Vatra r. 7 č. 2 (časopis LLM)

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search



1) 2)

CO ZPÍVALI JUNÁCI

Les volá, zve nás chladná louka,
postavme stany pod boří!
Kde potůček jak děcko bublá,
nám překrásně se táboří.
Jsme ptákům, zvěři druzi známí,
dny volně plynou prací, hrami.
Vše zrobit sobě, vše si snést
laskavou, štědrou hodinou
a za večerů plných hvězd
být jednou družnou rodinou!

 

Ať praží slunce, déšť ať šumí,
mech dýchá, olše u vody!
Z nás každý už se vmyslit umí
v zázračný hovor přírody.
Sám na svůj důvtip, na svou práci
kdož odkázán, se lepší vrací
k svým, mezi cizí. Zkouškou zví,
co láska k lidem posvětí,
že cílem žití: bratrství
v odvaze, v činu, v oběti.

Antonín Sova.

3)

E.THOMPSON SETON LIZE ČS. WOODCRAFTERŮ

Mnoho pozdravů! Váš dopis ze dne 5. listopadu obdržel jsem právě, navrátiv se z Kanady.

Jsem velmi rád, že se dovídám, že všichni woodcrafteři v Československu se spojili v jednu organisaci.

Chovám jako poklad skříňku, kterou jste mi před lety poslali, a každý dopis, který jsem dostal od Vás a od Vašich členů, jest nyní uložen v ní na čestném místě v mé pracovně.

Posílám Vám knížečku, jež podává zprávu o idei woodcraftu a historii prvého kmene, který jsem založil před 26 lety. Doufám, že obé bude Vám k prospěchu.

Srdečně Vám gratuluji a přeji vše dobré a jsem upřímně Váš

Ernest Thompson Seton (v.r.)

STUDIUM PŘÍRODY V MĚSÍCI HLADU

Hledej si do své sbírky a své laboratoře zámotky a kukly hmyzu. Najdou se pod kameny, v rozsedlinách skal a jeskyních, pod kůrou a ve dřevě, na větvičkách stromů, v starých plotech a zdech. Zařiď si doma malou volieru pro hmyz. Lépe je mít řadu menších klícek než málo velkých. Stačí bedna, stěny se 3 stran vyřízneme až ke krajům a nahradíme organtinem nebo drátěnou síťkou (zelené): z víka udělavše dvířka dobře se zavírající. Tam uložíme zámotky, případně larvy a do deníku zapíšeme si všecky změny, které se s nimi budou díti během jara a léta. Dospělý hmyz pustíme ven.

Je možno použíti této příležitosti také k zajímavým pokusům o vlivu tepla, světla, různých par atd. na zbarvení na př. křídel motýlích.

Kdo si volieru pro hmyz teď ještě v zimě pořídí a obsadí, bude moci býti svědkem velikých zázraků v přírodě — proměny hmyzu.

K tomu ale doporučuji: Studovat Fabreovo dílo „Souvenirs entomologiques".

Woowotanna

4)

WAKAN

Co je Wakan? — E. T. Seton, Velký Náčelník „Indiánských Chlapců“ v Americe, o tom praví: „Chcete-li být pravými Indiány, seberte všechno jídlo, které vám zbude — chléb, maso a vůbec všecko — a klaďte to denně na nějaké vyvýšené místo v přírodě. Indiáni k tomu užívají skály — nazývajíce ji wakan, což znamená „kouzlo“. Oni si představují, že potěší tím dobré duchy. Ale ve skutečnosti přijdou ptáci a veverky a odnesou si drobty. Indián je spokojen, jen když se drobty ztrácí, a když mu namítnete, že duchové si potravu neodnesou, nýbrž, že to jsou ptáci, řekne: „To nevadí. Ptáci by tak nemohli dělat, kdyby si toho dobří duchové nepřáli; možná že ptáci přinášejí tu potravu duchům.“

Jsou velmi dobře známá krmítka pro ptáky, která již stavějí i do sadů. Často jsou hodně nevkusná a nikdo je nenavštěvuje. Nezdá se vám, že wakan — skalka nevysoká a nahoře plochá — by byl, byl-li by dokonce mechem porostlý, nejen skvostnou a trvalou ozdobou vaší zahrady, ale také místem, kde by se scházeti mohli — zejména v noci — také jiná zvířata než ptáci? Zapomínáme stále na naše čtvernožce. Je jich sice málo, ale ti, co tu jsou, kuny, lasičky, tchoři, plchové blízko lidských osad, veverky, králíci, lišky v místech odlehlejších zaslouží naší pozornosti. Když je vánice sněhová nebo když mrazí, jak jim asi je? A když nemají celé dny co jíst ani co pít, proč člověk, který se hlásí k náboženství lásky, nepřichází, aby je nasytil?

Wakan bude pro všechny. Kromě ptáků přijdou i tito. Naleznete pak na sněhu stezky, jak se k němu ubírali čtvernožci. Budete šťastni, že jste vykonali dobrý čin.

Což kdybyste pak wakan vymalovali jako to dělali Indiáni? Pak by vám byl teprve milý a viděli byste, že jste do přírody vřadili něco ze své vlastní krásy. Měli byste radost, že si tak dobře rozumíte s přírodou, neboť ona sama je vždycky krásná.

Jednoho se bojím vždy, kdykoli o krmítkách mluvím. Krmením stávají se zvířata důvěřivějšími, a pak přijde člověk s puškou a zastřelí je. Abych já, když jim ukazuji svou lásku, nepřivodil jim bezděčně jejich smrt. Wakan čtvernožců snadno mohl by se stát léčkou pytláků. A tak vidíte: dříve než toto milosrdenství by mělo přijíti, měl by vydán být zákaz chodit s puškou do polí a do lesa, střílet zvěř. Neboť to se mi zdá, že je nejčernější příznak dneška.

Miloš Seifert.

5)

AHIMSA

Jako pro mnohá indická slova nemáme v evropských řečech výrazu, tak jest tomu i s „Ahimsa“, jež nejlépe bychom přeložili slovem „neškoď“. „neubližuj“, „nedotýkej se“. Neubližuj a — Evropa! Nebude mostu, který by překlenul tuto propast!

Po srázu hory sestupujeme pomalu šustícím listím do údolí, na něž se každým krokem temněji noc sklání. Ještě jedna světlá lesní mýtina — a stádo srnců malých i velkých stojí v kruhu docela blízko nás. Lidské zraky — zvířecí zraky: oko v oko se dívá! A lidské zraky prosí: „Zůstaňte přec, zůstaňte aspoň dnes! Přicházíme s vrcholu hory, kde jsme zas prožili a zpět uchvátili trochu dětství. Chtěli bychom se dnes dívati do vašich velkých zázračných očí zvířecího dětství! Ó, vy musíte rozuměti, že nechceme ubližovati, bratří!“

V tom však rozchází se družina, hrdě se zvířata obrací a kráčejí pomalu v temný les.

Zkouška se nám nepovedla, vždyť patříme do třídy „lidí", kteří zrušili „Ahimsa“ v přírodě, kteří svých povinností k zvířeti, k životu, zapomněli.

Opět dovésti býti neškodným, žádné výpary krve a nezřízených žádostí nemíti kolem sebe, býti sluncem, jež vyzařuje teplé paprsky! Ó, museli bychom docela radikálně žíti, všecky dveře lidských umění a lidské moudrosti jednou provždy rozbíti a opět u matky země píti!

Ahimsa — to je naše vroucí touha! Před lety se nám tento pojem vryl hluboko v srdce a od té chvíle v tichých snech jsme na něm dále budovali. Avšak strašlivé dědictví starého světa nedá se setřásti, mozky už v mladých letech jsou tak zestárlé, city tak záhy jsou oloupeny o svůj pel, jako vonné ovoce, když se do koše nahází.

V naší zahradě jest mnoho ptáků, a těší nás, když si vezmou z našeho rybízu anebo z konopí pro ně vysetého, nebo když při pletí sedají nám na záda. V naší zahradě jest mnoho myší a když v poledne obědváme v trávě, dívají se vždy dvě malá, jako uhel černá očka, co je dobrého v hliníkové misce. Každé ráno přichází do naší zahrady cizí kočka, která dbá o to, aby myší u nás nebylo příliš mnoho! Do naší zahrady chodí v noci zajíci, ale ti žerou jen řepové listí, a to je pro ně. — Ale kdyby vlk přišel do naší zahrady, sežral by nás, neboť jsme ještě ohavné dědictví nezadupali do země a nemůže v nás větřiti Ahimsu.

Ó, jak jinak bylo se svatým Františkem z Assisi! On, ztělesnění Ahimsy, rozmlouval s bratrem vlkem, s rybami vod a s „dotěrným“ hmyzem.

Z „Tau", knížky Waidhofenských.

Sta lidí mluví, zatím co jeden myslí; tisíce lidí myslí, zatím co jeden vidí.

John Ruskin.

6) VALAŠSKÝ KRPEC 7)

ŠITÍ KRPCŮ

(Valašský způsob.)

Krpec je kožená obuv užívaná v málo odchylných tvarech od nepaměti téměř u všech národů mírného zeměpásu. Jest vpravdě nejdokonalejší, nejdůmyslnější, nejzdravější a nejpohodlnější ochranou nohy. Dobrá obuv pozná se podle toho, ne jak se v ní chodí, ale jak se v ní tancuje. Nejkrásnější tance, ty bujaré, jásavé, plné života stvořili lidé v krpcích. (V botách dnešního střihu rodí se tance plně odpovídající jen pouhému přešlapování.) Však to dokazují i šohajové na taneční zábavě písničkou: „Buďme, chlapci, buďme tu, šak nás krpce nehnětú!“

V běžném životě jich však už nosit nemůžeme. Jsou stvořeny pro volnou přírodu — ne pro dlažbu měst. Hodí se k volnému šatu lidu žijícího v přírodě. My je tedy budeme nosit v táboře a snad doma.

Výroba:

Pomůcky: dřevěné kopyto. nůž na řezání kůže, dláto 10 mm, kruhový průbojník, kladívko, ploché kleště.

Materiál: slabší hovězí kůže.

Střih: Základním tvarem je obdélník, jehož užší strana je dlouhá píď, delší 1.5 pídě. (Píď je největší možná vzdálenost konce palce od konce prostředního prstu.)

Označíme—li rohy obdélníku A, B, C, D, je bod E od B vzdálen 1 píď. Bod F je v polovině mezi C a D. Body E, C, F, S tvoří čtverec. Říznutím po čtvrtkruhu z E do F odpadne roh C, z něhož vyřízneme ouško a poutko. Nyní 1 cm od kraje řezem z B až k F oddělíme řemínek, který v F zůstane připojen k celkovému kusu kůže. Druhý řemínek rovněž 1 cm široký začíná v A, u B otočí se v pravém úhlu a končí zářezem v E. Prořezávání štěrbin (kolmých vždy k okraji) děje se 10 mm dlátem v místech a vzdálenostech, jak naznačeno na obr. Od okraje vzdáleny jsou na šířku řemínku (as 1 cm). Střih proveďte nejprve z papíru, pak z tužší látky podle dalšího návodu jeden krpec ušijte na zkoušku a teprve potom odvažte se výroby z kůže.

Postup práce: Máčením ve vodě kůži změkčíme, aby se snadno ohýbala.

Začínáme vnějším řemínkem špičku. Z vnějšku provlékneme jej otvorem 1, opět z vnějšku do 2, pak 3, tvoříce mezi nimi záhyby, které po provléknutí řemínku, otv. 4—11 a pevném stažení, kladívkem oklepeme tak: že nikde nesmí zůstat žádná skulina. Mezi otvory 16—21 vytvoříme ohbí záhyby jak vidno z obrázku č. 1, U otv. 23. navlékneme na řemínek ouško, které je proříznuto. Řemínek končí za otv. 39. (Viz obr. detail paty neb obr. č. 1.)

Druhý řemínek začínající v E provlékneme z vnějšku otv. a dovnitř, b ven atd. až do y. Mezi d—e, f—g navléknuto je poutko. Mezi y z, z ž, ž x, x q vzniká pata pomocí záhybů obdobně jako na špičce. Po dokonalém stáhnutí 8) je kladívkem dobře proklepeme. Řemínek končí za otv. 36. (Viz obr. č. 1.) Otv. 36—39 jsou dvojnásobně širší.

Šněrování krpce. Krpec šněruje se ovlaky, t. j. řemínky as 1 cm širokými, dlouhými podle potřeby. Na začátku prořízneme v něm otvor o, ovlaku protáhneme otvorem v rohu B (který jsme prorazili průbojníkem) a průvlekem otv. O učiníme „očko“. Dále jde ovlaka otv. v rohu A (z vnitřku ven) vnějškem do otv., pod průřezy j—k, přes nárt do ouška zpět do poutka, u něhož se zauzluje. Konec zastrčíme za okraj.

Pravý Způsob vázání vám popíši v příštím čísle, kde bude popis výroby t.zv. kopic, t. j. soukených papučí, kol nichž se řemínek obtáčí způsobem, jejž znáte z Alšových a Mánesových obrázků.

Juraj.

TOLSTOJ A MODLITBA

Veliký myslitel Tolstoj vyjádřil se takto 0 modlitbě: „Už dlouho mám ve zvyku modliti se o samotě, každé ráno. A moje každodenní modlitba jest takováto: „Otče náš, jenž jsi na nebesích; posvěť se jméno Tvé!“ Pak dodávám: „Tvoje jméno jest láska, Bůh jest láska. Ten, kdo miluje, dlí v Bohu a Bůh V něm.“ „Přijď království Tvé!“ A dodávám: „Hledejte království Boží a ostatní bude vám přidáno“ „Buď vůle Tvá jako na zemi, tak i na nebi!“ A dodávám: „Tvoje vůle, a ne moje.“ „Odpusť nám naše viny!“ Dodávám: „Otec náš nám neodpustí, neodpustíme—li si navzájem.“ „Zbav nás...“ Dokládám: „Střez se zla, jež by vycházelo z tvého srdce.“ A končím svoji modlitbu slovy sv. Jana: „Víme, že jsme vešli ze smrti k životu, poněvadž milujeme své bratry. Ten, kdo nemiluje svého bratra, nemá života věčného v sobě.“

Modlím se tak každý den, přizpůsobuje svým potřebám a svému duševnímu stavu slova této modlitby: někdy vroucněji, někdy méně vroucně. Avšak, mimo tuto modlitbu, modlím se ještě častěji, když jsem sám. Snažím se také modliti, když jsem mezi lidmi a kdy vášně se mne zmocňují... To jsem vám chtěl říci o modlitbě, abyste si nemysleli, že jsem proti ní. 9)

JAK VZNIKLI „WOODCRAFTERŠTÍ INDIÁNI“[1]

Vypravuje Ernest Thompson Seton.

R. 1900 jsem byl tak šťasten, že jsem mohl uskutečniti sen svého života — sen, jenž jest společný devíti lidem z deseti. Měl jsem jmění i příležitost, že jsem koupil malou opuštěnou farmu nedaleko Nového Yorku. Stal jsem se tak majitelem divokého lesa s kopci, skalami a stromy, několika malých lučin a krásného potůčku, jenž vtékal do bažinaté olšiny. Bažinu jsem proměnil v jezírko a udělal jsem z krásného toho místa ráj ptactva a divokého života.

Vystavěl jsem lacinou chýši a kolem místa jsem postavil neproniknutelný plot z drátěné sítě tři metry vysoký a nahoře ukončený ostnatým drátem.

Tu chtěl jsem ztrávit většinu svého života. Zde jsem chtěl se pokusiti o pěstování a zachování mnoha zvířat. Jásal jsem, že mám svůj divoký les. Měl jsem za to, že jsem jeho majitelem.

Avšak kluci v sousedství byli jiného názoru. Byl jsem vetřelec, cizinec. Ohradil jsem území, kde oni po celé generace sbírali oříšky, potulovali se, dělali ohníčky a pásli. Znemožnil jsem všem obyvatelům v okolí chodit sem střílet, neboť bývali tu veverky a bažanti.

Chlapci vyhlásili válku. Rozhodli se, že mne vystrnadí. A jejich způsob, jak mne dostati odtud měl záležet v tom, že mi udělají horkou půdu pod nohama. Rozbili můj plot, zabili má zvířata, malovali sprosté obrázky na moje vrata.

Po celé léto jsem musel opravovati plot, nahrazovati zvěř a znova natírati vrata. — Myslel jsem, že trpělivým neodporováním zvítězím. Avšak nemělo to viditelného účinku. Noční pustošení se opakovalo.

Jedné soboty pozdě v létě, když jsem právě byl zaměstnán malbou spousty obrázků, slyšel jsem, jak tlupa kluků se blíží. Šel jsem k nim a řekl jsem: „Nevím, hoši, kdo pomaloval tato vrata a nepřeji si toho věděti. Avšak víte-li to vy, žádám vás, abyste mu řekli, aby toho nechal. To mu neposlouží k dobrému. Musím vrata stále znova natírati a už toho bylo více než dost.“

Kluci se chechtali, vtipkovali, hvízdali a šli dále.

Druhý den ráno vrata, kůly a blízké stromy a skály byly pomalovány novými urážlivými a neslušnými malbami, s nápisy, jež jim dodávaly osobního rázu, a z nichž vycházelo najevo, že jsou výplodem jedné myšlenky a jedné ruky. Takové obrazy a nápisy, že ani noviny by je neotiskly.

I poznal jsem, že neodpírati by bylo chybou.

Měl jsem v městě řadu přátel, kteří také měli venkovská sídla. Jeden z nich, zkušený muž, mi radil toto: „To jest docela jednoduché, co s kluky: schytejte je a pošlete nejhorší z nich do vězení.”

Tato rada mne trochu zarazila. Odpověděl jsem: „Vpáliti znamení zločinu za chlapecké šprýmy! Udělati z řady chlapců vězně za něco, co jsem v jejich věku snad dělal také! Nikoli,” řekl jsem. „Neodporování a osobní domluva se mi neosvědčila. Pokusím se nyní o něco jiného. Začnu s trochou hypnotismu.“ 10)

„Vím něco o chlapectví; vlastně, jsem sám skoro jako chlapec. Chlapec jest jeskynní člověk do svých šestnácti nebo sedmnácti. Jest v této době v období kmenového života. Loyálnost ke svému kmeni nebo tlupě jest jeho vlastním náboženstvím, a daleko převažuje každý vztah k církvi nebo státu. Britové v Indii a Římani kdekoliv pravidelně se smluvili s divokými národy jednoduše a bez námahy tak, že jednali prostřednictvím jejich náčelníků. Tímto plánem se budu říditi.“

Tak brzo po tom jednoho jitra šel jsem do vesnické školy a žádal jsem učitelku, mohu-li k hochům tak pět minut promluvit. Odpověděla: „Zajisté.“

I řekl jsem: „Nechť všichni chlapci starší než dvanáct let vstanou.“ Asi tucet jich vstalo. — „Jsou zde dnes všichni?“ ptal jsem se. — „Nikoli.“ Tři chyběli.

„Dobrá! To jest právě dobré číslo. Nuže, hoši,“ pokračoval jsem, „zvu vás, vy kteří stojíte a ty tři, kteří tu dnes nejsou, abyste přišli do indiánské vesnice v mém sídle, příští pátek po škole. Budeme tam spolu tábořit od pátku po škole až do pondělí před školou. Budu míti čluny, kenů, stany a týpí v dobrém stavu, slamníky napěchované slámou, dosti dříví, a jídla, co hrdlo ráčí. Jedině dvě pokrývky si každý vezměte s sebou a pamatujte, nechci abyste měli střelné zbraně, sirky, tabák nebo kořalku. Přijdete tedy?“

(Příště dále.)

NOVÁ ŘADA HER

Hry pro táborový kruh.

1. Ztrnout. Tuto hru hrají dva hoši, jeden jest lovcem a druhý zvířetem, za nímž se lovec plíží. Obcházejí táborový kruh, každý konaje svou úlohu jak nejlépe dovede, lovec se krade za zvěří, zvíře se obezřele vzdaluje, vítr větříc a občas se poohlédnouc po své stopě. Na slovo náčelníkovo „ztrnout“, oba ihned jakoby ztuhli. Zůstanou v té posici, dokud jeden nebo druhý ji nepřeruší, mrkne okem, nebo hne nějakým svalem a podobně. Kdo nejlépe se ovládá, vítězí.

Seton.

2. Závody v mluvení. Dva hráči se postaví uvnitř kruhu proti sobě, tváří v tvář. Na slovo vůdcovo: „Teď!“ oba začnou o něčem hovořiti, každý o svém thematu, nehledě na druhého. Úkolem jejich jest udržeti řeč v plynulěm toku, dokud vůdce nezvolá: „Dost!“ po uplynutí jedné minuty. Boduje se za souvislost myšlenkovou, za ukončení vypravování nebo za pěkný přednes.

Seton.
Hry venku.

Sisyfova práce. První nese v běhu předmět k metě, kde jej položí. (Hodí se: míč, krabička, peníz, kamének a pod.) Rychle se vrací na své místo. Jakmile dorazí, ustoupí krok zpět, vyběhne druhý, u cíle uchopí předmět a předá třetímu. Sám se postaví před prvního. Třetí vyrazí — prvý a druhý krok zpět — položí předmět k cíli atd. Každý lichý nese předmět k cíli, sudý jej odnáší. Vítězí zástup, z něhož poslední člen první vykonal svůj úkol. 11) Každý své. Hráči odloží u cíle kabáty, vesty, čepice. Před každým zástupem u cíle jest jich tedy hromádka. Na povel vyrazí všichni první k cíli, uchopí svůj předmět (musí jej nalézti a vytáhnouti z hromady, čímž se hra ztěžuje) a běží na původní místo. Dorazí, vyběhnou druzí s touž úlohou. Po nich třetí atd., až poslední, jenž v některém zástupu dorazil nejdříve na své místo, hlásí vítězství své družiny.

NAŠE KNIHY

Miloslav Skořepa: Puberta (Děd. Komenského, Praha 1928, 54 Kč). V české literatuře nemáme soustavneho spisu o psychologii mládí, proto vítáme Skořepův spis. Autor ovšem navazuje na slavné anglické dílo Hallovo: „Adolescence“, ale přináší mnoho dokumentů také ze své prakse. Sleduje, jak sám říká, více cíle praktické než vědecké, proto jeho kniha je pedagogicky živá a má velkou cenu pro naše vůdce a učitele. Václav Pekárek.

Miloš Seifert: Radostná škola. Kapitoly o činné škole v cizině a budoucí škole naší (Rudolf Promberger, Olomouc, 1929, 15 Kč) M. S. napsal knihu, jež otevírá nové výhledy škole. Navazuje na přirozenost dítěte a ideály mládí, přichází k závěru, že škola by měla být místem radosti a štěstí. Ukazuje na několika krásných školách uskutečněných v cizině, čím se jinde škola už stala. A chce stvořit školu woodcrafterskou, kterou nazývá školou slovanskou, aby zdůraznil, že musí spontánně vyrůst z domácí půdy, domácího cítění a myšlení.

Woodcrafterská škola je snem všech, kdož jsme tábořili a v táborech se vychovávali. Seifertova kniha je výzvou a zahájením mohutné akce za ni. Kupte si tuto knihu a získávejte přátele woodcrafterské škole budoucí. P. Z.

Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem (Aventinum — Čin). Pěkná knížečka, bezděčných, nahodilých vzpomínek a úvah pro naše vůdce. Posílí lásku k mládeži a důvěru k životu, staneš se jí pak vnitřně ucelenější a pevnější. Knížka dotýká se mnoha problémů, které ještě dnes tak dobře cítíme, jako učitelského vzdělání, antisemitismu, nedostatku dětské literatury, puberty, náboženství na školách a j. Zajímat ale budou každého klukovské hry, skauting, dítě v Americe a Evropě, život na vsi a jeho studium, pokusy na školách, střední škola v Anglii a u nás, didaktika a pedagogika a j. Vřele doporučujeme do junáckých knihoven. M.

Časopisy

Sbratření. Red. Přem. Pitter. Ročně 12 Kč. Adm. Praha X., Čelakovskeho 7.

Krása našeho domova. Redaktor Dr. J. Sv. Procházka. Ročně 20 Kč (sleva). Adm. Praha I., Malé náměstí 11.

To jsou dva časopisy, na které jsme již dříve upozorňovali a které by měli naši junáci odbírati. Jsou takřka nezbytnými doplňky Vatry. M. S. 12)

STOPOU ČERNÉHO VLKA

ZVOLEŇ — kmen „Priatelov Prírody“

U nás je živo. Každú nedeľu po poľudni sú junácke školy, na ktorých preberá sa príručka a vykladá sa niečo z junáckej dovednosti. Niekedy zase niektorí bratia podniknú dopoľudnia vychádzky, z ktorých prečítávajú a rozprávajú svoje pozorovania, V stredu každý večer sú snemy, alebo besedy. Br. Knebel vypracoval si píšťalu, na ktorej píska odzemok a iní ho tancujú, tiež šibeň sa veľmi obľubeným stal tancom. Cez Vianoce sme usporiadali vianoční besiedku. Vyrobili sme si pohanského bóžka slnka. Slávnosť slnovratu robíme každý rok. Naša slávnost, terajšieho zimného slnovratu bude pamätnou našemu kmeňu. Traja si složili tabu: sestra A. Meňhartová, vodkyňa dievčej družiny „Ľahkých Srdcí“, br. J. Kováč a br. L. Klibáni. Za junáka prohlásili sme br. Fr. Baďuru. Besiedka sa dobre vydarila. Tento mesiac pripravuji sa chlapci i dievčatá na dvojvýročný snem našeho kmeňa. Takže skoro každý deň sú v klubovni. Naša klubovňa je na mestkom dome v mestkej čitárni.

Juľo Kozmačuk, náčelník.

PLZEŇ - Kmen Tharahumanů prožil loni 40 krásných večerů pod velkými smrky v táborovém kruhu. Při planoucí vatře připomínali si zákon a hovořili o zásadách woodcraftu. Tenkráte pocítili, píše písmák, v čem kotví štěstí a spokojenost. Doma zhotovili 1 týpí a 2 celty.

S TOTEMOVÉ DESKY NÁČELNICTVA

„VATRU“ je povinen odebírati každý člen Ligy starší 14 let. Proto je předplatné zahrnuto ve spolkových příspěvcích. Plaťte je aspoň čtvrtletně, kde však je vás více, můžete platit měsíčně. Příspěvky jsou ohlášeny v Hlasateli. Kdo neodbírá Vatru, nemůže být členem. Je vyloučeno, aby byla odbírána jedním exemplářem pro celou družinu nebo kmen. To je přímo výsměch všem našim snahám. Vatru musíme si udržet svépomocí!

„LES“ je nakladatelské družstvo Ligy a název knihovničky, kterou vydává. Máte 1. svazek Rádlův „Ideál moderního hrdiny“? Staňte se podílníky vkladem 25 Kč! "Les" vydá řadu woodcrafterských knížek, z nichž nejbližší bude: Kalendářík pozorování přírody. Pište si o Hlasatele Lesa!

ODZNAKY objednejte jsou po Kč 3.50. Pouze za hotové!

ŠTÍT našeho odznaku musí zůstati čistý! Také nikdy do něho nemalujte jiné symboly, jak si to dovolují některé nesetonovské organisace.

TOTEMOVÝ ŘÁD. Hlaste všecky kmeny a všichni junáci, kteří skládali vigilie, svá indianská jména načelníkovi. Hlášená a uznaná jména budou vyryta na totemové desce totemového kůlu našeho ústředí v Praze.

Nezapomínejte na pravidelné měsíční zprávy o svém životě. Náčelník ani jednatel nebudou odpovídati na dopisy, k nimž není přiložena známka. 13) KMENOVÝ ŘÁD. Kmeny mívají svůj vlastní řád. Je třeba poslati jeden opis tohoto řádu jednacího náčelnictvu (náčelníkovi). Předně možno, že zde se objeví krásná iniciativa, jež poslouží i ostatním. Za druhé je nebezpečí, že by řád snižoval úroveň woodcraftu. Stalo se na př., že náčelník kmene, poněvadž byl kuřák, dovolil hochům od 18 let kouřit. Ovšem, že tito chlapci nikdy nebyli woodcraftery a už ani v Lize nejsou.

UČITELSKÝ KLUB. Bratři učitelé a sestry učitelky, hlaste se do Učitelského Klubu Ligy, který zakládáme. Bude mít letos svůj vlastní tábor.

AUSGLEICH

Wenn die Wolken ziehen, dann vollzieht sich ein Ausgleich. Der rauschende Bach murmelt von Ausgleich. In den rollenden Kieseln, die er bergab wälzt, vollziehen sich die grossen Gesetze des Ausgleiches zwischen Gebirge und Meere. Überall, wo sich Kräfte entfesseln, werden ausgeglichene Spannungszustände frei, und die „Energie“ ist nichts als das „Werden“ eines Ausgleiches. Alle Stoffe rollen in dem Maskenzug ihres ewigen Kreislaufes. Der Kreislauf leuchtet vom Himmel nieder. Die „Konstanz der Energie“ ist das Gesetz des Ausgleiches nur mit anderen Worten ausgedrückt. Das Leben besteht nur in ununterbrochenen Brückenschlagen. Es sucht fortwährend den Ausgleich zwischen den disharmonischen Dingen. Anpassung ist Ausgleichstreben. Der goldene Schnitt der Bauwerke, das „göttliche Mass“ der Kunstwerke ist nichts anderes als der gefundene endgiltige Ausgleich, das „Ebenmass“ ihrer Teile. Ein harmonisches Wesen ist ein gesundes Wesen. Ihm ist bestmögliche Dauer beschieden, solange es harmonisch bleiben kann. Der harmonische Mensch ist der vollkommene Mensch. Jede Einseitigkeit rächt sich und schadet. Man darf nichts übertreiben, muss in allem den dauernden Ausgleich suchen. Dann winkt sogar die Ewigkeit der Werke, seien es Kinder oder Taten.

Francé, Harmonie in der Natur.

HUNOVÉ NOVÉ DOBY

Vzpomněl jsem si, že Adam Smith a Gibbon nám vypravovali, že věky temnoty minuly, aby se už nikdy nevrátily; že moderní Evropa není v žádném nebezpečí osudu, jenž stihl Římské Císařství. Ta zátopa, řekli, už se nikdy nevrátí, aby pokryla zemi. A zdálo se, že soudí správně, poněvadž srovnávali obrovskou sílu osvícené části světa se slabostí části, jež zůstala divokou, a ptali se: Odkudž by přišli Hunové a Vandalové, kteří by opět mohli zničiti civilisaci? Nepřipadlo jim, že civilisace sama může dáti vznik barbarům, kteří by ji mohli zničit. Nepřipadlo jim, že právě v srdci velkých měst, v sousedství nádherných paláců a kostelů a divadel a knihoven a musejí, může nepravost a nevědomost stvořiti plémě Hunů divočejších než byli ti, kteří kráčeli za Attilou, a Vandalů, daleko náchylnějších k ničení než ti, kteří následovali Genserika.

Řeč Macaulay-ova v Edinburghu 2. listopadu 1852. (Vyplnila se za světové války.) 14) MOUDROST LESA

„Co jest woodcraft?“ — „je to schéma, jak vytvořili člověka s modrou oblohou v pozadí.“

Ernest Thompson Seton.

Woodcraft čili Moudrost Lesa tvoří člověka všestranně dokonalého, člověka obeznámeného v atletice, studiu přírody, rukodílných pracích, tábornictví, putování, znalosti domoviny, života v lese, potřeb lidské společnosti, člověka, jenž dovede plavat, tančit, zpívat, hrát hry, kreslit a jenž má rád knihy, zabývá se něčím vědecky a dovede oddati se nějaké tvůrčí práci pro věc samu, z uměleckého popudu. Skýtá dnešnímu člověku všedního života naprosto nový obzor myšlenkový, něco, co vytrhuje z všednosti, evokaci, která pro— bouzí imaginaci (povzbuzení, jež burcuje představivost).

Woodcraft jest pro všecky, pro děti od 4 do 94, jak říká Seton.

Moudrost lesa jest moudrost života. Učíc nás poznávati tajemství přírody, seznamujíc nás s věcmi a skutečností, uvádějíc nás ke krásnému využití volné chvíle, učí nás poznávati se navzájem a těšiti se ze společnosti druhého,

Učí nás spolu se pěkně pobaviti a těšiti se z tisíce drobných věcí každo— denního života společnou zkušeností.

The Woodcraft League of America — Americká Liga „Moudrosti Lesa“ byla založena slavným přírodopiscem, spisovatelem a malířem Ernestem Thomp- sonem Setonem. R. 1902 sorganisoval si už Seton chlapce, jako „americké hochy skauty“. Angličan Baden—Powell podle toho založil r. 1908 skauty v Anglii. Woodcrafteři tedy byli prvními organisovanými skauty světa, ale dnes skauting a woodcraft se diametrálně rozcházejí — ježto skauting stal se sportem a woodcraft je výchovou.

Liga Čsl. Woodcrafterů byla založena r. 1922 z „Psohlavců“ a „Dětí Svobody“ profesorem Milošem Seifertem. Sleduje tytéž cíle a má týž pro— gram jako americká Liga. Jest nejstarší a největší organisací woodcrafterskou v Evropě. — Starosta Ferdinand Krch, učitel, Praha-Smíchov, Zborovská 1074; náčelník Miloš Seifert, profesor reálky, Příbram; místonáčelník Karel Bukovanský, Praha II., Bojiště 8; tajemník Jaroslav Šimsa, Praha I., Ulice Elišky Krásnohorské 21; jednatel Alois Humplík, Praha I., Jilská 3/I.

Naše příručky. Seifert: Přírodou a životem k čistému lidství (Dědictví Komenského) 36 Kč, Seton—Seifert: Svitek březové kůry (Kočí) 20 Kč, Seifert: Kmenové zřízení (Liga) 2 Kč, Seifert: Rok v přírodě (v tisku).

Vatra vychází každý druhý měsíc. Předplatné na celý rok 12 Kč.

Administrace: Jan Vorel, Praha VII., V Háji 1204.

Vydává Liga čsl. woodcrafterů. — Rediguje M. Seifert. — Tiskem Lidové knihtiskárny A. Němec a spol. v Praze. — Užívání novin. známek povoleno pod č. 24I.769—VI-22.



  1. Toto je překlad verze, podobné té co Seton prvně publikoval v magazínu The Outlook roku 1910. Ovšem roku 1924 v srpnovém čísle časopisu Nature magazine, který vydávala American Nature Association v Baltimore, na straně p.110–112 by publikován sdílnější Setonův text, který ten příběh ustanovení kmene sice popisuje méně barvitě, zato obsahuje jména chlapců, jejichž iniciály odpovídají skutečný postavám. Hank Martin (Harry Fitch) se jmenoval ve skutečnosti Harold Ferris a Tom Sewit (Jim Butler) byl s největší pravděpodobností Joseph Burns - Eel Scout, který se stal i ústřední postavou Setonova vyprávění – Jak si skaut „Úhoř” vydobyl svou přezdívku.