Vatra r. 5 č. 3 (časopis LLM)

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search



1)

VATRA

LIST LIGY LESNÍ MOUDROSTI

Z OBSAHU: Řed. Bakule: Z přednášky v Heidelbergu; Emerson: Ženy; Franta: Pampelišky; Kolda: Pozdrav jitru; Vavrda: V anglickém táboře; Gustav Jaroš-Gamma; Ze života zvířat; Palivec: Buková hora; Sula: Studánka; Hargrave: Zkušenosti zasvěcující; Ptačí hora; V zemi žhavého slunce

VYCHÁZÍ ŠESTKRÁT ROČNĚ

ROČNÍK PÁTÝ č. 3 2) VATRU Lesní Moudrosti vydává za redakce Frant. Kupky, učitele, Praha VII., Plynární 1274, (Legie malých) Československá Liga Lesní Moudrosti (Junácká obec Psohlavců a Hor. chlapců), Praha II., Petrské nábř., Skautský domov. Náčelnictvo: Jar. Šimsa, náčelník, Praha II., Václavská ul, 6. Eugen Schart, jednatel, Praha-Žižkov, Karlova č. 15. Míla Vavrda, zahran. zpravodaj, Praha-Žižkov, Karlova 27. Členem se stává, kdo se přihlásí do kmene, nebo není-li v místě, přímo jednateli a kdo zachovává ustanovení Ligy. Přihlášení jednotlivci jsou „strážemi“. Příspěvky (roční): do 14 let 16 Kč, do 18 let 22 Kč, nad 18 let 26 Kč, v čemž je zahrnuto i předplatné na Vatru. Sama Vatra ročně 12 Kč.

Administrace Vatry: Jan Vorel, Praha VII., V háji 1204.

The Woodcraft League of Czechoslovakia. Jar. Šimsa, President and Chief, Praha II., Václavská 6. Eugen Schart, executive secretary, Praha-Žižkov, Karlova 15. Míla Vavrda, International Recorder, Praha-Žižkov, Karlova 27.

JAK ŽIJEME.

Družstvo „Les“. Četli a vyřídili všichni hlasatele „Lesa“ čís. 1.? Pracuje se horlivě na stanovách družstva. Je to první pokus u nás hospodářsky se zajistit. Hlavním programem družstva je vydávání junácké literatury. Podporujte a upisujte podíly! Ukažte, že máte ruce a mozky. Nespoléhat na podpory, nedělat a netrpět dluhy, pomoci si sám jsou hlavní zásady družstva, Podíl činí 20,— Kč a zápisné 5,— Kč, které při dalších podílech odpadá. Podíl zní na jméno a je nepřenosný. Vydané knížky obdrží podílníci se slevou. Každý má upsat 1 podíl. Nemůže-li, sežene si mezi známými náhradníka. Zatím jsme vydali krásné, emailované odznaky kus 3,— Kč (a porto). Objednávejte, ale předem plaťte! Pište si o složenky administraci neb jednateli, Nové konto.

Kdo o nás ví a píše, jsou tyto noviny a časopisy: Naše doba, Lidové noviny, Učitelské noviny, Studentský časopis, Literární noviny, Národní osvobození, Právo lidu, Naše obrana (Příbram), Vůdce (Svaz skautů RČS), Plamen (jun. Volnosti), Průkopník (S.S.S.S.), Dělnická tělovýchova (S.S.P.), Ogenj (Jugoslavie), Pine Cone (Anglie).

Spisy Černého Vlka — Ernest Thompsona Setona jsou z velké části přeloženy do všech skoro jazyků. Tak mimo anglický originál existují v ruštině, franštině, němčině, ukrajinštině, češtině, srbštině, polštině a dokonce v hebrejštině, kde vyšla už před 3 roky příručka o woodcraftu.

Br. Mil. Vavrda byl jmenován čestným členem anglické organisace „Order of Woodcraft Chivalry“.

Neupfadfinder. Unsere Arbeit im vergangenen Halbjahr: Ende 1926 bekommen wir ein Heim, zwei Zimmerchen mit Vorzimmer und elektrischem Licht in einer Fabrik in Strasschnitz umsonst zur Verfügung gestellt. Wir packen sofort unsere Siebensachen und ziehen um. Das Einrichten müssen wir wegen der Vorbereitungen zum Winterlager verschieben. Am 23. Dezember fahren wir 8 Jungen, 1 Mädchen und 2 Gäste nach Kuschwarda (Kunžvart) im Böhmerwald. 5 Tage lang haben wir den schönsten Schnee, bis 1 m tief. Die Jungen lernen sehr viel, Stemmbogen, Schneepflug und Telemark die Anfänger, die übrigen alle auch noch Quersprung und ein wenig Kristiania. Die letzten drei Tage Tauwetter. Wieder in Prag, machen wir uns mit Volldampf an die Einrichtung des Heimes. Das eine Zimmer wird zur Werkstatt, das andere zum eigentlichen Heim. Heute sind wir so weit, dass wir uns dort ganz und gar zu Hause fühlen können: In der Werkstatt haben wir unsere vier Kisten mit Werkzeug, Zeltblättern und Lagereinrichtung und den Arbeitstisch mit allem, was wir zum Tischlern und Lackieren brauchen. Das Heim haben wir uns auf unsere Art ausgemalt, jeder hat dort seinen eigenen, selbstgefertigten Hocker und seine Mokassins, ohne welche niemand ins Heim darf. Bücherschrank, Kasten, Tisch, Wandbretter, Anschlagtafel und Vorhänge vervollständigen die Einrichtung. Vor dem Fenster haben wir Fensterbretter mit gemalten Blumentöpfen und auch ein Teil des grossen Gartens gehört uns, Bis uns das alles erst blühen wird, und gar, bis die Erdbeeren, die wir dort haben, reif sind, dann wird's schön![1]

Upozorňujeme na inserty v tomto čísle. – Ještě před prázdninami slibuje Čin vydat jednu z Hargraveových knížek. Prof. Smotlacha ohlašuje nový tělovýchovný časopis. Čtěte! 3) Na svahu zamlklé hory, na strání fialek, podlešek, mladičkých sosen z jara a do dálek v březnový prohřátý den za všecky v městě pokorně přicházím větrem z lesů napaden, nadýchán k zalknutí, pronésti pozdrav mladých modrých očí. Viktor Palivec. ŘEDITEL BAKULE: Z PŘEDNÁŠKY V HEIDELBERGU Vypravoval mi učitel z Ch.: „Měli jsme na škole chlapce z ro- diny, jejíž všichni členové znali už kriminál. Hoch nezrál pro jiné. I když jsme to s ním zkoušeli po dobrém, nesvedli jsme ničeho. Jak vy byste jednal s takovým individuem?“ V konkretních případech nevím, to by záleželo na povaze činu a přítomné situaci. Vždycky však sláskou, aby dítě cítilo, že je mám rád, že je mi ho líto, když vidím, jak z ne- šťastného návyku nebo z nerozumu způsobuje si v přítomné chvíli nesnáz a jak pravděpodobně připraví si i nešťastnou budoucnost. Jednal bych důsledně a vytrvale tak, aby dítě poznalo, že se mi nejedná o nic jiného než ukázat, jak je možno jednat a jak není, chce-li mezi lidmi se udržet jako užitečný člen lidské společnosti a chce-li šťastně žít. Vypravoval jsem pak o svém Pe- povi Stránském, který jednou odepřel poslechnout a připojil jsem k tomu: Sotva bych byl u svého chlapečka vyvolal v jednání obrat, kdybych jen toho dnebyl to s ním zkoušel po dobrém. Nebyla tovýjimečnálaskavost, která nakonec obrátila Pepu. Co přivedlo k rozumu mého hošíka — a jak jsem později poznal, i k lítosti — bylo, že teplo mého objetí a upřímnost mých slov 3 33 4) probudily vněm vzpomínku na to, jak jsem k němu bylvždylaskavý a vždy dobrý. : A tady připojuji ještě: Ale zavrhl bych i tento výchovný pro- středek, kdyby měl se státi nástrojem k slepému podřizování se. Jím chci jen tolik působit, aby dítě bez předpojetí jako pozorovatel a posuzovatel se postavilo k problému, podržujíc si vždy plné právo po- chybovačnostiiodporu. Sem také připojuji začátek článku, napsaného v počátcích mého učitelského působení: Učím letos šestileté občánky. Je to samý instinkt, žádný rozum. Pouhé slovo u nich málo působí. Pokud při běhu s vršku pádem nerozbije si Miloš nos, nepřesvědčíte jej, že je nerozumno příliš rozbíhat se po svahu. Pepa nepovažuje Frantíka za silnějšího, až když ten mu několikráte notně napráská. Podle toho musím zařizovat i svou působnost výchovnou: v y- hledávat každé příležitosti, abych uvedl děti vsituaci, která by naně působila jako zkuše- nost, jež by jim byla životní událostí. Aby uvolněná mysl nevedla dítě k barbarské surovosti, našel jsem si působivý prostředek proti tomuto nebezpečí: lásku a umění. Láskou držel jsem pohromadě, poutal k sobě a ovládal divokou dětskou smečku a uměním zušlechťoval jejich mysl a srdce. Moje láska nebyla jen shovívavými projevy vlídného nadří- zeného. Ne, to bylo upřímnéaobětavé kamarádství. Poněvadž pak vším svým myšlením i konáním dával jsem se jen dětem, ne však jen ve škole,- ale i mimoni, přesvědčil jsem záhy i děti i lid, ze kterého ony ke mně přicházely, že jsem opravdu dobrým přítelem svých dětí. Tak jsem měl, čeho jsem potřeboval, abych dělal výchovné a vyučovací „zázraky“.

22 Přednáška, z níž úryveček přinášíme, byla pronesena na svě- tovém pedagogickém sjezdu a jediná ze všech byla otištěna v al- manachu sjezdu bez jediného škrtu. Účast Bakulova s družinou a jejich vystoupení bylo samotným vůdcem světového vědeckého badání pedagogického a pedologického drem Ad. Ferrierem na- zvána „„zlatým hřebem kongresu“. Bakule je zván proto i s dru- žinou na stejně významný sjezd vychovatelů do Locarna a sou- časně přicházejí naléhavé žádosti učitelů zpěvu z Ameriky, aby Bakule přijel a pověděl i demonstroval, jak vychovává hudebně a umělecky vůbec. Bakule je v plné síle tvoření. Nikdy žádné nejtrpčí potíže ho nepřinutily k resignaci. Má před sebou vysoký, ušlechtilý cíl. My v den jeho padesátin (18. V. 1927) vám slibujeme vydat v brzku knížku o jeho praktikách výchovných všech směrů. Jemu přejeme než pochopení a otevřená srdce i štědré ruce a zdraví. Ústav pro povznesení nás všech on vybuduje sám. 34 5) R. W. EMERSON: ŽENY Žena zná všechnu moudrost, ač ji nebere za zaručenou a ne- vykládá jakožto vynález. Muži si všímají podoby, ženy zachytí vždycky výraz. Pohledem dodávají vzletu a kráčejí s námi ani ne tak tím, co říkají nebo činí, jako svou přítomností. Důležitý je jejich způsob a tón. Naplňuje je jejich mysl obavami či jsou pevné a veselé? V obojím je věrná návěst, že je v něčem zle nebo dobře. Jejich slova mají se odvažovati, ale to se týče jejich nerozmyšle- ného slova. Je pravda, že až do nedávných dob nevykonaly ženy v žádném umění, vědě, v malířství, básnictví a hudbě žádného mistrov- ského díla. Jest však umění, které je lepší nežli malířství, básnictví, hudba nebo stavitelství, lepší než botanika, geologie a kterákoliv jiná věda; to jest konversace. Moudrá, ušlechtilá, duchaplná konversace jest nejposlednějším květem vzdělanosti a nejlepším plodem, jejž nám svět může nabídnouti — pohár pro bohy, v němž není žádného pokání. Konversace jest počtem, jejž vydáváme ze sebe samých. Všechno, co máme, všechno, co známe, přichází tu v úvahu a v jemnější formě jakožto reprodukce všeho našeho jmění. Ženy jsou tímto a svým sociálním vlivem vzdělavatelkami lidstva. Co jest vzdělanost? Odpovídám: moc dobrých žen. Úloha, kterou zastávají ve výchově, v péči o útlé děti a v ochraně starších dítek, jest jejich organickým povoláním ve světě. Ony dovršují společnost, mravy, jazyk. Jejich královstvím jest forma a obřad. Zkrásňují maličkosti. Všechny ty obřadnosti, které ohrazují kolem dokola náš život nezasluhují pohrdání a když se s nimi obeznámí- me, nemůžeme jich pohřešovati. Žádná žena jimi nesmí beztrestně opovrhovati. Její duch nalézá potěšení v obřadnostech, formách, výzdobě života uhlazenými způsoby, osobitými vlastnostmi, řádém a půvabem. Duševní síla člověkova vůbec se jeví význačně ve . vkusu, představivosti, obrazotvornosti (ty dodávají hluboké vý- znamnosti věcem a libovolným vynálezům bez opravdové ceny) a v pojímání pravdy. Jedna pravda pak vede ruku v ruce ke druhé; jedno právo je vystoupením síly k zaujetí dalšího práva. Hvězdnou korunou ženinou jest však síla její lásky a citu i nekonečný vzrůst, k němuž vedou. Tu ženy jsou básníky věřícími ve vlastní poesii. Vydávají ze svých pórů barevné ovzduší, řekli bychom vlnu za vlnou růžového světla, v němž trvale vždy procházejí. Všechny předměty vidí pak touto teple zabarvenou mlhou, žádajíce jenom lásky. Přejí si však, aby láska byla výměnou za ušlechtilost. AVVVVVVVVVVVVVV 3* 35 6) FRANTA: PAMPELIŠKY Za slunečných a vlahých jiter, kdy ještě rosa na-stoncích se chvěje, třpytí, rozvíjejí se sytě žluté polokoule květní. Drobounké kvítky v nich se rozestoupí v plný kruh jak bratři se sestrami a jemné blizny září. Ve slunci se lesknou. Ale slunce je žhavé, spálí. Květiny před ním naklánějí stonky a pampelišky, když den sťoupá k poledni, své květy zavírají. Slunce má sílu, vysuší rosu. Vypilo by také medovinu pro pout- níky přichystanou na dně kvítků. Jsou květy jako štít a zvou jak zvon. I malý, lesklý brouček přiletí, by z hloubky kalíšků se napil. Tu lesklé blizny s jeho zad si vezmou -po jediném zrnku a tyčinky jej znovu pelem po- práší. Pak brouček, nasycen se zase vydá na cestu. Od květu ke květu jak věčný poutník přelétá, z kalichů pije a nosí a neví o tom, zvěsti o nových květech příštího jara. A pampelišky kvetou — dokvetou. To jasné odkvětí jim uschne, opadá. Nevolaly marně na poutníky vzdušných cest a není, proč už zvát. Vždyť kalich z listenů je naplněn až k okraji a bílou pěnou chmýří přetéká. V něm zrají malé nažky. "Jednou, dřív nežli seno v lukách zavoní a modrý zvonek za- zvoní, se kalich opět otevře. Paprsky nažek si napnou plachty do větru. Pak dítě jako rozsevač si stonek zlehka utrhne. „Kolik je hodin“, křikne nad mezí a na ten stonek dechne. Utržený stonek zvadne na zemi. Víc dát už nemohl. Nažky se rozlétnou — uvolněny zvednou svoje kotvy. Pak jako loďka bez vesel poplují oceánem vzduchu. Vítr se jim zapře do plachet, poplují daleko. Daleko? Snad zachytí se o list, snad kapka dešťová je srazí k zemi, ale všechny chtějí objevit nový příkop a najít jinou zemi. Takovou zemi, v níž pampelišky ještě nikdy nekvetly. — Daleko, od mateřského stonku, unese je vítr. V té chvíli jediné ve vzduchu tančí a tvrdý zákon tíže chmý- řím překonávají. Však náhoda jim místo k zakotvení najde a pak je strhne země k sobě. Jen v zemi může nažka vzklíčit, hluboko kořen založit. A ve svých kořenech pampelišky proměňují v mléko mízu země. Milují zemi: v samotě po ní růžice listů rozkládají, milují slunce: za soumraků a dešťů svou lásků vyznávají přivřenými květy. Vždy, z jara nejvíc po trávnících rozvíjejí jejich sytě žluté květy. Za slunečných a vlahých jiter jsou květy jako štít a zvou jak zvon. Někomu vždycky něco dají. Vždyť ty pampelišky prosté i u cest jasem svítí. Snad také zjasní smutné poutníkovy oči. AVVVVVVVVVVVV 36 7) KOLDA: POZDRAV JITRUc“ Předvedeno na Velké besedě v Mozarteu 27. III. 1927 I. Slunce rudé jako vzpoura zardělo se na vý- chodě a vyhnalo mlhu z údolí a mne s lůžka. 2. Stojím opět na okraji nového zářícího dne. 3, Každičký můj sval, nerv i kloub touží po po- hybu měkkém a vláčném. Plíce chtějí pít. Čirý a chladný vzduch tohoto jitra plní má prsa. Prostupuje mnou. 4. Do uvolněného těla vstupuje radostné uvědo- mení každičké jeho části. . Mé tělo a můj duch jsou nejlepší přátelé. ] ] jtepšt p AM . Tělo vypráví o radosti duše. . Svou pružností. CON . Svou bystrostí. . Svou hravostí. No TO. Vzpomínám svých předků z šerého dávnověku. Jejich těla byla pružná jako stébla něžných trav, křepká jako šelmy hlubokých lesů. Ir. Nehlásím se k té civilisaci, která odpírá mé duši a mému tělu zdraví. 12. Toužím po modré obloze, čirém vzduchu a stří- brné vodě. I3. Chci býti čistý, protože čistota je božská. Chci býti krásný, abych byl silný. T4. Jsem tak silný, že dovedu ovládat své tělo od krajního napětí až do úplného uvolnění. Tý. Takto modlí se má duše s tělem každého rána, takto vítám ve jménu síly, krásy, pravdy a lásky zrození každého dne. 37 Ko — 8)

MIL. VAVRDA: V ANGLICKÉM TÁBOŘE

Gong hřmí, vlní vzduch znovu a znovu. Stany se rozvírají, lidé se kuklí zpod přikrývek a vylézají z pytlů jako slepá koťata. To tedy musím také. Blue sky! — Blue sky! zdravíme se a každý s ručníkem v ruce spěchá k vodě jako po londýnské Piccadilly. Tábor se mění v mraveniště, u kuchyně praská oheň a sekyra hubuje na tvrdé dřevo.

Zatím už se cvičí tance, tance národní, skupinové a připravují pro letní sněm (Folkmoot) tance Morrisovy. Na snídani nemožno zapomenout. Byla to porridge — ovesná kaše, politá mlékem a zasypaná cukrem. Je to velmi trvanlivé snídaní a vydrží až do 12 až 1 hodiny v poledne. Zapili jsme čajem a pak do práce. Den byl veselý pohodou i prací. Co se jídla týče, na jeho důkladnost si Angličané hodně potrpí i na táborech. Program je takový, že těžší práce připadají na dopoledne. Odpoledne je spíše k tancům, přednáškám a lehčím úkonům. Tábora se účastnili mladí i staří. Ba i celé rodiny za naprosté shody. V práci si nikdo nevybíral, byla patrná ukázněnost a dobrá organisace tábora.

Z programu uvádím:

Zpěvy a tance, dobývání štěrku a úprava cest, úprava slavnostního kruhu a tábořiště, vynášení sáhového dříví a kolů, kopání příkopů pro vodovody, stavba můstků na močálovištích, splavování dříví, stavba přístřeší a koupališť, zřízení vzorných latrin, jam na odpadky a místa pro zpopelňování k letnímu sněmu a p.

Na Veliký pátek (Good Friday) byl svolán slavnostní sněm, po jehož zahájení tlumočil jsem naše pozdravy a poselství Čsl. Ligy a jihoslovanského Združenje Slovenskih Tabornikov.

Pro utužení styků a důkaz bratrství odevzdal jsem G. T. Westlakeovi, nynějšímu náčelníkovi O. W. Ch., umělecky pracovanou skřínku br. Sylvou z Bakulova ústavu. Vyložil jsem situaci u nás a v Jugoslavii a naznačil vyhlídky do nejbližší budoucnosti uskutečněním 13 našich návrhů k vytvoření mezinárodní organisace Woodcraftu. Akutní je zřízení evropského ústředí pro Woodcraft. Výklad byl pozorně sledován a vzbudil debatu. Sněm provolával Lize v ČSR a SHS nadšeně „blue sky“ a skončil vzájemným pozváním na letošní sněmy a tábory. Byl jsem pak hostem milého p. Ernest Harroda, který žije na táborovém pozemku v rozkošném přízemním domku s velkou zahradou. Shlédl jsem archiv, viděl velká poselství Bílé Lišky a časopisy americké W. L. Pěkné chvíle ztrávil jsem v hovorech s br. Brdlíkem, kterému tu říkají „a little farmer“ — (malý farmář).

Na táboře jsem ve srovnání s našimi postrádal hry. Večerní táborové ohně nemají tolik kouzla a krásy jako naše. Nutno si však uvědomit Anglii s poměrně chudou krajinou, kde není tolik možnosti volného táboření jako v našich lesích, pak i lid, jeho tradici a těžké pronikání nových, třeba dobrých myšlenek a názorů. 9) GUSTAV JAROŠ-GAMMA KE DNI ŠEDESÁTÝCH NAROZENIN (5. KVĚTNA 1927) Gustav Jaroš chtěl vždy věci pevné a jasné, stručné i věcné. Proto se nazval krátce Gammou. Neúprosně dral se k životu na- veskrz pravdivému a hlubokému. A zvítěziv nad vším, co ho kdysi rozptylovalo, dovedl najít slova, jež padala jak jasné údery a zvedala, naplňovala chtěním, upevňovala, burcovala celý národ. Gamma patří mezi první z těch, kteří předělávali nás tak, aby nám byla svoboda a hrdost užitečného, pracovitého a cílevědo- mého života první nutností. Je to stavitel chrámu ve smyslu Bře- zinově. Je pln lásky, ale má ruku tvrdou, je plný poesie, ale káže. Muž. A dovedl nebýt stár, nezestárnout. Junák! Ale nejen tím. Píše jen z čistého nadšení, peněz nebere. Čistý. Je úporný v práci a neústupným odpůrcem. Teď se spaluje vnitřním žárem a na- pětím: píše všemu světu: „Vzkazy“, knihu o Smetanovi a mnohé jiné. Co dosud napsal, je hledáno vždy v hodinách těžkých. — Nechť je tedy zdráv a tvoří ještě šedesát jar! AVVVVVVVVVVAVM (S.VOHANKA: NÁŠ DĚDEČEK (Dokončení.) Dědeček pro hry a laškování nemá smyslu. Není však tak ne- tečný, jak by se zdálo; dovede se rozčiliti a rváti, ovšem po svém způsobu. Jednoho dne, kdy silně pršelo, byl dán do bedny mezi jiné želvy jeho druhu. Netrvalo to dlouho a byl jsem ze své práce vyrušen silnými ranami; pátral jsem po příčině, a tu se mně na- skytl zajímavý pohled. Jedna větší želva patrně se tlačila před dě- dečka a to jej tak rozčililo, že se s ní pustil do krutého boje. Vzty- čil se na svých krátkých nožkách, nahnul tělo dozadu a prudkým pohybem vrhl tělo dopředu tak, že přední hranou krunýře zasáhl krunýř druhé želvy. Při tom ovšem jeho hlava byla vtažena pod kruhýř. O několik dnů později měl opět důvod k nespokojenosti. Před naším oknem stojí lavice s květinami, její noha tvoří pravý úhel se zdí, a v tomto koutku dědeček vždy v poledne spal. Matka snad z nedopatření tam postavila nějakou nádobu a náš hrdina, když jako obvykle přišel se prospati, nalezl své místo zahrazené. Běhal rozčileně kolem, snažil se vylézt nahoru, ale marně. Obrátil se na jinou stranu, snad aby se přesvědčil, zda se nemýlí, sběhal celý dvůr a jeho rozčilení dostoupilo takové míry, že odmítl i slad- kou třešní, ba ani na své jméno nereagoval. Teprve po odstranění překážky se uklidnil. S blížící se zimou ubývalo jeho čilosti. Dnes spí již pátý měsíc a nám se po něm stýská, neboť je velice dobrým přítelem. VVWVVVVVVVVVM 39 10) ZE ŽIVOTA ZVÍŘAT „Besedy času“. r90$ (Z přispěvků Bakulových žáků z Malé Skály) MYŠÍ FUNUS Myška Čuchalka zaklepala bačkorama. To bylo nářku a pláče! Každá myška našla si někde ňákou onuci a tu stápěla v slzách. Teta nebožčina, stará plesnivá Ťapka, občuchávala funus. Koupil se rubášek a truhýlka. Přiklusal funusník. Myšky naškro- beny přiťapaly. Jeden myšák přinesl čtyři bodláčky a těmi se za- tloukala rakývka. Dírka na krchově byla již vyhrabána. Tlustí čmeláci napřed, před průvodem hráli. Před nimi holé myšátko neslo křížek. Když byli už u dírky, tu stará teta vystoupila: „Víte, „pyla to hodná vosoba, toť se ví, že si taky ráda klůtla a — — — — Kněžík vykropil dírku a volně spouštěla se truhýlka do země. Temně padaly hrudičky hlíny na truhýlku. „Ach ty má zlatá Čuchalko“ — — — — KUŘÁTKA „Kvo, kvo, kvok, vstávejte, děti,““ volala kvočna. „Pi, pi, pip, už vstáváme, maminko, a je už kafe vařený?““ „Nemám dneska žádnou cikorku, půjdeme ven a jídlo si najdeme.“ „Maminko, vem mě na záda,“ fňukal Jáchymek. „Ty kluku, nestyděl by ses? Támhle Kvokanů Frantík už se nenosí a dovede už kokrhat!“ „Pi, pi, pip,“ zakňoural kohoutek a utřel si čparkou očka. „No tak na a dojdi si pro rohlík, kňourale.“ „Já ci taty, já ci taty,“ pípala kuřátka. „Už nedostanete žádný nic ;“ řekla kvočna a vytáhla nohu z kapsy; „támhle máte žížalu !“ „Abysme po ní vrhly, že ju, koukejte, jak je moc mastná!“ Kuřata zlostně trhala žížalu. „Děti, já mám s váma peklo. Ale březouku na vás.“ „My bysme utekly.“ — — — „Pi, pi, pi, pi“ a Váša se chytil za hlavu. „A já akorát dnes nepůjdu domů,“ ječel, toť mě jste praštila a jiný ne.“ „Ale jen dyby tady byl fotr, ten by tě zesekal.“ „Maminko, dej mi na uzenku a já nebudu plakat“ „Nedám, že tak trucuješ.“ ,„Hé, hé, hé,“ rozeřval se Vašík stoupna na jednu nohu a hlavu natahuje do výšky. — — — „Jémine, kohoutek a brečí,“ chechtaly se děti. VRÁŤOVY HÁDANKY (Šestiletý hoch) Který lík běhá po lese? Který lík se dává do kávy? Která liška voní? 40 11) VIKTOR PALIVEC: BUKOVÁ HORA Není to její vlastní jméno. Byla dlouho bezejmenná. Prostý zelený vršek dokola zalitý rumělkovou zelení a přece s tak pěk. ným hájem fialových buků. Snad vedeni jen instinktem stanuli jsme jednoho dne na jejím vrcholku a dojati mohutností a po- svátností prostředí, radostně a hluboce jsme pocítili: „Naše hora, hora, hora našeho mládí.“ Veselí, mladí, pohlíželi jsme s jejího temene. Sráz, strž, zelená luka, hnědý klobouk polí a do nich jako vlny moře se valí lesy. Západní a severní obzor je krásně čistý, jen v dálce kdesi kouří Třemošná. Tady ten pás přeryly nízké domky města. A přece ta půlhodina, které potřebujeme, abychom na horu došli, se mno- honásobně vyplatí: slávou zeleňoučkých buků, tím, že jsme vy- soko nad zemí, opíráme se o šedé kmeny a zpíváme. , Bratrstvo hochů v olivových košilích, bosé, prostovlasé, pro- chází půdou posvátnou, neboť tady je mír a ztišení... Před čtyřmi roky hora sama byla chudá na květenu. V jejích širokých stráních kvetly jen obyčejné rostliny, utlačované žluto- zelenými metlicemi vysoké trávy a tu a tam mechem. A přec už tenkrát našli jsme tam nejhezčí fialky, podléšky a petrklíče. Byly to první úsměvy jara. V kraji ještě studeno, lesy ponořeny v hlu- bokých stínech a očekávání, ale zde jižní a východní plece hory modraly se radostnými ohlašovateli jara a dávno první podběl děkoval slunci za probuzení i polibky. Pak přišel botanik našeho kmene a rozsázeli jsme na příhod- ných místech semena vzácnějších bylin. Pěstovali jsme přímo v lesní půdě různobarevný orlíček, viku vonnou a přesazovali sem i s trochou rodné země borovičky, smrky i buky z lesů, kde by byly hynuly. U potoka mezi olšemi mnozí chlapci rozsazovali proutky vrb. Stali jsme se zahradníky na temeni hory. Přišlo do kraje divoce léto, léto s usměvavou tváří a láskou k lidem a hoře. Viděli jsme, co nám přineslo. V loňském ročníku Vatry byli „Brhlíci“ s pěknými skizzami přímo v lese pořízenými. 41 12) A naše pozorování o žlunách, špačcích, datlech, šoupálcích? Skoro k patnácti hnízdům v útulných dutinách buků jsme denně dochá- zeli plni zvědavosti. Jak důmyslně jsou stavěna hnízda žluny, ptáka, jehož pozorování vyžaduje největší ostražitosti a klidu! Hnízdo se dvěma vchody na opačných stranách, dvouokénkový byt má zelená paní žluna. Jaká veselá věc byl shon o příbytky při příletu ptáků. Odvážnější obsadili obstojná hnízda a ostatní musili si buď pořídit nová nebo nalézt v okolí jiná, opuštěná. . Abychom zabránili bytové krisi, vyhlásili jsme velkou soutěž na výrobu ptačích budek a výsledek — byl opravdu velkolepý. Bílí Jeleni se činili a oni to byli, kteří měli nejhezčí budky, celé po- kryté korou a přiměřeně veliké. . Ah, když se podařilo Šedému Vlkovi objevit sovu, která hníz- dila ve vysokém stojáku a šerem létala na lup! Junák — ornitolog nalezl zde nejvděčnější studium. Vůdce jedné družiny překvapil nás kdysi na sněmu a přinesl s sebou pěknou situační mapku hory. Mapoval se€ svými k vůd- covské zkoušce. Jakou radostí byla pro všechny Čistota jeho ná- črtu. Vyniknout v pozorování života na Bukové hoře bylo naší nejvyšší touhou. A chyše námi postavená k nočnímu pozorování, nálezy a úlovky vybělených koster ssavců, studie míst lesních tragedií, historie proměny přírody, přijímání svědectví o rozpuku pupenů i života volných obyvatelů Bukové hory, sbírka básní, fotografií, kreseb — to byl výsledek našeho krásného hladu po světle poznání, našeho pozorování. Nejkrásněji však bylo a je na Bukové hoře v době probuzení a na podzim, kdy buky prodělávají radikální změnu. Slunce je znovu nutí k životu a tu se snaží na bratrský popud reagovat. Dlouho, dlouho jim to však trvá, nežli počnou rašit. Kolem se zelenají jiné stromy, dávno již rozsvítily zelená světla nad svými pupeny, ale buky stále stojí a tiše hledí do kraje, jako by se chvěly vnitřním blahem z pomalého rašení a přílivu života. Teprve po dlouhé době vyrazí z konečků větévek malinké, skládané pupénky a pomaloučku rozrůstají. V měsíci květů a lásky však buky hýří. Přijde konec léta a buky dozrávají. Bukvice! Větry se oprou o kmeny javorů, jírovců a bříz, ale bu- kům nic nevadí. Však podzim je čtverák. Stvoří nejkrásnější barvy a štědře rozdává okolním stromům. V té době našli jsme nejkrásnější barvy listnatých stromů v bucích a jen listy málo kterých stromů mohly s nimi závodit. Zima zatím zesílila dech a buky ztrácejí list po listu. Tehdy se mi zdává, že buky pláčí. — Loučí se těžko, přetěžko se svou nádherou. A zase tiše, tichounce vystýlají listím půdu kolem sebe. Tak odpočívají šedé a hladké celou dlouhou zimu až do jara, kdy slunce znovu je nutí zapo- menout na minulost a usiluje o probuzení nového života v nich. Jsme hrdí na svá zasněná zákoutí — na svou horu, na svou Bukovou horu. VV 42 13) PAVEL SULA: STUDÁNKA Pokračování. Ulehl jsem do mechu u studánky. Bylo tak nápadné ticho v kraji a jen šumot borovic a jedlí kolébal tichem. Spíše se zdálo, že veliká oblaka mávají křídly nad lesem jako ohromní, klidní ptáci. Lidská duše a myšlenky splynuly s tímto rozletem. Jsou ta- kové krásné chvíle na vyhřátých pasekách, vonících jahodami a sluncem, nebo na vrcholcích s rozhledem, kde cítíš, jak splýváš s okolím a rozpínáš křídla k rozletu s oblaky za tiché průvodní hudby přírodních hlasů. Zní ti jeden hlas nitrem, jako by pramen zurčil a bublal. Zdá se ti, že tvé vlasy splývají s travou, že se větrem rozčeřily jako pohlazením někoho milého — ležíšvté zeleni jako součást krajiny, větřík přejíždí po tvém obličeji a náhle jako by tvoje oči byly jen pomněnkami u vody, hledíš a nevidíš pouhýma lidskýma očima, ale díváš se rozkvet- lými pomněnkami na rozlet oblak a na vlny travin kolem. A tvoje ruce, roztažené v trávě, zarůstají hlouběji do půdy a rostou z nich podivnou proměnou květy vrbovek a šalvějí pestré barvy a vůně. Náhle se ti otevře v tom tichu pramen srdce, rozběhne se, slyšíš, jak ti srdce hlučně bije a vlastně rozběhlo se potůčkem do trávy, posloucháš jeho hlasité zurčení a nevíš, že žiješ sám, ale rozdáváš se travinám a květům jako studánka. Zarostl jsi do země. Máš rád tuto výslunnou proměnlivou půdu i zázračné slunce nad ní. Nohy zarůstají kapradím, netykavkami a vlhkým mechem ploní- kem, u samého chodidla zvedla se náhle houba-hřib a touží koře- nem po vláze a hlavičkou po slunci. Pramen tvého srdce roztéká se mechem, z něhož vyrůstají celé osady květů a barev. Všechno splynulo v jediné myšlence a v je- diném citu. Všecko chce rozkvésti, poradovat se. Oči hrají úsměvem a ten úsměv klidu a lesního ticha sdílíš všemu kvetoucímu. Kdo to byl, kdo se ti do očí zahleděl? Snad chlapec houbař, který prochází lesem od rána s uzlíčkem hub ne- slyšně jako veveřice — přiblížil se ti a viděl jen pomněnky u stu- dánky. Snad to byla babka kořenářka hledající zeměžluč a kostival nebo mařinku vonnou pro své léčení a odvary — a viděla jen mech. Snad přiběhl i pes hajného a viděl znaveného pocestného, bratra lesů a hor. Nebo přisedlo děvče ze vsi sbírající do žbánku borůvky a zahledělo se do pomněnek u studánky a s tichým úsměvem odešlo, aniž pozorovalo neznámého člověka. Jak jsi se tu změnil! A přeci žiješ i tak v tom tichu, ale jinak, hlouběji, kořenem pevněji v zemi, soustředěn v srdce, v tenký pozpěv tikotu srdce a zurčení studánky, kterou blaží to, že může se roztékat a sytit tolik kořenů jiných a rozdávat život travinám, květům radostné barvy, houbám a mechům touhu po slunci a teple. A náhle — kroky — větévka hlučně praskla — šiška odkudsi s ohromné výšky padla na drn — kdosi stojí nad tebou, vidí 43 14) úsměvné pomněnky, přikleká, uvědomuje se prudkou žízní, roz- vírá dlaň a nabírá — a ty cítíš, že se ti hladina srdce zčeřila, že kdosi do ní ponořil dlaň a lačně pije, srká až mu mezi prsty sté- kají krůpěje, jež lačné rty nemohou pochytat. Oči pomněnek se zdivily, traviny kol studánky polehly. A ta ohromná dlaň nabírá a rty stále žíznivějí, kapky zvoní o studánku. Je náhle úzko: aby tato dlaň nevyčerpala všecko svojí žízní, vždyť cítíš, že jsou taky jiní na světě, že je mnoho žíznivých, že tu studánka u lesní cesty musí býti nevyčerpatelná, stále připravená k oběti, vůbec k podaru, buď kdo buď. Poběhnou děti z borůvek, přikleknou — a v studánce bahno. Přisedne děvčátko s jahodami, jež mu voní v plném hrnéčku, na dlaních a na rudých rtech — a odejde smutně, v studánce jen řasy a prázdné zelené dno. Studánka vlastně čeká, aby se mohla daro- vat všem, komukoli. A ty náhle zneklidníš tou ohromnou nena- sytnou lidskou dlaní: Mám dosti pro tohoto žíznivce? A co zbude jiným? Je můj pramen dosti hluboký, aby vůbec nevyschl? Vždyť studánka je jako srdce člověka, vyčerpá-li se, umírá všecko kolem. Nemá-li srdce lidské pro jiného, pro kohokoliv žíznivého, nemá ani pro sebe z pramene občerstvení. Musíš míti dosti, sám z vnitřních sil a z uvědomění načerpáš i pro největší lidskou žízeň. Vždyť toto občerstvující uvědomení — vůle tvá — je sama potřeba životní, není to ani obětavost, ani dobrodiní, je to úkol životní, z něhož sám vlastně žiješ a rosteš. Veliká dlaň dřevařova nabrala ještě jednou, otřela se konečně o záplatované kalhoty. Hlas zařičel radostí z občerstvení, až se veverky na blízku rozutekly a několik šišek padlo jako výstřely od Králové Hradce. Řičení podobalo se jelenímu řehotu a ozvěna je házela od skály ke skále, až k oblakům. Vítr přejel po sosnách z toho hlasu a vlaštovka nad pasekou rychle vzlétla vzhůru jako odhozena vlnou větru. Hranaté ruce lidské. přejely ještě po ústech, pošmátraly v kleku v trávě po čepici, do které se otřely rty a hromotluk- drvoštěp s tíhou vstal, nasadil mokrou čepici do týla a zakýchal výbušným výstřelem. Cosi mu v hrdle a v nose dlouho chrastilo, jako by stádo divokých vepřů s chrochtáním hnalo se blíž a blíže, sklonil hlavu v chrapotu a s pozdviženýma rukama nad hlavou a se zvrácenou hlavou, jako by chtěl volati oblakům na šťastnou cestu, prudce střelil nosem i ústy, kýchl, znovu nabral dechu a rozehnal stádo divočiny ve svém hrdle, až se mu nohy zakymácely. Podlomil se celý jako křivý dub s nalomenýma pažema. Takový to byl člověk-dřevorubec Skalický nebo Podubský, jistě se tak nějak jmenoval. Když se vyzuřil z tohoto burácení a lomození v stojatém lesním tichu a když podupal bosýma těžkýma nohama s ohromnými palci celé trsy mechu a polámal traviny kýchotem; vztyčil se, roztáhl se kamsi do výše, kam bylo nebezpečno do- hlédnout, prolomil se několikráte v kříži, zakýchal a odfrněl, cosi hledal. 44 15) J- HARGRAVE: ZKUŠENOSTI ZASVĚCUJÍCÍ VOLNĚ UPRAVENO Kdo chce býti bratrem lesního národa: a všeho volně žijícího v přírodě, kdo chce poznati cesty a nepsaný zákon tohoto života, odkládej časem tištěnou knihu, vcházej do divočiny a pozoruj v mlčení. Objevíš zákony v stopách a znameních, ve vůni mechu, kůry, ve hlasech noci a v pociťování věcí. Teprve až budeš žít v souhlasu se zákony lesa, staneš se bratrem těch, kteříž mají ostrý čich, rychlé nohy, bystrý zrak, silná křídla, tichou stopu, naslouchající ucho, křepké tělo a dobrý chrup. Nemůžeš studovati přírodu, nejsi- -li přirozeným. Lesní národ cítí nepřirozenošt a prchá před ní, toť v podstatě jeho plachost. Nepřirozený se dívá, ale neuvidí, naslouchá, ale nezaslechne, neboť není před ním světla skutečného života a v jeho nitru bohatství lásky a obdivu. Ale člověk, který je silný láskou ke skutečnostem, žije venku, ve volnu a šíru, ve spoluznění s velkým tajemstvím života. . Jděte, bratři, plňte smysl svého života a našeho bratrství: na- bývejte křepkého těla, orlích zraků, rychlé nohy. Jděte, nebojácní, ve střed divokého, svobodného života a získávejte zkušenosti pravé lesní moudrosti, jež naplní vás světlem života tak, jak jarní slunce naplňuje údolí země světlem dní a zeleným leskem. Bratrství naše, dřív než dovolí vám mluvit v tichu a soustře- dění sněmovního kruhu, žádá, abyste si dobyli jediného skuteč- ného bohatství: bohatství zkušeností. Sedmnácterým způsobem musíte prokázat, že jste plni za- svěcujících zkušeností, že na nich zakládáte doopravdy svůj čtver- hranný život, život těla i ducha silného, krásného, pravdivého a plného lásky. Důkaz toho musíte podávat každodenně v prostém, skutečném životě, nikoliv jen ve výjimečných chvílích a jen na nějakém nářadí. V tom právě je síla a cena vašeho junáctví. Té chvíle, kdy ale požádáte své bratry, aby všichni soustředili své smysly a svého ducha na vás, kdy je žádáte, aby prohlédli, jste-li schopni již vést vysoký junácký život, té říkáme stručně zkouška. Prokazujíce zkouškou svou zdatnost, myslíme na tíhu života příštího a váš souhlas či uspokojení ve chvíli soustředění na nás je nám jedním z konkretních hlasů života, nikoliv však jediným. Nuže zde je 17 způsobů důkazů o zasvěcení v junácký život. 1. Důkaz křepkosti těla: znáti nebezpečí zneužití svého pohlaví, kouření a pití; ukázati některý z junáckých tanců; míti na sněmu pow-wow (pohovor) 1lOminutový o zákonech zdraví a vysvětlit, jak jich budu poslušen; ukázati sněmu ryt- mické prohýbání těla a takové pohyby, jež uvádějí v pohyb vše- chny svaly těla; ukázati správnou chůzi, rytmické šplhání a plí- žení plynulými a netrhanými pohyby; dokázat ovládání celého těla a vžitost ladného pohybu v každém okamžiku; napodobiti plížící se kočku za králíkem a tygra přecházejícího za mřížemi. 45 16) 2. Důkaz bystrosti oka: sledovat stopu v bezhvězdné noci přírodou, alespoň kus lesem (stopa: bílé číslované papírky as dm* na 20 kroků od sebe, celkem v délce 500 kroků) ; sněmu pohovořit o péči o zrak (10 min.); čísti kouřové signály na vdálenost 114 km za jasného dne; míti číslo zraku žádané Černý Vlkem. + 3. Důkazostrostičichu: 10 min. pow- wow o udržování nosu a čichu v pořádku; znáti nejméně 50 vůní, jež jsi cítil ve volně přírodě a míti zápis, kde a kdy jsi kterou poznal; sledovati se zavázanýma očima čichem stopu člověka, zesílenou třením česneku na místech šlépějí; poznati při zavázaných očích 6 vůní z těchto (tak jak jsou za sebou): větvička jasanová, stonek kopřivy, tráva, větvička olšová, list břečťanu, list pampe- lišky, stonek kakostu, stonek bolehlavu (vše zlámáno nebo roz- mačkáno) ; vyhovět požadavku Setonovu o čichu. 4. Důkaz o rychlosti nohy: cvičiti atletický běh a znáti jeho požadavky; proběhnouti krajinou 144 km a nebýt uštván; vysvětliti v pow- wow umění běhati, jak tělo vycvičit k běhu, jak dý- chati, ukázati, jak držeti tělo při běhu krátkém i na dálku, ukázati, jak se běhá chybně a znáti míru prospěšného vý- konu a nebezpečí přepětí; vysvětlit, jak udržovat nohy v dobrém stavu a jak je ošetřiti; běžeti bos 34 km a třikrát zvítěziti v běhu ve své družině při dobrém stavu nohou po běhu. 5. Důkaz o dobře naslouchajícím uchu: poznati při zavázaných očích 10 z těchto takto za sebou jdoucích zvuků: lámání větvičky, mačkání pa- píru, chůze bosého, zavírání nože, škrábání perem po papíře, chůze obutého, rozvazování tkaniček u bot, te- koucí voda, chůze s okovanou holí, zapínání koženého pasu, házení kamením, chůzi s nekovanou holí, rozžetí zápalky, pití vody; pow-wow o ošetření a udržení znamenitého stavu sluchu; míti náležité Setonovo číslo sluchu. 6. Důkazotichosti stopy: kráčeti bez za- Šustění 500 kroků listnatým lesem, kde je listí na zemi. Výkon pozoruje 6 bratří s vůdcem. Jsou rozestavení po celé délce v úplné tichosti; na sněmu napodobiti kočku jak se plíží; udělati si krpce či mokasány; na- kresliti na sněmu správný tvar chodidla přírodního člo- věka a nakresliti pak špatný vliv bot na tvar nohy; rád chodit bos; chodit alespoň celý týden úplně bos. Dokončení. 46 17) VELKÝ MEDVĚD: NA PTAČÍ HOŘE Dnes byl den, kdy Jan, nejčilejší žák Orionův, měl složiti zkoušku slidiče. Právem očekával celý kmen vynikající výkony, neb každý věděl, že se Jan jako vlče mnoho zabýval lesními zví- řaty a jejich životními zvyky. Dole na mostě přes Kachní řeku (při břehu v rákosí našli nyní v červnu kachní vejce) zastavil kmen, který si až dosud ulehčoval pochod svými písněmi ke skřipkám a kytaře. „Smělý šíp“ rozdělil kmen k plížení. Zatím došli ostatní na horu a Jan rychle vylezl do větví staré borovice. Pod ním tábořili náčelníci a bojovníci. Jan byl si jist vítězstvím. Věděl přece, jako skoro všichni ostatní, proč vrch, kde nyní stojí, se jmenuje „Ptačí hora“. V těchto křovinách sídlili totiž nesčetní kosi a drozdi, v po- lích hnízdily čejky, v lese byla celá hejna divokých holubů, sojek a vran a v podrostu žilo mnoho střízlíků, červenek a bažantů. — Ti všichni měli být dnes jeho přední stráží. Dole seděli všichni tiše, aby Jana nerušili. On se však brzy zadíval směrem, odkud museli přijít „Orlové“. Jejich vůdce chtěl se asi zvlášť chytře připlížit k pozorovateli, ale nepočítal s potmě- šilostí sojek. Sotva vnikl dolů do lesa, kudy se chtěl doplížit až na vrchol hory, už jich tam bylo několik. jejich ječivý pokřik bylo daleko slyšet a vyzradil Janovi, kde by asi mohli býti „Orlové“, plížící se ze západu. Ale to nepostačilo, neboť neškodní výletníci, nebo liška, neb snad nějaký dravec mohli vzrušiti pozornost tohoto krásného páka. Byli-li to výletníci, musili by se brzy ukázati, neboť pak by pravděpodobně šli cestou vzhůru, která se od Jana . vinula po levé ruce lesem. Náhle trhl Jan hlavou k půlnoci. Odtamtud slyšel smutné © „pii-vit““ několika čejek. Ty se již déle shromažďovaly na poli, jímž vedla jediná mez. Tou musili přijít „Bobři“, nebo když to nebyli oni, musila se polem plížit liška, neboť čejky tam vztekle pištěly. Jan věděl od svého učitele, že čejky ve dne v noci ukazují svým křikem na lišku nebo jinou škodnou venku v poli. A sku- tečně! Tam se ukázal na mezi „Bůvol“ a teď viděl Jan, jak se ostatní plížili opodál. Se smíchem hlásil to polohlasitě dolů a jeden bojovník byl vyslán, aby se přesvědčil o správnosti pozorování. Brzy se vrátil i s Bůvoly, Jan však mezitím objevil už druhou družinu. Zatím „Orlové“ postoupili dále a byli už uprostřed lesíka, když náhle nad nimi s hlasitým třepotem vzletěl pár holubů a jejich úder křídel hlásil znovu Janovi, kde má své protivníky hledati. Když pak brzy na to na kraji lesa vyplašili opět několik kosů a když s čerstvě posečené louky vzlétlo několik rozmrzele kráka- jících vran, věděl dosti a hlásil to dolů. (Pokračování.) 47 18) KOLDA: V ZEMIŽHAVÉHO SLUNCE Do prudkého, žhavého slunce trčí obrovité růžice kaktusů. Chudá a vyprahlá zem, mučena sluncem, puká hlubokými jízvami. Bylo by zde nejméně 40“ C ve stínu, kdyby zde nějaký stín byl. Je tu však než moře kaktusů s rudou, pustou stezkou, která řeřa- vějíc vedrem, těžce. stoupá dvěma serpentinami na jediný vrch v této pláni. Zdá se ti býti to jen pohádkou, ale je to hrozně sku- tečné a živé, neboť tam na obzoru narazilo slunce svými paprsky na cosi strašlivého. Mezi listy zaleskl se jakýs krunýř. Nestvůrné tělo kryté fialovými, kovově lesklými krovkami se kymácí na šesti nohách pouští. Hrozná kusadla a veliké vypoulené „oči na přídi netvora nahánějí hrůzu. A já jsem sám v té poušti podivných zjevů! Ale ne, podstoupil-li jsem již tuto dobrodružnou cestu, neuteku. Pouštím se s hrdlem zadrhnutým polední hrůzou na osamělý vrchol. Říká se, že není většího požitku nad ten, můžeš-li „hrdě stoupnouti na šíji dobyté hory““. Jaký blud! Pustá hora mne vzala do svých dlaní a vyzdvihla strašlivě vysoko: „Dívej sel“ Slunce vrcholí. Je naprosté ticho, jen země se trhá vedrem. Na blízkém skalním výstupku se náhle objevila neobyčejná věc — ruka. Podivná a veliká pracka, zelená a Šupinatá, vyrůstající z ohromného zeleného těla, nad paží ještěří krk, škubající sebou mohutným dechem, hladká a silná hlava se strašnými čelistmi, ze kterých občas vylétá černý, tenký jazyk. Oko netvora se chvilkami lhostejně zastírá víčkem. VŠší silou odvracím obličej od zelené hrůzy, která mi vlévá olovo do žil, mé oči zoufale bloudí po roz- žhavené poušti, ale mezi těmi podivnými rostlinami není spasení. Není tu člověka ani jeho stopy, jen tu a tam narazí slunce na kus slídy a vytvoří jiskřící stříbrný květ. Však co to! Tam, kde se červená cesta doplazila k obzoru, vlaje modrá pentle dýmu. Tábor! Lidé! Zachráněn! Tak končí moje dobrodružství v Zemi Žhavého Slunce. Není to však žádná pohádka, ta země skutečně jest. Já o ní vím, protože je — moje. Vám o ní povím. Sám jsem ji stvořil. Na starou roz- pukanou zeď naší zahrádky jsem nanesl trochu hlíny a nasázel netřesky, lomikameny a rozchodníky, které jsem nasbíral na pu- stých kamenitých stráních. A aby mé oči v té nové zemi neza- bloudily, udělal jsem tam vrch s červenou cestou. A jednou, když jsem zrovna žasl nad tím, jak nádherná věc je takový netřesk při pohledu z blízka, přihodilo se mi vylíčené už dobrodružství. Šesti- nohým netvorem byl střevlík, a tím krokodilem je hezoučká je- štěrka, které se v mé maličké divočině moc líbí. Teď prožívám krásné dny, neboť toužím a čekám až rozchodník rozkvete a nad jeho zlatými hvězdami se rozsvítí něžné, bílé lomi- kameny a nakonec velikán netřesk rozloží podivné květy. Jaká to bude tichá krása. Přinesu si ještě nějakou ještěrku, nebo třeba želvu, udělám jezírko, nasbírám nejpodivnější květiny, a můj di- voký kraj bude ještě divočejší. Ale nezvu nikoho, vytvoř si jisám! 48 19) Z NÁČELNICTVA LIGY Vůdcovský tábor. Letos uskutečňuje náčelnictvo výchovný tábor vůdců na Sázavě v měsících červenci a srpnu. Vedoucím tábora bude Sůva, náčelník Ligy, jemuž bude k ruce táborová rada, složená ze skautských odborníků. Tábor je povinný pro všechny pražské vůdce. Doba dvou měsíců umožňuje každému, aby se zúčastnil aspoň o své dovo- lené. Tábora mohou se zůčastniti i dorostlejší hoši i z venkova, nutno však do 15, června nejpozději podat přihlášku písmáku G. Schartovi s označením stupně, počtem orlích per a funkce v družině neb kmeni. Mimo to jaké nářadí vezme s sebou a kolik stanů. Tábor bude dbát o pravidelnost jídelního pořádku, hygienu života a bezpodmínečné dodržo- vání táborového řádu. Sněm Ligy se koná až roku 1928. Letos pořádáme ve všech župách letní tábory, které soustředí hochy z okolí a dají směr budoucím vůdcům, Ať není kmene a družiny, který by letos netáhořil! Nezapomeňte na výzbroj, řádný nůž a sekerku! Hledejte v táborových číslech Vatry minulých ročníků náměty k práci na táborech! Tábory hlaste jednateli! 4 MÍLA: Z CIZINY Jugoslavie. Vyšlo 2.číslo „Ogenj“. Rdeči Volk vysvětluje vznik myšlenky wood- eraftu a píše o životě a práci E, T. Setona. Číslo má pěkný jarní obsah, původní obrázky, nabádá k pěstování tělovýchovy, sportu a her. Doporučovali bychom zavedení pracovních rogramů. P meri ka. Americká Liga 1. m. udělila světovému náčelníku E. Th. Setonovi poctu Velkého Strážce (Grand Sachem). Z Anglie byl poslán za všechny evropské orga- , nisace pozdravný kabelogram. , Jak ztrávíte nejkrásnější léto, svoje prázdniny nebo dovolenou? Ve volné přírodě! V lesích! Na zdravém vzduchu! Trvalý letní byt v podobě stanu od Kč 140"— dodá. ..- X. tl we Ů : - „JOB A == SKAUTSKÁ PRODEJNA FEDERACE ČESKOSL. SKAUTŮ V PRAZE II., PETRSKÉ NÁBŘEŽÍ, SKAUTSKÝ DOMOV (U Štefánikova mostu) Veškeré potřeby pro táboření, sport, lehkou atletiku. - Cenik na požádání zdarma a franko. rain =c < —— — —— 20) KAŽDÝ UČITEL A JUNÁCKÝ VŮDCE musí čisti T. G. MASARYK: JAK PRACOVAT Knížečku plnou znamenitých rad a podnětů ku vzdělávání jiných i k sebevzdělání, jak už o tom svědčí názvy některých kapitol: Práce duševní a tělesná; romantism a práce drobná; romantism mučednictví; theorie a praxe; jak číst? o knihách; o zápiscích; o cestováňí; o samotě; město a venkov; o zkoužkách popularisace umění a vědy; o sebevzdělání; o vzdělání politickém a sociálním; o kompromisu. CENA KČ 750. JUNÁCI A PACIFISTÉ kteří se chtějí poučiti o dějinách mírového hnutí a dnešním úsilí o sbratření lidstva čtou: J. KOUDELKA: ŽENEVSKÝ PROTOKOL, IDEA A ORGANISACE SVĚTOVÉHO MÍRU Poctěno cenou Chelčického mírové společnosti. JAR.NEČAS: SPOJENÉ STÁTY EVROPSKÉ OBĚKNIHY POKČ?7-. Žádejte je v naší administraci, která Vám také zdarma pošle seznam knih „ČINU“ TISKOVÉHO A NAKLADATELSKÉHO DRUŽSTVA ČS. LEGILONÁŘŮ V PRAZEJII., VOJTĚŠSKÁ 14 Ska uti, studenti, tu risté, kteří cestujete na Slovensko, neopomeňte navštíviti DEMÁNOVOU, perlu naší vlasti. Na cestu vezměte sebou skvělé dílo Těsnohlídkovo DEMAÁNOVÁ Knihou „o kamenné pohádce Slovenska“ nazval toto dílo „Slovenský Denník“ ve své recensi. Skauti slovenští pomáhali konservátoru Královi při jeho objevných pracích. Skauty československé budou zajisté zajímat dobrodružné pří- hody, jež při tom zažili jejich druhové. K dostání u všech knihkupců nebo přímo ve Vydavatelstvu Družstevní Práce Cena Kč 45-— Praha - Dejvice, Starodružiníků čís. 505 Objednejte ještě dnes! 50 barevných a neotypických vyobrazení. Knihtiskárna „Orbis“, Praha XII., Fochova 62 21) F £ Z F DBAX Ed. Bass: KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA IV. vydání s ilustracemi J. Čapka. Za Kč 15— B“ jednou jeden chudý chalupník, jmenoval se Klapzuba a ten měl jedenáct synů. Ve své chudobě nevěděl co s nimi a tak znich udělal footballové mužstvo. U chalupy měl pěkný,rovný kousek loučky, 2 té udělal hřiště, prodal kozu, koupil za to míče a kluci začali tré- novat.“ Tak začíná Bassův humoristický román o slavné české jede- náctce - S. K. KLAPZUBA - která vyrazí náhle z Dolních Bukviček do světa a poráží v slavných matchích všechno, co jí přijde do cesty, vyhrává mistrovství republiky celkovým scorem 122: 0, poráží Bar- celonu tak, že na galerii pukne dvěstěpádesátsedm Španělů vzteky, přivede z rovnováhy Anglii a princ Waleský si pokládá za čest, když může s nimi v Dolních Bukvičkách trénovat, rozhází celý svět, stává se světovým fenomenem, rozhází F. C. Sydney a slaví dokonce triumfy v zemích lidožroutů. - Je to hrdinské epos kopacího míče. Jest v tom puls horečky footballových hřišť. Hrdinská báseň bohatýrů zeleného trávníku, zachycená ve vidění jednoho z nejlepších českých humo- ristů, plná děje, rozruchu, pohybů, jasného smíchu a pestrých obrazů a barev. Není to humoristická improvisace, jest to humoristický, pevně stavěný román se všemi přednostmi a v celém významu toho slova, jest to mistrná ukázka Bassova vyrovnaného humoru. Moderně zbás- něná Odyssea fanoušků. Sportovní imaginace. B. Shaw napsal román o boxerovi, aby dokázal moderní rytířství. Ed. Bass nám napsal román o české jedenáctce, aby dokázal i něco víc: humor moderního rytířství. Dívá se na svět v anekdotách 22) Rozmnožte radost svých jarnich dnů četbou spisů ERNEST THOMPSON SETONA velikého znatele přírody a zvířat, spiso» vaťele, malíře a zakladatele světového skautingu, jehož dílo se stalo Evangeliem dnešní doby a mládeže. Staňte se i Vy jeho vyznavači. SETONOVY SPISY vycházejí v pů, vodní úpravě autorově s tisíci jeho kres- bami na dobrém papíře v týdenních se- šitech po 3— Kč. Nakladatelství J. Oito, společnost sr.o., Praha a Bratislava. U VŠECH KNIHKUPCŮ!



  1. Překlad: Naše práce za poslední půlrok: Koncem roku 1926 jsme dostali zdarma domov, dvě malé místnůstky s předsíní vybavené elektrickým světlem v jedné strašnické továrně. Chtěli jsme si co nejdřív sbalit své věci a přestěhovat ale prozatím, z důvodu příprav na zimní táboření, jsme to museli odložit. 23. prosince odjelo do Kunžvartu na Šumavě 8 chlapců, 1 dívka a 2 hosté. Po dobu 5 dnů jsme měli krásný sníh, hluboký až 1 m. Chlapci se hodně učili. Začátečníci se naučili zatáčet smykem, plužením a telemarkem, ostatní skákat a trochu kristiánky. Poslední tři dny tálo. Po návratu do Prahy jsme plnou parou vyrazili k vybavit svou klubovnu. Z jedné místnosti jsme udělali dílnou, a druhá je skutečným domovem. Dnes jsme již tak daleko, že se tam můžeme cítit úplně jako doma: V dílně máme uskladněny čtyři krabice s nářadím, stanové plachty a táborové vybavení. Pracovní stůl se vším, co je potřeba pro truhlařinu a malování. Také klubovnu jsme vybavili podle svých představ, každý má svou vlastní stoličku a mokasíny, bez nichž do klubovny nikdo nesmí. Knihovna, krabice, stůl, nástěnné desky, nástěnka a závěsy doplňují její vybavení. Před oknem máme parapety s malovanými květináči a patří nám i část velké zahrady. Až nám tam všechno vykvete a dokonce dozrají jahody, které tam máme, tak to bude krásné!