přepychem. Ale 21. června 1881 se její rodiče rozvedli[7]. Příčinou rozvodu měla být Albertova nevěra[8].

Klemencie dostala nejspíš slušné odbytné[9] a také apanáž[10] pro malou Grace[11] se kterou začala cestovat po USA. Tím jako by předurčila její osud.

Cestovaly od hotelu k hotelu a vyrazily i na výlet do Evropy[12]. Zážitky z této zámořské cesty použila Grace jako témata svých prvních článků, které jí publikovaly noviny v San Francisku r. 1888[13].

Vzdělávání dospívající Grace bylo díky neustálému cestování dost nesystematické[14], ta si tím však – povzbuzena svým literárním úspěchem, hlavu nelámala, neboť byla rozhodnuta živit se psaním cestopisných črt.

Roku 1890 dovršila 18 let. Původně měla (podle dohody rodičů) obdržet od svého otce 10 tis. dolarů. ale protože ještě stále studovala, posílal její otec místo toho dál pravidelnou roční apanáž.

Školu dokončila o dva roky později a za další dva roky (r.1894) podnikla s matkou opět cestu do Evropy – tentokrát již cíleně za účelem načerpat materiál pro své budoucí články. A právě během této plavby se seznámila se svým osudovým mužem. Tím byl o dvanáct let starší Ernest Thompson Seton.


  1. Albert Gallatin (10.12.1835 Sparta, New York, USA – 14.10.1905 Sacramento, California, USA)
  2. Vystudoval obchodní školu v Baltimore, pak pracoval v železářské firmě v Hudsonu, ve státě Michigan. Ale jakmile vypukla v Kalifornii zlatá horečka, vzal to přes Missouri a Kentucky na loď do Sacramenta.
    Zdroj: článek na http://www.professionalroofing.net z prosince 2012
  3. Díky němu se z firmy Huntington, Hopkins and Company stala jedna z největších strojírenských firem na západním pobřeží. Zbohatla především díky spoluúčasti při budování transkontinentální železnice. Ta spojila během let 1862-1869 západní pobřeží USA s východním.
  4. Většinou se uvádí, že se vzali roku 1865, ale podařilo se mi najít zdroj, který uváděl přesné datum – 6. června 1866. [Dnes již nedostupná webová stránka http://www.oldsacramentolivinghistory.com/characters/agallatin.htm]
  5. Clemenzie (Rhodes) Gallatin se narodila v roce 1843 v Michiganu.
    Clemenzia Rhodes.jpg
    Podle údajů uvedených při sčítání r. 1910 Pocházel její otec z New Yorku a matka z Maine. Foto pochází pravděpodobně z r. 1898, kdy se (ve svých 55 letech) podruhé vdala. Její druhý muž, Thomas A. Duffey, byl o šest let mladší a pocházel z Massachusets. Zřejmě byl vdovcem, protože s nimi v jedné domácnosti r.1910, kdy se konalo zmíněné sčítání, žily ještě dvě děti. Bydleli tenkrát s manželem v Miners Delight (Fremont, Wyoming).
    NAD GGS AS 1920.jpg

    S Grace zůstaly v písemném kontaku. A to až do r. 1920, kdy Grace vzala svou matku na dožití k sobě do Greenwiche. Tehdy byla pravděpodobně pořízena fotografie, na níž je zachycená Nemie s dcerou Grace (48 let) a vnučkou Anyou (16 let).

    hrob matky GGS.jpg
    Zemřela pravděpodobně 26. července 1920 v 76 letech a byla pohřbena v lese nedaleko De Wintonu – píše se o tom na rubu fotografie náhrobku. Bohužel text náhrobku na fotografii není zrovna moc dobře čitelný, nicméně je z něj patrné, že zemřela v Greenwichi a byla pohřbena pod jménem Nemie A. Duffey. Náhrobní kámen byl později (pravděpodobně po prodeji De Wintonu) přemístěn jinam – zřejmě do blízkosti Little Peequo. Ovšem to je ale pouze domněnka, odvozená z textu na rubu fotografie náhrobku.
  6. V roce 1887, se Albert se svou druhou ženou Malvínou přestěhoval do San Franciska. Dům od něj koupil Joseph Steffens, který ho pak r. 1903 odprodal do vlastnictví státu California.
  7. Přesné datum uvedl The San Francisco Call v článku ohledně soudního sporu Grace Gallatin Thompson-Seton versus Albert Gallatin dne 30.6. 1904
  8. Lucinda H. MacKethan, 2010 uvádí na str. 179, že rozvod byl důsledek poměru Alberta Gallatina s 18-letou spolužačkou jejich starší dcery Jane – Malvínou Robbins, se kterou oženil záhy po rozvodu – 21. října 1882.
    Zdroj: Databáze FamilySearch New York Marriages, 1686-1980, záznam na mikrofilmu číslo 1,570,103 Family History Library (FHL).
  9. Pokud by Klemencie Gallatin sama nebyla dostatečně zajištěná, tak by si mohla jen stěží dovolit zaplatit novomanželům jako svatební dar 1500$ za Sloat Hall.
  10. Albert Gallatin se dobrovolně zavázal, že bude bývalé manželce posílat do 18-tých narozenin Grace 800$ ročně na její zaopatření a studia. Dále údajně přislíbil, že po dovršení tohoto věku Grace obdrží dalších 10 tisíc dolarů. Je však otázkou, jak obě strany tuto dohodu pochopily. Albert později tvrdil, že dohoda zněla jinak. A to, že jí těch 10 tisíc dolarů postupně vyplatí během následujících deseti let. Zpočátku tedy posílal 66.66$ měsíčně, pak 800$ ročně. Po nějakém čase tuto platbu snížil na 600$ ročně. A poté, co její manžel vydal svou knihu Wild Animals I Have Known (1898), přestal peníze vyplácet s tím, že nebude financovat projekty jejího manžela. Tato skutečnost pak vedla k jejich soudnímu sporu v r. 1904, který Grace prohrála.
  11. Kromě Grace, která zůstala s matkou, měli Gallatinovi ještě dva starší potomky. Syna Alberta juniora (8.11.1870 – 16.5.1955) a dceru Jane (24.3.1868 – 18.11.1944). Tito starší sourozenci však zůstali s otcem v Kalifornii. A v dubnu 1885 se jim narodila nevlastní sestra Leta.
  12. Není vyloučeno, že tuto cestu podnikly za sestrou Grace – Jane, která se věnovala malířství a do r.1891 údajně pobývala v Evropě (pravděpodobně v Itálii).
  13. Bohužel žádný zdroj neuvádí o jaké noviny šlo, ani kdo je původcem této informace. Články měla Grace publikovat pod pseudonymem Dorothy Dodge.
  14. Sama Grace v autobiografické črtě, která vyšla r. 1909 v rámci „Who’s Who in New York“ uvedla dvě školy, kterými prošla: Ženský seminář v Chicagu (Chicago Female Seminary) a Packer Collegiate Institute v Brooklynu, stát New York, který absolvovala r. 1892.

Ernest Thompson Seton

Seton tehdy na palubě parníku Spaarndam plul do Paříže, ze které dva roky předtím - váben voláním divočiny - odcestoval. Mezitím se živil jako nájemný lovec vlků a měl možnost studovat tato zvířata ve volné přírodě. To chtěl zúročit při práci na posledním ze tří plánovaných obrazů s vlčí tématikou[1]. Jeho pracovní úvazek skončil ulovením - do té doby nepolapitelného vlka – Loba. Seton na něj marně zkoušel všechny triky co znal, až si všimnul, že jej vždy doprovází mladá bílá vlčice, které říkal Blanka. Zkusil využít Lobovy slabosti vůči ní. Zabil ji a na její pach jej vlákal do pasti. Chycený Lobo odmítal jíst a záhy uhynul. Seton byl přesvědčen, že to bylo steskem po svobodě a žalem po družce. Mocně to na něj zapůsobilo. Nechtěl se už dál živit lovem a vracel se ke studiím.

Cesta přes oceán trvala téměř dva týdny. Lodní paluba nebyla místo, kde by cestující nalezli mnoho povyražení ale Seton byl dobrým vypravěčem a měl v zásobě spoustu příhod z pobytu v divočině. Mladou Grace, plnou touhy po dobrodružství nepochybně vzrušoval. Zkušený lovec a zároveň umělec. Ani jej zájem Grace nenechal chladným. Určitě lahodilo jeho egu, že imponuje mladé, pohledné dívce s aristokratickým chováním (a nejprachatějším otcem v Kalifornii). A také se asi do určité míry ztotožnil s osudem Loba, který byl ochoten pro svou družku vlézt do pasti.

Obě ženy cestovaly do Paříže, kde nikoho - na rozdíl od něj - neznaly. Takže se jim nabídnul jako průvodce. Pracoval v té době na knize, se kterou chtěl uspět nejenom jako malíř, ale i jako přírodovědec a tak mu přišlo vhod literární nadání Grace, která se mu na oplátku nabídla jako korektorka[2].

Dva roky společné práce a neutuchající zájem mladé Grace[3], vedly ke sblížení, které vyústilo ve sňatek. Ten uzavřeli v New Yorku 1. června 1896[4], po návratu z Evropy.

Sloat Hall

Dva roky spolupráce a neutuchající zájem mladé Grace[5], vedly ke sblížení, které vyústilo 1. června 1896[6], bezprostředně po návratu z Evropy ve sňatek.

Sloat Hall v r. 1897

Vzali se v New Yorku a jejich prvním sídlo Sloat Hall, pro ně zakoupila těsně před uzavřením sňatku jako věno pro svou dceru její matka. Nelze vyloučit, že se rozhodli usadit také proto, že v době sňatku čekala Grace dítě[7].

Dům, původně vlastnil rod Sloatů – ostatně, odtud i jeho název[8], se nacházel asi 3 km od Tappanu ve státě New Jersey. Pocházel ještě z koloniální éry, kdy bylo zcela normální vlastnit otroky. Měl 35 místností a dookola asi 95[9] hektarový pozemek s potokem a sadem. Šetrnému Setonovi, který tehdy ještě neměl dost vlastních finančních prostředků aby pro ně mohl pořídit dům dle vlastních představ, z té koupě moc nadšený nebyl. Jednak se mu ten dům zdál zbytečně velký a náročný na údržbu, ale ani doprava[10] mezi Tappanem a New Yorkem nebyla nic moc. Ale Grace byla domem nadšená, takže ho – dva dny před svatbou – 30.5.1896 koupili.

Nastěhovali se do něj ihned po svatbě a strávili tam celé léto. Pro Ernesta, který tou dobou pracoval na ilustracích pro knihu Franka Chapmana „Bird Life“ to byl skutečný ptačí ráj, takže byl nakonec s koupí docela spokojen. Dům byl laciný – stál pouhých 1500 dolarů[11], které navíc zaplatila budoucí tchýně a místo se také líbilo i přátelům co je navštěvovali. Ale s blížící se zimou začaly potíže s vytápěním a údržba byla stále náročnější. Také s těhotenstvím to zřejmě neklaplo. Takže se 14. listopadu 1896 odstěhovali do pronajatého bytu v New Yorku[12]

Ve městě

Město také nabízelo mnohem víc příležitostí, jak Setona uvést do světa skutečné literatury. Grace měla ráda společnost, byla hezká a inteligentní. Díky členství v exkluzívním klubu „Pen and Brush“, který sdružoval ženy s uměleckými ambicemi, měla řadu známých v literárních kruzích. Oba byli zváni na nejrůznější bankety a to byla cesta k seznámení s vlivnými lidmi USA té doby.

Seton byl znamenitý vypravěč se spoustou historek, proto všude budil pozornost. Jako přispěvatel do časopisu Forest and Stream byl pozván vydavatelem George Bird Grinellem na banket, kde se osobně seznámil i s budoucím prezidentem USA Theodorem Rooseveltem, vydavatelem konkurenčního magazínu Recreation George O. Shieldsem a také Hamlinem Garlandem, se kterým ho sblížil jeho obdiv k indiánům.

Shields při té příležitosti nabídnul Setonovi nabídnul, zda-li by neměl zájem strávit léto studiem zvěře v Yellowstonském parku a pro jeho magazín Recreation napsat nějaké články. Grace z této nabídky sice nebyla moc nadšená, protože doufala, že opět pojedou do Evropy. Ale jako vzorná manželka svého muže následovala[13]. Seton si o Grace nedělal iluze. Měl ji za zhýčkanou městskou slečinku, ale jak sám později přiznal, ve svém odhadu se mýlil. Grace nebyla domácí puťka – pánev prý vzala do ruky pouze jednou, a to jen proto, aby s ní utloukla chřestýše. Nechyběla jí odvaha a duchapřítomnost, měla přesnou mušku a nikdy si nestěžovala na nepohodlí[14]. Cestou do Yelowstonu se Setonovi stavili v Novém Salemu u Hamlina Garlanda.

Na léto 1897 manželé Setonovi tedy Sloat Hall pronajali – v podstatě jen za údržbu, protože jim nájemce nikdy nic nezaplatil.

Prodej 1898

Po svém návratu v listopadu 1897 usoudili, že jim Sloat Hall přináší jen starosti, takže ho v následujícím roce 1898 prodali. Ovšem ani nový majitel s ním moc štěstí neudělal. Podle Setona totiž dům do základů vyhořel záhy poté co jej prodali[15], a v současné době ho připomíná pravděpodobně pouze název ulice Sloat Hall Pl.


  1. Modelem pro první obraz „vlčí“ trilogie - „Spící vlk“, byl vlk z Pařížské ZOO. Detaily studií pro druhý obraz - „Triumf vlků“ kreslil podle mrtvých psů. Svá pozorování těchto zvířat ve volné přírodě zúročil při práci na třetím obraze s názvem „Štvanice“
  2. Knihu „Studies in the Art Anatomy of Animals“ dokončil v srpnu 1985. V jejím úvodu Seton vyjádřil krom jiných svůj dík také Grace za korekturu textu a přípravu rukopisu do tisku.
  3. Podle Andersona jej mohlo ke Grace přitahovat také to, že mu v mnoha směrech měla připomínat platonickou lásku z dob jeho londýnských studií - slečnu H. H. Hatten.
  4. Přesné datum a místo sňatku je uvedeno v knize „Woman's_who's_who_of_America“ pro rok 1914-1915 http://en.wikisource.org/wiki/Page:Woman's_who's_who_of_America,_1914-15.djvu/718
  5. Podle Andersona jej mohlo ke Grace přitahovat také to, že mu v mnoha směrech měla připomínat platonickou lásku z dob jeho londýnských studií – slečnu H. H. Hatten.
  6. Přesné datum a místo sňatku je uvedeno v knize „Woman's_who's_who_of_America“ pro rok 1914-1915 http://en.wikisource.org/wiki/Page:Woman's_who's_who_of_America,_1914-15.djvu/718
  7. V knize Notable American women: the modern period : a biographical dictionary. Cambridge, Mass.: Belknap Press of Harvard University Press, 1980. Je na straně 640 uvedeno, že Grace měla za sebou potrat. Žádné bližší informace k tomu však uvedeny nejsou, ale autorka hesla uvádí jako přímé zdroje informací její dceru Anyu Seton Chase a vnučku Clemensy Chase Coggins. Žádný jiný zdroj se o tomto choulostivém tématu nezmiňuje.
  8. Poměrně obšírně o tomto domě píše ve své životopisné knize Cesta životem a přírodou, 1977 na straně 316 až 321.
  9. 235 akrů
  10. Podle toho co Seton uvádí, to byly 2 míle bryčkou na nádraží a odsud dalších 20 mil vlakem. Ovšem je třeba mít na paměti, že vlak z (Old) Tappanu tenkrát končil svou jízdu v Hobokenu. Ostatně šlo o relativně čerstvě postavenou železniční trať. West Shore & Buffalo road začala fungovat r. 1883. Předtím vlaky z Erie končily v Tappanu. Pokud se chtěl někdo dostat až na Manhattan, musel pokračovat přívozem přes řeku Hudson. První železniční tunel pod touto řekou byl postaven až r. 1902 (Pensylvania Railroad), tj. až za pět let, a druhý r.1908
  11. Dnes by to odpovídalo částce 48 tisíc dolarů, tedy vše koupilo asi za 1 milion korun českých – https://www.in2013dollars.com/us/inflation/1896 I na tehdejší dobu byl ten dům za hubičku. Povídalo se totiž, že tam straší. (Poznamenal Keny, 29.6.2021)
  12. 123 5th Avenue, New York
  13. Zážitky z této cesty později popsala ve své knize „The Nimrod Wife“. Mimo jiné zde popsala i své rozčarování, když se dozvěděla, že se do Evropy nepojede.
  14. Ještě předtím, než se seznámila se Setonem, podnikala s přítelkyní Inéz LaFevre výlety do Catskills (hory v severovýchodní části Appalačského pohoří), kde se také naučila střílet. Viz obrazová galerie.
  15. Cesta životem a přírodou, 1977 str. 321


Společná práce

Cestou do Yellowstonu v létě 1897 Setonovi začali svůj nomádský život. Po většinu roku cestovali a zimu trávili společenským životem v New Yorku.

Grace věřila v Setonův literární úspěch. První povídky[1] mu v magazínu Forest and Stream vyšly už před jejich seznámením, editorská pomoc ze strany Grace mu dodala dost sebevědomí, aby je zkusil vydat knižně a kromě malování se prosadil i jako spisovatel.

Soustředil tyto povídky do knížky, která dostala název Wild Animals I Have Known[2], a obrátil se na Scribnerovo nakladatelství. Aby získal důvěru nakladatele, zřeknul se honoráře z prvního vydání – což si díky finančnímu podpoře ze strany manželky mohl dovolit – ale zároveň si vymínil, že z každé další reedice dostane dvojnásobek.

Grace se kromě korektur na knize rovněž autorsky podílela. Byl to její nápad doprovázet obsah knihy, kromě celostránkových ilustrací také drobnými pérovkami při okraji stránek. Stejnou úpravy pak měly i další Setonovy knihy.

Kniha vyšla na podzim r. 1898. Aby podpořil prodej, uspořádal Seton přednáškové turné, při kterém knihu prodával a vystavoval i své kresby. První 2000 výtisků se vyprodalo během měsíce a z knihy se stal bestseller. Do vánoc 1898 následovaly další tři vydání[3]. A zájem o knihu neopadal. Právě naopak. Prezentace knihy spojená s přednáškami[4] měla ohromný úspěch. Opakované reedice přinášely další a další peníze. Seton ale nespoléhal na to, že o knihu bude stále zájem. Počítal s tím, že jednou se trh nasytí, proto vydělané peníze investoval. A štěstí stálo při něm.

V roce 1902, kdy jeho literární hvězda teprve stoupala na vrchol, se pochlubil svému příteli Hamlinu Garlandovi, že za uplynulé čtyři roky vydělal přes 200 tisíc dolarů[5]. To byla na tu dobu ohromná suma, která mu konečně zajistila vytouženou finanční nezávislost.


Vysněné panství

Nastal čas, aby uskutečnil další bod svého plánu – koupi vlastního panství. Podnikal výlety do okolí a hledal pozemek, který by splňoval jeho kritéria: „Potok, nějaké skalky, žádná malárie, žádní komáři, nízká cena a maximálně 45 minut cesty vlakem na Grand Central Station.“

Wild Acress

Takové místo nalezl nedaleko Greenwiche v oblasti, kterou místní nazývali „Wild Acress“. Vyhovovalo jeho podmínkám – až na ceny pozemků, které neustále stoupaly nahoru. Na přelomu 19. a 20. století se totiž stal Greenwich díky vlakovému spojení s New Yorkem žádanou lokalitou.

bible street 1900.jpg
bible street 1908.jpg

Oblast byla rozdělena mezi šest opuštěných farem. Seton pravděpodobně pozemek kupoval prostřednictvím realitní firmy, která jej postupně skupovala od původních majitelů. Podle mapy z r. 1900 totiž byla už většina pozemků sjednocena pod vlastníkem jménem Martell – což by mohl být jméno realitního makléře, kterému se květnu 1900 konečně podařilo pozemky o celkové výměře 100 akrů odkoupit.

Wyndygoul

wyndygoul 1903.jpg

Zhruba za rok se stěhovali do prozatimní budovy (viz zpráva z 18.10.1901)

A právě s tím je úzce spojeno založení prvního woodcrafterského kmene.

Kdo ví, zda jej k tomu nenakopla Grace, která byla náruživou organizátorkou. Již nějaký čas se zřejmě znovu pokoušeli o dítě a problém s místní omladinou ve Wyndygoulu[6], který Seton potřeboval vyřešit, byl jedinečnou příležitostí otestovat jak si Seton s mládeží poradí.

Celá akce byla svým způsobem experiment, u kterého ani sám Seton netušil, do jaké míry bude úspěšný.

Úspěch však překonal očekávání, a tak hned následující měsíc začal Seton na pokračování publikovat v časopise „Ladies Home Journal“[7], sérii návodných článků, které měly poskytnout vodítko k založení podobných skupin i jinde.

Také ohlas na tyto články byl mimořádný a do konce léta podle jeho organizačního modelu vzniklo několik dalších kmenů, které sdružovaly kolem dvou set chlapců.

Seton, povzbuzen tímto zájmem pokračoval psaním částečně autobiografického příběhu „Two Little Savages“, který vydal následující rok knižně. Experiment ve Wyndygoulu

Seton, ovlivněn soudobým názorem, že veškeré konání člověka je založeno na vrozených pudech, věděl ze zkušeností jiných, že samotný pobyt v přírodě spojený s tábořením sám o sobě nikoho nepřevychová, proto vymyslel motivační program založený na přirozené touze vyniknout. Ten kromě osvojení woodcrafterských znalostí a dovedností, umožnil dosáhnout uznání ve společenské hierarchii tlupy i průměrně zdatným jedincům, neboť odměna nebyla dostupná jen tomu nejlepšímu, ale každému, kdo zvládnul absolvovat úkol v rámci předem dohodnutých měřítek.

Při organizaci tlupy využil přirozené autority jedinců. Vsadil na to, že vložená důvěra v nich vyvolá pocit zodpovědnosti a sami dohlédnou na dodržování daných pravidel. V tom byl klíčový rozdíl oproti jiným formám organizace mládeže. U těch většinou hrál dospělý klíčovou roli vůdce. U woodcrafterského kmene měl mít dospělý pouze roli nestraného soudce a rádce, kdežto vůdce si měla zvolit mládež z vlastních řad[8].

Ačkoliv se nikdy, ve spojitosti se založením prvního kmene, Seton o Grace nikdy nezmínil, uvedl jeden z těchto prvních woodcrafterů kmene Sinawa – Leonard S. Clark při rozhovoru v 70 tých letech, že by nebylo fér, přiřknout veškerou slávu pouze jemu, neboť i jeho paní, obdivuhodná a báječná žena, byla během jejich táboření vždy poblíž[9].


  1. Novum jeho povídek bylo, že nešlo o pouhé bajky o zvířatech, ale skutečné příběhy zvířat, založené na důkladném pozorování jejího chování a čtení stop.
  2. Wild Animals I Have Known. New York: Scribner, 1898. http://www.archive.org/details/wildanimalsihave00seto
  3. Podle dohody s vydavatelem, představoval Setonův honorář zhruba ~25% z prodejní ceny. Pokud se jeden výtisk prodával za dolar, pak to znamená, že jen do konce roku Seton inkasoval přinejmenším 1500 dolarů. Z knihy se stal bestseller na několik let (viz Cesta životem a přírodou, 1977, str. 324).
  4. Přednášky nebyly zdarma. Vstupné se pohybovalo od 1.50$ za nejlukrativnější místa v popředí ke 25 centům za stání v nejzazším koutě. Pro děti bylo vstupné poloviční.
  5. Po přepočtu hodnoty dolaru před 1. světovou válkou na současnou hodnotu to vychází na 200 miliónů Kč.
  6. Tím, že Seton svůj pozemek oplotil, popudil proti sobě místní omladinu, která tuto dlouho opuštěnou oblast považovala za svou a tak mu začala dělat naschvály. Nejprve se pokusil chlapcům domluvit, ale vysmáli se mu. Sousedé Setonovi doporučovali, aby proti nim tvrdě zakročil, ale on měl jiný plán. V březnu 1902 navštívil místní školu, a pozval všechny chlapce starší 12 let k sobě na víkend.
  7. Vzhledem k tomu, že šlo o časopis určený především ženám v domácnosti, lze se domnívat, že to byl nápad Grace.
  8. To však platilo pouze pro kmen
  9. Setonovy zápisky v jeho deníku, které se týkaly osobního života byly vůbec strohé Například záznam o jejich svatbě odbyl jedním řádkem. Zbytek stránky zabírá seznam ptactva, které ten den pozoroval.

Konflikt se sousedem

Jak je vidět na mapě z r. 1908, Setonův pozemek tvořila severní a jižní část – severní větší část vlastnila Grace a menší jižní, o rozloze 20 akrů patřila Setonovi. Prakticky to bylo jedno, zmiňuje se tom novinová zpráva z The New York Times, která vyšla 16. září 1903.

Tato zpráva informovala veřejnost o tom, že Setonův nový soused Joseph Christiano nechal zabásnout tyři Setonovy mládence – Laurence Chamberse, Johna Hansena, Josepha Longa a Jacoba Longa za to, že posunuli mezník, který ohraničoval jeho pozemek o deset stop.

V právu byl nepochybně Seton, protože kupoval Wyndygoul v době kdy sousední pozemek neměl žádného vlastníka – stejně jako pozemek za Bible Street, který koupil Christiano později (jako vlastník je uveden na mapě z roku 1908). Šlo tedy nejspíš o zalesněné pozemky, které patřily obci a neměly přesně vymezenou hranici.

Kdo byl Joseph Christiano?

Joseph Christiano, který nechal v září 1903 nechal zabásnout čtyři Setonovy mládence – Laurence Chamberse, Johna Hansena, Josepha Longa a Jacoba Longa na pasové fotografii z roku 1923 Joseph Christiano (⁕ 10. září 1865, Castelgrande, Itálie – † 1925 ~ 1930, Greenwich, Fairfield, Conn., USA) se narodil jako Giuseppe a do USA připlul z Itálie 10.9.1885 na lodi Naples. Zřejmě se rychle zorientoval. Pořídil si stavební firmu, specializovanou na stavební a výkopové práce. Zaměstnával početnou komunitu z řad italských migrantů a nelze vyloučit že byl i tak trochu mafián, který se nejpozději roku 1896 usídlil Greenwichi, kde byl 26.října onoho roku naturalizován. Ale nejenom to. Také se oženil. Jeho žena Marie byla rovněž migrantkou z Itálie. Byla o rok starší a přicestovala o dva roky dříve než on (1884). Vdávala se jako 36 letá[1] a téhož roku se jí narodil i syn Antonio. Po něm se narodila dcera Vincenza (1898), pak druhá dcera Joanna (1900), dva roky po ní syn Joseph Christiano junior (1902) a nakonec roku 1905 třetí dcera.

Joseph Christiano nebydlel v Setonově bezprostředním sousedství, ale na La grande Avenue v Greenwichi – původně na čísle 17 a v jeho těsné blízkosti (na číslech 16, 18 a 20) žila komunita jeho italských dělníků. 20. ledna 1897 se v domácnosti jednoho z nich stala událost, která se odrazila i v místním tisku. Antonio Angelo, Christianiho zaměstnanec, chtěl v kuchyni u kamen nechat povolit zmrzlou dynamitovou patronu(!) a jeho desetiletý syn ji v nestřežené chvíli vrazil do kamen. Následný výbuch zabil nejenom chlapce, ale i otce, matku a Giuseppe Ninoliho, který rovněž v tu dobu pobýval v domě[2].

Joseph Christiano 83 akrů zalesněné půdy hned vedle manželů Setonových zřejmě zakoupil roku 1903 od obce, kterou dojil prostřednictvím stavebních zakázek. Jako stavitel si velmi dobře uvědomoval potenciál zdejší lokality, takže je logické že chtěl vydělané dolary rozmnožit pozemkovou spekulací. Jenže uvedeným konflikten si popudil Setonovy chlapce v jejichž čele stál chlapec, který proslul jako největší sígr z okolí, takže vzápětí ten pozemek raději prodal a místo něj koupil ten pozemek za Bible Street. Odkoupil ho od něj Daniel Mahr, ve své době známý žokej, který stejně většinu času trávil v Anglii, takže si na jeho pozemku chlapci dál mohli dělat co chtěli a severovýchodní část lesnatého území koupil, nejspíš také kvůli spekulaci, finančník Frederik Gotthold[3]. Všechny tyto pozemky v roce 1913 vykoupil a scelil Maurice Werthaim. Podmínka, aby woodcrafteři směli dál tábořit na Wyndygoulu byla možná dohodnuta ještě dřív, než mu Seton svůj pozemek prodal. Každopádně s tím Werthaimovi asi neměli žádný problém, protože víme že se na Wyndygoulu tábořilo i v roce 1914.

Joseph Christiano se honil dál za dolary. 17. června 1915 dohnal svých 50 dělníků ke stávce, jelikož jim zaplatil míň než bylo domluveno.

Po válce, 23. června 1923 vyrazil na rok do Itálie, nejspíš aby se postaral o své rodiče. Vrátil se až 4. prosince 1925 a krátce na to asi zemřel, protože roku 1930 již byla jeho žena vdovou. A po smrti byl tou dobou i jeho nejstarší syn Antonio[4], který po sobě zanechal dva syny a dvě dcery.

Anya

V následujícím roce 1903 Grace otěhotněla a několik dní před svými narozeninami 23. ledna 1904 (32 let) porodila vytoužené dítě - dceru Ann[5]. Nedá se říct, že byl Seton zklamán, tím že se mu nenarodil syn. Nejspíš byl rád, že se vůbec potomka dočkali.

Soudní pře s otcem

23. března 1904 Grace zažalovala[6] svého otce proto, že jí odmítal vyplatit 10 tis. dolarů, jak přislíbil při rozvodu její matce. Evidentně šlo o rozdíl v tom, jak si který z rodičů onu dohodu vyložil.

Grace vycházela z toho, co jí tvrdila její matka, ale otec se bránil tím, že dohoda s exmanželkou byla z jeho strany čistě projevem dobré vůle a z hlediska zákona už není vůči Grace ničím povinován. Apanáž ve výši 8 procent z uvedené částky jí vyplácel po dobu 10 let. A peníze přestal posílat, až když jejímu manželovi vyšla kniha "Wild Animals I Have Known". Z jeho pohledu tím pádem byla dostatečně finančně zajištěná[7].

Podle Grace však měla přislíbená částka 10 tis. dolarů jednorázově zakončit proces vyplácení pravidelné apanáže. To, že Albert dál posílal peníze, si vysvětlovala tím, že ony přislíbené peníze za ni investoval a tudíž jde o její výnosy z této částky.

V r. 1899, když sháněli peníze na Wyndygoul navštívila svého otce v Kalifornii, aby jí ty investované peníze vyplatil. Ten ale zrovna v té době utrpěl značné finanční ztráty a svoje podnikání ukončil. Takže ji odbyl s tím, že už vůči ní žádné závazky nemá a víc nezaplatí ani cent.

S tím se ovšem Grace nechtěla smířit. Sháněli totiž s manželem v té době peníze na koupi pozemku, kde si chtěli postavit nový dům. Proto se obrátila na soud.

Proces se táhnul až do 29. června 1904 a nakonec od něj stejně odešla nepořízenou. Soudce záležitost uzavřel[8] s tím, že podle zákona státu Kalifornie rodič, který má dítě ve své péči se zároveň zavázal k tomu, že náklady spojené s jeho výchovou bude financovat ze svých zdrojů. Takže to co platil Albert byl jenom a pouze projev jeho dobré vůle. Navíc šlo o ústní dohodu mezi rodiči která není nijak závazná, takže Grace jako dítě nemá nárok vůbec na nic.

I když to pro ni byla hořká pilulka, musela ji spolknout. Nicméně Albert Gallatin v říjnu následujího roku 1905, při večeři v rodinném kruhu, ve svých nedožitých 70 letech, zemřel na infarkt[9]. Takže nejspíš také něco zdědila.

Setonova kolie

Seton na Wyndygoulu měl psa – kolii. Ta v pondělí 15. května 1905, znenadání zaútočila na čtrnáctiletého Bartletta McCumba – syna místního strážníka a kováře Josepha McCumba. Bartlett byl členem kmene Sinawoy, a zrovna s dalšími jedenácti chlapci z kmene na břehu jezírka sbírali nějaké květiny. Pes mu zaútočil na hrdlo, s jasným úmyslem chlapce zabít. Nejspíš by se mu to i povedlo, nebýt duchapřítomnosti dospělého průvodce, který psa přetáhnul klackem.

Po incidentu Seton svoji kolii okamžitě uvázal, ale v sobotu 20. května, když za ním byla matka pokousaného chlapce s jeho mladším bratrem, desetiletým Johnem, pes překousal provaz a pokousal i jeho.

Podle Setona si to chlapci zavinili sami tím, že psa v minulosti, navzdory varování, neustále dráždili. Kolie pak čekala na svou pomstu až do onoho 15. května. Po tomto incidentu, o kterém informoval The Crantom Republican v pátek 26. května 1905, musel Seton psa utratit. Příčinu incidentu popsal v červnovém čísle časopisu Shields' Magazine[10].

Stíny nad Wyndyhoulem

10. listopadu 1906 dorazila do Wyndygoulu poštovní zásilka, která Grace notně pokazila náladu.

Obsahovala rozhodnutí a mapové podklady k plánované odbočce[11] z hlavní železniční trati z New Yorku do Greenwiche, přes New Haven do Hartfordu. Původní trasa, v době kdy Seton odjížděl na své přednáškové turné do Anglie, měla vést jinudy. Ovšem doručené podklady obsahovaly něco jiného.

Nová elektrifikovaná, šestikolejná trať měla vést jejich pozemkem, přímo přes indiánské tábořiště a jejich jezírko a zhruba ve vzdálenosti 200 stop míjet jejich dům.

Grace se obrátila o pomoc na právní kancelář Samuela Untermyera a A.L. Shipmana z Hartfordu a uvažovala o tom, že urychleně odpluje do Evropy za manželem, aby mohli celou záležitost probrat spolu.

Nakonec se osobně dostavila do kanceláře Consolidated Railroad aby tomuto plánu zabránila[12]. Operovala přitom s tím, že do pozemku investovali tisíce dolarů a výstabou trati by tím došlo k ohrožení jejich budoucího podnikání – pořádání příměstských táborů pro mládež z New Yorku.

Vzhledem k tomu, že tato trať dodnes neexistuje, byla její mise úspěšná.

Několik let let panovala manželská idyla, přesto, že Grace nebyla normální žena v domácnosti. Oba se angažovali se společensky a Seton trávil hodně času cestováním spojeným přednáškami, na kterých propagoval své knihy a svou výchovnou metodu[13]. O malou Ann se tak staraly především guvernantky.


  1. Vzhledem k věku je dost dobře možné, že se vdávala podruhé jako vdova, jelikož při sčítání roku 1900 uvedla že již má za sebou 6 porodů, přitom měla naživu pouze 2 děti.
  2. Ovšem to nebyl jediný incident spojený se jménem Joseph Christiano. Roku 16. srpna 1909 v jeho lomu, údajně při vrtání do skály, odlétla žhavá jiskra od vrtáku rovnou do opodál stojící skleněné láhve s připraveným střelným prachem. Následná exploze poranila tři dělníky, přičemž jednoho z nich, (Josepha Lavolise), natolik že musel být hospitalizován ve špitále.
  3. Zajímavost: Jméno Frederick Gotthold bylo také nejspíš literárním pseudonymem německého přistěhovalce, amerického historika Fredericka G. Heymana, který se věnoval především historii střední Evropy – Polska a Československa (narozen r. 1900 v Berlíně)
  4. Antonio žil s rodinou v podnájmu u svého otce na čísle 15 a jeho otec Joseph na čísle 21 – na stejné ulici jako roku 1900.
  5. „Woman's_who's_who_of_America“ pro rok 1914-1915 http://en.wikisource.org/wiki/Page:Woman's_who's_who_of_America,_1914-15.djvu/718
  6. Zprávu přinesl New York Tribune 24.3.1904
  7. O tom, že se nemýlil svědčí kniha Hamlina Garlanda, kterému se prý Seton někdy v roce 1901 pochlubil, že za poslední čtyři roky vydělal 200 tisíc dolarů – což by v současné době odpovídalo zhruba částce 80 milionů korun.
  8. Konečný verdikt byl vynesen 29. června 1904. Zprávu o tom přinesl 30.6.1904 The San Francisco Call. V článku byla uvedena i tehdejší korespondenční adresa Grace – 80 West 40th Street, New York
  9. Zprávu o tom přinesl San Francisco Call, Vol. 98, No. 137, z 15. října 1905, na straně 33
  10. Shields' Magazin, No.4 June 1905 p.134
  11. Trať se měla jmenovat the Greenwich and Danbury line a měla spojovat hlavní trať, vedoucí přes Greenwich, přes Ridgefield a Danbury dále do Berkshire. Jedna trať, postavená r. 1867, ale už tehdy do Ridgefieldu vedla.
  12. The Wichita Daily Eagle 21.11.1906 str. 4; Článek uvádí, že celková rozloha pozemku tehdy činila 150 akrů, z toho 12 akrů byla plocha se 17 umělými ostrůvky. Woodcraft Indians měli tou dobou 15 tisíc členů a Stading Rock, široký skalnatý břeh zhruba ve výši 5 stop nad hladinou jezera byl místem jejich letních táborů.
  13. Kmeny, které vznikaly na základě těchto přednášek nebyly součástí žádné oficiální organizace, proto si jejich členové říkali „Setons Indians“, přestože Seton sám ve Svitku z r.1907 upřednostňuje označení „Woodcraft Indians“. Členové woodcrafterských skupin, vznikajících po roce 1910 v řadách skautské organizace si říkali „Indian Scouts“. Všichni woodcrafteři shodně považovali za nejvyšší autoritu Setona. Je zajímavostí, že v „The Book of Woodcraft“, vydané r.1912 je Seton titulován jako „Head Chief of the Indian Scouts and of the Setons Indians“, zatím co v reprintu z téhož roku je titul upraven na „Head Chief of the Woodcraft Indians“.

Woodcraft Indians

Jednoduchá organizační pravidla, která fungovala v rámci kmene však nestačila k organizaci kmenů, roztroušených po celé zemi. Seton neměl čas na to aby se věnoval jednotlivým kmenům, a tak shrnul vydané články, do tenkého instruktážního spisku s názvem „The Birch Bark Roll“. Ten potom při jednotlivých reedicích pouze měnil a doplňoval.

Epigoni na sebe nenechali dlouho čekat. Mezi nimi i Dan Beard. Ten upadl po r.1899 v nemilost díky ilustracím novely Marka Twaina „A Connecticut Yankee in King Arthur's Court“[1]. V r.1905 mu učinil nabídku William E. Annis, nový majitel a vydavatel časopisu „Recreation“, aby v něm - podobně jako Seton o několik let dříve - vydal sérii článků zaměřených na mládež. Beard tedy začal od června 1905 vést rubriku s názvem „The Sons of Daniel Boone“. Cílem bylo založit organizaci, která měla dát mládeži jako vzor budovatelského pionýra Daniela Boona, místo záhalčivého rudocha.

Beard ale nepřekročil svůj stín a kniha „The Boy Pioneers:Sons of Daniel Boone“ ( vydaná o čtyři roky později r.1909) je pouhou adorací této postavy americké historie a zcela postrádá jakýkoliv konkurenceschopný motivační model.

I jiné organizace, se ve větší či menší míře nechaly inspirovat Setonovým organizačním modelem. Edgar Munroe Robinson, jehož rodina se rovněž úzce stýkala se Setonovými, organizoval v rámci YMCA tábory, na kterých měl Seton příležitost seznamovat mladou křesťanskou mládež s woodcrafterským programem.

Wyndygoul 1910.jpg

Luther Halsey Gulick, jeden z pracovníků YMCA, který měl se svou manželkou Charlotou tři dcery v létě 1909 založili dívčí organizaci Camp Fire Girls[2], která do značné míry přejala Setonův organizační model. Podle Grace, která zaštítila tuto organizaci Setonovým jménem, se otrocky drželi Svitku. Dokonce víc, než by vůbec kdy Setona napadlo. Nakonec to byla jediná organizace, která téměř beze zbytku přejala jeho původní organizační model.

Roku 1910 začal Edgar M. Robinson organizovat Boys Scouts of America. Ke spolupráci přizval Setona a spolu pak oslovili všechny lidi o kterých věděli, že založili nějaké své vlastní organizace pro mládež, aby rovněž vstoupili do BSA. Mezi nimi vydavatele Williama Randolpha Hearsta.

V r.1910 se řada z nich sloučila v Boy Scouts of America a Seton byl ustaven náčelníkem. Ten byl bezpochyby nadšen možností rozvíjet woodcrafterský program v rámci tak velké organizace, proto deváté vydání Svitku z r. 1910 vydal jako součást organizační příručky Boy Scouts of America.

Těžko říct, kdo Setona upozornil na to, že oba organizační modely jsou v přímém protikladu. Ve skautingu byla samospráva organizačních jednotek byla zcela odsunuta do pozadí a organizační model připomínal spíš armádu.

Setonovo nadšení pro skauting začalo rychle chladnout a další Svitek vyšel v původní podobě.

V r. 1912 se Setonovi rozhodli vycestovat na dva roky do Anglie. Seton pravděpodobně doufal, že svou přítomností zvrátí dominantní roli Baden-Powella ve skautském hnutí a také chtěl připravit půdu pro vydání Svitku v Anglii. Pro Grace to byla příležitost utužit kontakty s anglickými sufražetkami[3].

Po špatné zkušenosti s pronájmem předchozího domu se rozhodli Wyndygoul prodat.

Po návratu chtěl Seton koupit pozemky na jiném, odlehlejším místě. Oblast kolem Windygoulu se stala na jeho vkus příliš rušnou, tím jak koně nahradily hlučné automobily a Greenwich se stal New Yorkským předměstím.

Cena byla na tu dobu vysoká[4] a řadu zájemců odradila, ale po nějaké době se Wyndygoul a přilehlé pozemky podařilo prodat Maurice Werthaimovi za 250 tisíc dolarů[5].

Filmová kulisa pro D. W. Griffitha roku 1908

Prodáno za 250 tis. dolarů

V r. 1912 od něj Wyndygoul odkoupil bankéř Maurice Wertheim (16.2.1886 New York – 27.5. 1950 Cos Cob, Connecticut), který ho pak využíval jako letní sídlo. Podle všeho souhlasil s tím, aby místní woodcrafteři nadále využívali jeho pozemky k táboření. Nedá se tedy s určitostí říct, kdy se na Wyndygoulu tábořilo naposled[6]. Novým sídlem Setonových se stal De Winton.


  1. Satirický sci-fi román „Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše“ (tématem podobný Výletu pana Broučka Svatopluka Čecha). Ilustrace karikovaly mnohé známé osobnosti té doby, jako byl např. Jay Gould, které si je vzaly příliš osobně.
  2. Seton zřejmě původně vůbec nepočítal s tím, že by se mu narodilo děvče, takže jeho program byl zaměřen pouze na chlapce. Až poté, co se jim a jejich známým(Garlandovi, Robinsonovi) narodily pouze dcery, začal být woodcrafterský program zhruba od r. 1908 neoficiálně koedukovaný. K oficiálnímu založení mělo dojít 17. března 1910 http://www.jiffynotes.com/a_study_guides/book_notes/adec_0001_0002_0/adec_0001_0002_0_00504.html
  3. Zajímavost: Během jejího pobytu v Anglii došlo vyvrcholila k sebevražedné akci militatní sufražetky Emily Davidson, která se vrhla 4. června 1913 během Epsomského Derby pod kopyta koně, který běžel za královskou stáj.
  4. Cena okolních pozemků se v té době pohybovala průměrně ve výši 1000$ za akr, takže Seton svůj pozemek, který měl 120 akrů nabízel prakticky za dvojnásobek (The New York Times, 17 Nov 1912, Sun, Page 94)
  5. Setonovi odcestovali do Evropy již v březnu. Prodej nemovitosti za ně zajišťoval Stewart C. Schenck a k podpisu smlouvy došlo na počátku listopadu 1912 (The New York Times, 14. Nov 1912, Thu, Page 1 ).
    R. 1931 původní Setonův dům vyhořel. Dnes jsou pozemky rozděleny mezi několik vlastníků a město Greenwich usiluje o jejich odkoupení. R. Xxx odkoupilo od Werthaimových vnuček Lucy Tuchman Eisenberg a Jessicy Tuchman Mathews 31 akrů. Dalších 12,5 akrů vlastní Alma Tuchman další Werthaimova vnučka. (jejich matkou byla Werthaimova dcera Barbara Tuchman, která vlastnila celkem 43 akrů). Zbylá část je ve vlastnictví dědiců Ralpha Pomerance který si vzal další Werthaimovu dceru Josephine Alma Wertheim (vyženil 75 akrů).
  6. V říjnu 1914, kdy se uskutečnila návštěva dívek z Camp Fire Girls na Setonově novém tábořišti u Little Peequo nedaleko De Wintonu, tábořila na starém kempu u Wyndygoulu skupina šesti skautů z Greenwiche – byl mezi nimi i Frederick Hoisington jr., takže nejspíš šlo o jeho kmen. Zmínila se o tom Elizabeth Hoisington ve své knize dekretů.


Lake Avenue

V r. 1908 vlastnila pozemky u Lake Avenue, které Seton koupil, společnost Lawson Realty Co.

V únoru 1913 se Seton vrátil na skok do USA, aby se zúčastnil kongresu ptakoznalců ve Washingtonu.

V březnu 1914 se objevil první náznak[1], že někdo začal proti Setonovi vést štvavou kampaň.

Během pobytu v Anglii Seton pochopil, že v rámci celosvětového skautingu nemá jeho organizační model proti Baden-Powellově polovojenské organizaci žádnou šanci, proto se pokusil prosadit woodcraft jako program pro skautskou elitu.

Po návratu z Anglie mu navrhnul jeho švagr - Frank H. Powers, aby koupil pozemky v Kalifornii, ale Seton nechtěl opustit východní pobřeží[2].

Po vypuknutí války v Evropě v létě r. 1914, se zvedla vlna amerického šovinismu, a Setonovi nepřátelé, v čele s Westem začali usilovat o to, aby byl Seton, coby neameričan a občan britského commonwelthu z funkce náčelníka BSA odvolán[3].

To se jim podařilo 11. února 1915. Na základě této události se v dubnu odtrhla od Camp Fire Girls skupina žen a dívek, která 28. dubna 1915 založila vlastní organizaci „Woodcraft Girls“

V květnu 1915 přerušil Seton s Garlandem práce na dosud nedokončeném domě DeWinton.

Po celou tu dobu, kterou provázela řada nechutných osobních útoků z nejrůznějších stran, Grace svého muže bezvýhradně morálně podporovala. V srpnu 1915 celá rodina vyrazila na dlouhou cestu, ze které se vrátili v až koncem listopadu.

V prosinci 1915 Seton opustil B.S.A. a v lednu 1916 došlo ke sjednocení kmenů Woodcraft Indians a Woodcraft Girls do nové organizace „The Woodcraft League of America“.

Ve vedení organizace stála řada známých osob. Mezi jinými byla členkou náčelnictva i Grace. Seton vydal verzi Svitku pro dívky a Svitek pro chlapce z r.1917 tvořil komplexní příručku, která kromě organizačních a metodických záležitostí obsahovala část obsahu z „The book of Woodcraft“.

Zásadní zlom a to i v partnerském životě Grace a Setona přinesl 1. únor 1917, kdy se USA zapojily do války v Evropě, která se tím změnila v celosvětový konflikt. Oba nabídli své služby armádě. Grace zorganizovala ženskou dobrovolnickou jednotku s názvem „Motor Unit of Le Bien-Être du Blessé“ se kterou pak vycestovala do Evropy[4], kdežto Setona, který rovněž nabídnul armádě své služby pro jeho věk odmítli.

Seton a Grace tvořili sehraný tým a dosud oba cestovali společně. Nucená odluka během válečného angažmá ale nastartovala postupnou erozi jejich vztahu. Tím, kdo jejich vzájemný vztah svou přítomností a zájmem o Setona ještě více nahlodal, byla Julia Moss Butree, pro kterou byl Seton od prvního setkání v r. 1918 láskou na první pohled. Drobný zádrhel byl v tom, že byla vdaná[5], ale s tím si Julia příliš hlavu nelámala. 1921 – Seton vydal stať Duch lesů

Od ledna do května 1922 byla Grace v Egyptě[6]. JeVětšinou cestovala sama, ale tuto cestu sebou vzala i Ann. Hned na to, v říjnu, vyrazila do Číny[7], odkud se vrátila až v březnu následujícího roku. Právě tak akorát aby v DeWintonu zorganizovala svatbu dcery Ann[8]. Pak zase odcestovala na půl roku, tentokrát do Indie[9].

Tyto dlouhé cesty nijak nepřispěly k oživení jejího manželského svazku. A je také otázkou, zda Seton, kolem kterého se v té době již točila Julia o to stál. Pojítkem mezi nimi byla dospívající dcera Ann, jakmile ale byla z domu neměl žádný důvod ve vztahu nadále pokračovat. Grace to nejspíš nechtěla hned vzdát. Během svých cest ho neustále informovala o svých aktivitách a až do rozvodu vystupovala alespoň formálně jako jeho žena.

V roce 1926 dostala nabídku zúčastnit se vědecké expedice do Brazílie, ale konflikt s šéfkou této expedice Marshall Fieldovou[10] vedly k tomu, že v průběhu cesty tuto expedici opustila. Grace podobně jako její manžel, byla silně individualisticky založená a i z jejích knih lze vycítit, že uměla být dost sarkastická, takže se paní Fieldové, manželce mecenáše výpravy určitě nelíbilo že vůči ní není submisivní. Dále pak Grace pokračovala přes Paraguay, Bolívii a Peru do Chile, kde se konal první mezinárodní kongres žen. 1930[11]

Vyšlo poslední aktualizované vydání Svitku. Od té doby už vycházel pouze jako reprint.

Rozluka

Během léta se Seton odstěhoval do svého nového sídla Seton Village, nedaleko Santa Fé v Novém Mexiku, kde hodlal, na místě které s Julií vyhlédli o rok dříve, provozovat „College of Indian Wisdom“, která měla být novým centrem The Woodcraft League. Seton místo z The Woodcraft League začal tvořit něco na způsob sekty, takže tím nejspíš skončil pro Grace veškerý kontakt s woodcrafterským hnutím.

Místo Setona se k ní nastěhovala i s dětmi jejich dcera Ann, které se, zřejmě v důsledku ekonomické krize, rozpadlo manželství s Hamiltonem Chase. Manželství Setona s Grace bylo oficiálně rozvedeno o čtyři roky později, v listopadu 1934[12].

Její knihy už nešly na odbyt jako dřív, kdy je propagoval spolu se svými knihami Seton. Poslední kniha, ve které Grace zpracovala své zážitky z cesty do Indočíny „Poison Arrows“ jí vyšla r.1938.

Geny se ale nezapřely. Tři roky nato vydala svou první knihu s názvem „My Theodosia“ Anya, a po krátkém čase se stala úspěšnou autorkou historických novel.

Stárnoucí Grace, která od své cesty do Indočíny trpěla artritidou, každé zimní období trávila na Floridě. Tam také, v Palm Beach r. 1959 zemřela na srdeční zástavu ve věku 87 let.


  1. Článek s titulkem: „Thompson Seton je vetřelec, jeho manželka bude zbavena volebního práva.“ vyšel ve 124 čísle Los Angeles Herald, 26 března 1914, na straně 13.
  2. Není také vyloučeno, že ho k tomu vedl i jiný záměr. Podle Andersona koupil pozemky ze spekulativních důvodů. Již dříve díky spekulativnímu nákupu a následnému prodeji domu v Torontu přišel k penězům, které mu umožnily vyvázat se z dluhu vůči otci a na prodeji Windygoulu také slušně vydělal. Není tedy vyloučeno, že se do budoucna hodlal zajistit postupným prodejem pozemků.
  3. Seton se stal americkým občanem teprve po svém druhém sňatku s Julií. Prakticky stejně byl postižen vzedmutým americkým šovinismem v pozdějších letech i komik Charles Chaplin, který to vyřešil tím, že z USA odstěhoval.
  4. Mise, kterou zorganizovala Grace sice byla první, ale podle Maud Fitch (později známé americké hrdniky první světové války), která přicestovala k Woman´s Motor Unit of Le Bien-Être du Blessé 21. března 1918 byla organizace této jednotky natolik chaotická, že raději po necelém měsíci přestoupila k jednotce organizované britským Červeným křížem, která fungovala pod francouzským velením. http://historytogo.utah.gov/utah_chapters/from_war_to_war/worldwar1heroinemaudfitchlivedineurekautah.html
  5. Julia, se narodila v New Yorku 15. května 1889. Její první muž E. B. „Ted“ Butree i ji vzal v roce 1913. Historka o prvním setkání se Setonem v r.1918, při kterém jí měl údajně vzít za ruce a prohlásit „My si můžeme spolu užít hodně zábavy“ pochází od ní, takže není vyloučeno, že jde o její účelovou fabulací.
  6. Grace byla podle Pamely Forcey údajně v Egyptě už dříve, jako dopisovatelka. Zážitky z cesty do Egypta zpracovala v knize „A Woman Tenderfoot in Egypt“,1923. Zajímavý detail je, že se v knize nikde nezmiňuje o Ann, která ji na této cestě doprovázela.
  7. O této cestě píše v knize Chinese Latern,1924
  8. Počátkem jara 1923 se Ann zasnoubila s Charlesem Cottierem. Svatba se konala 30. června 1923. Seton k tomuto datu poznamenal 23. července :“Konec velké kapitoly našich životů“
  9. Výsledkem kniha „Yes, Lady Saheb“:A Woman's Adventurings with Mysterious India,1925
  10. O této cestě napsala Grace knihu Log of the „Look-See“,1932 Její knihy se tvářily vždy jako napůl smyšlená fikce, osoba Marshall Fieldové v knize vystupuje pod jménem Editha Rockerford.
  11. Grace, ač v knihách důsledně apolitická, byla v této době aktivní členkou republikánské strany.
  12. Stejně tak jako manželství Julie Moss Butree, takže Seton s ní konečně mohl 18. ledna 1935 uzavřít sňatek.