Miloš Seifert - Woowotanna

Z thewoodcraft.org
(přesměrováno z Vojvoda)
Miloš Seifert 1924

Miloš František Seifert - Woowotanna (⁕ 8. ledna 1887, Sušice – † 3. prosince 1941, Bechyně) Používal též pseudonymy: Vojvoda, Balú, Černý Medvěd, Woowotanna, St. Orlovský, Svatoborský. Učitel, přírodovědec, spisovatel, překladatel a především otec československého woodcrafterského hnutí. Propagoval kromě woodcraftu také zdravý životní styl, vegetariánství, pacifismus, buddhismus, ekologii a ochranu přírody.

Životopis

Otec Emil Seifert (1856 - 1926) byl ředitelem Měšťanské školy v Sušici, matka Marie Karolina roz. Poláčková (1854 - 1930) učitelkou na dívčí obecné škole. Měl tři starší sourozence (Marie, Ladislav, Jaroslav), kteří se stejně jako on stali pedagogy.

Skauting a Seton

Již r. 1911 zakládá společně s kolegou Ferdinandem Pakostou oddíl skautů na berounském gymnáziu, po vzoru profesora A. B. Svojsíka. Jako profesor přírodopisu vede také „Kroužek přátel přírody“, se kterým podniká výlety spojené s poznáváním přírody a tábořením. To se již přelévala vlna zájmu o anglické skautské hnutí v pedagogických kruzích, z Německa i k nám. Skautské družiny vznikaly také na dalších školách po celých Čechách.

Berounský oddíl díky Seifertovi a jeho kolegovi Miloši Maixnerovi svou pozornost velice záhy odvrátí od Baden-Powella k Setonovi. Tento malíř, spisovatel, lovec a přírodovědec pacifisticky zaměřeným pedagogům imponoval víc, než voják Robert Baden-Powell. V první polovině roku 1913 zakoupil Seifert "The Book of Woodcraft" a "Two Little Savages", podle kterých začal berounský oddíl „Dětí Živěny“ od letního tábora pracovat, jako první woodcrafterský kmen na evropské půdě. Ve stejnou dobu v Praze profesor Bořivoj Müller a Seifertův spolužák z vysoké školy Jan Hořejší zakládají oddíly Psohlavců. Ty se zanedlouho odtrhnou od Svojsíkovy skupiny a vstoupí pod záštitu spolku Záchrana. Oba spolužáci spolu udržují úzké kontakty již od roku 1907, kdy společně vydávali, po dobu tří let, studentský časopis Úsvit.

R. 1915 založily spřátelené junácké skupiny z Prahy, Berouna, Příbrami, Plzně, Loun a dalších míst „Obec Psohlavců“, která byla konkurencí Svojsíkovu Junáku. Vydávají vlastní časopis Psohlavec, rozmnožovaný hektograficky. Po převratu roku 1918 zakládají někteří vůdci Obce Psohlavců samostatnou oficiální organizaci Děti Svobody. Počátkem roku 1919 byl proveden pokus o začlenění všech junáckých skupin do jednotného „Svazu Skautů“, ovšem neúspěšný. Již během léta je obnovena Obec Psohlavců, která dál pracuje samostatně ve své činnosti.

V červnu 1919 se Miloš Seifert oženil s učitelkou a medičkou Antonií Paterovou. V září 1919 Seifert, nejspíš pod vlivem svého švagra Václava Patery, který už na Slovensku krátce učil, odchází učit na reálné gymnázium do Dolného Kubína Ani tam však Seifert neustal ve svém misijním úsilí pro rozvoj Obce Psohlavců a zakládá zde družinu Horních chlapců, kterou vede jeho student Ján Čaplovič. Vznik woodcrafterského kmene na Slovensku vedl k tomu, že Obec Psohlavců na svém listopadovém sjezdu v Berouně přijala rozšíření názvu na Československá obec junácká Psohlavci – Horní chlapci. Na Slovensku ve stejnou dobu působí také Jan Hořejší, který rovněž založí v Košicích družinu, ale vstoupí s ní do konkurenčního Svazu skautů. Názory jednotlivých vůdců na vztah ke Svojsíkovu Svazu skautů se začínají odlišovat.

Během svého pobytu na Slovensku Seifert začal pracovat na monumentální příručce "Přírodou a životem k čistému lidství", vycházející ze Setonovy „The Book of Woodcraft“, která by dala Psohlavcům vlastní program. Seifert už tou dobou věděl, jak v USA odstranili z vedení Boy Scouts of America Setona a viděl jak Baden-Powell pozvolna strhává ve skautském hnutí veškerou pozornost výhradně na svou osobu. Proto chtěl zabránit asimilaci Psohlavců se Svazem skautů stůj co stůj. Roku 1921 navazuje písemný kontakt se Setonem, který je důležitý pro další směřování Psohlavců.

Duch lesů

Počátkem ledna 1922 dostal Milošem Seifertem balík z USA, ve kterém bylo kromě materiálů The Woodcraft League of America také textem Setonovy veřejné zpovědi, publikované v prosincovém čísle časopisu “The Century” roku 1921[1], ve které autor vylíčil jak vnímal prostředí, ve kterém vyrůstal a na konkrétních případech demonstroval svoji představu o woodcrafterské výchově.

V průvodním dopise Seton zůraznil význam svého článku pro pochopení woodcraftu, proto Seifert neváhal a okamžitě začal s překladem, aby jej mohl co nejdřív publikovat. Připojil k němu též několik dalších věcí, takže kromě Setonova článku sborník s názvem Duch lesů obsahuje:

  • Překlad biografického článku o Setonovi z magazínu amerických přírodovědců “The Mentor” (vyšlo v USA 15. června 1919)
  • Překlad příspěvku “Podstata zálesáctví”, předsedy odboru pro práci s hochy Bena S. Nashe, který měl být přednesen na sněmu v Trentonu r. 1918
  • Překlad článku tehdejšího výkonného tajemníka The Woodcraft League of America - Philipa D. Faganse s názvem “Poselství zálesácké”
  • A Setonovy články “Zkoušky jimiž dokážete kolik je ve vás života”, ”Cit zálesáctví” a ”Stoupání na horu”

Dle data předmluvy (1. května 1922) Miloš Seifert přeložil text během prvních 4 měsíců roku 1922, kdy působil na Ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělovědy coby referent pro skauting[2]. Během té doby byl vystaven neustálým mediálním útokům ze strany Svojsíkova svazu skautů[3]. Seifert totiž stál v cestě Svojsíkovi, který nejrůznějším intrikami usiloval o sjednocení všech organizací sdružujících mládež, aby tak získal monopol na výchovu mládeže v duchu své nacionální mutace Baden-Powellova skautingu. Mezi jím úkolované[4] a nejaktivnější štváče proti Seifertovi patřil hlavně jeho věrný druh Jan Novák[5], ale našel svoje pohůnky i v oblasti školství[6].

Nešlo jim jen o to, aby Seifert ze svého postu odstoupil. Což se jim podařilo poměrně brzy, protože znechucený Miloš Seifert, navzdory úsilí a podpoře Bohuslava Vrbenského bezprostředně po vydání knihy Duch lesů, 1922 (kniha) z ministerstva odešel. Chtěli ho psychicky zničit a zdiskreditovat.

Zálesácká liga Československá

V roce 1922 dochází k rozštěpení Obce Psohlavců, kdy jedna část (Hořejší, Pokorný) vstupuje do Svazu skautů a druhá část pod vedením Seiferta zakládá woodcrafterskou organizaci Zálesácká liga Československá, kterou po roce přejmenovává na Ligu Lesní moudrosti. Organizace vydává vlastní časopis Vatra a zpravodaj Hlasatel. Seifert vede organizaci do roku 1924, kdy odchází a zakládá Woodcrafterský klub, později přejmenovaný na Ligu pro výchovu přírodou "Moudrost lesa". Vydá jedno číslo oficiálního časopisu Lesní moudrost, ale pro finanční potíže se později musí spokojit se zpravodajem Hlasatel Moudrosti lesa, tištěným hektograficky. Od roku 1927 podniká tehdejší náčelník LLM Jaroslav Šimsa kroky k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho dlouhodobou nemoc dochází ke sjednocení až na podzim 1928. Náčelníkem nové Ligy československých woodcrafterů je zvolen Miloš Seifert.

Na jaře 1931 se Miloš Seifert vzdal náčelnictví Ligy lesní moudrosti a až do své smrti působí v čestné funkci Strážce totemu. Čekal na veřejné uznání svých zásluh (kterého se však nedočkal) do r. 1936, kdy o Vánocích navštívil ČSR sám zakladatel woodcraftu Ernest Thompson Seton. Přesto až do své smrti neúnavně propaguje Setonovo hnutí, publikuje v tisku, vydává knihy, překládá.

Miloš Seifert zemřel během 2. světové války 3. prosince 1941 v Bechyni na mozkový nádor ve věku 54 let.

Pedagogická působiště

Studium:

  • Obecná chlapecká škola v Sušici (16. 9. 1893 - 30. 6. 1898, s vyznamenáním)
  • Měšťanská škola chlapecká v Sušici (1901-1902, s vyznamenáním)
  • Soukromá reálná škola (1901-1902, s vyznamenáním)
  • Česká vyšší reálná škola v Karlíně (1902-1905, maturita 12. 7. 1905 s vyznamenáním)
  • C. K. Česká vysoká škola technická v Praze (obor technické chemie, 1905-1906)
  • C. K. Česká Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze (FF přírodovědná, 1906-1909)
  • Česká zkušební komise Praha (učitelská způsobilost: 16. 12. 1909, aprobace: Přírodopis, Matematika, Fyzika)

Učitelská místa:

  • C. K. Státní gymnásium v Domažlicích (zkušební rok 16. 2. 1910 - 2. 7. 1910)
  • C. K. Reálná škola v Praze III.-Malá strana (zkušební rok 9. 9. 1910 - 31. 1. 1911)
  • C. K. Ústav ke vzdělávání učitelek v Praze (suplující učitel, 1. 2. 1911 - 16. 9 1911)
  • Jubilejní městské reálné gymnásium v Berouně (15. 9. 1911 - 10. 9. 1919, pomocný učitel 16. 11. 1911, provizorní učitel 1. 9. 1913, skutečný učitel 1. 9. 1914, definitivní profesor 1. 4. 1915 - 24. 5. 1912 rozšířená aprobace o Zeměpis)
  • Čsl. štátne reálne gymnázium Hviezdoslavovo v Dolnom Kubíne (profesor, 10. 9. 1919 - 1. 9. 1920)
  • Státní reálka v Kladně (profesor, 1. 9. 1920 - 26. 10. 1921)
  • Reálné gymnázium v Mostě (profesor, 26. 10. 1921 - 1. 3. 1922)
  • Ministerstvo zdravotnictví v Praze (inspektor pro skauting, 1. 3. 1922 - 1. 2. 1923)
  • Státní reálné gymnázium v Užhorodě (profesor, 4. 2. 1923 - 15. 8. 1923)
  • Státní reálné gymnázium Berehovo (profesor, 16. 8. 1923 - 25. 9. 1923)
  • Státní reálné gymnázium Mukačevo (25. 9. 1923 - 1. 9. 1924)
  • Státní reálka v Příbrami (1. 9. 1924 - 1. 7. 1933)

Dílo

  • Kapesní knížka českých junáků: stručný přehled nejdůležitějších znalostí a výkonů, jakož i potřeb skauta v zemích českých, Nákladem vlastním, 1913, společně s M. Maixnerem
  • Přírodou a životem k čistému lidství. Příručka českých junáků, Dědictví Komenského, 1920
  • Základy kmenového zřízení pro chlapce a děvčata. Návrh samosprávy mládeže, Zálesácká liga československá, 1922 - přepracovaná příručka E. T. Setona pro české prostředí
  • U básníka Frederika van Eedena, B. Kočí, 1922, vyšlo v Nizozemsku jako Herinneringen aan Holland. Op bezoek bij de dichter Frederik van Eeden (Boekhandel Comenius, 2003)
  • Osvobozené mládí, Melantrich, 1923
  • Svitek březové kůry, B. Kočí, 1925 - přepracovaná příručka E. T. Setona pro české prostředí
  • Woodcraft, Nákladem vlastním, 1927
  • Radostná škola, R. Promberger, 1929
  • Rok v přírodě, Liga čsl. woodcrafterů, 1929
  • Vidoucí oči. Kniha výzkumů v přírodě pro mládež, Společnost Českoslov. červeného kříže, 1930, vyšlo slovensky jako S otvorenými očami. Kniha výskumov v prírode pre mládež, 1935
  • Den v táboře. Z táborové kroniky letošní, Slunovrat, 1934
  • Divoši u Tichého jezera (Lípa, na pokračování 1933-34), samostatné vydání 2017 (jako novoročenka u příležitosti 130. let Miloše Seiferta)
  • Henry D.Thoreau, filosof přírody, Společnost Českoslov. červeného kříže, 1934
  • John Ruskin. Apoštol pravdy a krásy, Josef Svoboda, 1937 - dvě vydání
  • Ahimsa, Šrámizdat, 1991 (přepis rukopisu z roku 1934)

Překlady

  • Ruskin, John - Tomu poslednímu (B. Kočí, 1910)
  • Carlyle, Thomas - O lidské povaze (J. Pelcl, 1911)
  • Emerson, Ralph Waldo - Příroda (J. Pelcl, 1912)
  • Eeden Van, Frederik - Hrdinná láska (J. Laichter, 1919)
  • Eeden Van, Frederik - Johannes Viator (K. Neumannová, 1919)
  • Ouida (Louise de la Ramée) - Flanderský pes (B. Kočí, 1919), II. vyd. (B. Kočí, 1928)
  • Eeden Van, Frederik - Zázraky a mysticism v staré i nové době (Sfinx, 1921)
  • Eeden Van, Frederik - Radostný svět. Úvahy o člověku a lidské společnosti (Sfinx, 1922)
  • Eeden Van, Frederik - Otevřený list skautům (Federace čs. skautů, 1922) dvě vydání
  • Holst-Rolandová, Henrietta - Moliére. Na paměť třístého výročí jeho narození (J. Košatka, 1922)
  • Seton, Ernest Thompson - Duch lesů (Federace čsl. skautů, 1922)
  • Seton, Ernest Thompson - Svitek březové kůry (Smečka Černých vlků, 1924)
  • Seton, Ernest Thompson - Indián. Rysy Indiánova charakteru (B. Kočí, 1923)
  • Seton, Ernest Thompson - Kniha Orlích per. Zkoušky a stupně Ligy lesní moudrosti (Smečka Černých vlků, 1923)
  • Hargrave, John - Škola lesů (Smečka Černých vlků, 1923)
  • Hargrave, John - Zkoušky kmenových funkcionářů (Smečka Černých vlků, 1923)
  • Thoreau, Henry David - Walden či život v lesích (Bohumil Z. Nekovařík, 1924), II. vyd. J. Otto 1933
  • Hargrave, John - Listy z wigwamu (Čin, 1924)
  • Hargrave, John - Kniha totemů (Smečka Černých vlků, 1924)
  • Hargrave, John - Kmenová výchova chlapců. Praktické základy přirozeného obrození (Čin, 1924 - stoupa) kor. upr. Miloš Seifert
  • Hargrave, John - Civilizace se řítí (Čin, 1924 - stoupa) kor. upr. Miloš Seifert
  • Seton, Ernest Thompson - Dvanáct tajemství lesa (B. Kočí, 1925), II. vyd. (V. Oborský, 1978)
  • Seton, Ernest Thompson - Za sandhillským jelenem (Bohumil Z. Nekovařík, 1925), II. vyd. (J. Otto, 1929)
  • Seton, Ernest Thompson - Z lesní říše (Melantrich, 1925)
  • Davidsová, Rhys - Buddhismus (J. Otto, 1927)
  • Carpenter, Joseph Estlin - Srovnávací náboženství (Melantrich, 1929)
  • Ligt de, Bart - Znovuzrození Marie (Lis knihomilův F. J. Müller, 1932
  • Eeden Van, Frederik - Bratři (J. Otto, 1934)
  • Huxley, Aldous - Co ty budeš dělat? Otázka tvořivého pacifismu (Václav Petr, 1937)
  • Seton, Ernest Thompson - Ze života severních zvířat, I.-V. díl (Nakladatelské družstvo Máje, 1937-1938)
  • Seton, Ernest Thompson - Katug, dítě sněhu (V. Petr, 1940)
  • Seton, Ernest Thompson - Stopami Černého vlka (Státní nakladatelství, 1945), II. vyd. (SN, 1946)

Biografie:

  • Kadlečková Miroslava – Miloš Seifert, život a dílo. PF MU Brno 1993, 72 s. (+40). Diplomová práce.
  • Niebauer Jan – Profesor Miloš Seifert – Woowotanna. Vzpomínky a zamyšlení. Vl. náklad 1951, 13 s. Samizdat.
  • Niebauer Jan – Sušický básník Miloš Seifert. Zamyšlení nad životem a dílem. Vl. náklad 1979, 26 s. Samizdat.
  • Rusek Ladislav – Vigilie s Woowotannou. Šrámizdat 1991, 26 s. Edice Plajnerova oddílu sv. 64. – LLM, 1991, 22 s. Knihovna „LES“ sv. 12.
  • Studenovský Tomáš – Rebel s hlavou v oblacích. Miloš Seifert (1887-1941) - život a dílo. LLM, 2017, Knihovna "LES" sv. 16 https://obchudek.ligalesnimoudrosti.cz/pro-dospele/rebel-s-hlavou-v-oblacich/
  • Teichman Zdeněk – Hrstka vzpomínek na Miloše Seiferta 1887–1987. Vl. nákladem 1987, 35 s. (+8). Samizdat. Texty 15 autorů + grafický list K. Langera.
  • Teichman Zdeněk – Setkání s Woowotannou. Sborník vzpomínek a vyznání pamětníků prof. Miloše Seiferta k 50. výročí jeho smrti – 1991. LLM 1991, 32 s. Texty 9 autorů.
  • Vavrda Miloslav – Miloš Seifert, nástin jeho života a práce. Vl. náklad 1980, 56 s. Samizdat – Knihovna „LES“, číslo sv. neuvedeno.
  • Vavrda Miloslav – Miloš Seifert, zakladatel českého woodcraftu. Biografická črta a výčet literárního díla. Liga čsl. Woodcrafterů 1932, 8 s. – Junácká knihovnička „LES“ sv. 3.
  • Vavrda Miloslav – Miloš Seifert. Život zakladatele lesní moudrosti v mých vzpomínkách, rukopis asi 1945, fond LLM, NPMK JAK
  • Veselý Václav – Miloš Seifert. Arch Scout 1987, 118 s. Samizdat – Knihovna Arch Scout sv. 22



  1. Originál tohoto článku naleznete i zde na stránce The Spirit of the Woods, 1921 (article), kde je zpracován digitalizovaný originál.
  2. Do funkce ho jmenoval na doporučení společných přátel, ministr Bohuslav Vrbenský. – Studenovský, 2017 s. 111
  3. Antonín Benjamín Svojsík, který před 1. světovou válkou považoval Seiferta za jednoho ze “svých” mužů, pravděpodobně nepřenesl přes srdce jeho “zradu”. Svojsík byl vždy obklopen lidmi, co za něj ochotně odváděli “špinavou práci” spojenou s likvidaci konkurentů. A svých kontaktů naopak využíval k protěžování svých “milců”, mezi něž na počátku války patřil i Miloš Seifert. Ten byl, stejně jako několik dalších skautských vůdců, v roce 1915 vyreklamován z rakousko-uherské armády po několika měsících služby. Zatím co Svojsíkův konkurent František Hofmeister – který byl palčivou připomínkou toho, že Svojsík nebyl první, kdo začal v Čechách propagovat skauting – se dostal domů až po ukončení války a mnozí další padli.
  4. Dokazují to jeho osobní poznámky. Jednu z nich cituje i Studenovský, 2017 na straně 112, viz pozn. č. 210
  5. Viz Boj o Setona. Svými “zásluhami” při honu na Seiferta, se Jan Novák pochlubil za okupace, v říjnu 1939, kdy svou podlou činnost vůči Seifertovi alibisticky hájil obranou mravů:
    Netrvalo dlouho po založení jednotného ústředí skautského. Svazu skautů býv. RČS v červnu 1919 a pro­jevila se naše česká nesvornost, která už tolik zla má na svědomí. Založena byla proti Svazu Federace skautů socialistů, ačkoliv je skauting hnutím sociálním v nejlepším slova smyslu.

    Za půl druhého roku se sice rozpadla, přišel však nový těžký boj za český skauting s aktivním ministrem Dr. Vrbenským, ministrem zdravotnictví, který přes naše informace a protesty jmenoval státním inspektorem skau­tingu osobu pro nás skauty naprosto nepřijatelnou po stránce mravní.

    Br. Svojsík nemohl tento boj vésti, aby se nezdálo, že sám chce být inspektorem skautingu a proto jsme se sami za jeho dílo postavili.

    A tenkrát to bylo v dubnu 1922, kdy jsem napsal veřejně v novinách ministru zdravotnictví, „že nám vnuce­ného inspektora nikdy v jeho funkci neuznáme a že nedo­volíme, aby kdy překročil práh našich kluboven a táborů … Pan ministr podepsal kus zbytečného papíru.“

    Články byly daleko ostřejší, než tu cituji jako ukázku, s jakými překážkami se setkával br. Náčelník ještě v roku 1922 a z jakých míst.

    Platí-li přísloví, že nikdo není prorokem ve své vlasti a že každá ušlechtilá věc se těžko probíjí k uznání, pak to o br. Náčelníkovi a jeho skautské výchově platí plnou měrou.

    Neboť nebyl to jediný boj v té době. Nechávám stranou několik jiných osob, proti nimž musel br. Svojsík bránit čistotu a náplň českého skautingu. Bylo nutno vydat celou brožuru „Na obranu českého skautingu”.

    Každého jiného by to bylo zdolalo a nebo alespoň ohnulo a přimělo ke kompromisům, ne však Svojsíka. V drobnostech a formálnostech nikdy nebyl malicherný, avšak v hlavních zásadách neslevil a nikdy se nedal od­ strašit! nebezpečím sebe větším a třeba i několika ne­zdary. Houževnatě a s přesvědčujícím nadšením šel za svým cílem, dobře promyšleným a nedal se odvrátit ani pomluvami a urážkami.

    Nakonec zmizeli všichni ti, kteří se kdy postavili proti jeho dílu, a jemu se dostalo skvělého zadostiučinění. Tím většího, že jen jednou rukou mohl pracovat a druhou stále musel bránit svoje dílo.

    Zvláštní číslo časopisu Junák z 21.10.1939, str. 9 – https://skaut-junak.webnode.cz/products/skaut-junak-r-26-1939-1940/
  6. Státní převrat se pracovníků ve školství prakticky nedotknul. Spíš naopak. Tím, že se nemuseli zodpovídat vládě ve Vídni, jejich vliv ještě zesílil. Mezi ty, co po převratu Seifertovi škodili kde mohli, patřil kupř. ředitel kladenského gymnázia Jaroslav Štastný, který ve snaze vypudit Seiferta ze své školy začal šířit pomluvy o jeho údajné homosexualitě, ministerský úředník Jan Hiller, který se snažil prosadit zákaz, konfiskaci a zničení celého nákladu knihy Přírodou a životem k čistému lidství (což se mu nepodařilo jen díky Vrbenskému a manželům Štychovým), či zemský školní inspektor Josef Pešek, jehož přičiněním byl Seifert o dva roky později umístěn na gymnázium do Berehova u Mukačeva. – Studenovský, 2017 s. 104, 116 a 135