14.8.2020

160. výročí Setonova narození

Kdyby byli lidé dlouhověcí, jako želvy obrovské, tak by minulý pátek 14. srpna 2020 oslavil Ernest Thompson Seton 160 let. Nepochybně by měl radost, že jeho představa o woodcraftu nezapadla a oheň který vytřel před 118 lety stále hoří.

Každý, kdo někdy rozdělával oheň bez zápalek ví, že není snadné získat žhavou jiskru. Ne vždy se to podaří, ale mnohem těžší je tu jiskru rozfoukat do plamene.

Zkušený woodcrafter ví, že se nevyplácí spěchat. Přiživí jiskru prachem z trouchnivějícího dřeva a pečlivě přichystá z rozšmelcovaného, suchého lipového lýka hnízdo, do kterého ji pak rozfouká.

Ale to nestačí! Aby ze žhnoucí drtě vyšlehnul plamen, musí umět pracovat s dechem. Kdyby foukal málo, troud by se mu spálil, aniž by vyšlehnul plamen. Kdyby fouknul příliš prudce, může žhavou hrudku rozfouknout. Také je třeba dávat pozor odkud fouká vítr. Fouká-li odzadu, pomůže. Je-li tomu naopak, může ho přidusit kouřem. Proto je třeba se nadechovat zhluboka a šetřit dechem – co kbyby se vítr náhle otočil? A vyskočí-li plamen ještě není vyhráno, pokud není připraveno dříví na podpal. Pak už jen záleží na tom, kolik dříví máte.

Setonovi ho téměř všechno spálil Baden-Powell, který si vzal od něj žhavý uhlík, kterým zapálil velkou vatru. Ale pár zapadlých klacíků na okraji ohniště přeci jenom zbylo. Uhlíky Setonova ohně žhnuly a sem tam z některého vyšlehnul plamen. A před 30 lety je soustředila skupina nadšenců na Malém Waldenu a zažehla oheň, který sice není velký, ale stále hoří – Ligu lesní moudrosti.